OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Dvě strany téže mince - 24. kapitola - Protože mě miluješ

16.09.2011 (09:00) • Fluffy • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 18× • zobrazeno 3171×

24. kapitola – Protože mě miluješ

Uběhly dva měsíce od toho zpropadeného víkendu, co se všechno zamotalo. Byl listopad. Zima, déšť a bláto. Skoro nic se nezměnilo.

Stihla jsem si udělat řidičák. Isobel se od té doby neobjevila. Volala, to ano, ale nic po mně nechtěla. Tedy, nic dalšího… A za tu dobu mi došlo spoustu věcí.

Ona chtěla, aby Damon ten kus papíru v její kanceláři tenkrát našel. A chtěla něco, co podle ní bylo v hrobce. Co měla teď u sebe Katherine. Kopaly za stejný tým a přece hrály proti sobě. Proč? Na tuhle otázku jsem neznala odpověď. A ani si nebyla jistá, jestli ji chci znát.

A pak tu byl Damon.

Za poslední dva měsíce se mi v hlavě nastřádalo tolik prázdna, tolik nevysvětlitelných věcí – že jsem přišla na to, co mi dělá. Že mě nutí zapomínat. A nechápala, jak mu to mohlo fungovat. Jak to? Proč to předtím nešlo a najednou ano? Proč jsem si to neuvědomila dřív?

Zadívala jsem se na sebe do zrcadla. Dneska jsem si to pojistila, vypila jsem sporýš.

Kousnutí už se zahojilo, nikdo by neřekl, že ještě před pár týdny to byla živá, krvácející rána. Jen matně se dal rozeznat otisk Damonových zubů. A já dodneška věřila, že to, co udělal, bylo naprosto oprávněné a zasloužené. A že mě Stefan neměl zachraňovat.

Damon a já.

Nebylo v tom nic víc. Byli jsme jako oheň a voda, jako nebe a peklo. Rozdílní a přece stejní. Dvě strany téže mince, soupeřící o to, co padne při každém hodu.

Povzdechla jsem si, zhasla a vyšla z koupelny. Jen co jsem za sebou zavřela dveře od svojí ložnice a otočila se do místnosti, rty se mi zkřivily do potměšilého úsměvu.

„Nemám na tebe náladu.“

„Přece bys mě nevyhodila, líbí se mi tady,“ ušklíbl se.

Zasupěla jsem. „Moc dobře víš, že nemám na vybranou.“

Na jeho tváři se objevilo nefalšované nadšení. Miloval vyhrávat. A já milovala mu tu jeho radost kazit. „Ty boty,“ zavrčela jsem na něj. „To snad nemyslíš vážně, Damone!“

Šlehl po mně rozzlobeným pohledem. „Sorry,“ procedil skrz sevřené rty a skopnul svoje boty z nohou a nechal je ležet na zemi.

„Jsi příšernej,“ otitulovala jsem ho.

„Hlavně, že tu máme slečnu Bezchybnou,“ zamumlal uraženě.

„Na tohle ti nikdo neskočí,“ pokrčila jsem rameny, „a navíc se opičíš.“

„Já se opičím?“ reagoval schválně nechápavě.

„Jistě, pokud vím, tak jsem s tím přišla já, že, pane Egocentrický?“

„Možná mě baví si přivlastňovat ty nejlepší nápady druhých. Vypadám pak chytřejší.“

„Nuda.“

„Těžko se žije v domě s někým, kdo má ze všeho nejradši veverky,“ opáčil.

„No dovol. Já teda veverky moc nemusím,“ ohrnula jsem znechuceně rty.

„Myslel jsem Stefana,“ vysvětloval trpělivým hlasem.

„Poslední dobou žiješ ale víc tady,“ odsekla jsem.

„Jak jsem řekl, líbí se mi tu,“ zopakoval.

„Mám pocit, že se mě snažíš ovlivnit. Vždycky,“ obvinila jsem ho.

„Já se o to nesnažím, Kate. Třeba jen chci slyšet další slovo francouzsky,“ zašklebil se. Kde přišel zase na tohle?

„Samozřejmě. Monsieur Pravdomluvný, že? Na to ti neskočím, Damone.“

„Mademoiselle Nedůvěřivá,“ řekl rychle.

„A co? Začíná to každý večer stejně. Takže dost, vypadni,“ doporučila jsem mu rázně.

Ani se nezvednul, neudělal žádný pohyb, nic. Seděl proti mně, zíral na mě a vůbec si moje slova nebral. Co se to dneska dělo?

„Na co narážíš, Katie?“

„Na co?“ otázala jsem se nevěřícně. „Nemáš mě snad jako náplast na svoji bolístku, že se o tebe sto padesát let nezajímala tvoje milovaná upírka?“

„Kate,“ oslovil mě.

„To jsme si vyjasnili dávno. Já nejsem ona. Takže… pápá, pane -“

Nenechal mě domluvit. Protože v tu chvíli svíral moji hlavu ve svých dlaních a přitiskl svoje rty na ty mé. Leknutím mi vynechalo srdce.

Nikdy, vážně nikdy mě takhle nepolíbil. Tohle on prostě nedělal.

Bylo to, sakra, tak jiné.

Strčila jsem do něj. „Co to proboha děláš?“ vyjekla jsem a přistiženě si překryla dlaní ústa.

„Jak si řekla. Vyjasnili jsme si to dávno, Katie. Nejsi Katherine. Ale to neznamená, že nemám právo si dělat to, co se mi zlíbí.“

„To teda nemáš!“ vybuchla jsem. „Nikdy jsi nikoho takhle nepolíbil na rty. Nikdy. Kromě mě a jí.“

„Má to jedno jediné vysvětlení.“

„Vážně? Já teda žádné nevidím. Bylo by mnohem lepší, Damone, kdybys prostě a jednoduše odešel.“

„Slečno Rozzlobená? Můžu říct jenom jednu věc?“ zajímal se.

„Do toho, pane Otravný,“ zavrčela jsem na něj.

„Miluju tě, Kate. A přeber si to, jak chceš,“ zvednul se.

„Cože?“ vykulila jsem oči.

„Slyšela jsi,“ pokrčil rameny, „nechci to opakovat.“

„Ale já…“ začala jsem. Byla jsem úplně v šoku. Tohle přece… takhle to být nemělo. Vždyť…

Jediné, co jsem pochopila, bylo, že Damon rozhodně odcházet nemínil. Čekal, jestli ho zastavím. A když jsem to neudělala, vzal věci do svých rukou. Jako pokaždé. Znovu se posadil, vzal mě za bradu a opět políbil.

Všechno ve mně se zatočilo.

Když si mě strhl na sebe, vůbec jsem neprotestovala. Nemělo to smysl.

…

„Katie?“ zašeptal a jeho rty putovaly po mojí odhalené šíji.

„Hm?“ zamumlala jsem z polospánku.

„Myslel jsem to vážně,“ řekl tiše.

„Všechno?“ zeptala jsem se potichu a opatrně otevřela oči. Od okna se do mého pokoje vkrádaly první sluneční paprsky. V hlavě jsem měla zmatek. Nevěděla jsem, co se to se mnou stalo. Nebo spíš věděla, ale uvěřit tomu bylo mnohem složitější.

Jeho tvář se objevila kousek od té mojí. Usmál se. „Tohle je na těch ránech vždycky nejlepší,“ ušklíbl se a dal mi pocuchané vlasy z obličeje.

Zabořila jsem nos do polštáře.

„Mně se to líbí,“ ujišťoval mě, „jsi roztomilá.“

„Kecáš,“ obvinila jsem ho, ale otočila hlavu zase zpátky k němu.

„Tentokrát nekecám, slečno Podezřívavá,“ pousmál se.

„Nech toho,“ plácla jsem ho rukou po rameni.

„Moc tě miluju, Katie,“ vypadlo z něj najednou a téměř okamžitě jsem cítila jeho rty na těch svých. „A proto bude lepší, když si nebudeš nic pamatovat.“

„Ty ses zbláznil!“ vyhrkla jsem.

„Ne,“ zakroutil hlavou a jeho tvář zvážněla, „Stefan s Elenou by mi to nikdy neodpustili. Bude lepší, když to zůstane tak, jak to mezi námi bylo. Nebudeš si nic pamatovat, nebudeš vědět, co všechno se stalo.“

„Ruplo ti v bedně,“ osočila jsem se na něj. „Pan Jásenechcidostatdoproblémů zase promluvil.“

„Je to pro tvoje dobro,“ ujišťoval mě.

„Jsi sobec,“ vyplivla jsem na něj to slovo jako tu nejsprostší nadávku.

„To jsem,“ souhlasil naprosto klidně.

„Nic to pro tebe neznamená, přiznej se,“ zamračila jsem se.

„Nic? Nic?“ opakoval nevěřícně. „Už několik týdnů sem za tebou chodím. To, že jsem se přiznal… a kvůli tomu jsem sobec?“ rozzlobil se.

„Jsi. Nemysli si, že jsem tak hloupá. Spíš se mnou už několik týdnů, Damone. Vždycky mi vymažeš ten kousek, kdy mi řekneš, že mě miluješ a teď… znovu chceš, abych všechno zapomněla?!“

Chytl mě za zápěstí. „Právě proto, že tě miluju, Kate, tak tohle všechno dělám.“

„Bylo by možná lepší, kdybys jednou chápal,“ odsekla jsem.

Zadíval se mi do očí. Rozhodla jsem se to vzdát. Hlavně proto, že jsem v sobě měla stále sporýš. A on to vědět nebude. Takže všechny trumfy budou pak na mojí straně. Ne na té jeho. „Dnešní noc se nikdy nestala, nikdy jsem ti neřekl, že tě miluju, nelíbal jsem tě a nemilovali jsme se. Usni, Katie…“

Pomalu se mi začala klížit víčka, přemýšlela jsem, jestli na mě i přes účinek ochranných opatření jeho ovlivňování účinkuje, nebo se jen automaticky snažím splnit to, co po mně chce. Aby nepojal podezření.

Když si myslel, že jsem opravdu usnula, krátce mě políbil na rty, potom jsem ucítila čerstvý vzduch, jak otevřel okno, a pak byl pryč.

…

„Kate! Kate, vzbuď se!“ třásl se mnou někdo. Otráveně jsem pootevřela oči. Elena seděla na kraji postele a Stefan se opíral o futro dveří.

„Co se děje?“ zeptala jsem se nechápavě,

„Byl tady?“ vyhrkla naštvaně. „Že tady byl!“

„Eleno, a kdo?“ vraštila jsem obočí, abych si vzpomněla.

Aha, jasně. Damon. A ty jeho řeči o tom, že mě miluje. Víme, známe, pane Dokonalý.

„Damon přece!“ prskla rozzlobeně. „Jak to, že si nic nepamatuje?“ otočila se na Stefana.

„Třeba tady Damon vůbec nebyl,“ zamumlal.

Jistěže tu byl, opravila jsem přítele své sestry v myšlenkách, ale nepotřebuju, abyste se mezi nás vy dva motali. Takže dneska to budu já, kdo dostane pana Nejlepšího do kolen. A už se na to vážně těším.

„Na to bych nevsázela,“ zamračila se Elena. „Budeš něco snídat?“ ptala se.

„Něco si udělám, máte určitě nějaké plány,“ mávla jsem rukou.

„A co budeš dneska dělat ty?“ zajímal se Stefan.

„Věci do školy. Je neděle, mám spoustu práce.“

***

Zaparkovala jsem auto u baru, vystoupila a zamkla. Musel být tady. Byl tady každý nedělní večer.

Vešla jsem dovnitř a na tváři se mi objevil úsměv. Samozřejmě, že tu seděl. Na kraji barového pultu, se skleničkou něčeho ostřejšího. Ale byl nějaký zamlklý, zíral do prázdna a ani se nesnažil otáčet.

Všiml si mě, až když jsem ze zavrzáním odsunula barovou stoličku a posadila se.

„Co ty tady?“ zeptal se a mávnul na barmana.

„Přišla jsem si s tebou povídat, pane Nemámnáladu,“ ušklíbla jsem se.

„Co to bude, slečno?“ pousmál se na mě barman.

„Kávu,“ řekla jsem rychle.

„Pro mě taky jednu,“ připojil se Damon.

„Čekala jsem, že touhle dobou už budeš vědět, kdo to dneska odnese,“ popíchla jsem ho.

„Ale, ale, slečna Chytrá si musí hned přisadit. Uhodlas, nemám náladu,“ opáčil nevzrušeně.

Barman před nás postavil dva horké šálky a vzdálil se. Oparně jsem vzala ten svůj a usrkla si. „No tak, napij se. Alespoň budeš mít v sobě trochu lidskosti,“ zašklebila jsem se.

„Kate, ty jsi ta nejhorší holka, jakou znám,“ opětoval mi úšklebek.

„Se mnou přichází problémy, Damone. Možná bys měl být opatrnější,“ doporučila jsem mu.

„O čem to mluvíš?“ zeptal se, ale já v jeho hlase dokázala rozpoznat trochu zvědavosti. Nebyl netečný.

Ještě jsem se napila kávy. Odvahu, holka. Chtělas to. Máš to mít. „Zamilovat se do někoho, jako jsem já, není zrovna dobrá volba. A i když jsem ráno mluvila jinak, já mám povolení tě zabít, Damone,“ zašeptala jsem a seskočila z barové stoličky.

Překvapeně se po mně podíval.

„Dobrou noc,“ usmála jsem se na něj a vyrazila k autu.

Dostihl mě přesně u něj a s třesknutím mě na něj přimáčkl. „Jak to víš?“ zavrčel rozzlobeně.

Dělala jsem, že o tom přemýšlím. „Sporýš? Že by?“

„Ten náramek jsi včera v noci neměla,“ odsekl.

„Přiznal ses,“ pokrčila jsem rameny, „právě teď.“

„Jak to? Jak to, že si to pamatuješ?“ naléhal.

Do očí mi nechtěně vyhrkly slzy. „Jako kdyby na tom záleželo.“ Strčila jsem do něj a vymanila se z jeho sevření, otevřela jsem dveře od auta a nasedla.

„Katie, počkej, kam jedeš?“

„Do toho ti nic není!“ odsekla jsem, zabouchla za sebou dveře, nastartovala, ani jsem se nepřipoutala a rovnou dupla na plyn.

Auto hrozivě zakvílelo, ale vyrazilo.

Celou cestu jsem měla strach, že mě dostihne. Že si na mě někde počká. Že to bude chtít vysvětlit. Ale, sakra, já se přece takhle cítit neměla! Celá režie měla být v mých rukou, ne v jeho. A už vůbec jsem neměla být tak… přecitlivělá. Tak hloupě… zamilovaná.

A je to venku.

Dupla jsem na brzdu, protože jsem konečně dorazila tam, kam jsem chtěla. Auto se smýklo a pak s obrovským zachvěním zastavilo. Vyrazila jsem ven a hrozně moc bouchala na dveře Salvatorových.

„Eleno! Eleno, prosím tě, otevřete mi!“ kvílela jsem nešťastně.

Dveře se otevřely.

Ale nestála tam ani moje sestra, ani Stefan.

Stál tam Damon.

„Jak si věděl, že sem pojedu?!“ křikla jsem na něj. „Kde je Elena a Stefan?“

„Nejsou doma,“ pousmál se.

„Přestaň se tak hloupě šklebit, pane Všechnovímvšechnoznám.“

Ale on mě chytil za ramena a donutil mě, abych se mu podívala do očí. „Uklidni se, slečno Rozrušená, všechno ti vysvětlím.“

„Nechci, abys mi cokoliv vysvětloval. Byla chyba ti to říkat. Byla chyba si to všechno pamatovat!“

„To bolí, Katie,“ řekl tiše.

„Tebe to bolí?“ opakovala jsem po něm nevěřícně. „A jak se mám asi cítit já?“ zvýšila jsem hlas. „Když se mnou strávíš noc, řekneš mi, že mě miluješ a pak prostě chceš, abych na to všechno zapomněla?“

„Ale já…“

Skočila jsem mu do řeči. „A neříkej, že je to pro moje dobro. To tedy opravdu není, Damone. Jsi sobec. Sobecký sobec. Ten nejsobečtější sobec na světě.“

Ale on se začal usmívat. „Přísahám, že už tě nikdy nebudu nutit zapomenout,“ zašeptal.

„A jak ti to mám věřit?“ vypálila jsem okamžitě.

„Protože mě miluješ,“ prohlásil a nedal mi možnost mu to vyvrátit, protože znovu zapečetil moje rty těmi svými.

Vjela jsem mu rukama do vlasů a přitáhla si jeho hlavu k sobě. „Tak to je ale kec století, pane Dokonalý,“ zamumlala jsem, když mě na chvíli propustil.

„Já vím, slečno Skvělá. A proto tě miluju,“ pousmál se a za ruku mě vedl dovnitř. „Zůstaneš přes noc?“ zajímal se.

„Budeš chtít?“

Tak rychle, že jsem to ani nestihla zaregistrovat, jsem se ocitla nad zemí v jeho náruči. „Potřebuješ jinou odpověď?“

„Ne,“ vydechla jsem a poprvé sama za sebe se vpila do jeho rtů.

…

„Katein telefon,“ ozval se Damonův hlas a tím mě probudil ze spánku. „Ne, je v pořádku, nemusíš mít strach. Užívej si mého bratříčka a o svoji sestru se nestarej. Je v mých rukou, takže v těch nejlepších. Přeju ti pěkný den.“

„To byla Elena?“ zeptala jsem se celkem zbytečně.

Damon neodpověděl hned, ucítila jsem jeho tělo u toho svého, jeho ruku, kterou si položil na moje stehno, a jeho rty, které se začaly věnovat mému rameni. „Nehýbej se,“ zašeptal, když viděl, že se chci otočit na druhý bok. „Byla to Elena,“ odpověděl po chvíli, „a myslím, že si měla pravdu. Těm dvěma do nás nic není.“

„Mají o mě jenom strach,“ obhajovala jsem je.

„Nikdy bych ti neublížil,“ bránil se.

Tentokrát jsem se už nenechala zastavit a otočila se čelem k němu. Pohladila jsem ho po tváři. „Proč mi to nedošlo dřív?“ zeptala jsem se tiše.

„Trvalo mi, než jsem tě přemluvil, že na lásce není nic špatného,“ zašeptal. „Každé zapomenutí v tobě něco zanechalo, spoléhal jsem na to. A vyšlo to.“

Musela jsem se usmát. „Tys to plánoval celou dobu?“

„Samozřejmě,“ přikývl, „jsem nejchytřejší na světě.“

A já si uvědomila, jak moc hloupá jsem byla, když jsem říkala, že se do něj nemůžu nikdy zamilovat. Tohle trvalo už šíleně dlouho. A teprve teď nastala ta správná chvíle. A nikdo mi ji nezkazí. Nikdo.

Tak, máte tu další kapitolku, která je vážně dlouhá. =) Normálně bych ji rozdělila na dvě části, ale nakonec mi přišlo lepší nechat celý text pohromadě. =)

Dávám ji sem už dnes, protože k další se určitě nedostanu dřív než příští víkend a já Vám chtěla udělat radost, konečně jsme se dočkali. =D Doufám, že se Vám to líbilo. =)

Děkuju za komentáře. =)

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Dvě strany téže mince - 24. kapitola - Protože mě miluješ: