OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Za svým snem - 6. část

27.02.2018 (10:00) • Angela • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 1326×

Měla jsem být za co vděčná. Jednak za to, že všechno bylo urovnáno a já odpoledne strávila na Příčné ulici řešením takových prkotin jako nakoupit všechny potřeby do Bradavic, nechat si ušít vhodné hábity a podobně. A pak jsem musela být vděčná i Malfoyovi. Ani ne tak za jeho peníze, které vyžehlily můj průšvih. Jak originální… Ale spíš za to, že se na nic neptal, do ničeho nešťoural. Víceméně jsme nákupy strávili mlčky. Já vše zařídila a on opět jen dával peníze. Ale tady ho to nemuselo tak pálit, nešlo to z jeho kapsy. Navíc mám stejně dojem, že při vhodné době si utracenou částku na Ministerstvu vybere z mého dědictví. Jakmile budu plnoletá. A ta chvíle se nezadržitelně blížila.

Poslední den na Malfoy Manor jsem strávila raději zašitá v knihovně nebo u sebe v ložnici. Nestála jsem o Scorpiovu společnost, které jsem se už zdárně vyhnula na Příčné. Ten prcek by akorát vyzvídal. Navíc jsem využila jíst o samotě, což Draco kupodivu respektoval. Ovšem nemohla jsem se jim vyhýbat donekonečna. Den D byl tady. Po spěšné snídani jsme měli, Scorpius a já, čekat před domem na odvoz. Brzy se k nám přidal i Malfoy.

„Tak co, těšíš se?“ zářil blonďáček a neklidně pokopával do stěny kufru, který byl snad větší než on. Donutilo mě to zamyslet se, jestli mé zavazadlo není příliš malé.

„Hm,“ shrnula jsem své pocity pro svého budoucího spolužáka.

„To je jako vše?“ zamračil se Scorpius.

„A co bys chtěl? Abych spustila ohňostroj?“ odsekla jsem mu.

„No, stačilo by, kdyby ses tvářila trochu…,“ chtěl něco odpovědět, ale můj pohled ho nejspíš odradil.

Samolibě jsem se pousmála. „Chtěl jsi, abych se usmála? Tak prosím.“

„Jo, ale ne takhle,“ zahuhlal.

„Člověk se ti nezavděčí,“ odfrkla jsem si.

„Tak dost, vy dva,“ zavelel chladně Malfoy, protože v tu chvíli se před branou objevilo auto. Černé, luxusní. Mudlovské. Lepší popis nedodám, v mudlovských autech jsem se opravdu nevyznala. Ovšem můj překvapený pohled nad dopravním prostředkem Malfoyovi neunikl. „Snad sis, Daphné, nemyslela, že poletíme na koštěti.“ Věnoval mi úsměv, ne nepodobný tomu, co jsem předtím ukázala jeho synovi. Snažila jsem se neuhnout pohledem, ale nakonec jsem zrak sklopila. „Tak pojďte,“ pobídl nás Draco a odlevitoval naše kufry do zavazadlového prostoru auta. Jak jsem stačila postřehnout, auto sice bylo mudlovské, ale jistými kouzelnými úpravami prošlo, jinak by se jen těžko naše zavazadla vešla do kufru.

Scorpius i já jsme se usadili dozadu a Draco zaujal místo vedle řidiče, který bez řečí auto rozjel. Připomnělo mi to minulost. Otec sice auto nevlastnil, ale díky svým rodičům jsem mudlovský svět poznala. Tyto maličkosti mi je připomínaly. S hrůzou jsem zjišťovala, že toho ale spoustu zapomínám. Vzpomínky blednou. Ty zlé, i ty dobré. Bezděky jsem se dotkla přívěsku na svém řetízku.

„Od koho jsi ho dostala? Od rodičů?“ Scorpius dovedl být stejně všímavý jako jeho otec. Bohužel.

„Do toho ti nic není,“ znovu jsem ho odpálkovala. Už abychom seděli ve vlaku. Nebo rovnou v Bradavicích. Tam se ho snad, když je mladší ročník, zbavím.

Tentokrát to kupodivu zabralo a Scorpius zmlkl. Draco se na nás jen letmo podíval, ale také nic neříkal. A tak jsme v tichosti dojeli až před nádraží King’s Cross. Stejně mlčky jsme došli i s našimi zavazadly na vozících až na nástupiště s kolejemi 9 a 10. Lidé nás s udivenými výrazy sledovali, ovšem podobných podivínů, kteří vybočovali svými kufry i šatstvem, tu dnes bylo povícero.

„Daphné, teď dávej pozor, odjezd je z nástupiště 9 a ¾. Musíš projít tímto sloupem,“ začal vysvětlovat Malfoy. Mlčela jsem. Čemu bych se divila, jsem v kouzelnickém světě. I když takto šílený vstup do školy rozhodně v Krásnohůlkách nemáme. Tam se prostě nastoupí do kočáru, který je tažený párem pegasů. Žádné podivnosti jako zde.

„Scorpius ti to předvede,“ kývl Draco na svého syna, který roztlačil svůj vozík přesně proti sloupu, jako by se snažil zabít, nebo se aspoň pořádně pomlátit. Ovšem pak to byl zlomek vteřiny a on byl pryč.

Tak dobře. Blázni nejsou, funguje to. Ale něco elegantnějšího by si mohli vymyslet.

„Teď ty, Daphné. Půjdu hned za tebou. Nemusíš se bát,“ znovu se ozval Malfoy a dokonce mi familiárně položil ruku na paži.

Setřásla jsem ho. „Nebojím se.“ A s těmi slovy jsem se stejně jako Scorpius rozběhla proti zdi. Ovšem lhala jsem. Pochybnosti tu byly jako vždy, když děláte něco poprvé a je to… neobvyklé.

Naštěstí se žádný náraz nekonal a já jsem plynule zmizela ve tmě a znovu vyběhla do jiného světa. Opět nástupiště, ovšem jediné. A plné lidí, mezi které jsme zapadali daleko lépe. Byl to neskutečný šrumec a všemu vévodil starý vlak s červenou parní lokomotivou. Celé to působilo idylicky. Rodiny loučící se se svými ratolestmi, smích, žertovná kouzla nejspíš z toho obchodu na Příčné, houkání sov, mňoukání koček a kvákání žab. Stála jsem jako zařezaná. Nechtěla jsem si to připustit, ale ta atmosféra mě skoro… dojala?

Kdosi se postavil vedle mě a znovu mi položil dlaň na rameno. „Stýská se ti?“

„Je to už dávno,“ zahučela jsem. Dobře jsem věděla, že se Malfoy neptal na mé prarodiče.

Hned poté se k nám přidal i Scorpius. „Chovej se slušně a nedělej naší rodině ostudu. Nechci slyšet žádné stížnosti. A uč se,“ začal Malfoy své kázání, ovšem po chvíli ztichl, když se naše malé ‚rodinné‘ uskupení rozrostlo. Byla to sama ministryně. Doprovázel ji rusovlasý muž a s nimi dívka, tak ve věku Scorpia, se stejným odstínem vlasů jako její, zřejmě, otec.

„Rose,“ rozzářil se Scorpius.

„Ahoj,“ usmála se oslovená rusovláska a lehce zčervenala. Měla jsem pocit, že slyším Scorpia bublat blahem.

„Draco,“ přivítala se ministryně s mým poručníkem. „Toto je Daphné, Dracova chráněnka,“ představila mě svému manželovi. „To je Ronald Weasley, můj muž.“

„Ahoj, Daphné. Tak jak se ti na Manoru žije? Není tam moc temná nálada?“ přátelsky se zasmál Ronald a podal mi ruku.

„Vše je v pořádku,“ zdvořile jsem odpověděla a ruku mu krátce stiskla. Z toho setkání jsem byla nesvá. Ronald byl od pohledu uvolněnější než jeho žena, ale to mi rozhodně nepomáhalo.

„Támhle je Harry, pojďme je pozdravit,“ ozval se nadšeně Ronald a mávl směrem k obrýlenému muži s jizvou na čele. Měl na sobě dlouhý černý kabát a ve tváři vepsané starosti. Doprovázela jej přátelsky vyhlížející rusovláska, velmi podobná Ronaldovi. Hermiona se s námi tedy rozloučila a Scorpius… zmizel. Jak se zdálo, využil příležitosti, a i s Rose zmizel rodičovstvu z očí.

„To je ten slavný…,“ nedokončila jsem svou myšlenku při pohledu na obrýleného černokabátníka, za nímž rodiče Rose tak spěchali.

Malfoy vedle mě se jízlivě uchechtl. „Ano, slavný Potter. Nepostradatelný bystrozor. Zachránce kouzelnického světa. Jedinečný hrdina,“ odplivl si. „Dej si na jeho děti pozor.“ Zaraženě jsem Draca sledovala. Nečekala jsem až tak ohnivou reakci. Chápala jsem, že jeho rodina stála na straně nepřátel, ale on sám nešel plně v jejich šlépějích. Nebo jsem se mýlila?

Mé oči stále sledovaly Harryho Pottera. Snad to byla náhoda, snad bystrozorský výcvik, ale muž můj pohled vycítil a otočil se na mě. Na moment se sklonil ke svojí manželce, cosi jí zašeptal, a poté už zamířil k nám. „Co zase může chtít,“ zasyčel vedle mě naštvaně Draco, ale poté už nahodil neutrální výraz.

„Zdravím, Draco,“ pozdravil ho Potter. „Tak tohle bude ta tvá chráněnka. Daphné Taillefer,“ prohlédl si mě od hlavy k patě. Nebyl to příjemný pohled. Díval se na mě jak na zločince. Zamračila jsem se. „Dávej si pozor, Daphné. Mám oči všude.“ Překvapeně jsem zamrkala. Jen jsem překročila hranice, už mě z něčeho podezírají? Jméno rodiny mé matky má opravdu váhu.

„Je to teprve dítě,“ odsekl Malfoy.

„To my byli taky a… víš, co se stalo,“ pevným hlasem odpověděl Potter. „Ať se daří v Bradavicích,“ dodal nakonec, jako by snad žádná předchozí konverzace neexistovala.

„Děkuji, pane,“ hlesla jsem jen. Má odpověď však zanikla ve zvuku píšťalky.

„Je čas. Běž do vlaku,“ popostrčil mě Draco. Mlčky jsem přikývla a nastoupila. Ještě na schůdcích jsem se ohlédla. Oba dva mě sledovali, Malfoy překvapivě se starostí ve tváři, Potter s podezíravostí.

Autor: Angela, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Za svým snem - 6. část: