OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Pravá láska - 8. kapitola

28.04.2014 (11:00) • avanaka • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 4× • zobrazeno 1629×

Pohled Klause:

Maddox odříkal nějaké kouzlo a jeskyně se otřásla.

„Proč mě tady nenecháš?“ ptala se mě Katerina, když si uvědomila, že kouzlo je zlomeno, „vždyť tu budu trpět. To přece chceš.“

„Elena byla tak laskavá, že se mi vzdala sama, a já umím být vstřícný k těm, kdo mi dají to, co chci. Jsem ochoten nechat ji vybrat, kdo bude kromě ní obětován,“ odpověděl jsem jí.

Sledoval jsem Katerinin nevěřícný pohled, když jsem uslyšel Carolinin vzlykot.

„Takže když jsem ti včera říkala, že má kamarádka zmizela a že se jmenuje Elena, tak ses mi musel posmívat, co? Určitě sis musel užívat mou blbost. Jsi jen bezcitná zrůda!“ křičela na mě Caroline.

Její slova mě ranila. Sice mi tohle řeklo už spousta lidí, ale od Caroline to opravdu bolelo. Mrzelo mě to a nechápal jsem proč.

„Ne,“ řekl jsem rozhodně, „nebavil jsem se.“

„Tak nám vrať Elenu,“ prosila mě blonďatá kráska.

„To nemůžu. Chci tu kletbu zlomit už tisíc let,“ řekl jsem jí.

Moc jsem si přál, abych mohl Caroline říct, že se Eleně nic nestane, že její kamarádku nezabije, ale to jsem nemohl. A vtom jsem se rozhodl.

Dám Eleně svou krev! přikázal jsem si v duchu.

Obrátil jsem svou pozornost zpět na Katerinu a přemístil jsem se před ni.

„Pojď se mnou,“ ovlivnil jsem ji a s Maddoxem a Katerinou v patách jsem se vydal z kobky pryč, když se přede mě přemístil ten mladý černovlasý upír.

Než stihl cokoliv udělat, tak jsem mu jedním pohybem zlomil vaz. Vyšli jsem z kobky zpět k mému domu. Po cestě se nás nikdo nepokusil zastavit, a když jsme vešli dovnitř, tak jsem zavolal: „Eleno?“

Nikdo se neozval a Katerina si odfrkla. „Snad sis nemyslel, že by se někdo jen tak vzdal svého života.“

Došel jsem do kuchyně pro nůž a přikázal jí: „Sedni si na gauč a bodej se neustále do nohy.“

Poslechla mě a já s Maddoxem jsme se vydali ven hledat Elenu.

Byl jsem vážně naivní, když jsem jí věřil, zavrčel jsem v duchu.

Prohledali jsem celé okolí a už se začínalo stmívat, když mi zazvonil mobil, přijal jsem hovor a zeptal se: „Rebeko? Co chceš? Zrovna nemám čas.“

„Myslíš to, že hledáš Elenu, která spí v pokoji?“ zeptala se mě má sestřička a já si zanadával, protože hledat po domě mě nenapadlo.

Vypnul jsem hovor a s Maddoxem za zády jsme se vydali zpátky k domu. Už jsem si vážně připadal jako blbec, pořád něco řešit.

Vešli jsme do domu a naskytla se mi docela legrační podívaná. Katerina si do nohy neustále zabodávala nůž, zatímco Rebekah upíjela víno a pozorovala ji se zadostiučiněním.

„Našla jsi vlkodlaka?“ zeptal jsem se jí.

„Vlastně jsem našla celou smečku, a protože už tu máme dvě dívky, pokud se teda dá Katherine považovat za dívku, tak se mi zdálo hezké vzít třetí.“

„Dobrá práce, sestřičko,“ pochválil jsem ji, „co kdybys ty dvě odvedla na místo, které Maddox už vybral? On ti pomůže.“

Když odešli, vydal jsem se do Elenina pokoje. Viděl jsem ji, jak leží a těma hnědýma, nekonečně smutnýma očima vyhlíží z okna.

„Mám otázku,“ řekl jsem.

„Hmm,“ na nic víc se ani nezmohla.

„Miluješ Elijaha?“ zeptal jsem se a sledoval, jak sebou trhla, když jsem vyslovil jeho jméno.

„Já-“ dál se ani nedostala, protože nevěděla, co říct.

„Ode mě se to nikdo nedozví,“ řekl jsem jí.

„Ano. Miluju,“ prohlásila po pár minutách ticha a já cítil, že je to pravda, i když si tím ani ona nebyla úplně jistá.

„Vstaň,“ zavelel jsem přísným hlasem.

Poslechla mě a já k ní přešel.

„Tvým přátelům se po tobě stýská a ty přece nechceš, aby trpěli tvou ztrátou tak, jak ty trpíš ztrátou Elijaha, že?“

Zavrtěla hlavou. Já si nakousl zápěstí a řekl jsem: „Tak pij.“

Chvilku váhala, ale nakonec se napila.

Společně jsme se pak vydali k místu, kde jsem konečně mohl zlomit tu kletbu. Když zapadlo slunce a my před sebou měli ještě pár set metrů cesty, tak se nám do cesty postavili Eleniny přátelé včetně Caroline.

Elena překvapeně vydechla a poprvé jsem v jejích očích viděl něco jiného, než jen smutek a bolest.

„Eleno,“ zašeptal něžně Stefan a společně se svým bratrem se na mě chystali zaútočit, ale Elena to zatrhla.

„To stačí, Stefane. Nech ho tu kletbu zlomit. Jinak by tě okamžitě zabil. Je tak bezcitný, že dokázal zabít vlastního bratra.“

Poprvé jsem si uvědomil, jak mě vlastně musí nenávidět. Nevšímal jsem si pohledů ostatních a prohlásil: „Nemáme čas se tu zdržovat. Jdeme.“

I přesto její přátelé odmítali uhnout.

Strašně moc se omlouvám, že jsem tak dlouho nic nepřidala, ale vůbec nebyl čas. Měla jsem ve škole spoustu testů a kolikrát jsem se vůbec nedostala k počítači, takže i když mám kapitolu na papíře už kolik týdnů, tak do počítače jsem ji napsala až dneska. Tak se ještě jednou omlouvám a doufám, že budete komentovat i tento díl.

Autor: avanaka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska - 8. kapitola: