OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Ztraceni v Bradavicích 12. kapitola



Ztraceni v Bradavicích 12. kapitolaTéměř jako Broadway.

„Izzy, tak jaký je plán?“ Málokdo by tuto otázku čekal z úst Lily Evansové, ale dnes tento okamžik nastal. Od vybírání šatů již uběhlo několik dní a dnes konečně přišly. Izabela ani Lily se nemohly dočkat, až je vyzkouší, ale problém byl, jak k tomu přinutit zbylé dvě.

„Máš ten pytel se sladkostmi?“ dotázala se Izabela. Lily v odpověď pouze ukázala do rohu, kde byl onen pytel schovaný. Stále nevěřila, že by jako návnada postačil.

Izabela spokojeně kývla. „Já vezmu pytel a nalákám je na ty dobroty uvnitř. Tomu neodolají, věř mi. Každé z nich hodím nějakou drobnost, abych je správně navnadila. Až budou chtít víc, rozběhnu se i s pytlem do pokoje. Pro ně to bude, jako bych držela v ruce červený hadr a ony byly býci. Poběží za mnou a snad se jim všichni budou klidit z cesty. Nechceme, aby někdo další přišel k úhoně. Ty budeš čekat u dveří do pokoje. Jakmile budu uvnitř, upustím pytel a uhnu se jim. V momentě, kdy proběhnou dovnitř, to už bude na tobě. Budeš muset co nejrychleji zavřít a začarovat dveře, aby je nemohly otevřít. A okno taky! Já se postarám o Silencio a snad nám neublíží.“ I samotné Izabele zněl tento plán šíleně, ale Merlin ví, že nic jiného by nefungovalo. Vlastně si nebyla jistá ani tímto.

Lily po celou dobu vysvětlování souhlasně kývala hlavou, ale jedna část ji zarazila. „Jak snad?“

„Neboj, dobře to dopadne,“ usmála se Izzy a popadla pytel. Pomalu se vydala vstříc osudu.

 

„Den je krásný,“ prozpěvovala si to Izzy a vesele přitančila až k děvčatům uvelebených v křeslech ve společenské místnosti. Obě okamžitě zbystřily.

„Co v tom máš?“ Sophie hlavou pokynula k pytli, který její kamarádka svírala v rukou.

Izabela se rozhodla hrát překvapenou. „Tohle? To mi dnes přišlo z Medového ráje. Nejnovější a nejčerstvější várka sladkostí.“

Děvčatům se zablýsklo v očích. „Naval!“ vyhrkly unisono.

Izabela začala pomalu ustupovat a pro vyvolání té správné reakce pytlem provokativně zahrkala. Nic víc nebylo třeba dělat. Děvčata vyskočila z křesel a hnala se za Izzy a jejich papáníčkem.

To, že je něco špatně, si opravdu uvědomily až v pokoji, když se za nimi zaklaply dveře a ony spatřily na postelích vyskládané šaty.

„A sme v rejži,“ hlesla Eliana.

Sophie zakroutila nesouhlasně hlavou. „Ne, sme přímo v pytli.“

„No tak, Izzy, tohle nám přeci nemůžeš udělat.“ Eliana se pokoušela zaměstnat Izabelu, zatímco Sophie lomcovala klikou u dveří. Marně.

„Ne!“ Naštvaně dveře nakopla. Izabela jen zakroutila hlavou a pokynula k šatům.

Eliana si sedla na zem do tureckého sedu a trucovala. „Nikdy!“

Sophie následovala jejího příkladu a usadila se hned vedle kamarádky.

Izabela si nešťastně povzdechla. S tímto už úplně nepočítaly.

„Ty to možná zvládneš, ale my ne. Pitomý šaty,“ rozčilovala se Eliana a propalovala svoji zrádcovskou takzvanou kamarádku pohledem.

Izabela nechápala, proč z toho dělají takovou vědu. „Vždyť na tom nic není!“

Sophie si dovolila nesouhlasit: „Ne, jenom budeme šaškovat před celou školou, navlíklý v příšernejch šatech!“

„A ty podpatky,“ přidala se El.

„Jo, budu jako na chůdách!“

„Se v tom zabijeme!“

„Hodíme hubu a umřeme.“

„A ty krajky.“

„Vždyť těmi šaty táhne!“

„To bude katastrofa...“

„Jo, nikam nás nedostaneš.“

Izabela už to jejich naříkání nemohla vydržet. „Slyšely jste se někdy?!“ vykřikla.

„Ty máš občas co říkat,“ odfrkla si Sophie

„Na vás dvě ale nemám!“ Naštěstí si tento okamžik vybrala Lily, aby zasáhla a předešla tak hrozící katastrofě. Popadla Elianu za ruku a dovlekla ji k její posteli, kde ležely její šaty. Eliana se sice chvíli vzpouzela, ale Lily byla opravdu čarodějka. Vypadalo to, jako by Elianu uhranula a ta jen poslušně plnila její pokyny.

 

„Tak co na to říkáte?“ Lily nechala Elianu, aby se před nimi zatočila a ony si ji mohly prohlédnout v celé své kráse.

Izabela sjela Elianu pohledem a na mysl jí vytanula známá melodie. „Rumělku ve tvářích, ležím v polštářích, to mě právě baví. Nic mě netíží, jen si prohlížím všechny šperky, co mám.“

„Ale ne, ona má dneska zpívavou,“ posteskla si Sophie. „To tu dlouho nebylo.“

„Zpívavou?“ nechápala Lily.

Eliana přikývla. „Jo, jednou za čas ji to popadne a celý den si potom zpívá všechny pitomé písničky, co ji napadnou. To zase bude den.“

Izabela si z jejich stěžování nic nedělala a vesele pokračovala: „A svět mi radosti chystá a v kramflecích jsem si jistá.“

„Mám závrať,“ hlesla El nepřítomně. „Asi budu blejt.“ A rozběhla se do koupelny.

„Když se načančám, když se načančám, když se načančám...“

„Já myslím, že skvělé, jen jí asi dáme nějaké balerínky.“ Lily byla spokojená a pokynula Sophie, aby k ní přistoupila. Chvíli se sice snažila odolávat, ale nakonec upřenému pohledu podlehla.

„Tak fajn,“ hlesla rezignovaně a vydala se k Lily, která radostí zavýskla. „Ať už je to za mnou.“

 

Ani zde úprava netrvala dlouho a děvčata ji mohla obdivovat v její plesových šatech.

„Pretty woman, walking down the street. Pretty woman, the kind I‘d like to meet.“

„Nádhera.“ Lily se usmívala jako měsíček na hnoji. Konečně ty dvě viděla upravené a načančané.

„Pretty woman, I dont‘t believe you, it must be true. No one can look as good as you.“

„Už to můžu dát dolů?“ Sophie doufala v kladnou odpověď. Další panáčkování a trdlování v těch šatech by dnes už nepřežila. Ačkoli musela uznat, že volba písničky Pretty Woman ji malinko zalichotila. Jakmile Izabela kývla souhlasně hlavou, už ze sebe ty hadry rvala dolů.

Lily se při pohledu na ni zděsila. „Opatrně!“ Běžela zachránit ty nebohé šaty z jejích spárů.

Jakmile byla Sophie zpět v bezpečí svého oblečení, popadla Elianu za ruku, druhou popadla pytel se sladkostmi a odtáhla je co nejdále od těch dvou cvoků s citem pro módu.

„Tak teď se mi v nich ukaž ty.“ Izabela se nemohla dočkat až uvidí i Lily. Ta se nejprve trochu stydlivě usmála, ale nenechala se dlouho pobízet.

 

„Ta dá!“ Lily se před Izabelou otočila o tři sta šedesát stupňů, až se jí sukně šatů roztočila. Izabela jen zalapala po dechu. Dokonce i zpívat zapomněla.

„U Morgany,“ hlesla. „Kdo vlastně bude mít tu čest si z tebe sednout na zadek?“

Po těchto slovech se Lily lehce zarděla. „Děkuji. Původně jsem chtěla pozvat Severuse, ale on tyhle akce moc nerad. Nejspíše by mě odmítl. Ale pak se mě v knihovně zeptal Daniel Palmer z Havraspáru. Teď je v sedmém ročníku. Pozval mě pár dní po ohlášení plesu. Občas si vypomáháme s úkoly.“

„Šťastný hoch.“ Zněl jako hodný kluk a přesně někoho takového právě Lily potřebuje. Ale Izabelina zvědavost jí na mysl vytanula úplně jiné jméno. A protože ale Lily byla dobře naladěná, rozhodla se položit poněkud nebezpečnou otázku: „A co Potter?“

Lily strnula v půlce pohybu. „Ani o něm nemluv!“

Izabela se už nadechovala, že urychleně změní téma, ale Lily pokračovala. „Ten namachrovaný pitomeček,“ naštvaně usekávala a začala přecházet po pokoji. „Co si o sobě vůbec myslí?! Víš, co udělal?“ Probodla Izabelu pohledem, ale na odpověď stejně nečekala. „Před polovinou školy, polovinou! Přes celou Velkou síň na mě zařval: „Evansová, co takhle jít se mnou?“ Co jako čekal, že udělám? Padnu mu k nohám? Poděkuju?“ A Lily pokračovala a nadávala. Izabela jen soucitně kývala hlavou a čekala, až opět vychladne. Věděla, že se Potter snažil, ale moc to uspěchal. Nemohla mít Lily za zlé, že ho odmítla.

„Tak a teď ty!“ Lily už vypadala opět zcela klidná a popravdě se už Izzy nemohla dočkat, až si své šaty vyzkouší.

 

Mezitím byly Sophie a Eliana spokojeně rozvalené na gauči ve společenské místnosti a dojídaly sladkosti.

„M-hmmm-h-mm,“ prohlásila Eliana s plnou pusou.

Sophie tiše přitakala. „Jo, taky si myslím, že to stojí za starou bačkoru.“

„Mh-hhh-m?“ Eliana se otočila na Sophie a čekala, jak odpoví.

„Ne, nemyslím si.“ Zakroutila nesouhlasně hlavou. „A dej mi taky! To zase všechno sežereš!“

Naštěstí, zpívající Izabela přitančila k děvčatům dříve, než se strhla bitka o poslední zbytky cukrovinek. „Ta ta tadatata...“

„Co je zase tohle?“ podivila se Sophie. Melodii zatím nepoznávala.

„Počkej si...“ Eliana ale moc dobře věděla, co přijde.

„Afro, cirkus!“ Izabela radostně rozhodila rukama a začala poskakovat.

„Cože?!“ Sophie nevěděla, která bije.

„Ta ta tadatata afro, cirkus.“

Sophie si s Elianou vyměnila pár zoufalých pohledů a společně čekaly, až to Izabelu alespoň na chvíli přejde.

„Puntíky! Puntíky! Puntíky! Afro!“ A s tím skočila Izzy mezi své kamarádky. Pro teď bylo dozpíváno.

„Co budeme dělat?“ Sophie doufala, že toto téma nepřinese žádnou písničku. Strnula, když viděla Izabelu, jak se nadechuje.

„Chtěla jsem mluvit s Remusem.“ Najednou byla úplně klidná a vážná.

Avšak její tón hlasu unikl Elianě: „Nu-da! Na plese budete mít spolu celý večer, tak teď ho sem netahej. Co takhle se jít najíst? Není čas jídla?“

„Nesežraly jste teď celý ten pytel?“ Izabela jim jakékoliv jídlo chtěla zatrhnout, ale napadlo ji, že by tam mohla narazit na Remuse. Proto nakonec souhlasila.

 

Avšak mnoho štěstí neměla. V síni nebyla po Pobertech jediná stopa. Ale při pohledu na stoly prohýbající se pod hromadou jídla to nakonec nebyl takový problém.

„Stůl prostřený, stůl pln božského žrádla.“

„Ne, tady ne. Prosím!“ Sophie rychle zakryla Izabele pusu.

Ale zrada přišla od Eliany, která Izabelu hravě zastoupila. „Třikrát denně žrát, já klidně bych zvládla.“

Izabela se uvolnila ze sevření a pokračovala: „Steak medium z mamuta, zbývá dodat sůl!“

„Pochybuju, že by místní skřítci dělali mamutí steaky,“ povzdechla si Sophie.

„Ty taky zkazíš každou legraci,“ ušklíbla se Izzy a za veselého pobrukování si sedla k jídlu.

„Já?!“ Sophie se cítila dotčeně, ale nikoho v okolí to nezajímalo. Prioritou číslo jedna všech byl právě ten prostřený stůl.

Izabela se rozhlédla po dnešním menu a nadšeně se natáhla pro misku se zelenou tekutinou. „Což takhle dát si špenát.“ Eliana urychleně zakročila a misku jí zabavila.

„U oběda se nezpívá!“ napomenula ji Sophie.

Izabela chvíli vypadala, že je vzala na vědomí, ale při pohledu do Elianina talíře opět spustila: „Ital nezná ten zázrak, a tak mu chátrá tělo. Ital nezná ten zázrak. Vepřo, knedlo, zelo!“

„Varuju tě,“ zavrčela Sophie skrz zatnuté zuby. Tyto Izabeliny zpívající náladičky bytostně nesnášela. „Ještě jedno slovo a něco ti udělám!“

Izabele se provokativně zablesklo v očích. „Pět deka, deset deka, dvacet deka, třicet deka, kilo chleba, kilo cukru, jeden rohlík, jedna veka, všechno máme, co kdo chcete, obchod kvete, jen si račte říct. Čtyři kila, deset kilo, dvacet kilo, třicet kilo, navážíme, zabalíme, klaníme se, to by bylo, prosím pěkně, mohu nechat o jedenáct deka víc?“

„Tak a dost!“ Sophie už to nevydržela. Odsunula z dosahu veškeré jídlo a před Izzy postavila jeden jahodový dezert. „Tady máš. Na jahody nic není, ne?“

„Ale ne!“ Eliana moc dobře věděla, co přijde.

Izabela se při pohledu na dezert rozzářila a začala opět zpívat: „Poslala mě moje dívka pro jahody červený, bez nich se prý nemám vracet, tak tu stojím ztrápený.“

„Jak jsem to asi měla vědět?“ Sophie se pokusila Izabele dezert opět sebrat, ale neúspěšně.

„Když se dívám, co je sněhu, fouká vítr, pálí mráz, možná, že si děvče myslí, že se mě pak zbaví snáz. Zapomněla, vážení, na jahody mražený! Na jahody mražený, v igelitu balený!“

„Dobře, dobře. My to chápeme, jasný. Ale najez se, ať můžeme jít ven. Třeba se projít k Vrbě – na vrbu nic nevymyslí, že ne?“ Sophie by si nerada přivodila další trápení. Elianu s vrbovou tématikou nic nenapadlo, a tak jim nezbylo nic jiného než doufat.

 

„Vamos a la playa a mí me gusta bai-“

„Izzy!“ Tentokrát ji přerušila Eliana. Neměla ráda, když písničkám nerozumí.

„-lar.“

Sophie se pokusila si hrát na trpělivou bytost a zkusila to s ní po dobrém. „Co sme si říkaly o tom zpívání?“ Trpělivě vyčkávala na odpověď. Ale v odpověď dostala jen zaryté mlčení. Alespoň přestala zpívat. Také výhra.

„A mimo to, je zima a my jdeme na procházku ven k Vrbě, ne na pláž!“ dodala.

Izabela se zasnila. „Pláž… Teplo… Sluníčko… Moře...“

Sophie souhlasně přikyvovala. „Jo… Přesně tam nejdeme.“

„Vamos a la playa!“

„Izzy.“ Sophie praskly nervy a vrhla se po své kamarádce.

„To nejsem já!“ ohradila se Izabela uraženě.

„EL?“ Sophie nevěřila svým uším.

„Když ono je to chytlavý!“ Sice nevěděla, co přesně zpívá, ale to jí nevadilo. Melodie byla opravdu chytlavá.

 

Společně již v relativním tichu došly k Vrbě, počkaly, až Izabela vyčaruje zahřívací kouzlo a uvelebily se na zem. Děvčata si užívala ticha.

„Do pastičky na myši, dala hlavu kočka.“

Sophie se ani nemusela ptát a Eliana už jí odpovídala: „Fáze dvě. Veršování.“

„Nevidí a neslyší, vytekla jí očka."

Sophie si snažila vybavit, co je fází tři.

„Opět se vrátí k písničkám. Ideálně znělky z pohádek pro děti. Pak už bude pokoj.“ Snad.

Izabela se opět odmlčela a dívky spokojeně zavřely oči. Bohužel, ne nadlouho. Výjimečně to ale nebyla Izabela, kdo je vyrušil z jejich klidu.

„Nazdárek, příšerky!“ Jejich relativní klid prořízlo hulákání Blacka.

„Dvoumetrová potvora, vkročila k nám do dvora. Asi už k nám nevkročí, má motyku v obočí.“ Usmívající se Izabela vypadala jako utečenec z psychiatrické léčebny. Black se zarazil.

„O čem to mluví?“ To bylo asi poprvé, kdy měly tu čest slyšet promluvit Červíčka.

„Sedí myška v rohu, v pastičce má nohu. Sedí tiše, občas pípne, stejně asi brzo chcípne.“

Červíček vyděšeně vykvikl a schoval se za třetím příchozím, Potterem.

„Nesl malý mraveneček lesem kousek dřívka. Nedbal na svou čerstvou kýlu, vyhřezla mu střívka.“

„Vy jste něco pily?“ Jiné vysvětlení Jamese nenapadlo.

„Ne, ale chtělo by to.“ Co by Sophie dala za panáka skotské whisky…

Namísto odpovědi Sirius pouze zašátral v kapse a vytáhl placatku, kterou beze slov podal dívkám.

„Skřetí pálenka,“ usmál se James a opět si pohledem přeměřil Izabelu. Chtěl s ní opět mluvit kvůli Lily, ale usoudil, že teď asi nebyl ten nejlepší čas.

Zatímco se oba jejich pohledy upíraly k rýmující Izabele, chtěla Sophie vyžahnout obsah placatky, ale Eliana ji zarazila. Z kapsy vytáhla lahvičku s lektvarem, který před časem dostala od Severuse. Nyní nadešel jeho čas. Sophie pochopila a společně vlily onen lektvar do placatky.

„Spinkej, spinkej, drobečku, krev ti stříká z mozečku. Zombíci tě žvýkají, ani pokoj ti nedají.“

Sirius se zmateně otočil zpět k dívkám. „Co to s ní dneska je?“

Eliana mu rychle hodila placatku zpátky a Sophie se ujala vysvětlování: „Jednou za čas ji to chytne a celý den si zpívá a brouká a veršuje a všechny tím přivádí k šílenství!“

„Kde máte vlastně Remuse? Izzy s ním chtěla mluvit.“ Elianu napadlo, jak se Izabely na chvíli zbavit.

James se ušklíbl. „V knihovně. Nějaký úkol, nebo co.“

„Paráda, jdeme za ním!“ Dívky popadly Izabelu, každá za jednu ruku a běžely najít Remuse. Konečně bude klid.

 

„Co je, Scooby-Doo, zas jsi pozadu.“

Sophie naštvaně funěla do schodů: „Neee. Už ne, prosím!“

„Zmeškáš záhad řešení.“

„Za co?“ prskala.

„Honem, Scooby-Doo, chyť tu příšeru.“

„Izzy, pro blaho vyššího dobra!“ Ke knihovně zbývalo jen pár metrů.

„Co je Scooby-Doo?“ Konečně se Izabela odmlčela.

Sophie se zaradovala. „Dál ty slova nezná, co?“

Eliana jen pokynula na znamení, ať si počká.

„Ná na ná na ná...“

„Na tohle já nemám.“ Sophie vrazila do knihovny a okamžitě začala hledat Remuse.

„Tady jsi!“ Konečně ho našla. Odsunula židli, vedle které seděl, usadila na ni svou kamarádku a se vztyčenou hlavou odkráčela.

„Teď ji hlídáš ty,“ špitla Eliana a odcupitala za Sophie.

Chudák Remus se zmohl jen na zmatené „Cože?“ Pohlédl na Izabelu a čekal na vysvětlení.

„Musíme si promluvit,“ špitla a z tašky vyndala knihu o vlkodlacích.


Den je krásný - zde 

Když se načančám - zde
Pretty Woman - zde 
Afro cirkus - zde 
Stůl, prostřený stůl - zde
Což takhle dát si špenát - zde 
Ital nezná ten zázrak - zde 
Prodavač - zde
Jahody mražený - zde 
Vamos a la Playa - zde 
Scooby Doo - zde


Pokud je tu někdo, kdo si i po tak dlouhé odmlce stále pamatuje tuto povídku, budu ráda za jakýkoliv komentář.

Paxleena

PS.: 10. kapitola prošla úpravami, které naleznete zde


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztraceni v Bradavicích 12. kapitola:

1. Rusallicka
20.07.2019 [6:41]

Chudáci holky, nejdřív zkouška šatů a pak zpívání z básničkami. Jsem zvědavá, co pobertum nalili do toho chlastu? Těším se na další kapitolu.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!