OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » You are my little bitch 1. kapitola

28.04.2014 (09:00) • Diana • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 11× • zobrazeno 1712×

Kdybych jen věděla, co je zač, nikdy bych s ním nespala. On by ve mně nikdy nenašel zalíbení a teď bych byla normální středoškolačka, která se připravuje na maturitu. Bohužel, tehdy jsem nevěděla nic a klidně s ním šla...

Ten večer jsem šla s kamarádkami do místního klubu. Chodily jsme tam každý víkend. Pokaždé jsme si daly nějaký dobrý koktejl a balily chlapy. Byla to zábava.

„Tak co, Caroline? Jak jsi na tom s Tomem?" zeptala se mě Elena cestou do klubu.

„Nijak! Je to blbec," řekla jsem otráveně.

„Jo, kterej chlap není?" poznamenala Bonni. Všechny jsme se začaly smát.

Konečně jsme vešly do klubu. Bylo tam plno lidí jako každou sobotu. Sedly jsme si ke stolu naproti baru, abychom měly dobrý výhled. Sotva jsme se usadily, přišel ke stolu nějaký pěkný vysoký modrooký chlap a zeptal se Eleny, jestli si nejde zatančit. Elena se usmála a šla s ním na parket.

„Ta má ale kliku," řekla trošku naštvaným tonem Bonni. „Jo, kdybych vypadala jako ona, tak si pískám."

„Nech si to, jo, jsi krásná! Fakt ti to dneska sluší." A myslela jsem to vážně! Ty upnuté černé rifle a to modré tričko s velkým výstřihem do V ji dělaly neodolatelnou.

„Tak díky. Zajdeš pro něco k pití?" zeptala se.

„Jasně, co si dáš?"

„Výběr nechám na tobě," odpověděla s úsměvem a já se odebrala k baru.

„Co to bude?" zeptal se mě barman, sotva jsem k němu přišla.

„Třikrát vodku." On jen přikývl.

Podívala jsem se k našemu stolu, Bonni tam nebyla. Asi šla tančit. Najednou do mě vrazil nějaký opilý chlap.

„Pardon," řekl. Já jen protočila oči. On si mě mezitím prohlédl od hlavy k patě. „Nezatančíme si, krásko?"

„Ne, raději ne," odpověděla jsem mu a čekala, že se ho tak zabavím.

„Ale no tak, pojď," chytil se za ruku a chtěl mě odtáhnout pryč.

„Puste mě!" Najednou se za mnou ozval nějaký další muž.

„Puste ji," řekl sebejistě.

„Nepleť se do toho," řekl mu ten, co mě držel.

„Naposledy vám říkám, pusťte ji." Ten chlap, co mě držel, ho vůbec neposlouchal a dál mi drtil ruku. „Jak si přejete," řekl a vrazil tomu, co mě držel, pěstí do obličeje. Ten chlap spadl na zem a už se ani nehnul.

„Já děkuji," řekla jsem svému zachránci a podívala se na něj, abych si ho pořádně prohlédla. Byl to fešák, přesně můj typ. Vysoký, hnědovlasý, s modrýma očima, dobře oblečený a hlavně, nebyl to žádný srab. Mám ráda chlapy, co se zastanou ženy.

„Rádo se stalo," řekl a usmál se na mě. Měl nádherný úsměv! „Můžu vás na něco pozvat?" zeptal se a já věděla, že tohle jen u skleničky vína neskončí.

„Jistě," odpověděla jsem. „Takže můžu znát jméno svého zachránce?"

„Niklaus Mikaelson," podal mi ruku.

„Těší mě, já jsem Caroline." Potřásli jsme si rukou. Měl neskutečně pevný stisk.

Zbytek večera jsme se povídali. Byl skvělý! Vtipný, okouzlující. Neskutečně jsme si rozuměli.

Když už nás to v baru přestalo bavit, Klaus navrhl, že můžeme jít k němu domů. Jeho pozvání jsem ráda přijala.

Zavedl mě do svého pokoje, který byl zařízený v duchu celého domu. Nebyl moderní, spíš starodávný, i tak se mi v něm velmi líbilo.

„Krásný pokoj."

„Díky."

„Žiješ tady sám?"

„Ano."

„Tohle je ale obrovský dům pro jednoho člověka."

„Člověka," zopakoval potichu.

„Musí ti tady být smutno," řekla jsem co nejvíc svůdným hlasem. Přišla jsem k němu a začala mu sundávat sako.

„Víš, nesnáším zelenou barvu," řekl a doslova ze mě serval moje zelené šaty.

„Páni." On si mě prohlédl a začal mě líbat na krku. Když jsem si začala sundávat podprsenku, začal mě líbat mnohem vášnivěji. Srdce mi bušilo jako šílené a chvěl se mi snad každý centimetr těla. Jeho rty se přesunuly na prsa, která zasypal jemnými polibky. Když se domazlil s prsy, sklouzl na mé bříško, které také posázel polibky. Dlaněmi mě zatím hladil po bocích a stehnech. To už jsem začala slabě sténat a netrpělivě jsem čekala, co se bude dít dál. On byl klidný a nikam nespěchal, chtěl si vychutnat každý kousek mého těla. Najednou (ani nevím jak) jsme leželi v jeho posteli. Klaus byl nade mnou. Začal do mě pronikat. Konečně! Začala jsem čím dál tím vím sténat.

Klaus se na mě podíval a jeho oči byly jiné, tak červené! Najednou jsem na krku ucítila velkou bolet. Kousl mě! Zakřičela jsem. Ta bolet se mísila s rozkoší. Chtěla jsem jeho hlavu oddělit od mého krku, ale nemohla jsem, držel mé ruce těmi svými. Doslova je tlačil k posteli. Měl neskutečnou sílu, a tak jsem nemohla nic dělat, jen čekat.

Konečně přestal pít mou krev.

„Co jsi zač?!" zeptala jsem se ho.

„Upír, lásko," řekl s úsměvem, krev z jeho rtů kapala na můj obličej. Pak jsem asi usnula, protože si víc nepamatuju.

Autor: Diana, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek You are my little bitch 1. kapitola: