OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Těžká zkouška 34

08.02.2024 (10:00) • Alalka • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 0× • zobrazeno 460×

„No, to je dost! Jako Tlapková patrola bys byl pro svou nedostupnost velkým zklamáním,“ spustil Damon káravě, stále trochu namáhavě popadaje dech.

„Nemohl jsem mluvit. Co chceš?“ ozval se v reproduktoru Tylerův nepohnutý hlas.

„Řekněme varovat tě před tvým vykutáleným příbuzným. Je mi jasný, že spolu na Klause něco kujete, za normálních okolností bych vám i fandil, ale je tady takovej menší háček, s kterým, počítám, se ti Everett zapomněl svěřit.“ Až na tu špetku sarkasmu mluvil vážně, přistihla jsem se, že ani nedutám, navázala jsem s ním oční kontakt, během čehož jsme čekali, co hybrid odpoví. Ten si nejdřív nepřívětivě povzdechl, načež upíra prostým ´poslouchám´ vyzval, ať to vybalí.

„Věc se má tak, že po zabití původního vymře i celá jeho pokrevní linie, a ta bude u Klause hodně dlouhá, což by nebyl extra velký problém, kdybychom se na jejím závěru nenacházeli my všichni.“ Na druhé straně aparátu na krátký okamžik zavládlo ticho.

„Víš to jistě?“ zeptal se nakonec.

„Jo, Alaric to zjistil,“ poznamenal.

„To ale nedává smysl, vždyť přeměnil i sebe,“ argumentoval celkem pohotově Tyler.

„To mi právě nesedí,“ přiznal zamyšleně Damon, „pochybuju, že by se v rámci úspěšného plánu hodlal obětovat pro vyšší dobro. Něco za tím bude, zkus to zjistit, než s tím začnete.“

„No… to už je trochu pozdě, vedu Everetta do hor, kde Klaus ukryl rakev s matkou,“ informoval nás bez okolků.

„Cože?! Tak s tím hodně rychle něco udělej, matinka musí zůstat pod zámkem za každou cenu. Mně se zrovna umírat nechce,“ vyjel na něj ostře, „hádám, že tobě a Caroline taky ne!“

„No jo, chápu to. Postarám se o to, aby ji nenašel,“ dušoval se první povedený zplozenec přesvědčivě.

„To bych ti radil. A vyřiď to co nejdřív, jinak tam na vás pošlu Klause osobně a prozradím to tvoje divadýlko.“ Po oné pádné výhružce zavěsil, nevěřícně nad tím hybridním kreténem, jak ho sám nazval, zakroutil hlavou a vytočeně hodil telefon do přihrádky pod panel se zabudovaným rádiem. Nato se s mnohem klidnějším výrazem otočil na mě.

„Tak, co teď? Mým fanynkám jsi solidně pozdvihla mandle, jestli ti šlo o to,“ prohlásil s roztomile uličnickým úšklebkem. Skrz přední sklo jsem obhlédla nedaleký houf studentů, od původního složení se krapet obměnil, přesto se většinou skládal z holek z vedlejší třídy. Po vyučování venku furt někdo postával. 

„Ani ne, ta na krátko ostříhaná má na starosti ročenku maturitních ročníků,“ prozradila jsem mu nenadšeně, kvůli vztahu s Mattem mě neměla dvakrát v oblibě.

„Říkala, že ti na fotku přimaluje knírek,“ zavtipkoval.

„Pitomče!“ okřikla jsem ho a laškovně plácla po rameni; věděla jsem, že si vymýšlí. Potrefeně se uchechtl.

„Radši jeď,“ pobídla jsem ho, kupodivu poslechl, nastartoval a sešlápl plyn, což nás svižně odrazilo od krajnice. Úlevně jsem si povzdechla a pohodlně se zabořila do sedačky, děsně mě potěšilo, že se ukázal před školou.

„Kam to bude, milady?“ Nerozhodně jsem pokrčila rameny. Pravdou bylo, že jsem s ním toužila být sama…

„K nám ne, Jeremy psal, že mu odpadla poslední hodina, je doma s kámošem. Do penzionu by to taky nebylo nejrozumnější…“ S vyřknutím nápadu, který se mi zrodil v hlavě, jsem krátce zaváhala, pak jsem se nadechla, nervózně jsem se zavrtěla a shledávajíc k řadící páce nasměrovaná kolena za neskutečně zajímavá, pokračovala jsem: „Ještě nikdy jsem to nedělala v autě.“ Ucítila jsem na sobě Damonův žhnoucí pohled, rozpačitě jsem se nehtem ukazováčku poškrábala na spánku a skrz prsty po něm zkusmo zašvidrala.

„Seš fakticky marná, Gilbertová,“ pronesl úsměšně.

Zaskočilo mě to, rozhozeně jsem pootevřela pusu a podívala se na něj pořádně, opět se věnoval řízení, takže jsem si ho mohla prohlédnout z profilu, jemně se usmíval, nic nenasvědčovalo tomu, že by se před pouhou vteřinkou nějak poškleboval, udělal to schválně.

„Chybí ti naprostý základy,“ oznámil rádoby pohoršeně, když se na mě otočil, a střetla jsem se s těma nejmodřejšíma očima, s přehledem svou blankytností konkurující vymetené obloze, viděla jsem v nich spoustu emocí, nezbednost, obdiv, touhu a pak něco hlubokého, co jsem se neodvážila pojmenovat.

„Trochu se bojím, jestli mě kvůli tomu vůbec pustí k maturitě,“ přistoupila jsem na jeho hru.

„To bychom měli napravit,“ řekl již obvyklým melodickým hlasem, načež odbočil na vedlejší silnici vedoucí z města.

Stočila jsem zrak k bočnímu okénku a podívala se ven, byla jsem zvědavá, kam nás zaveze, zároveň jsem byla jako na trní, samovolně se mi prohloubil dech a v podbřišku jsem zaznamenala zvláštní neposedné chvění. Skousla jsem si spodní ret a snažila se uklidnit, silnými upířími smysly jsem se dnes již jednou nechala nachytat.

„Slyšel jsem tvůj rozhovor se Stefanem,“ překvapil mě znenadání seriózním tématem. Chviličku mi trvalo, než jsem se vzpamatovala a byla schopná adekvátně zareagovat.

„To je dobře, jsem ráda, že jsi to slyšel. Myslela jsem vážně každé slovo,“ podotkla jsem rozhodně. V tomhle jsem chtěla mít jasno.

„Já vím.“ Znělo to uznale. Přes obavy, že tím nadobro pohřbím předchozí atmosféru, jsem se pustila do další z nutných debat.

„Stefan mi změnil život, Damone, jsem mu vděčná za hromadu věcí a pořád pro mě hodně znamená, záleží mi na něm a bytostně se mi příčí mu lhát. Ráno jsem mu o nás chtěla povědět, ale nedošlo na to, hodlám to udělat při nejbližší příležitosti,“ řekla jsem odhodlaně, třebaže mě naposledy nabádal, abych s tím počkala.

„Už nemusíš, udělal jsem to já,“ oznámil mi po hodné pauze. Už jsem se začínala děsit, že se urazil.

„Řekl jsem mu všechno, teda… to podstatný.“ Šokovaně jsem na Damona vytřeštila oči.

„Uh, aha. A co… J-jak to probíhalo?“ zajímala jsem se vykolejeně.

„Ve stylu bratrský rozmluvy o jedný úžasný, výjimečný holce, do který jsme oba po uši zamilovaní,“ popsal to ve zkratce nezastíraně. Ono nepřímé doznání zahřálo u srdce, současně mi však neuniklo, jak si po jeho vyslovení pravačkou zahloubaně promnul čelist.

„Poprali jste se?“

„Nee, rvačka vypadá jinak,“ ujistil mě odlehčeně, jenže já jsem mu to nebaštila. Sebralo ho to. Něco mi nechtěl říct a vyhýbal se odpovědím. Pocítila jsem ohromnou chuť ho obejmout.

„A… to je celý? Víc to nerozvedeš?“

„Noup. Promiň, Eleno, ale tohle je mezi námi.“ Věnoval mi krátký, neoblomný pohled.

Byla jsem si vědoma, že za ta dlouhá léta si k sobě našli cestu až nedávno, konečně se jejich vztah blížil k tomu, po němž oba tajně toužili, a kvůli mně se všechno rozpadlo. Byla to moje vina.

„Ne, to ty promiň. Můžu za to já,“ špitla jsem přiškrceně.

„Za co, prosím tě?“ nechápal.

„Že to takhle dopadlo.“

„Já jsem rád, že to takhle dopadlo,“ ubezpečil mě měkce, když u lesa sjížděl na prašnou cestu. Ta vedla na takovou zastrčenou malebnou vyhlídku na jezero, poznávala jsem to tady, jednou mě sem vzal Matt ve své dodávce, to jsme spolu chodili zhruba měsíc, takže jsem mu kromě nějakého lehkého osahávání víc nedovolila; dnes mi to přišlo jako život někoho úplně cizího. Tehdy jsem měla největší starost o to, jestli mě rodiče pustí na mejdan u bazénu, na který jsem si z peněz na obědy již koupila nové plavky. Bylo až děsivé, jak se člověku pod tíhou událostí změní priority a celkové vnímání života.

Přemítavě jsem se zadívala na Damona, soustředícího se, aby nevymetl nějaký výmol, položila jsem mu dlaň na hřbet ruky na řadící páce a lehce ji stiskla. Přetočil ruku a propletl naše prsty, načež takto zamotané paže pozvedl k ústům a kousek nad kloubky mi vtiskl hřejivý polibek. Rázem mi z toho přejel mráz po zádech. I tohle bylo zcela odlišné, tenkrát jsem si nebyla jistá, zda chci s Mattem doopravdy být, natož s ním spát, ještě jsem pořádně nevěděla, co je to láska. Teď jsem se nemohla dočkat, až Damon zastaví to blbý auto.

K mému překvapení uhnul z polňačky a zabočil mezi stromy, chvíli jsme legračně kličkovali mýtinou a objížděli nebezpečně vyčnělé pařezy, až jsme konečně dojeli na otevřené prostranství, na nízký útes nad rozvlněnou hladinou. Na druhé straně jezera jsem viděla umělou pláž s dřevěným altánem, kam středoškoláci v létě chodili popíjet, za ní se rozprostíral les a v pozadí se nad vrcholy nejvyšších jehličnanů tyčily paneláky a vysoké budovy, jimž dominovala věž s hodinami na náměstí. Zde jsem nikdy nebyla.

„Nebo chceš dělat něco jinýho? Jít nakupovat, najíst se, omotat nejmíň oblíbenýmu učiteli plot toaleťákem, vsadit si na dostihy, hrát automaty?“ otázal se, přejížděje mi palcem po kloubku na ukazováčku, čímž mě vytrhl z úvah a nostalgie.

„Co?“ Bedlivě jsem si ho přeměřila, nejspíš to nebyl vtip, jak jsem se domnívala. Oněměle jsem zavrtěla hlavou, nerozuměla jsem tomu, choval se divně, zdráhavě. Napadlo mě, jestli to nemá něco společného s jeho ranní konfrontací se Stefanem… O to víc mě zajímalo, co si řekli.

Ne, teď opravdu nic jiného dělat nechci.

Místo verbální odpovědi jsem se kapku nemotorně přetočila na sedadle, takže jsem na něm přikrčená klečela na kolenou, pustila jsem ho, abych se mohla opřít a přelézt, ale vůbec to nebylo tak jednoduché, jak se to jevilo ve filmech.

Levou nohou jsem překročila mezeru uprostřed a koleno umístila vedle jeho stehna, načež jsem se odpíchla i druhou končetinou s úmyslem ji přehodit přes upíra, jenže mi v tom částečně zabránil volant. Nenechal mě trápit, přičinlivě přiložil ruce na boky, nadzvedl mě a pomohl se mu obkročmo naštelovat na klín. Ještěže byl tak hubený, poměrně pohodlně jsem si složila pokrčené nohy na boční kraje sedačky a komfortně se usadila, v takhle těsném kontaktu mi bylo mnohem líp. Damon nebyl nikterak vysoký, ve stoje mě přesahoval o pouhých pár centimetrů, takže v téhle pozici, kdy jsem na něm seděla, jsem se nacházela výš; líbilo se mi to. Shlédla jsem na něho, levou ruku mu položila na rameno, zatímco pravou jsem jemnými tahy prstů opakovaně prohrábla ty hebké havraní vlasy.

„Dřív, když byla auta prostornější, to bylo o dost snazší,“ okomentoval můj přesun, přitom mi horkými dlaněmi směle přejížděl po přední straně stehen.

„Myslíš za dob, kdy měla v podlaze díru a pohon představovaly tvoje bosé a chlupaté nohy?“ dobírala jsem si ho, mapujíc očima každičký kousek toho krásného obličeje. Tiše to v něm zabublalo smíchy.

„Jo, přesně za těch,“ odvětil pobaveně.

Přestože od sebe naše hlavy nebyly dál než patnáct čísel, nepolíbila jsem ho, vychutnávala jsem si tu chvíli takřka hmatatelného napětí, jež se postupně akumulovalo v břišní dutině a vysílalo impulzy do nervového systému, čímž krůček po krůčku rozvibrovalo jednotlivé výběžky, až bych přísahala, že mi brní prsty na nohou. Damonův zrak v očekávání sklouzl na mé pootevřené rty, po jejich přetrvávající nečinnosti ho však vrátil zase zpět, zahleděl se mi do očí a oddaně se do nich vpil, těžce polkl. Na bradu mi dopadal jeho zrychlující se přerývavý dech. Když jeho ruce přes boky emigrovaly na bedra, odkud si to po zádech vábivě šinuly vzhůru, budilo to ve mně dojem, že si je snad někde na trase namočil do magma, vysloveně sálaly teplem, mezitím, co mě jednou zašimral na šíji, druhou lenivě stáhl gumičku z drdolu a rozpustil mi vlasy, které kolem nás okamžitě vytvořily jakousi clonu, náš soukromý koutek.

Bože, už jen z tohohle jsem byla totálně rozpálená. Z rozpoutaného žáru, jehož jiskřičku v podbřišku vykřesalo pouhé oční spojení slibující brzké intimní splynutí, mi bylo příjemně těžko na hrudi, bála jsem se, že se splašeně tlukoucí srdce skrz žebra probourá ven a spadne mi do klína.

Přemístila jsem mu dlaně na tváře a sklonila se, v poslední vteřině jsem očima sestoupila na jeho ústa, na která jsem konečně rozechvěle přitiskla ta má, za což jsem byla odměněna hlasitým zavzdechnutím. Přimáčkla jsem se k němu pánví, přičemž mě do třísla zatlačilo Damonovo vzrušení, prožíval to stejně intenzivně, v tu chvíli mi hrdelně zavrčel do pusy, čímž skrz horní patro vyslal rezonující vibrace až do krční páteře. Cítila jsem, jak nezadržitelně vlhnu. Objal mě kolem pasu, doslova přišpendlil na mužný hrudník, a důrazně mi přejel po rtech, pak je lačně nasál a jazykem prohloubil polibek takovou měrou, že se mi zatočila hlava. Ovinula jsem mu paže kolem krku a požitkářsky zabořila prsty do husté kštice.

Neměla jsem tušení, jak dlouho tohle vášnivé spojení mohlo trvat, ale ještě o setinu déle a omdlela bych na nedostatek kyslíku. Po odtažení jsem mu žhnoucími rty přebruslila přes skráň a u ucha namáhavě zalapala po dechu. S potěšením jsem zaznamenala, že se pode mnou neovladatelně ošil.

Nezahálel, rozevřenými ústy okopíroval konturu čelisti, na bradu a zpátky pod ušní lalůček, odtud zamířil dolů, na krk, kde sledoval linii hlavní tepny až ke klíční kosti, přitom mě hladil na zádech, bedrech, tu na ramenou a pak pro změnu na stehnech a pozadí, jeho ruce byly všude, různě vyvíjeným tlakem mě přiváděly k šílenství. Leč ne víc než jeho rty, jimiž mi neskutečně dráždivým způsobem rejdil na krku.

„Damone,“ zapředla jsem roztouženě. Krk byl jedno z mála míst, kterým se Stefan vyhýbal, kromě ojedinělým výjimkám spočitatelných na prstech jedné ruky mě tam nelíbal, patrně se obával, že by při kontaktu s kůží, pod níž se proháněla rozbouřená krev, ztratil kontrolu.

Aniž by špičkou jazyka přestal opisovat nepravidelné kroužky pod čelistí, zataháním za bundu naznačil, že by mi ji rád sundal. Poslušně jsem spustila horní končetiny podél těla a nechala si ji stáhnout přes ramena, po jejím ledabylém odhození mě chytil za ruce, zvedl hlavu a zadíval se na mě zastřeně obdivnýma očima, potom mě pustil, namísto rukou uchopil lem svetru a opatrně, neboť se neobtěžoval s rozepínáním knoflíků, mi ho přetáhl přes hlavu, i ten kamsi odmrštil a stejně skončilo i tílko. Podprsenka mu prozatím nevadila, po pohledu, hravě roztavujícím i to nejodolnější železo, jímž poctivě prolustroval bídně zahalenou vrchní polovinu mé maličkosti, se natáhl pro další dechvyrážející polibek, během něho mi dlaněmi nanovo šmejdil po celém těle, především tedy po jeho obnažených částech. Když se jich dostatečně nabažil, přes žebra je navedl dopředu, na prsa, jež po krátké adaptaci přes tenkou krajku začal umně mnout. Táhle jsem mu vzdychla do úst a pánví se velmi vyzývavě otřela o bouli v rozkroku. Přestal útočit na mé rty a jako tehdy v kině, opřel si čelo o mé rameno, tak jsem to zopakovala. Slastně zamručel. Po třetím zhoupnutí v bocích mě za ně chytil, což byl povel, abych nepokračovala. Následně rukou vyšplhal výš a zkušeně rozepnul podprsenku, tu nechal jen volně sesunout k loktům.

„Seš nádherná, Eleno,“ zaševelil ochraptěle po dalším pohledu, přesně takovým, jakým predátor těsně před útokem paralyzuje svou oběť.

Jakmile levačkou překryl nahé ňadro a jeho dvojče poctil péčí šikovných rtů, blaženě jsem zvrátila hlavu. Poté, co špičkou jazyka obkroužil vytrčenou bradavku, hlasitě jsem zasténala. Hrál si s ní, laskal ji, nasával a rajcovně stiskával zuby. Tentokrát jsem mu do vlasů vpletla prsty obou rukou a na pokraji příčetnosti si upírovu hlavu přirazila ještě blíž.

Nevyužitou rukou zašátral na pravém stehnu, zanedlouho mě bříšky prstů zašimral na břiše a následně ji vsunul mezi nás, bez dovolení, i když bych těžko byla s to cokoli namítnout, mi udělal díru do punčoch, odhrnul kalhotky ke straně, načež ukazováčkem přejel po tom vůbec nejcitlivějším místě. Mučivě jsem zaskučela a náruživě vyšla vstříc onomu hbitému prstu, kterým ženě opravdu uměl přivodit ten správný požitek. Byla jsem blízko a Damon to dobře věděl. Když změnil taktiku a zapojil do hry i část intimních partií obsahující svazek nervů, zbrkle jsem ho čapla za hlavu, zvedla ji a zuřivě se přisála na jeho ústa, do nichž jsem překotně zavzdychala. Po přidání prostředníčku jsem mu už jen s otevřenou pusou němě hekala do koutku. Ono zdánlivě lenivé pobublávání ve středu těla se coby voda ve varné konvici zběsile rozklokotalo a postupně se rozpínalo do celé břišní dutiny. A pak to přišlo, explodovala jsem a na okamžik se mi dočista zatmělo před očima. Bože, tohle bych mohla dělat pořád.

Silně zadýchaně jsem si v oblasti spánku položila hlavu na jeho rameno, tudíž jsem mu funěla do ohbí krku, po čemž mu naskočila husí kůže, na jejíž kropenatý povrch jsem euforicky přivřenýma očima tupě zírala.

Malinko mi přizvedl bradu a chtivě vyhledal mé rty, hladově mě políbil. Se zavřenými víčky ke mně dolehlo netrpělivé rachocení kovové spony pásku následované zvukem typickým pro rozepínání zipu. Vysvobodil se z kalhot i spodního prádla, pokud nějaké měl, po silném orgasmu jsem byla stále omámená a činilo mi problémy se soustředit na cokoli jiného krom upírových žádostivých rtů, a nedočkavě do mě vstoupil. Rozkolísaně jsem se zajíkla. Zpočátku bylo vše nadměrně citlivé, až jsem měla nutkání zaprotestovat, leč Damon mi po dobu pár nádechů a výdechů dal ostříleně čas na adaptaci, počkal, až se uvolním, než začal pomalu, hladce pohybovat boky. Mé tělo se intuitivně naladilo na stejný rytmus, a co víc, nechala jsem se strhnout a díky zaujímané pozici se chopila velení; v podbřišku se neprodleně počal nanovo rozepínat onen příjemný tlak, šmahem mě navracející do stavu, kdy jsem mu skrz bundu, kterou měl furt na sobě, zatínala nehty do bicepsu. Ze zrychlujících se přírazů bylo zřejmé, že Damon je rovněž na pokraji, ale drží se. Zatímco jsme se na sebe dívali deliricky přimhouřenýma očima, chabě spojenými pootevřenými ústy jsme si vyměňovali horké, vzrušivé vzdechy. Po nešetrném kousnutí do rtu, dávajícím najevo, že se blíží mé druhé vystřelení do vesmíru, mě hrubě uchopil pod zadečkem a lehce nadzvedl, takže se dostal hloub, konkrétně k potřebnému bodu, jehož několikerým rychlým stlačením mě na prchlivý okamžik znovu vyřadil z provozu. Nato se křečovitě vypjal a s vylouděním nejvíce sexy zvuku, jaký jsem kdy slyšela, do mě vyvrcholil. Dezorientovaným pohledem, tolik typickým pro huliče trávy, jsem uchváceně sledovala jeho výraz, v němž se mísila agónie s ryzí blažeností, a jež se již posledně bezkonkurenčně vyhoupl na přední příčky žebříčku milovaných Damonových grimas. Uvolněně se temenem opřel o opěrku a já jsem mu na čelo odložila svou absolutně vymetenou hlavu, navozující dojem, že nic neváží. Má mysl se vznášela vysoko v oblacích, kde nefungovaly žádné gravitační zákony. Mírně jsem se klepala, a nebylo to zimou.

„V pořádku?“ zeptal se polohlasně. S malátně zavřenýma očima jsem bezhlesně přikývla.

„Uhm. Jo, v nejlepším,“ odpověděla jsem s rozpustilým úsměvem, když jsem se narovnala a pohlédla na toho nádherného muže pode mnou, do něhož jsem byla stále větší blázen.

„Bylo mi potěšením,“ uškrnul se potutelně, naklonil se, vlípl mi pusu na nos a následně se o něj mazlivě otřel svým. Omotala jsem mu paže kolem šíje a vtáhla ho do procítěného objetí, s bradou poklidně spočívající na upírově rameni, najednou jsem byla příjemně unavená. Nerušeně si povzdechl, levačku mi umístil přes bedra, kdežto prsty druhé ruky šimravě přejížděl po páteři a lopatkách, zpočátku se to jevilo poměrně nevinně, zakrátko jsem však z těch na vážnosti nabírajících tahů vycítila jakousi dychtivost povolávající můj odpočívající nervový systém opět do služby.

„Chybíš mi, Damone,“ zašeptal mi znenadání smyslně do ucha, „vrať se mi, Damone.“

Zaraženě jsem strnula, dokonce jsem na krátký okamžik zapomněla dýchat, neboť jsem v jeho zprvu smysl nedávajících útržcích rozpoznala jediné dvě textové zprávy, které jsem mu poslala během té jejich výpravy za dřevem z bílého dubu. Pod útočícím pocitem obnaženosti, absolutně nesouvisejícím s nahotou, jsem si vsunula spodní ret mezi zuby a plaše zamrkala.

Výborně, nejdřív mi to udělá, že nemít boty, nevratně by mi to zkroutilo palce na nohou, a pak se posmívá. Už už jsem se zamýšlela zasaženě ohradit, leč vtom mi něžně odklidil vlasy za rameno, jež posléze zasypal drobnými hubičkami, ty ho dovedly zpět k ušnímu lalůčku, laškovně ho skousl a zastřeně pokračoval: „Když jsem zprovoznil novej mobil a opožděně mně od tebe přišly tyhle zprávy, neskutečně mi to prozářilo den. Miluju tě, Eleno.“

Rozhozeně jsem se odtáhla, abych mu viděla do obličeje, jemuž nepřekonatelně vévodil pár vyřčeným citem překypujících, bezedných studní, Damonův mírumilovný výraz dovedl celou podívanou k dokonalosti. Z rázu jsem neměla šajnu, co na to říct. Zaskočeně jsem pootevřela pusu, čehož duchapřítomně využil a výmluvně zaštítil mé rty svými plnými. Tentokrát jsme se líbali dlouze, táhle a cituplně, naše zkušené jazyky se proplétaly ve sladěné choreografii, jejíž ladná lenivost v oblasti pupíku probudila spící lávu.

Přes ramena jsem mu s určitou urgencí přetáhla ruce na hrudník, kde jsem mu po jejich letmém spočinutí začala pomalu rozepínat košili. Během procesu, v němž jsem si pouze pohmatem vedla šikovně, jsem mu rozevřenými ústy, respektive hladkou vnitřní stranou ohrnutého horního rtu přejela na bradu, vzhledem k vlhkosti měkké tkáně to dráždivě pnulo, odtud jsem s ledabyle na pokožku přiloženými rty postupovala po linii čelisti, přitom jsem staršího Salvatora laskala špičkou jazyka. Držel, ani se nehnul. Poté, co jsem obdobně líně pokračovala i na krku, zabořil mi na temeni ruku do vlasů a mizivým zatlačením pobídl, ať ho nešetřím. Přidala jsem tedy na důraznosti, sem tam jsem ho navíc štípavě stiskla zuby, za což jsem si vysloužila vzrušené zasyknutí. Volnou ruku mi umístil na levé prso a jeho zručným hnětením se postaral, abych nebyla ochuzena o svůj příděl slasti. Do každé ruky jsem chytila jednu část nyní od sebe oddělené košile a odhrnula je do stran, čímž jsem i já získala přístup k nahé pokožce, po kontaktu s Damonovou hebkou kůží jsem pod prsty zaznamenala nezvyklé elektrizující brnění, jako by do mě přes dotek vléval množství vlastní energie. Důkladně jsem mu dlaní přejela mezi prsními svaly k pupíku, pak jsem nechala obě ruce přilnout na kůži kousek pod klíčními kostmi a vzpruženě zvedla hlavu. Vyměnili jsme si dlouhý, lačný pohled. Šnečím tempem jsem dlaně s rozepjatými prsty sunula níž, současně jsem sklopila oči a coby trenér dohlížející na své svěřence jsem bedlivě pozorovala jejich postup. Když jsem očima účelně zavadila o Damonovu ztopořenou chloubu, nasucho jsem polkla; zbožňovala jsem každičký kousek jeho úžasného těla. Aniž bych spustila zrak z objektu mého zájmu, zaparkovala jsem jednu ruku zhruba v úrovni pupíku, kdežto pravou odvážně postupovala k cíli, poslední úsek cesty absolvovaly už jenom prsty, to ho dozajista udržovalo v napětí, protože nebylo jednoznačné, co mám v plánu. Jestli to, že ho vezmu do ruky a pevně obemknu prsty, čekal, i přesto zalapal po dechu a lehce zvrátil hlavu.

Poněvadž byl Damon v posteli hodně aktivní, neměla jsem doposud příležitost nějak více projevit vlastní iniciativu, tohle bylo poprvé, co mi dovolil dělat si s ním absolutně, co chci. Tak jsem se pustila do vlastního objevování jeho nejsenzitivnějšího a zároveň nejhebčího místa, potom jsem pozvedla zrak a neprodleně se střetla s Damonovým uhranutým. Zachovávajíc oční kontakt, svůdně jsem si zuby přejela po rtu, nanovo jsem ho sevřela do pěsti a jala se zjišťovat, co se mu líbí nejvíc. Roztouženě zaskuhral, umístil mi dlaně těsně pod uši a nenasytně se přisál k mým rtům, přímo vražedně vášnivě mě políbil. Zanedlouho se odtáhl, s určitou naléhavostí mě chytil za ruku a propletl naše prsty, čímž ukončil mé slast přivozující hnětení.

„Ještě chvilku a bylo by po představení dřív, než by se vůbec zvedla opona,“ objasnil mi své počínání, pak se sklonil a opět svou plnou pozornost zaměřil na obnažená ňadra. Mistrně vytrénovanými rty oblažil péčí to prso, které o tuto poctu bylo předtím ochuzeno, druhé si vzal do parády levačkou, kdežto prsty volné ruky se jal připravit půdu mezi mýma nohama. Jakmile jsem se mu zdála dostatečně naladěná, což znamenalo, že jsem samým blahem málem lezla po stropě, vnikl dovnitř, chytil mě za boky a začal s pomalými pohyby, které však záměrně nedotahoval do konce, vždycky se přibližně v polovině zastavil a dal se zase na ústup, chtěla jsem mu pánví vyjít vstříc a řádně přirazit, ale nenechal mě, pokaždé mi v tom umanutě zabránil. Trápil mě. Na hranici šílenství jsem mu zaúpěla do pusy: „Damone, prosím…“

„A o co prosíš, Eleno?“ nabádal mě, abych to pojmenovala a vyslovila.

„Chci tě v sobě cítit celého, hluboko,“ zkusila jsem to nějak jednoduše zformulovat.

„Stačí říct, kotě. Cokoli chceš,“ odtušil podmanivým šepotem.

Pak už to šlo hopem, poposunul si mě blíž, objal kolem útlého trupu a přimáčkl na hrudník, až jsem se bála, že mi popraskají žebra, zároveň mi dal volnost ve zvolení tempa, které jsem vzhledem k předchozím zoufalým pokusům nasadila poměrně vysoké.

Přes bradu se coby protřelý horolezec neuspěchaně slanil do základního tábora, do úžlabiny, kde klíční kosti přecházely v hrudní koš, pak se horskou pěšinkou vrátil na ohryzek a vzrušivě do úst nasál množství senzitivní kůže. Pnulo to a lechtalo. V okamžiku, kdy se po hlavní magistrále, vedoucí podél klíční kosti, přesunul ze strany na šíji a důkladně špičkou jazyka po krční tepně vystoupal pod čelist, nepropustně jsem ho objala kolem krku a pravačku mu zabořila do již neskutečně rozcuchaných vlasů. S postupně narůstajícím tlakem na pokožku, pod níž se vinula pulzující krkavice, jejímiž útrobami se řinula krev jako rozbouřená řeka za stoleté povodně, jsem pro lepší prožitek úměrně stáčela hlavu do úklonu. Najednou mě zachvátilo neodolatelné nutkání ho pobídnout, ať do té tenké vrstvy kůže zaboří špičáky a napije se ze mě. Aby chuť mé lásky mohl cítit všemi smysly. Byla jsem si stoprocentně jistá, že by to bylo jiné, než když jsem ze sebe pro přivyknutí na lidskou krev kdysi nechávala pít Stefana.

„Damone… Ummh.“

Třebaže jsem ani slůvkem nenaznačila, kam se ubírají mé představy, zdálo se, že maličko zaváhal, nato téměř animálně zavrčel a běžným, lidským chrupem mě těsně pod hranicí bolesti kousl přesně do míst, kam to dělává svým obětem, do žíly. Zvrátila jsem hlavu vzad a roztouženě zavzdychala. To ho posunulo na okraj, popadl mě za hýždě a nenásilně navedl na požadované tempo. Po několika přírazech mi táhle zafuněl do ucha, nicméně neustal, dokud jsem se v agónii neprohnula v zádech a pak se na něj v křeči nezhroutila, což bylo takřka vzápětí. Jestli jsem si poprvé myslela, že to bylo nepřekonatelné, tak nevím, jak bych ohodnotila tohle. Byla jsem z Damona na větvi a troufám si tvrdit, že to bylo oboustranné.

„Dobrý?“ zajímal se zúčastněně, když jsem se hodnou chvíli nehýbala a jenom se k němu zadýchaně tiskla. Mlčky jsem přikývla. Něžně mi odhrnul vlasy z obličeje a ochranitelsky políbil na spánek.

„Myslím, že víc už nezvládnu,“ řekla jsem skoro s lítostí, čemuž se upřímně uchechtl.

„Rozhodně si nestěžuju,“ zapředl kousek od citlivého sluchového orgánu, který se pod jeho horkým dechem neprodleně orosil.

Narovnala jsem se a únavou přimhouřenýma očima se na upíra podívala, jemně se usmál, přiložil mi dlaně na rozpálené tváře a stylem dopadu kapky rosy na čerstvě upředenou pavučinu mě výmluvně políbil na rty. Palcem mi procítěně přejel po modřině, v níž mi vzhledem k předchozí fyzické námaze nepříjemně tepalo, a posléze na ni hebce zafoukal svým návykovým dechem. Zamýšlela jsem se na Damona vděčně usmát, když vtom mě chytla křeč do lýtka, takže jsem se spíš dost nehezky zapitvořila.

„Promiň, nechtěl jsem-“

„Ne, dobrý. Já jen… začínají mi nějak dřevěnět nohy,“ skočila jsem mu pohotově do řeči.

Byla jsem vyčerpaná, po včerejší ztrátě krve ještě ne zcela při plné síle, navzdory stále zvýšené tepovce se do mě dala zima. Neubránila jsem se zimomřivému přejetí dlaněmi po nadloktích.

„Pustím topení.“ Samozřejmě mu to neuniklo. Posunula jsem si podprsenku na původní místo a obratně ji roztřesenými prsty zapnula. Než jsem se vůbec stihla pídit po lokaci odhozených svršků, přetahoval mi přes hlavu kdesi nalezené tílko. Poslušně jsem jím prostrčila horní končetiny, stejně jsem postupovala i u asistovaného oblékání svetru a následně koženkové bundy.

„Pomůžu ti,“ pronesl slabým nádechem provinění opředeným hlasem, chytil mě za boky a opatrně přendal zpět na sedadlo spolujezdce. S úlevným zaúpěním jsem si protáhla z neměnné polohy odkrvené nohy a nekomfortně si poposedla.

„V kastlíku by měly bejt nějaký ubrousky,“ oznámil mi během zapínání knoflíků košile, „kdyžtak mi taky podej jeden. Nebo dva.“ Otevřela jsem zmíněnou přihrádku a po zběžném obhlédnutí objevila krabičku s papírovými kapesníčky, při vytahování a následném předávání zmíněného počtu jsem se snažila příliš nedumat nad jejich obvyklém účelu použití. Zbožně jsem doufala, že je tady má proto, aby se mohl očistit, když je od krve. Odsunula jsem tyhle nejisté myšlenky do pozadí a maličko stydlivě se pod sukní otřela.

„Za ty silonky se omlouvám, koupím ti nový,“ prohlásil s detekovatelným uličnickým podtónem, zatímco si zapínal kalhoty.

„To bys měl, tyhle byly moje oblíbený,“ odvětila jsem bez známky naštvání. Nepochybovala jsem o tom, že to udělá. A už vůbec ne o jeho prvotřídním výběru. Vyměnili jsme si krátký, vědoucně utvrzující pohled. Nato nastartoval a zkušeně vycouval.

„Em, máš nějaký plány na víkend?“ zeptal se, jakmile jsme se opět ocitli na neupravované lesní cestě.

„Vlastně ani ne, budu se válet a odpočívat. Asi tady nemáš něco k pití?“ Měla jsem žízeň a zvláštně se mi motala hlava. Strašně se mi chtělo spát.

„Rozhodně nic nealkoholickýho,“ odpověděl dle očekávání, „zastavím na benzince.“

Bezhlesně jsem přikývla, zapřela si hlavu o opěrku a uoundaně zavřela oči. Tohle byl náročný den.

***

Caroline dálkovým ovládáním odemkla na školním pozemku zaparkované auto, otevřela zadní dveře a rozladěně na sedačku mrskla černou sportovní tašku. Dneska ji ty slepice fakt naštvaly, nejenže pořád kafraly o naprostých hovadinách a flákaly se, nakonec se ukázalo, že sestava, kterou týdny pracně dávala dohromady, je pro ně moc těžká, takže ji bude muset radikálně překopat. Už už se natahovala po klice u řidiče, když se upírce v zadní kapse bílých kalhot rozezvonil telefon. Jakmile na displeji po vytažení spatřila Stefanovo jméno, bezradně si povzdechla. Věděla, proč volá. Vmžiku si vybavila sotva dvě hodiny starý rozhovor s Elenou, v němž ji kamarádka po vyučování cestou ze záchodu sdělila, že se s mladším Salvatorem ráno rozešla.

„Teda, technicky spolu nechodíme už od prázdnin, kdy mi na honbě za vlkodlaky, do které ho Klaus přinutil, dost rozhodně řekl, že se mnou nechce mít nic společného,“ dodala zahloubaně poté, co se na ni blondýnka se svým typicky nevěřícím ´cože?´ nesouhlasně otočila.

„Tehdy jsem si odmítala připustit, že by to mohl skutečně být konec, dohnaly ho k tomu okolnosti, udělal to, aby mě chránil, tak jsem považovala za důležité to teď nějak oficiálně uvést na pravou míru… Ah, Bože, jsem strašná,“ zaúpěla nad sebou, přičemž si zkroušeně mnula sebekriticky nakrabacené čelo.

„Proč musí být všechno tak komplikované?“

Zády se poněkud vyflusle opřela o skříňku a ochranitelsky si na prsou zkřížila ruce, snad čekala, že přijde salva nesouhlasných připomínek.

„Chápu to správně, že se chceš dál zahazovat v rádoby vztahu s Damonem?“ vyhrkla, než to stačila nějak vhodněji přeformulovat. Ačkoli byla nesmírně šťastná, že se s Elenou udobřily, nemohla si pomoct, nedokázala jen nečinně přihlížet, jak dlouholetá přítelkyně osudovou lásku svého života vyměňuje za… za toho sobeckého, nadutého zmetka, který se skrz ni míní akorát mstít mladšímu bratrovi, jehož téměř století a půl nenáviděl.

„Miluju ho, Caroline,“ pronesla zatvrzele, „a chci s ním být.“

„Prosím, neříkej ve spojení s ním to slovo na m,“ zaskuhrala zmučeně, přitom nasadila grimasu silně připomínající nevolnost. Notně pobledlá spolužačka si toho buď nevšimla, nebo to záměrně ignorovala.

„Doopravdy se nechci hádat, ale s Damonem děláš strašlivou chybu, nikdy se nezmění, ani kvůli tobě ne. Je to parchant, Eleno, a tím bude pořád.“ Třebaže se navenek snažila působit co nejméně nevraživě, v duchu si přísahala, že s tím musí něco udělat, nějak zaslepené kamarádce otevřít oči, než bude příliš pozdě.

„Já ho přece nechci měnit, mám ho ráda takového, jaký je. Uznávám, že má kupu negativních vlastností, ty mu ale hrozně křivdíš, Care. Chápu, že mu nemůžeš odpustit, co ti provedl, pro mě však dělá první poslední, nikdy by mi vědomě neublížil.“

Pořád ta stejná písnička, zápasila s urgentní touhou s naivní brunetkou pořádně zatřást, aby se probrala.

„Budiž, dělej, jak myslíš. Řekla jsi Stefanovi i to, že ses s ním vyspala, když byl pryč?“ zaútočila trochu podle, byla si toho vědoma. Z Elenina schlíplého výrazu rázem poznala, že ne.

„Ještě ne, nebyla příležitost. Zrovna přijela Bonnie. Ale udělám to, nechci mu lhát.“
Znala Jeremyho sestru natolik, že věděla, že se jen nevymlouvá, nesnášela přetvářku a už vůbec by se jakkoli nikomu neplížila za zády.

„A jak to vzal, ten rozchod?“

„Moc dobře ne, ví, že v tom Damon hraje nemalou roli. Hrozně jsem mu ublížila. Navíc na to právě není úplně vhodná doba, vzhledem k jeho nedávnému ujíždění na lidské krvi. Bojím se, aby se v něm naplno neprobudil rozparovač, jakým býval. Já… vím, že žádám moc, ale nemoha bys na něho občas dohlédnout? Jakživ bych si neodpustila, kdyby tomu znovu propadl,“ pravila prosebně, naléhavě upírku svírajíc za ruce. Tvářila se vážně zoufale.

„To je jasný, spolehni se. Taky mi kdysi hodně pomohl.“

„Děkuju.“

Nakrátko zavřela oči, táhle se nadechla a dlouze vydechla, načež stiskla zelené tlačítko a přiložila si mobil k uchu.

„Stefane, čau,“ ohlásila se neurčitě.

„Ahoj. Co teď děláš?“ zeptal se celkem běžně posazeným hlasem.

„No, jedu domů z tréninku. Potřebuješ něco?“

„Nemohli bychom si promluvit? Jsem na cestě do Grilu. Přijdeš?“ Nyní byla v jeho otázce ta prosba poměrně zřetelná.

„Dobře, za deset minut jsem tam,“ odpověděla a zavěsila.

Autor: Alalka, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Těžká zkouška 34: