OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Cesta osudu 10. kapitola

06.06.2014 (10:00) • PetraCullen • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 3× • zobrazeno 1296×

Chtěla jsem se za každou cenu udobřit se Stefanem. Bylo mi jasné, co byl zač. Věděla jsem, že byl upír a potřebovala jsem si s ním za každou cenu promluvit. Musela jsem si to ověřit. Měl právo to vědět, že tohle o něm vím. Konec konců taky jsem měla tajemství. Navíc, když mě to Elijah dneska naučil - jak poznat upíra. Celou dobu jsem uvažovala, jak najdu Stefana.

„Hledáš někoho?“ ozval se mi za zády Stefanův hlas.

Překvapením jsem vykřikla a zároveň jsem se ho polekala... Otočila jsem se k němu a pocítila velkou úlevu z toho, že ho vidím. Všechno mi najednou bylo jedno, i to, že náš první oficiální venek nevyšel. Najednou, jako kdyby se něco mělo změnit. Už delší dobu jsem měla chuť dát mu pusu a obejmout ho, ale nemohla jsem. Nešlo to. Jeho zelené oči, ve kterých byl život, se na mě dívaly s jistou nadějí v očích, že ještě třeba není nic ztracené.

„Ano. Hledám tebe. Musím s tebou mluvit, Stefane.“ Naléhavě jsem se na něj podívala.

Jeho pohled zjihl a vypadal tak nějak šťastně. Přišlo mi ho najednou líto, že to, co mu řeknu, ho jistým způsobem třeba ovlivní.

„Dobře, ale ne tady,“ pousmál se a šli jsme jinam.

Šli jsme se projít na místo za mým domem, které jsem už tak dlouho znala. Chvíli jsem přemýšlela, jak mu to říct a pak ty slova ze mě vypadly dřív, než jsem stihla nějak zareagovat.

„Vím, co jsi zač,“ řekla jsem klidně a vyrovnaně.

Jestli se na mě před chvíli usmíval, teď se pro změnu tvářil dožraně a vážně.

„Víš to,“ konstatoval zklamaně.

Bez varování jsem ho uchopila za ruku. „Taky mám tajemství.“

To, co jsem kolem něj viděla, mi do jisté míry sebralo dech, ale měl převážně auru dobra. Kolem nás zafoukal lehký vítr a listí začalo jako na povel tancovat. Pustila jsem Stefanovu ruku a vyvaleně se na mě díval. Poznal, o co šlo.

„Jsi čarodějka,“ usmál se a byl rázem klidný.

„Chci jediné. Abys mé tajemství chránil,“ podívala jsem mu zpříma do očí. „Víc nežádám.“

Hnaly se mi slzy do očí. Snažila jsem se je zaplašit, což se mi s vypětím všech sil dařilo.

„Slibuju, že tvé tajemství budu chránit, Jennys,“ podíval se mi jeho pohledem zelených očí do mých.

Zůstala jsem stát na místě, jako kdyby mě přikovali. Zničehonic mě vzal váhavě za ruku a přitáhl si mě blíž k sobě. Bylo to nečekané gesto. Vnímala jsem jeho přítomnost a ztrácela jsem se pohledem v jeho očích. Srdce mi bilo jako na poplach. Jako kdyby mi mělo každou chvíli vyskočit z hrudi.

Začalo trochu pršet, ale to mně vůbec nevadilo. Až teď jsem si uvědomila, jak je vysoký a jak se mu svaly napínají pod jeho bílým tričkem. Najednou jsem si přála, aby mě políbil. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc ho miluju.

„Miluju tě, Jennys Standmanová,“ zašeptal a z jeho úst ty dvě slova zněla tak krásně.

„Taky tě miluju, Stefane Salvatore,“ zašeptala jsem a dívala jsem se mu stále do očí.

A v tu chvíli se ke mně sklonil, zadíval se mi znovu do očí a spojil naše rty v dlouhém, vášnivém a něžném polibku. V tu ránu ve mně všechno explodovalo štěstím. Objala jsem ho kolem krku a naše polibky se stávaly dychtivějšími. Přejížděla jsem mu rukama v jeho úžasných vlasech. Byl to skvělý pocit být najednou milována. Věděla jsem, že tohle vše nějak zvládnu se Stefanem po boku. V tu chvíli se rozpršelo úplně a my stáli dál v dešti a líbali se. Pak se ode mě odtáhl a hladil mě ve vlasech.

„Pojď. Doprovodím tě domů,“ usmál se na mě.

„Souhlasím,“ usmála jsem se taky.

Dívali jsme se na sebe a drželi se za ruce. Ani jeden z nás se neměl sílu odtrhnout od toho druhého. Přála jsem si, aby ta chvíle trvala věčně. Pak mě chytil za ruku a vydali se na cestu směrem ke mně domů. Již delší dobu jsem měla pocit, že nás někdo sleduje. Stefan se nervózně otáčel a pak udělal nečekanou věc. Vzal mě do náruče a úzkostlivě se na mě podíval.

„Jennys, myslím, že nás někdo sleduje. Musím tě dostat co nejrychleji domů, ano?“ vysvětloval mi plán.

„Já... Dobře,“ zněla jsem najednou vyplašeně.

„Zavři oči,“ poradil mi.

„Tak jo,“ zavřela jsem oči a vzduch jen kolem nás zasvištěl.

Otevřela jsem oči. Najednou jsme stáli před mým domovem a mně se v té chvíli nesmírně ulevilo. Měla jsem pocit, jako kdyby už největší krize měla být zažehnaná. Stefan si hlasitě oddechnul a podíval se na mě. Nevypadalo, že by se k tomu chtěl nějak vyjadřovat.

„Stefane, nechceš jít na chvíli k nám? Teta to pochopí,“ zvala jsem ho dovnitř.

Na jednu stranu jsem ho chtěla blíž poznat, na stranu druhou jsem si přála, abych s ním mohla strávit víc času. Ještě dřív, než stačil cokoliv říct, nebo dodat, ozval se od nás něčí urýpaný hlas s britským přízvukem.

„Nenamáhej se, lásko. On na návštěvy nechodí, drahá,“ ozval se něčí hlas s hranou pobaveností.

Vzhlédla jsem a podívala se naštvaně na narušitele. Nebyl mi vůbec sympatický.

„A svoji drahou polovičku mi nepředstavíš, Stefane?“ pokračoval dál ten muž s hranou dotčeností v hlase.

„Klausi...“ řekl Stefan zaskočeně. „Upřímně jsem tě tady nečekal.“

Podívala jsem se na Klause, který nám zastoupil cestu. Jeho blond vlasy měl nakrátko zastřižené a jeho modré oči se do mě zabodávaly studeným pohledem. Měla jsem z něj špatný pocit. Věděla jsem, že to bude jeden z nich, ale připadalo mi, že on nebyl obyčejný upír. Musel být něco daleko víc. Museli se Stefanem znát. K jiným závěrům jsem nemohla dojít.

„Ale, ale. Všichni si ve francouzské čtvrti povídají, že Stefan Salvatore má novou dívku,“ pokračoval Klaus dál, jako kdyby Stefan nic před tím neřekl. Ve Stefanovi vše jako kdyby najednou začalo vřít a potlačoval svůj vztek.

„Klausi, řekni rovnou, co chceš,“ odsekával Stefan nabroušeně.

„Potřebuji si jen na chvíli půjčit tu tvoji roztomilou dívku,“ zašvitořil Klaus nevinně.

„To nemyslíš vážně,“ zavrčel na něj Stefan.

„Myslím, že nás osobně ještě nikdo nepředstavil,“ podíval se na mě Klaus.

„Vážně?“ opáčila jsem klidně.

„Jsem Klaus Mikaelson a jsem hybrid. Jsem něco víc,“ usmál se zle. „A ty jsi?“

„Jennys Stadmanová,“ procedila jsem skrz zuby.

To snad musel být zlý sen! Mikaelson? Jako Elijah?! Byli snad bratři? Nemohla to být přeci pravda! Odmítala jsem tomu uvěřit. Na jedné straně Elijah, který byl laskavý, milý a obětavý, a Klaus pravý opak.

„Co po ní chceš?“ zavrčel na něj Stefan.

„Nic významného. Jen chci, aby mi s něčím pomohla. Druhá strana se rozpadá,“ oznámil Klaus nezaujatě.

„Může mi to někdo vysvětlit?“ zeptala jsem se nabroušeně.

„S radostí, ale ne tady,“ dodal škádlivě Klaus.

„Fajn. Stefan půjde taky,“ odsekávala jsem.

Měla jsem čím dál tím víc toho dost. Jaká druhá strana? Neměla jsem o ničem takovém ponětí. Byla jsem v háji a nevěděla, co s tím dělat. Když jsme došli do francouzské čtvrti ke Klausovi domů, Elijah tam čekal na velkém nádvoří. Když spatřil mě a Stefana, vytřeštil oči a podíval se na mě omluvným pohledem... 

Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta osudu 10. kapitola: