OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Dvě jsou přeci lepší než jedna... 2. kapitola



Dvě jsou přeci lepší než jedna... 2. kapitolaDalší díl. Dvě jsou přeci lepší než jedna. V tomto díle se objeví i Reina sestra-dvojče Kera. Budu vděčná za jakoukoliv kritiku.

Pohled Damona

„A odkdy si tykáme?" zeptal jsem se.

„Je to slušnost, že týkání navrhuje dáma. Krom toho, jsem o dost starší než ty," zakončila a napila se.

„A kde berete, ehm, pardon, bereš přesvědčení, že jsi starší?"

„Vím o tobě dost, Damone. Dost na to, abych věděla, že jsem o dvě a půl století starší jak ty." Zarazil jsem se.

„Kolik ti tedy je?" zeptal jsem se. Záhadná upírka sedící v mém křesle se pouze usmála.

„Přes čtyři sta let," řekla konečně po hodné době. Uctivě a překvapeně zároveň jsem zamrkal. Nalil jsem si sklenku bourbonu a hned ji do sebe nalil. Má krásná neznámá se na mě se zájmem dívala a usmívala se na mě. Znovu usrkla ze své sklenky a odložila ji na stůl.

Najednou jsme oba uslyšeli strašnou ránu a podívali jsme se směrem ke dveřím. Byly otevřené dokořán a mezi nimi stála dívka, stejná jako ta, co seděla přede mnou.

„Myslela jsem si, že tě tu najdu," pronesla směrem k mé "návštěvě" a rychlým, rázným krokem se vydala směrem k nám. Rychle jsem se postavil a vyšel jí naproti. Zřejmě si myslela, že jí chci ublížit. Netvrdím, že to není vyloučené, ale bez zastavení na mě upřela svůj pronikavý zrak. Pocítil jsem pronikavou bolest v hlavě. Jako by mi hlavou projelo tisíc jehel. Sesunul jsem se s bolestmi na kolena. Byla to stejná bolest, jako když na mě Bonnie zkouší ty svý čáry máry.

Druhá dívka se zastavila před tou sedící.

„Jdeme domů, Reo!" řekla a podala té skvostné upírce ruku. Ta ji nepřijala, ale postavila se. Odstrčila tu druhou a zmizela ve dveřích. Zůstávající dívka se za ní ohlédla. Poté ale znovu upřela svůj zrak na mě. Byl jsem naprosto bezbranný. Svíjel jsem se na zemi v bolestech a každých pár vteřin vykřikl. Najednou mi začalo docházet, že kdyby mě teď chtěla zabít, tak bych jí v tom ani nemohl zabránit. S klidem by mi zarazila kůl do srdce a bylo by po všem.

Ona to ovšem neudělala. Sklonila se ke mně.

„Opravdu se za tohle omlouvám, ale je to jisté opatření, které jsem musela udělat. Jistota je jistota," zašeptala tak tiše, že kdybych nebyl upír, tak to nejspíš ani neuslyším. Zvedla se a rázným krokem vyrazila ven. Dveře se za ní s rámusem zabouchly. Má bolest jako zázrakem přestala. Ještě nějakou chvíli jsem takhle jen tak ležel. Potom mě ale přemohla únava a já upadl do bezvědomí. Probudil mě až můj bratr, který se i s Elenou vrátil, a Elenin pronikavý výkřik, který se roznesl po celém penzionu.

Pootevřel jsem trochu oči a uviděl Stefana, jak se nade mnou sklání a snaží se mě probrat. Elena stála opodál a snažila se zklidnit svůj dech. Když jsem se konečně probral, tak mi Stefan pomohl se postavit a položil mě na gauč. Přitáhl si židli a začal na mě chrlit otázky typu: „Jsi v pořádku? A co se vlastně stalo? Napadl tě někdo?" a tak dál. Elena se posadila vedle mě, a když poznala, že se stále necítím nejlépe, chytila mě povzbudivě za ruku a smutně se na mě usmála. Když jsem se tak nějak vzpamatoval, začal jsem odpovídat na Stefanovy otázky.

„Jsi v pořádku, Damone?" zeptal se znovu. Trochu jsem se protáhl a odpověděl:

„Vypadám snad, že jsem v pořádku?" Stefan se pobaveně usmál.

„Ano, máš pravdu. Nevypadáš." Přinutil jsem se taky usmát. „A co se tedy stalo?" Podrobně jsem mu vylíčil, co se stalo, aby mi už dal pokoj. Uznávám, mám svého bratra docela rád, ale občas mi vážně leze krkem. Když jsem skončil s líčením svého příběhu, začal se tvářit zamyšleně. Blbost! Stefan neumí myslet, bliklo mi hlavou.

„Takže tu byla nějaká upírka a pravděpodobně čarodějka, které vypadaly úplně stejně a ta upírka ti tvrdila, že jí je přes čtyři sta let?" snažil se to nějak shrnout.

„No, vlastně ano," přikývl jsem. Chvíli jsme všichni mlčeli. Ticho jsem protrhl já. „Hele, vím, že se to sem teď jaksi nehodí, ale mám docela hlad." Stefan se zvedl ze židle a odešel do sklepa. Když se vrátil, nesl v ruce balíček krve. Podal mi ho a já se z něj začal krmit.

„To jsi nemusel, bráško, došel bych si sám," pronesl jsem sarkasticky a znovu do úst nasál tu životadárnou tekutinu. Brzy mi bylo mnohem líp. Postavil jsem se na nohy. „Tak, pokud už jste skončili s výslechem, tak mě, prosím, omluvte," řekl jsem a vyrazil k odchodu.

„A kam chceš jít?" zavolal za mnou Stefan. Otočil jsem se k němu čelem.

„Do Grillu. Kdo ví? Třeba ji tam potkám." Rozhodil jsem ruce do stran a odešel. Nechtěl jsem dát Stefanovi jedinou příležitost mě zastavit.

Dorazil jsem do Grillu a rozhlédl se po místnosti. Ne, nebyla tu. No, nevadí. Aspoň se napiju, pomyslel jsem si. Přišel jsem k baru a sedl si na barovou židli. Téměř okamžitě ke mně přišel Matt, který očividně neměl nic lepšího na práci.

„Jako obvykle, Damone?" zeptal se a už sahal pro skleničku a lahev bourbonu.

„Jo," odpověděl jsem mu ledabyle. Matt přede mě postavil skleničku a nalil mi do ní, ale lahev mi tu nechal. Vedle mě se někdo opřel zády o bar. Snažil jsem se ho nevnímat.

„Dnes je velmi krásná a jasná noc, že?" zazněl mi v uších tak povědomý hlas, který tak krásně zněl mým uším.

Okamžitě jsem se na ni otočil.

„Co tu chceš?" obořil jsem se na ni.

„No, vlastně tě tu hledám, ale když ti tu evidentně vadím, tak půjdu," řekla trochu uraženě a udělala krok dopředu. Rychle jsem ji chytil za ruku.

„Klidně tu zůstaň. Jen jsem trochu podrážděný z té tvé známé."

Zasmála se.

„To není má 'známá'," zopakovala po mně. „Je to má sestra. Dokonce dvojče." Rychle jsem do sebe nalil skleničku.

„Fajn, tak jsem trochu podrážděný z tvé sestry," řekl jsem omluvně.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dvě jsou přeci lepší než jedna... 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!