OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Cesta osudu 5. kapitola

22.03.2014 (19:00) • PetraCullen • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 6× • zobrazeno 1781×

Dny začaly rychle ubíhat. Školní rok se začal přibližovat nezávratnou rychlosti. Kolem mě se děly věci, kterým jsem přestávala rozumět. Vždycky když jsem se naštvala, začaly věci poletovat kolem mě a všechno se dost chvělo. Snažila jsem si tohle všecko vymluvit, ale bylo to pak se mnou horší. Začínala jsem být unavenější a vyčerpanější. Teta mě neklidně sledovala a dělala si o mě starosti. Někdy jsem měla přesně pocit, jako kdyby věděla, co se mnou děje. Jindy mlčela, jako kdyby věděla, že mě nesmí ničím naštvat. Zrovna jsem se rýpala ve večeři a zamyšleně jsem se dívala před sebe, natož abych někoho vnímala.

Pak jsem musela ještě myslet na tu čtrnáctiletou dívku, která byla záhadným způsobem zraněná. Na to, jak z krku krvácela. Zvedl se mi znovu žaludek a myslela jsem na toho divného chlápka jménem Elijah Mikaelson. Bez rozmyšlení jsem se zvedla od stolu, šla jsem do pokoje a následovně jsem šla ven. Zase jsem šla do toho parku. Cítila jsem se osaměleji, než kdy předtím. Zase mi najednou přišlo všechno líto. Stekla mi slza a za ní následovaly další. Povzdechla jsem si a zadívala jsem se před sebe. Najednou jsem se vylekala. Zas tam byl ten divý kluk, který hledal nedávno tetu doma. Neobtěžovala jsem se utíkat nebo křičet. Cítila jsem, že mi hrozí nebezpečí. Já však stále seděla na houpačce, přikovaná hrůzou. Ale jeho pohled mě najednou překvapil. Pozoroval mě neklidnýma očima ve tmě. Tentokrát jsem měla dojem, že se dívá jenom na mě. Nedíval se vůbec naštvaně nebo s nezájmem jako posledně. Že by se mi konečně obtěžoval představit?! Co tu vlastně chtěl?! Jak mě vůbec našel?! Zatímco ke mně přišel, snažila jsem si honem otřít slzy do rukávu mikiny, aby mě takto neviděl. Bylo mi z téhle situace vážně trapně.

„Co tu chceš?“ vyštěkla jsem na něj popuzeně.

„Já...“ Najednou se odmlčel, jako kdyby nevěděl, co říct. „Šel jsem kolem a uslyšel jsem tě,“ řekl upřímně. Zvědavě jsem se na něj podívala

„Aha.“

„Jsem Stefan. Stefan Salvatore,“ představil se mi zdvořile a podal mi ruku.

Nedůvěřivě jsem ho chvíli pozorovala. Najednou mi to bylo všechno divné. Proč se snažil se mnou spřátelit?!

„Já jsem Jennys. Jennys Standmanová,“ rovněž jsem se mu slušně představila.

Přijala jsem jeho nabízenou ruku a potřásla jsem si s ním na znamení našeho oficiálního seznámení. V ten moment jako kdyby ve mně proběhlo nějaké elektrické jiskření. Musel si ho všimnout toho, co se mezi námi právě stalo. Nějaká podivná přitažlivost. Vyplašeně jsem ucukla rukou a srdce se mi rozbušilo jako o závod. Pomalu jsem cítila, jak se začínám červenat.

„Já jen, že jsem tě tu už párkrát viděl,“ řekl, aby nadhodil téma.

„Bydlím tady,“ podívala jsem se na něj zkoumavým pohledem.

„Já jen, že tady asi nebudeš dlouho žít?“ ptal se zvědavě.

Chtěla jsem ho poslat někam se slovy, ať se nestará a nechá mě na pokoji, ale bránil mi v tom jeho krásný úsměv. Najednou jsem se toho kluka přála dotknout, obejmout ho a políbit ho. V tu chvíli jsem se zarazila. Jak jsem mohla tak přemýšlet?! Nedávalo mi to smysl. Proč jsem vůbec tak uvažovala?! Tohle město bylo něčím divné.

„Ne-e,“ vypadlo ze mě po chvíli mých myšlenek a úvah.

„Žiješ u tety, že?“ zeptal se řečnickou otázkou.

„Ano,“ odpověděla jsem zaraženě.

Jak to, že to věděl? Vlastně mě to najednou nepřekvapilo, když se u nás objevil doma a hledal tetu. Proč mě před pár dny sledoval? Proč mě tolik děsil? Pak se mi znovu zatoulaly myšlenky k té čtrnáctileté dívce. Na to, jak byla záhadným způsobem zraněná. Na ty divné věci, které se mi děly, když jsem se kdykoliv naštvala. Pak najednou po odmlce promluvil on a tím mě vytrhnul z mých myšlenek.

„Můžu si přisednout?“ Hlavou pokynul na houpačku vedle mě.

Jen jsem přikývla. Neměla jsem chuť vykládat cizímu klukovi, proč tady žiju v New Orleans, ale cítila jsem, že jemu se můžu svěřit. Podívala jsem se do jeho zelených očí a začala jsem se v nich ztrácet pohledem. Zelené oči, které mě nebezpečně hypnotizovaly. Musely skrývat mnoha tajemství. Tajemství, které jsem chtěla najednou poznat. Najednou si všiml, že ho nevnímám, a trochu ublíženě se zatvářil. Měla jsem pocit, že na mě mluví, ale nevnímala jsem, co říká.

„Jsi v pořádku?“ ptal se vyplašeně.

„Já jen... Na chvíli jsem se zamyslela,“ vypadlo ze mě okamžitě.

„Proč jsi tady?“ podíval se na mě.

„Máma mi nedávno umřela a musela jsem se přestěhovat z venkova za tetou.“ Má odpověď zněla smutně.

Snažila jsem se zaplašit slzy, které se mi prudce tlačily do očí. Znovu jsem si vzpomněla na mámu. Na to, jak zahynula. Vlastně jsem se to nikdy nedozvěděla, jak přišla o život.

„To je mi líto,“ řekl soucitně a stiskl mi ruku.

Znovu mě to překvapilo. Usmál se na mě a snažil se mi zvednout náladu.

„Proč jsi ty tady?“ zeptala jsem se na oko zvědavě.

„To je složité,“ řekl záhadně.

No jo. Klasika. Byl hrozně záhadný.

„Rozumím,“ řekla jsem naštvaně.

„Povím ti to jindy. Slibuju,“ řekl vážně a znovu se na mě krásně usmál.

„Proč jsi mě sledoval?“ zkusila jsem to znovu.

„Jen jsem tě zahlídnul.“

Další jeho výmluva, které jsem nechtěla věřit. Nebo jsem začínala být paranoidní? Mělo tohle město na mě divný dopad?! Zadívala jsem se na Salvatora. Pak se najednou zvedl a já se zvedla rovněž s ním.

„Doprovodím tě domů. Je pozdě,“ najednou řekl.

Doprovodil mě mlčky domů. Zastavili jsme se před dveřmi a čekali jsme, co se bude dít.

„Nechtěla bys zajít zítra ven oficiálně?“ zeptal se najednou.

Nevěřila jsem vlastním uším. Uvnitř mě se všechno radovalo. Těšila jsem se na další den strávený s ním. Chtěla jsem ho líp poznat.

„Moc ráda,“ usmála jsem se.

„Zítra v šest večer,“ řekl a rozloučil se se mnou. „Dej na sebe pozor.“

Otevřela jsem dveře bytu a vpadla jsem dovnitř. Teta už dávno spala a já zapadla do sprchy. Když jsem byla hotová, natáhla jsem se do postele a přemýšlela jsem. Záhadný kluk už měl jméno. Stefan Salvatore. Pořád mi v hlavě znělo jeho jméno, když se mi představil. Nemohla jsem tomu uvěřit. Najednou jsem začala usínat s pocitem, že se konečně těším na další den.

Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta osudu 5. kapitola: