Já jsem ty a ty jsi já - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Podíváme se za Alexandrou, jak se jí daří v Mystic Falls. A taky za Elenou, ta v novém městě neprožívá nudu vůbec. V tomhle městě se pořád něco děje, hlavně poslední dobou, protože kromě ní samotné se ve městě objevil nějaký kluk, o kterém nikdo nic neví a nikdy ho nikdo neviděl, a Elena do něj zrovna musí narazit. Elena se ocitá v divné situaci.

10.10.2014 (12:00) • • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 0× • zobrazeno 876×

Pohled Alexandry

Pořádně jsem si prohlédla byt, ale na nikoho jsem naštěstí nenarazila. Nevím, jestli jsem měla štěstí, nebo jestli se mi to stane příště a bude to ještě horší, než to mělo být dneska. Jsem si ale jistá, že se dneska setkání se Stefanem nevyhnu, kdybych si myslela, že se tomu vyhnu, tak bych byla moc naivní, a to opravdu nejsem. Nechci ani vědět, jak to setkání dopadne!

Ze zamyšlení mě vytrhlo klepání na vchodové dveře. Rychle jsem se rozeběhla do předsíně a otevřela dveře.

„Ahoj, tak jak ses vyspala?" usmál se na mě.

Ne, jen on ne. Ne, příště na něho nebudu myslet a jednoduše se tady neobjeví. Je to jednoduché řešení, někdy to určitě zkusím.

„Ahoj, hele, já se vyspala tak, že bys ke mně raději neměl chodit," usmála jsem se na něho smutně.

„Stalo se něco?" zeptal se.

„Ne, ale jsem nemocná. Takže jestli chceš být nemocný..." přerušila jsem ho.

„Aha, ne, nechci," řekl a zmizel.

Zabouchla jsem dveře a zalezla zpátky do pokoje. Vtom mi to došlo, já vlastně nevím, jestli už Elena ví, že jsou Stefan a Damon upíři. Jenže jak to zjistit... Asi budu muset pozorovat jejich přirozený chování.

Pohled Eleny

Absolutně nevím, jak dlouho tady ještě vydržím... Už teď se propadám hanbou na místě.

Šla jsem si zaběhat, jenže se to neobešlo bez nějakého připomenutí té holky.

„Alexo?"

„Ano?"

„Kam jdeš?"

„Jdu si zaběhat, ty asi nepůjdeš," usmála jsem se na ni s pokřiveným úsměvem.

„Ne, to máš pravdu, nejdu. Ale nechápu, proč jdeš ty... Dala ses na běhání?" nechápala.

Aha, to ještě asi v tomhle novém městě udělám dalších plno jiných chyb. Jako například, že půjdu po prázdninách do školy a tam se dostanu do ředitelny, kam se poslední dobou dostávám docela často.

„Jo, už asi jo," řekla jsem a silně za sebou zabouchla vchodové dveře.

Běhala jsem si v klidu asi půl hodiny, když jsem zrovna doběhla do parku a běhala dál. Když vtom najednou byla zatáčka, no jo, ten blbej chodník nemohli postavit nějak jinak! Hned jsem do někoho narazila.

„Sakra, to nemůžeš dávat aspoň chvilku dne pozor, krávo blbá?!" naštval se.

Právě jsem v úplně nejtrapnější situaci, která mě v tento den vůbec mohla potkat. A komu nebo čemu za to můžu poděkovat? Mé tak moc přehnané touze si jít zaběhat, protože jsem už asi týden vůbec neběhala. V tuhle chvíli jsem však chtěla řešit toho debila, kterýho se chystám pořádně naštvat.

Podívala jsem se, kdo to je. Ne, neznala jsem ho. A co jsem taky mohla čekat, že? Jsem přece ve městě, kde to vůbec neznám! A čekám, že tady najdu všechny obyvatele Mystic Falls. Dobře, uznávám, zas tak naivní nejsem.

„Na rozdíl od tebe dneska dávám pozor celý den," usmála jsem se.

„Tak to se ti nepovedlo," přecedil skrz zuby.

„Já vím," zamračila jsem se.

„A příště si dávej pozor," řekl.

„To se tě musím zeptat na jméno, nebo mi ho řekneš sám?" nechápala jsem.

„Jayson Salvatore," rozesmál se.

„Alexandra Raynová," usmála jsem se drze.

„Hezký jméno," přecedil zase skrz zuby.

„Díky," zamračila jsem se.

Salvatore, Salvatore, Salvatore...

„Salvatore... Nejsi ty příbuzný od..." řekla jsem, ale hned jsem se zarazila.

Nemůže být přeci příbuzný od Damona a Stefana... Ale má stejný příjmení.