Ti druzí - Kapitola 2. • OurStories.cz ~ naše povídky

V této kapitole se dozvíme více o Mii.

09.03.2014 (14:00) • Kristennie • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 3× • zobrazeno 1486×

Probudily mě hlasy, které se ozývaly za dveřmi.

„Myslíš, že mluví pravdu, Stefane?" ptala se Elena. „ Nevím."

Pomalu jsem vstala a pokusila se jít blíž ke dveřím, abych zjistila, co se mnou budou chtít udělat. Bohužel se mi podařilo spadnout už při prvním kroku. Okamžitě jsem vstala, ale to už se na mě dívaly dva páry očí.

„Co se to... No, to je jedno. Dlužíš nám vysvětlení, co se stalo dole," řekl ledovým hlasem Stefan. Asi se pořád bál, že ublížím jeho milé. Asi má pravdu. To, že já jsem patnáct let strávila každý den přemýšlením nad tím, co by se stalo, kdyby mě Isobel nikdy neunesla a mou rodinu nepřiměla zapomenout, to opravdu nenechám jen tak plavat. Hlavně když vím, že ona si tu celou dobu užívala a smála se s našimi rodiči, které jsem znala pouhé tři roky. A na mě si nikdy nevzpomněla. Ano, vím, že byla ovlivněná, ale stejně... A když jsem si konečně zvykla, ohrozí jediného člověka, na kterém mi záleží.

„Nemám vám co vysvětlit," odsekla jsem.

„Víš, o čem jsme se to bavili před tím, než jsi omdlela?" zkoušela to Elena.

„Nesmím o tom mluvit. Ale být vámi sem pozvu tu vaši čarodějku. Dřív nebo později se Niklaus staví na návštěvu. Teda, pokud jste se nerozhodli mě pustit."

„Hledala jsem tě rok. Nezahodím šanci tě poznat. Navíc Klause se nebojíme. A nejsi tu vězeň, můžeš se kdykoliv projít ven," řekne Elena naivně a přistoupí ke mně blíž. Zapomněla dodat, že se mnou vždy někdo bude. Ať už vedle mě, nebo mě budou sledovat z povzdálí.

„Co chceš vědět?" sedla jsem si na druhý konec postele než Elena a svou pozornost soustředila na své nehty.

„Proč tě Klaus unesl?"

„Nevím, další otázka?" znuděně jsem zívla.

„Víš. Řekni mi to."

„Fajn, vím to. Ale nemůžu ti to říct. Jediný, co ti můžu říct, je to, že mě k něčemu potřeboval. A z toho samého důvodu sem brzy přijde, aby mě získal zpět. A půjde přes mrtvoly. Jen je otázka, jestli tě už vezme s námi."

Strachem se jí rozšířily panenky, ale jinak na sobě nedala nic znát.

„A jen tak mimochodem, unesla mě Isobel, ne Klaus. Mě mu pak vyměnila za její a Kathrininu svobodu." Cítila jsem, jak se mi roztřásly ruce. Možná nejsem tak nad věcí, jak jsem si myslela.

„Co se stalo po tom, co tě unesla?" Ona snad nedá pokoj.

„Víš, co mají Salvatorovi za místnosti pod domem? Tak to je nic proti tomu, kam mě zavřela. Jo, a taky jsme hrály hru. Jmenovala se ,Jak dlouho malé dítě přežije bez jídla a pití'. Pak mě dostal Klaus, myslím, že mi bylo deset, a začal se o mě starat. Došlo mu, že mě potřebuje živou. Pak když jsem začala dělat jisté problémy, mezi něž patří i podpálený dům, mi dovolil se od něj odstěhovat a žít relativně normální život," ušklíbnu se nad tou ironií.

„To je mi líto," poprvé za celou dobu se ozve Stefan. Elena na mě nehnutě zírá.

„A co tvoje maminka? Ta do toho zapadá jak?"

„Asi myslíš Lily. Ta se o mě starala od začátku. Nosila mi jídlo a vodu, kdykoliv ani jedna z upírek nebyla doma. Učila mě... No, učila mě nejrůznější věci.“ Nad tou vzpomínkou jsem se pousmála. „A pak se mnou šla za Klausem."

„Čarodějka je tu," oznámil nám Damon se sklenkou tvrdého alkoholu v ruce. Když vidí, jak k němu jdu, vítězoslavně se usměje a podá mi sklenku, co měl celou dobu za zády.

„Možná nebudeš tak marnej," mrknu na něj. „Chci být s Bonnie sama. Opovažte se poslouchat," dodám, když si uvědomím, co je v tomto domě za příšery.

„Páni, jsi to fakt ty," vydechla Bonnie, jak mě viděla. „Co ode mě potřebuješ?"

„Jsi jediná, komu tu můžu něco říct. A kdo mi může pomoct. S nimi jisté věci probírat nemůžu, a ty jim to taky nebudeš moct říct. Zatím. Důvod, proč Eleně nemůžu říct, proč mě unesli, je, že mi v tom brání kouzlo."

„Kouzlo? Ale se mnou o tom mluvit můžeš," konstatuje fakt.

„Ano, ta čarodějka nechala zadní vrátka, které Klaus neprokoukl," zasměju se soukromému vtipu.

„To musela být mocná čarodějka, když zvládla takové kouzlo na bázi ovlivnění a ještě ho poupravila. Kdo to je?"

„Pamatuješ si na ty sny, které se ti zdály o Eleně? Nebyly o Eleně, ale o mně. Já ti je posílala." Doufám, že jí dojde, co jí naznačuju.

„Tys je posílala? To znamená, že to ty jsi...?"

„Řekni to, Bonnie." Kouzlo mi nedovoluje mluvit o tom přímo.

„Ty jsi ta čarodějka.“ Bingo! „Co ode mě potřebuješ?“

„Pomoct s takovým malým kouzlem,“ řeknu tajemně. „Chceš zrušit to kouzlo, které ti brání mluvit o tom s Elenou?“ Přikývnu. „Ale to nejde. Ne že bych nechtěla. Jen nemůžu. Je jasné, že ty jsi mnohem mocnější, pokud to nezvládneš ty, já nemám šanci.“ Kde přišla na to, že bych to já nezvládla?

„Není to tak těžké kouzlo. Navíc, já bych to zvládla. Ale Klaus se pojistil, že ho sama nezruším.“

Milý deníčku,

tak jsem tu pár dní. Mám pokoj mezi Damonen a Stefanem, jako by se chtěli pojistit, že neuteču. I když teď už sami ví, že bych mohla utéct, kdybych chtěla. Ale stejně dobře ví, že neuteču. Nemám kam. Teď už ne.

Klaus se ještě neukázal, ale jsou to jen tři dny. Nejspíš je na cestě a spřádá plány, jak mě nalákat zpět.

Elena už vzdala snahu zjistit víc podrobností o tom, proč mě unesli. Řekla jsem jí, že jsem čarodějka a že mě potřebuje pro něco důležitého, ale pár drobností jsem vynechala, a ona to ví.

Slyším nějaký hluk zdola. Asi se vrátil Damon. Moje jediná zábava tady je ničit mu jeho hrátky. A jsem v tom dobrá.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Kristennie, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries