OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Dvě strany téže mince - 30. kapitola - Spolu

28.10.2011 (18:00) • Fluffy • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 14× • zobrazeno 3210×

30. kapitola - Spolu

Zírala jsem do jeho stříbřitě modrých očí a srdce mi vypovědělo službu. Připadalo mi to jako věčnost, co jsem ho viděla naposledy. Roky, desetiletí… ne těch pár týdnů. A on se vůbec nezměnil. Pousmál se. A já si přála ho popadnout za tričko a nepustit ho. Jenže jsem taky chápala, že je tu někde blízko Katherine – já ji viděla, na rozdíl od něj.

A tak nejlepší řešení bylo to, co jsem udělala. Zabouchla jsem mu před nosem. Slyšela jsem, jak šokovaně vydechl. „Katie,“ zaklepal lehce na dveře.

„Běž pryč,“ vyhrkla jsem. „Uvidí tě tady a bude pozdě.“

„Já ty dveře vyrazím,“ zaslechla jsem pobavení v jeho hlase.

„To bych tě musela pozvat dovnitř, nepovedlo by se ti to,“ zamumlala jsem.

„Tak to udělej,“ vybídl mě. Zmáčkla jsem kliku a znovu se setkala s jeho pohledem. Sedla jsem si k prahu na své bezpečné půlce. Neřekla jsem ani slovo. Nepozvu ho dovnitř. Za žádnou cenu. Nesmím. Jinak mu Katherine ublíží. A ublíží Eleně a Stefanovi.

Sedl si naproti mně, mlčel. Když jsem zvedla hlavu, nepatrně jsem se usmála. „Riskujeme.“

„Už ne,“ zašeptal, „Katherine nás chtěla rozdělit. A proč? Protože jsme spolu silnější.“

„Silnější?“ opáčila jsem. „Pane Dokonalý, přestaň si ze mě dělat legraci. Zkřiví ti vlásek a já jsem schopná udělat cokoliv, co po mně chce.“

„Slyšel jsem ji,“ řekl. „A nikdy bych na tvoje dveře nezaklepal, kdyby ti to mělo ublížit, Katie.“

„Já prostě nevím,“ zamumlala jsem a zamračila se. Věřit mu by bylo tak snadné. To nejjednodušší. Ale… bylo by to správné?

„Věděla jsi to dávno předtím, než se Katherine objevila,“ zašeptal a zvedl se. „Řekla si, že ji dokážeme porazit, protože víš, co od ní čekat. Měla jsi pravdu. A ona by byla bezbranná, kdybys pokračovala, slečno Tvrdohlavá.“

„Já?“ vyjekla jsem popuzeně a taky vstala. „Pokud vím, tak nás dostala oba a netrvalo jí to zas tak moc dlouho.“

Pokrčil rameny. „Sama víš všechno nejlíp, Katie. A my tě měli poslouchat. Byli jsme hloupí, já byl… Řekla jsi nám pravdu, i když sis byla jistá, co se stane. Čekala jsi, že tě za to budu nenávidět a přesto jsi to udělala. Proč?“

Hrdlo se mi stáhlo. „Myslela jsem, že si to zasloužím. Lhala jsem ti.“

„Lež je tak relativní, lásko,“ bezvýrazně se usmál, „pravda se přeceňuje. A ty budeš muset uvěřit. Pochop, že rozdělit nás je jen další tah na šachovnici.“

A potom zmizel. Vypařil se a moje srdce vyděšeně vynechalo úder.

Další tah na šachovnici? O čem to mluvil?

Ví snad něco, co já nevím? Nebo… jen jednoduše… bych byla mnohem silnější s ním proti Kat? A… chtělo se mi ho nechat znovu odejít?

Risk. Byl to vážně velký risk.

Praštila jsem rukou do zdi a pak s ní chvíli máchala ve vzduchu, protože to bolelo. Sakra, sakra, sakra. Už jsem toho měla dost. Schovávat se jako malá ustrašená holka, když měl Damon možná pravdu? Vážně jsme mohli být spolu silnější než ona? Vážně mohli? To nevím.

Ale nazula jsem si kecky a vyběhla za ním. Vrazila jsem do skleněných dveří od domu a uviděla jeho záda na konci ulice. Lilo jako z konve. Bylo mi to fuk. Rozeběhla jsem se a udýchaně ho chytla za rameno.

„Pojď dál,“ vyhrkla jsem.

Otočil se ke mně, popadl moji hlavu do dlaní a políbil mě. Beze slov. Rozuměli jsme si. Hlavně ať už mě nikdy nepouští. Usmála jsem se, zapletla mu prsty do vlasů a polibek opětovala.

***

Věnovala poslední pohled muži ve dveřích. Právě se loučil s její přesnou kopií, obyčejnou lidskou dívkou. Znechuceně ohrnula rty. To měla být ona, koho měl líbat.

Opouštěla město. Ne, že by se jí chtělo. Ve hře, kterou tu rozehrála, zatím zdatně vedla, ale… byli tady. Všímali si a ona se lekla, že by mohla zaplatit za dávnou chybu. A trest by přišel, toho si byla vědoma. A nehodlala riskovat. Musela najít jiné řešení.

Trochu komplikací. Jen trochu jiných komplikací. Damon se vrátí ke Kate. Věděla to. A to znamenalo další problém. Jenže stačilo jen správně rozhodnout…

***

„Přestaň na mě křičet,“ osopila jsem se do telefonu a zamračila se. „Jo, slyšel si dobře, vracím se do Mystic Falls.“

Damonovy ruce se mi objevily kolem pasu a on mě políbil na rameno. Zvedla jsem k němu oči a usmála se.

„Johne, ne, ty poslouchej mě. Děkuju, že jsi mi pomohl. Ale potřebuju to skončit, jednou pro vždy. Co? Isobel to řeknu klidně sama. Nemohla bych od tebe chtít, aby ses obětoval, mohla by ti ublížit,“ zašklebila jsem se.

Můj otec na mě něco vyštěkl do sluchátka a pak rozezleně zavěsil. Sice jsem pochybovala, že mu na mně tak záleží, ale spíš žil sám ve strachu. Isobel mě z nějakého šíleného důvodu potřebovala živou a on s ní zřejmě spolupracoval. I přesto, že upíry nenáviděl.

„Hádám, že to nešlo moc dobře,“ zamumlal mi do kůže pan Úžasný a věnoval se svými rty mému krku.

„To se ještě uvidí. Budu volat Isobel,“ povzdechla jsem si. Sevřel mě pevněji a já vytočila matčino číslo. Byl to mnohem rychlejší hovor než s Johnem. A překvapivě jí ani nevadilo, že jsem se chtěla vrátit domů.

Na konci telefonátu jsem se dozvěděla proč. Katherine zmizela a nikdo nevěděl, kde je. Co se mohlo stát?

„Zvláštní,“ zahuhlal pan Dokonalý.

„No právě,“ zamračila jsem se.

Tohle se mi nelíbilo. Vůbec ne.

***

Ale na všechno jsem zapomněla, když jsem si padla o pár hodin později s Elenou kolem krku. „Jsi zpátky, jsi zpátky,“ opakovala pořád dokola a já se smála.

Teprve teď jsem pochopila, jaké to je vracet se domů. Být tam, kde vás má někdo rád. A za nic bych neměnila.

Dřív mi tenhle pocit chyběl. Dřív jsem byla sama za sebe. Nestarala jsem se o nikoho, protože se nikdo nestaral o mě. Ale teď? Změnila jsem se. A doufala jsem, že k lepšímu.

…

„Utekla jsi jako malá holka,“ odfrkla si pobaveně a napila se vína.

Dívka s divoce vlnitými vlasy ji zpražila pohledem. „Utekla? Stáhla jsem se, to je rozdíl,“ zavrčela dopáleně.

„Osudová chyba,“ skryla úsměv tmavovlasá žena.

„Isobel,“ oslovila ji, „co jsem mohla dělat jiného? Když se tam objevili… viděli by mě.“

„Máš z něj strach,“ konstatovala suše Isobel.

Katherine bojovně vystrčila bradu. „Ty nevíš, co je zač. Nikdy jsi ho nepotkala.“

„Víš, že se Damon a moje dcera vrátí k sobě. Všechno, co jsi udělala, bylo zbytečné,“ prohodila.

„Někdy děláme chyby. I u mě už bylo na čase,“ usmála se. „Chce to jen nový plán. Počkat až ti slídiči přestanou sledovat Mystic Falls.“

…

„Pořád mi to vrtá hlavou,“ povzdechla jsem si.

Leželi jsme s Damonem vedle sebe, dívali se do stropu a přemýšleli nahlas. Byli jsme spolu, stačilo nám to. Prozatím.

„Třeba pochopila, že proti nám nemá šanci,“ prohlásil pan Dokonalý.

Zamračila jsem se. „To si nemyslím. Ona není ten typ, co se vzdává. Něco se muselo stát. A my musíme přijít na to co.“

…

„Takže se tam chceš vrátit?“ zeptala se Isobel.

Katherine přikývla. „Stefan je můj. Vždycky byl.“

„Ale tvůj život je přednější,“ řekla tmavovlasá žena.

„Jistěže je,“ mávla dívka rukou, „za půl roku zjistí zvědové, že je tam ticho po pěšině. A já jim za šest měsíců z jejich sourozeneckého soužití udělám peklo.“ Přes rty jí přeběhl krutý úsměv. „Pomůžeš mi?“

„Ty mě žádáš o pomoc? To myslíš vážně?“

„Jistě. Nečekám, že budeš nápomocná jako poprvé. Ale někdy, Is, někdy bys pro mě mohla něco udělat,“ zadívala se na svou přítelkyni.

„Podle toho co to bude, Kat.“

Obě si podaly ruce a dvě skleničky o sebe cinkly. Nová dohoda byla na světě.

Zlatíčka, moc se Vám omlouvám, že to tak trvalo. Ale vážně nemám na psaní moc času. =( Samotnou mě to mrzí, ale nic s tím dělat nemůžu. =(

A mám pro Vás dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou. Jakou chcete slyšet první? =D

Tak nejdřív tu špatnou. Tohle je předposlední kapitola. Už bude jen závěrečný epilog.

A ta dobrá? Vážně jste si mysleli, že bych s Kate a Damonem mohla skončit? Je tam toho ještě tolik nevyřešeného! =D Bude druhá řada! =) Ale dám si od těch dvou na chvíli pauzu, sleduju jednu linii příběhu ve třetí řadě Vampire Diaries a potřebuju ji, takže to bude chvíli trvat. =) Ale budu Vás pravidelně informovat na shrnutí, jak to vypadá, takže určitě budete vědět, až s tím půjdu na světlo Boží. =) Víc Vám bude jasné po epilogu. =)

Děkuju Vám za trpělivost a Vaše komentáře, moc mě to těší. =))

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Dvě strany téže mince - 30. kapitola - Spolu: