OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Dvě strany téže mince - 21. kapitola - Zůstaň

03.09.2011 (09:00) • Fluffy • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 10× • zobrazeno 2782×

(***)

21. kapitola - Zůstaň

Vyzvánělo to. A nikdo to nezvedal. Zavěsila jsem.

Zhoupla se matrace a jeho ruka mě objala kolem ramen. „Nechce se mnou mluvit,“ zašeptala jsem poraženě a schoulila se v té tolik známé náruči.

„Elena potřebuje čas. Všechno bude v pořádku,“ konejšil mě.

„Nechtěla jsem nikomu ublížit, Damone,“ vzlykla jsem. „Už jsem nemohla předstírat, že se nic neděje… A…“

Přerušil mě: „Katie, všechno se vrátí do zajetých kolejí. Nemusíš se bát.“

„Všechno?“ opáčila jsem.

„Skoro,“ připustil a usmál se.

„Předevčírem jsi mě chtěl zabít,“ ušklíbla jsem se unaveně. „A já ti to nemám vůbec za zlé.“

„Jsem rád, že to Stefan nedovolil,“ ujistil mě potichu.

„Rozhodla jsem se odjet,“ vypálila jsem najednou.

Přemýšlela jsem nad tím od té doby, co jsem řekla pravdu. Nemělo smysl tu zůstávat a ohrožovat je tím. Bude mnohem snazší, když si to se mnou ty dvě vyřídí o samotě.

„Odjet? To ani náhodou!“ zamračil se na mě.

„Damone, ony mě k tomu donutí. K tomu všemu, proč tu jsem. Můžu to být dokonce já, kdo vezme kůl a probodne ti srdce,“ šeptala jsem a cítila, jak se mi stahuje hrdlo.

Ucítila jsem jeho prsty na svojí tváři. „Nedokázala bys to.“

„O to je to horší,“ vyhrkla jsem nešťastně, „když to neudělám já, udělá to Isobel nebo Kat. Ublíží ti.“

„Tobě na mně záleží?“ zeptal se tiše.

Zvedla jsem k němu svoje oči. „Jsi můj přítel, Damone. Jistěže mi na tobě záleží,“ odpověděla jsem.

Setřel mi slzy bříškem palce. „Já s tebou zůstanu, Katie. Ať se cokoliv změní, budu vždycky s tebou,“ řekl.

„Děkuju,“ zamumlala jsem.

„Odpočiň si, ano? Ráno moudřejší večera, uvidíš,“ přemlouval mě. A já poslechla. Ale naposledy, přísahám!

***

(***)

Ručičky na velkých hodinách v hale ukazovaly jednu hodinu po půlnoci. Damon s nespokojeným výrazem zatřepal lahví. „Prázdná,“ zamumlal si pro sebe a natáhl se po další.

Zabránila mu v tom ale něčí ruka. Zvedl zrak. „Stefane,“ oslovil bratra, „dej mi to.“

„Myslím, že dneska to už stačilo,“ prohlásil Stefan.

„Já si to teda nemyslím,“ zabručel Damon a vyrval bratrovi láhev z rukou.

„Myslíš, že to alkohol spraví?“ ušklíbl se Stefan.

„Jako co?“ odsekl útočně.

„Kdyby sis jednou přiznal, že ti na někom záleží, bylo by to snazší,“ pokrčil rameny Stefan.

Damon se na něj zamračil. „Na nikom mi nezáleží. A ty bys to měl moc dobře vědět.“

„Přede mnou to nemusíš skrývat, Damone.“

Staršímu z bratrů poklesla ramena. „Je to tu zase, Stefane,“ zašeptal poraženě. „Miluju ji a nemůžu ji mít.“

„Není to tu znovu. Katie není Katherine,“ ujistil ho Stefan.

Damon se jen pousmál. „Co na tom záleží? Ona ke mně necítí totéž.“

„Nemá cenu ti lhát, v tomhle se nemýlíš,“ povzdechl si mladší upír. „Ale…“

„Ale co? Já a ona spolu nemůžeme být. Nikdy mě nebude brát stejně jako já ji. Chceš říct, že to chce čas,“ pobaveně se zašklebil, když viděl, že uhodl přesně to, co chtěl Stefan říct, „ale já nejsem trpělivý, Stefane. Nikdy jsem nebyl.“

Mladší bratr pokrčil rameny. „Když budeš trpělivý, budeš jednou šťastný. Když ne… je to na tobě. Pokud ji neochráníš, zemře. A ty to moc dobře víš.“

Sledoval, jak Damonovi po tváři přeběhl stín. „Jasně, že to vím,“ mumlal, „ale ona může zabít i mě. Řekla mi to.“

„Může. A udělá to, pokud nebudeš mít na výběr,“ kývl Stefan.

„Díky za podporu,“ hlesl Damon a zvedl se. „Jdu si lehnout.“

„Opovaž se-“

Skočil mu do řeči: „Opovážím. Bez ní neusnu.“

Když se o pár minut a sprchu později pomalu vplížil do Kateiny ložnice, tmavovláska už dávno spala. Opatrně si lehl k ní.

Nechá ji odejít, odejde jeho duše.

Nechá ji tady, zemře.

„Stefan by si určitě vybral tu duši. I za cenu toho, že bys ho probodla při nejbližší příležitosti,“ zašeptal. „Ale já mám svoje tělo docela rád, Katie,“ usmál se na spící dívku.

Chvíli bylo ticho, do tmy bylo slyšet jen její oddechování. Přejel bříšky prstů přes její tvář. „A já nejsem Stefan.“

„Damone,“ vydechla jeho jméno.

„Vzdávám to. Nemůžu tě poslat pryč,“ přivřel oči, „stává se ze mě Stefan. Kdo mě zachrání od tohohle?“

Lehoučce se dotkl jejího ramene. Ukazováčkem napsal velké D. Připadal si hrozně pošetile. Jako šílenec, který tolik po něčem prahne, že je schopný čehokoliv. „Teď jsi moje všechno, miláčku,“ šeptnul láskyplně. A sám nevěděl, kde se to v něm bere. Byl takový vždycky? Hloupost. Kdysi možná ano. Kdysi, když si myslel, že je zamilovaný. Teď to mělo mnohem jinačí rozměr. Kdyby byla Katie jeho, stačilo by mu to do konce věčnosti. Kvůli ní byl ochotný obětovat cokoliv.

Ne, že by se mu to líbilo. Najednou byl zranitelný. Ona byla jeho slabost a toho mohl kdokoliv využít. A zneužít.

Pak si uvědomil, že mu na tom mnohem víc vadí, že ve větším nebezpečí bude ona… než on sám.

„Zůstaň,“ prosil do šera.

***

Damon mi podal hrníček s čajem. „Díky, pane Dokonalý,“ usmála jsem se na něj a dál zírala z velkého okna poblíž krbu.

Venku sluníčko pořádně pražilo, muselo být ohromné vedro. Přesně pravý konec prázdnin. Pozítří jsem měla nastoupit na školu. A já pořád nevěděla, jestli by nebylo lepší, kdybych si sbalila kufry, opustila Mystic Falls a svoje prokletí si odvezla sebou pryč.

Jenže na druhou stranu by to znamenalo opustit rodinu a přátele. I když se mnou Elena nemluvila, pořád to byla moje sestra, na kterou už nikdy nedám dopustit. A nakonec to byl i Stefan s Damonem, kteří mi nabídli pomocnou ruku, když jsem to nejvíc potřebovala. Sice pan Vysajutědoposledníkapky reagoval přesně tak, jak jsem očekávala, všechno, co pro mě od té chvíle ale udělal, se tomu vyrovnalo. Co vyrovnalo, mnohokrát to předčilo. Vážila jsem si ho o to víc. A nedokázala to pochopit. Ačkoliv jsem se o to ani moc nesnažila. Pochopit Damona chce opravdu léta praxe.

„Nemáš zač,“ odpověděl vesele.

„Jak se ti spalo?“ zeptala jsem se.

„Překvapivě dobře,“ prohlásil a stoupl si vedle mě. „Něco zajímavého?“

„Musí být všechno, na co koukám, zajímavé?“ opáčila jsem.

„Jak jinak, slečno Přezíravá,“ zašklebil se.

V tu chvíli se s třesknutím rozletěly dveře a oba jsme se překvapeně otočili. Na prahu stála udýchaná Elena.

Cítila jsem, jak mi Damon opatrně vzal hrníček z dlaní.

„Promiň,“ vyhrkla moje sestra.

Vykulila jsem oči. „Co-cože?“ hekla jsem. „El, ty promiň, proboha!“

Doběhla ten malý kousek přede mě. „Já… všechno jsem to tak strašně zpackala. Tys mě potřebovala a já utekla naštvaně jako malá holka. Je mi to tak líto, Katie. Prosím, odpusť mi to.“

Vyhrkly mi slzy do očí. „Ty odpusť mně,“ šeptla jsem a objala ji kolem krku.

„Slyšela jsem, že jsi chtěla odjet,“ reagovala trochu vyčítavým hlasem.

Odtáhla jsem se od ní a protočila oči. „Stefan je pěkná drbna,“ ušklíbla jsem se.

„Vlastně Damon,“ napráskala Elena opodál stojícího upíra a já do něj v tu ránu zabodla svůj pohled. Věnoval mi zářivý úsměv a pokrčení rameny.

„Jsi tuhej,“ zavrčela jsem na něj.

„Už sto padesát let, slečno Skvělá,“ nenechal se vyvést z míry.

Vztekle jsem zafuněla. Dostal mě, sakra! Vyrovnává skóre. „Fajn, tři ku sto dvaceti. Nebo tak nějak jsem vedla,“ zamračila jsem se na něj.

„Jednou to vyhraju. Na plné čáře,“ slíbil mi.

„Nevyhrožuj. Mě nikdy neporazíš, ať se budeš snažit sebevíc,“ ujistila jsem ho přezíravě. A obrátila se zpátky k Eleně. „Myslela jsem, že to tak bude lepší. Vzhledem k tomu, co se stalo.“

„Hloupost,“ konstatovala okamžitě. „Potřebujeme tě tady. Víš, co můžou udělat. Znáš je líp než my.“

„To nevím. Můžu už jenom hádat,“ váhala jsem.

„Lepší tvoje dohady než naše,“ zopakovala a potom se jí pohled zastavil na mém krku a obvázané dlani. Okamžitě se otočila na Damona a z očí jí šlehaly blesky. „Řekla jsem, že jestli jí ublížíš, nakopu tě-“

„El!“ vyjekla jsem.

„- do zadku!“ dopověděla podrážděně.

Damon rozpačitě rozhodil rukama. „Eleno,“ oslovil ji.

Skočila jsem mu do řeči: „Za tu ruku si můžu sama.“

Elena stiskla rty k sobě. „Dobře,“ uznala po chvilce, „to bylo dobrovolně. Ale ten krk, Damone, asi těžko.“

„El, nech to být,“ poprosila jsem ji tiše.

„Naposledy ti to prochází,“ osopila se na pana Dokonalého a pak se obrátila zpátky ke mně. „Vrátíš se domů?“

„Moc ráda,“ usmála jsem se na ni.

„Jeremy a Jenna si už o tebe dělali starosti. Chybělas nám,“ opětovala mi úsměv.

„Moc ti děkuju, sestřičko,“ šeptla jsem.

„Vždycky už budeme spolu, Kate,“ slíbila mi to samé, co Damon včera večer. „Isobel ani Katherine nás nerozdělí. My dvě jsme rodina.“

Moc Vám děkuju za komentáře, jste zlatíčka. =)

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Dvě strany téže mince - 21. kapitola - Zůstaň: