OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » (Bez)Mocní - prolog + 1. kapitola: Přišel čas



(Bez)Mocní - prolog + 1. kapitola: Přišel časAhojky. :) Chtěla bych vám představit svou novou povídku.
Jde o fanfiction na Upíří deníky. Hlavními hrdiny tentokrát ale nebudou Elena, Stefan a Damon, ačkoli poslední dva zmiňovaní v příběhu samozřejmě budou zastávat důležitou roli. :D Hlavními hrdiny budou čtyři sourozenci Howerovi - upíři - kterým se do cesty postaví jedna obrovská překážka, na jejímž překonání závisí všechno, na čem jim kdy záleželo - soudržnost rodiny. V příběhu bude něco od dobrodružství, napětí, intrik i lásky. :)
Příjemné počtení!
- Lucienne :)

Nevím, jestli si mě tu ještě někdo pamatuje, ani bych se nedivila, kdyby ne. Vážně jsem se tu neobjevila už věčnost... Dřív jsem sem přispívala s povídkou Pod křídly Strážného anděla, která se jaksi jednoho dne stala pozastavenou a pozastavenou zůstala až dodnes. Dala jsem totiž přednost přávě (Bez)Mocným, své první kapitolové fanfiction, tak doufám, že se budou líbit. :)


Prolog

 

Život je jako velké zamotané klubko. Až do posledního úderu srdce se snažíme vyklouznout z všemožných kliček, rozmotat utažené uzlíky a dojít až na konec nitě našeho života. A upíří život? To je klubko se stokrát větším množstvím kliček, stokrát větším množstvím uzlů a stokrát větším množstvím problémů. Klubko s nekonečnou nití.

A stejně, jako po každém dni přijde noc, jako po každém létě přijde zima, stejně tak po každém štěstí přijde smutek. A to i tehdy, když si myslíte, že už jste všechny uzly ve svém životě nadobro rozmotali. Vždycky přijde další a dvakrát tak velký. Zvládnete rozmotat dva, tři, čtyři, pět, zvládnete jich deset. Ale potom přijde jeden, při jehož rozmotávání už to nit života nevydrží a přetrhne se. Nebo ji přesekne ostrá čepel zkrvaveného nože, vedeného rukou smůly či nenávisti.

Nikdy jsme si nemysleli, že by takový nůž mohl zasáhnout i v našem životě. Nikdy. Ale tohle slovo pro upíra neexistuje. A nám už se za další kličkou nitě, za další zatáčkou, která nás čeká, krutě posmívají děsivé odlesky nabroušené čepele…

 

 

Kapitola 1: Přišel čas

 

„Asi bychom měli zmizet,“ poznamenal Will a ztěžka dosedl na černou koženou pohovku v jejich obýváku. „Lidé si začínají moc všímat. Vymyká se nám to kontrole.“

Megan vzhlédla od zářivé obrazovky svého notebooku a překvapeně pohlédla na své dvojče. Will zachytil její tázavý pohled a s vážným výrazem ve tváři přikývl na její nevyslovenou otázku. Meg si povzdechla a také pokývla na souhlas. Nedá se nic dělat. Přišel čas.

S Willem už spolu o odchodu několikrát mluvili, ale zatím se nedokázali přimět svůj plán uskutečnit. Vždycky nad tím nakonec jen mávli rukou a řekli si, že to ještě nějakou tu chvíli vydrží. A tak odchod ustavičně odkládali.

Měli k tomu hned několik důvodů. Tím prvním bylo, že Londýn byl jejich domovem. Tady se narodili a tady prožili celý svůj lidský život, ať už byl sebekratší. Už jednou museli odejít. Nechtělo se jim znovu opouštět domov.

Druhým důvodem byly jejich dvě mladší sestry. Lucienne i Eleanor Anglii milovaly – ostatně stejně jako Meg s Willem. Meg se bála jejich reakce, až se dozví, že budou muset opět odjet. Nechtěla je znovu zklamat. Sotva ale mohla předstírat, že oba jejich důvody, proč neopustit Anglii, mohou vyvážit skutečnost, že další pobyt v Londýně se pro ně stává každým dnem nebezpečnějším. Lidé si začínají šuškat. Všimli si, že ani jeden ze čtyř sourozenců Howerových za celých sedm let, které zde strávili, nezestárl ani o den.

A tak jen spolkla hořké námitky a výmluvy, proč by měli ještě zůstat, a přijala fakt, že nastal čas odchodu.

„Máš pravdu,“ povzdechla si, zvedla se od stolu a přešla ke kožené sedačce, na kterou se Will předtím usadil. Opřela se lokty zezadu o její opěradlo a pokračovala: „Nikdo mi nevěří, že mi je šestadvacet.“

Dvojčata si vyměnila pohled a pak své oči upřela na Lucienne sedící v křesle naproti nim. Na klíně jí spočívala rozečtená tlustá knížka a ona spokojeně sála brčkem ze skleničky temně rudou tekutinu, která by celkem věrohodně mohla připomínat červené víno, kdyby ovšem nebyla tak hustá. Když si blondýnka všimla, že ji bratr se sestrou provrtávají zkoumavými pohledy, odtáhla brčko od úst a přikývla.

„Na mě taky lidé začínají divně kukat, když jim řeknu, že mi je dvacet čtyři. Vždycky se ale přece dají snadno ovlivnit. Nikdo si nepamatuje, že by se na mě byť jen podezřívavě podíval,“ řekla Luc bezstarostně a vrátila se ke svému brčku. Evidentně jí nedošlo, kam Willovy a Meganiny řeči o věku vedou.

„Co se řeší?“ ozvalo se náhle zvesela ode dveří, když vtom se do pokoje jako velká voda přihnala Eleanor v nepochybně radostné náladě. Posadila se na opěrku Lucienniného křesla, vzala jí z ruky skleničku a zhluboka se napila.

„Héj!“ ozvala se pobouřeně Luc a vytrhla jí sklenku z prstů.

„Fuj, jak pořád můžeš pít nula pozitivní?“ ušklíbla se El.

„Tak si dojdi pro svoji, když ti to nechutná,“ odsekla Luc.      

„Taky že dojdu,“ přikývla Eleanor a za pár okamžiků byla zpět s vlastním vychlazeným pytlíkem.

„B negativní,“ usmála se a zatřásla jím. „To je úplně jiná liga.“ Luc se ušklíbla.          

„Dneska jsi nebyla na přednášce,“ poznamenala a odložila svou teď již dopitou sklenku na dřevěný stůl.

„Jo, víš, ten nový barman, co pracuje v baru za rohem, mi připadal jako mnohem lepší strávení volného času než ten starý dědek, kterého máme na dějiny. Řeknu ti, byl to ale debilní nápad, chodit na vejšku. Příště se ti na školu vykašlu,“ řekla El a posadila se zpět na opěrku Luciennina křesla, ze které se předtím zvedla.

Megan sledovala rozhovor sester se zvláštní směsicí emocí. Za normálních okolností by se nadšeně přidala a ptala by se na toho barmana, ale teď to bylo jiné. Nechtělo se jí kazit sestrám příjemné odpoledne, ačkoli věděla, že je to nevyhnutelné.

„A co se vy dva tváříte tak zachmuřeně?“ otočila se El k Willovi a Meg, kteří oba dva sledovali své sestry s obavami v očích. „Někdo umřel?“

„Přemýšleli jsme o tom, že už jsme tady v Londýně hodně dlouho. Lidé si začínají všímat,“ řekla Meg.

„Jo, to je pravda. Máte vidět ty výrazy kluků, když jim oznámím, že je mi dvacet pět,“ přikývla El bezstarostně, jako by se bavila o počasí. „No a?“

„Když už jsme u těch kluků, El,“ navázala Luc a pohlédla na sestru, „zase se po tobě ptal ten tvůj nápadník,“ řekla a pobaveně šťouchla Eleanor do žeber.

„Proboha! Zase ten poďobanej ušoplesk, co se vždycky opírá o zábradlí, když jdeme ze školy?“

„I tak se to dá říct,“ přitakala Luc.

„Poslala jsi ho do háje?“

„No, řekla jsem mu, jestli se mu nezdá divný, že jsi o sedm let starší než on - což mimochodem není pravda, je mu osmnáct jako tobě - ale on řekl, že se mu líbí starší.“

„Uvidíme, jak se mu budou líbit starší, až ode mě dostane jednu do zubů. Já mám v merku úplně jinou partii,“ řekla spokojeně a napila se ze svého pytlíku.

„Toho barmana?“ zeptala se Luc zvědavě.

El přikývla. „Nejdřív nevěděl, jestli mi má vůbec nalít, ale nakonec jsem ho ani nemusela nutit,“ řekla a zahmitala obočím.

Než se Meg stačila vůbec nadechnout, aby vrátila rozhovor zpět na vážné a nenáviděné téma, ozval se Will: „A to je právě ono. Každým dnem nám lidé věří méně a méně. A na Luc je to vidět úplně nejvíc. Je ti sedmnáct a nemůžeš tvrdit, že je ti dvacet čtyři, a čekat, že tomu lidé uvěří. Před třemi dny tě zastavil policista a chtěl po tobě doklady, protože jsi mu připadala příliš mladá, abys mohla řídit auto.“

„A byl to neuvěřitelně sexy policista,“ skočila mu El do řeči. „Kdyby Luc tak rychle neodjela, vyjela bych po něm!“

„El, tohle přestává být legrace,“ napomenula Megan svou sestru. „Will mluví vážně. Budeme muset odjet.“

„Vím, že budeme muset odjet,“ ušklíbla se El. „Vždycky musíme. Proč to ale řešíme teď? O tom si můžeme popovídat, až ten čas přijde.“

„Jenže on právě přišel,“ řekl Will. Nastalo hrobové ticho a obě dvě mladší sestry na ně upřely překvapené pohledy.

„Už? Ale… vždyť…“ chtěla Luc protestovat, ale evidentně nenacházela správná slova.

„Proč?“ zeptala se El.

„Jsme tu už sedm let. To je nejdelší doba, kterou jsme kdy kde strávili. Nemůžeme pořád lidem tvrdit, že jsme o sedm let starší, než je skutečnost,“ snažil se jí Will domluvit a jeho hlas zněl naléhavě.

„Můžeme je přeci vždycky ovlivnit!“ protestovala Luciennne.

„Luc, nemůžeš chtít ovlivnit všechny lidi, kteří se na tebe křivě podívají,“ promluvila Meg.

„Takže prostě odjedeme? Jen tak?“

„Ano, přesně. Stejně jako už tolikrát předtím,“ řekl Will. „Poslyšte, mně se nechce odjíždět o nic víc než vám, ale samy musíte přiznat, že jiná možnost není.“ Jeho hlas zněl klidně, ale zároveň naléhavě a nekompromisně. Tuhle schopnost mu Meg vždycky záviděla.

„Nechce se mi odjíždět,“ ozvala se Luc. Megan se na ni podívala a na okamžik si vyměnily lítostivé pohledy. Meg věděla, že Luc se na rozdíl od El nebude hádat, ale taky chápala její touhu zůstat v Londýně.

„Mně taky ne,“ povzdechla si. „Ale…“

„Ne. Ne, žádný takový. Kašlu na ale. Já prostě nikam nejdu,“ prohlásila El trucovitě a založila si ruce na prsou. Will po ní vrhnul unaveným pohledem.

„El, nebudeš si teď hrát na malou holku, že ne?“ El se na něj podívala, jako by měla chuť vraždit.

„Ne. Nehraju si na malou holku. Jen prostě odmítám odjet. Zůstávám tady. Kdo se přidá?“ zeptala se a pohlédla významně na Luc, od které nejspíš čekala okamžitou podporu. Luc ale po ní vrhla jen omluvným provinilým pohledem, zavrtěla se v křesle a pak sklopila oči.

„Ty chceš odjet?!“ zeptala se El, náhle naprosto vyvedená z rovnováhy.

„Ne, nechci odjet,“ odpověděla Luc a znovu k sestře vzhlédla. „Ale jestli pojedou Meg s Willem, jedu taky. Nezůstanu tu sama. Ty snad jo?“ El zmlkla a zatvářila s ještě naštvaněji než předtím.    

„Nikam nejedu,“ řekla znovu vzpurně. Will už už otevíral pusu a chtěl něco naštvaně namítnout, ale Meg do něj strčila a věnovala mu významný pohled. Will na ni chvíli překvapeně koukal, ale potom pochopil.

„Jo, tak fajn. Zůstaň si tu,“ řekl jakoby nic a zvedl se ze sedačky. „My holt prozkoumáme Ameriku sami.“ El zamrkala a podívala se na něj s těžko skrývanou vlnou zájmu.

„Ameriku?“ zeptala se a trochu povolila ruce, které měla do teď pevně složené na hrudi.

„Jo, Ameriku. Ale když tady chceš radši zůstat, nutit tě nemůžu.“ Pak se otočil a chytal se k odchodu.

Willova slova a lhostejný tón zafungovaly přesně tak, jak s Meg zamýšleli. Zatím cestovali jen po Evropě a Amerika byla pro El zaručeným lákadlem. El se zablesklo v očích a bylo na ní vidět, že svádí vnitřní boj s touhou a vlastní hrdostí.

„Počkej,“ řekla pak poraženecky. Hrdost prohrála. „Rozmyslela jsem si to. Jedu s vámi.“ Dvojčatům se rty zkroutily v pobaveném úsměvu.

„Tak super,“ otočil se k ní Will. „To byste si ovšem měly jít sbalit kufry, holky, protože zítra ráno odplouváme.

Zítra?“ vyděsila se Luc. „Tak brzo? Nepočkáme ještě týden?“ zkusila to, ale když se Meg s Willem svorně nadechli, aby na to něco řekli, rychle dodala: „Jo, fajn, fajn, chápu to. Jedeme zítra.“

Meg si oddychla. Tak tohle mají za sebou. Pohled na Luciennin a Elin rozpačitý výraz jí však zrovna nepomáhaly v boji s vlastním zklamáním.

Ale nedá se nic dělat. Přišel čas.




Doufám, že se líbilo. :) Samozřejmě, každý komentář potěší, ať už s chválou, nebo s kritikou. :)

_Mé shrnutí_


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek (Bez)Mocní - prolog + 1. kapitola: Přišel čas:

10. Liv přispěvatel
02.06.2014 [21:37]

LivJj Emoticon Emoticon!
Došlo mi to Emoticon. Už sa veľmi teším!! Emoticon

9. Lucienne přispěvatel
02.06.2014 [21:17]

LucienneAno, ať žije Titanic! Emoticon Emoticon
No, možná vám došlo, že Luc je jakási variace mě Emoticon Uvidíme ale, jak se ti bude líbit dál, ona i ostatní. Snažila jsem se o nějaký vývoj... Každopádně, další kapitolka vyjde zítra ve 12,00 hod. Snad se bude líbit Emoticon

8. Liv přispěvatel
02.06.2014 [21:13]

LivTak to sa nevzdáme dve. Ako kapitán sa potopím aj so svojou loďou Emoticon Emoticon.
Tvoja poviedka je veľmi originálna a ja originalitu milujem Emoticon. Rýchlo pridaj ďalšiu, som veľmi zvedevá, ako to so súrodencami dopadne. Emoticon
Zatiaľ som sa vžila do Luc, mám s ňou aj veľa spoločné... takže som zvedavá na vývoj postáv Emoticon

7. Lucienne přispěvatel
02.06.2014 [20:45]

LuciennePáni, děkuji mnohokrát, milá Liv Emoticon Moc jsi mě svým komentářem potěšila Emoticon TVD je taktéž moje srdcová záležitost a myslím, že se to nikdy nezmění, ačkoli to jde celé do kopru. Ale stejně... prostě TVD je TVD a já mám pocit, že se ho nikdy nevzdám Emoticon Emoticon
Díky za pochvalu, cením si toho Emoticon

6. Liv
02.06.2014 [18:15]

Milá Lucienne Emoticon
Priznám sa, že TVD je moja srdcová záležitosť, aj keď kvalita klesá každou časťou hlbšie a hlbšie... čo je dosť smutné, ale späť k tvojmu dielu. Umeleckému a veľmi vydarenému, podotýkam. Rada FF píšem a aj čítam a tvoja poviedka ma veľmi zaujala, pretože je iná a veľmi zaujímavá. Hneď ma vtiahla do deja a už sa nemôžem dočkať ďalších, dúfam že rovnako dobrých, kapitoliek Emoticon.

5. Lucienne přispěvatel
02.06.2014 [14:22]

LucienneAhojky, Leylon! Emoticon Nezapomněla jsi na mě? Ani nevíš, jak mě to těší Emoticon
Já jsem vlastně nikdy psát nepřestala, jen jsem se na nějakou dobu stáhla jen na blog a věnovala se jen básničkám... A pak se mi zachtělo nějaké té fanfiction. Emoticon Emoticon
K andělovi se jednou určitě vrátím, ale asi nejdřív dokončím BM.
Jiak, mockrát děkuju za pochvalu, vážně si toho cením
Emoticon Emoticon Emoticon

4. Leylon přispěvatel
02.06.2014 [14:17]

Leylonjémine, Lucy!

zdravím, nestretla som ťa snáď večnosť - na tvoju poviedku som nezabudla, dúfam, že sa k nej raz vrátiš. tak či onak, som rada, že si sa opäť dala do písania - ako vidím, nie som jediná, ktorá sa rozhodla si na uvoľnenie vybrať nejakú tú ff. Začala si výborne, tvoje meno je už predsa len určitou známkou kvality štýlu samo o sebe. Teším sa, čo vymyslíš ďalej. Emoticon Emoticon Emoticon

3.
Smazat | Upravit | 02.06.2014 [14:06]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Lucienne přispěvatel
01.06.2014 [13:36]

LucienneDíky za upozornění, vše napravím. Ty uvozovky se musely nějak pokazit, protože jsem to kopírovala z blogu a tam právě bývají jen nahoře. Jdu na to. Emoticon

1. Poisson admin
01.06.2014 [11:59]

PoissonTvůj perex text je příliš dlouhý, obsáhlý. Doporučuji tu část o vývoji/pozastavení povídky dát až nad text a v perexu mít skutečně jen to, co se obsahově povídky týká. Navíc přímá řeč musí vždy začínat dolními uvozovkami (skutečně uvozovkami, ne třeba dvěma čárkami vedle sebe apod.). Až si vše upravíš, opět zaškrtni ´Článek je hotov´. Děkuji.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!