OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Stín pochybností 13. kapitola

10.09.2014 (11:00) • PetraCullen • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 3× • zobrazeno 1870×

Harry se druhý den procházel kolem doupěte. Chtěl být sám. Ron s Hermionou si o něj dělali starosti jako pokaždé, když byl takhle sám. Respektovali to. Pořád musel myslet na to, jak tenkrát na odboru záhad viděl před Siriusovou smrtí zvláštní stříbrný záblesk kouzla, a pak si najednou vzpomněl. Byly to účinky silného matoucího kouzla. Někdo chtěl, aby si všichni mysleli, že je něco jinak, než má být. Procházel si ty události celé znovu, aby se snažil přesvědčit, že nic není náhoda. V Kvikálkově, když mu bylo nejhůř, přece viděl obrovského hnědočerného psa, který se tam objevil úplnou náhodou. Psa, který mu nesmírně připomínal jeho kmotra.

Dále tu byl najednou Sebastian White, nový člen Fénixova řádu. Choval se tak, jako kdyby nechtěl být odhalen. Jako kdyby tu jeho nesnesitelnou povahu měl jenom předstírat. Minule, když ho White hlídal kvůli jeho bezpečnosti, nechtěl, aby chodil někam sám. Poslední záhadnou věc, kterou viděl úplnou náhodou, byla ta, že ho viděl, jak se nepozorovaně proměnil v hnědočerného psa. Bylo to příliš moc náhod najednou. Došlo mu to v tu chvíli, kdy začal o tom všem přemýšlet. Snažil se veškeré podobné myšlenky zavrhnout, ale uvnitř jeho mysli znělo jedno jméno. Zavrtěl hlavou a šel se projít do nedalekého lesa. Potřeboval znovu přemýšlet. Najednou nevěděl, co si má o tom všem myslet, a pak se ozval zběsilý štěkot psa. Harry se zděšeně otočil a vytasil odhodlaně hůlku. Byla to ta černohnědá potvora, kterou viděl v Kvikálkově. Čekal v hrůze, co se bude dít dál. Pes se na něj pobaveně podíval a vycenil na něj své zuby, něco, co mělo připomínat pobavený úsměv. Po chvíli pes zmizel za obrovský strom a Harry se myslel, že to byla další náhoda. Po chvíli zpoza stromu nevyšel nikdo jiný, než jeho milovaný kmotr Sirius Black. Harry se na něj zděšeně podíval a nemohl věřit vlastním očím, že ho vidí. Bylo to, jako kdyby právě viděl ducha...

„Dej tu hůlku dolů, Harry,“ pronesl Sirius typickým svým hlasem.

***

Sirius sledoval nejistě jeho reakci a bál se, aby mu vůbec Harry uvěřil. Bylo pozdě, aby vycouval ze svého prozrazení Harrymu. Už bylo příliš pozdě. Bál se, jak to vezme. Jak vezme některé věci, které byly nutné, aby se staly. Bude ho považovat za Voldermotova špeha? Za iluzi?! Tím si nemohl být jistý. V Harryho očích se střídalo tolik pocitů. Nedůvěřivost, vztek a smířenost?! Pořád navztekaně mířil na Siriuse mířil hůlkou a evidentně mu nevěřil. Mrzelo ho to, ale co mohl taky čekat?!

„Jsem zpátky, Harry,“ promluvil na něj Sirius a zkusil se k němu přiblížit.

„Nevěřím ti!“ zakřičel na něj Harry v návalu vzteku a mířil na něj dál hůlkou.

Nevěděl, co má dělat. Čekal by všechno, ale ne tohle. Harry mu nevěřil ani slovo po tolika měsících, co si myslel, že je oficiálně mrtvý někde za obloukem na odboru záhad. Udělal váhavý krok k Harrymu a čekal, že schytá nějakou kletbu. Přemýšlel, jak ho má uklidnit.

„Já vím, že se ti můj návrat zda absurdní, ale jsem to já,“ promluvil na něj klidně Sirius.

Udělal nenápadně krok k němu.

„Nepřibližuj se!“ křičel na něj navztekaně Harry a mířil na něj stále svojí hůlkou.

„Prosím tě, Harry. Všechno ti vysvětlím,“ mluvil na něj Sirius smířeně.

„Fajn,“ odseknul Harry a nedůvěřivě se na něj zadíval.

„Kdybych to nebyl já, myslíš, že bych se ti takhle ukázal? Jen tobě?!“ ptal se ho Sirius s mírným úsměvem.

Viděl na svém kmotřenci zamyšlení a nechal ho chvíli přemýšlet.

„Jak to bylo? Protože já nic nechápu,“ promluvil po chvíli Harry zmateně.

„Od Brumbála jsem se dozvěděl, že dřív nebo později bych stejně zahynul rukou Bellatrix. Nebyla jiná možnost, než předstírat svoji vlastní smrt. Musel jsem se stát Strážcem tvojí věštby, která se, mimochodem, nerozbila. Těsně, než na mě Bellatrix poslala ten paprsek rudého světla, přemístil jsem se pryč. Brumbál byl pak nucen použít na vás všechny matoucí kouzlo, aby to vypadlo, že jsem spadl za ten oblouk. Samozřejmě jsem se nemohl hned nikomu ukázat. Brumbála napadlo, že by mi pomocí kouzel dal úplně jinou podobu a nové jméno, aby mě nikdo nepoznal. Nastoupil jsem jako nový člen řádu, ale nikdo z něj se mi neoblíbil. Nakonec si mě oblíbil trochu Remus. Moody mě pořád podezíral, že jsem někdo jiný. Dokonce tenhle plán vycházel, dokud mi Brumbál nedal svolení, abych se ti prozradil,“ dovyprávěl mu Sirius a sledoval napjatě jeho reakci.

Na Harrym bylo vidět, že mu pomalu začíná věřit.

„Proč ses mi prozradil až teď?“ ptal se ho Harry a sledoval ho.

„Protože to dřív nešlo,“ odpověděl mu s povzdechnutím Sirius.

„Mohl ses mi ukázat dřív,“ řekl Harry mrzutě.

„Já se ti přeci ukázal, zapomněl si?“ usmál se na něj s mrknutím.

Viděl na něm, jak to jeho kmotřenci rychle dochází a jak se vzápětí usmívá.

„Celou dobu jsi to byl ty?“ usmíval se i Harry.

„Ano,“ přikývnul na souhlas Sirius.

„Zůstaneš se mnou?“ zeptal se po chvíli najednou a zadíval se v naději na Siriuse.

„Nejde to, Harry,“ zavrtěl hlavou Sirius. „Musím něco zařídit pro řád.“

Viděl na svém kmotřenci, že ho to mrzí, a jemu to bylo líto taky. Ledva se mu ukázal, bude muset zase odejít. Harry chápavě přikývnul a pak udělal nečekané gesto. Prudce objal Siriuse a ten ho sevřel v objetí. Znovu byli spolu. Bylo to šťastné shledání, i když Sirius si přál, aby už nikdy nemusel odcházet. Pak se pomalu od něj odtáhnul a hrdě se na něj usmál.

„Teď už budu muset jít, Harry. Dlouho se neuvidíme.“ Nešťastně se na něj zadíval.

Poklepal na sebe hůlkou a stál před Harrym znovu Sebastian White.

„Dej na sebe pozor,“ řekl nejistě Harry a sledoval ho.

„Neboj, dám na sebe pozor.“ Naposledy ho objal a pak odešel odsud pryč. Cítil se o hodně líp, když Harry už o něm věděl, že přežil...

***

Remus Lupin se zadíval z okna svého skromného bytu. Byl rozhodnutý, že zjistí pravdu za jakoukoliv cenu. Pořád mu to nešlo do hlavy, jak mohl jeho nejlepší přítel zahynout tak snadno. Jeho ztrátu nesl těžce. Zdálo se mu to, nebo Sebastian White připomínal dokonale Siriuse chováním, gesty a jeho hůlkou?! Byla to jen náhoda?! Co to mělo znamenat?! Nevěděl, kde má začit po Whiteovi pátrat. Byl pevně rozhodnutý, že ho najde a odhalí pravdu. Nevěděl, kde ho má však hledat. Přemýšlel, že by mohl zaskočit dneska do Doupěte na nové ústředí Fénixova řádu. Třeba bude White tam, napadlo ho. Na nic nečekal a krbem pomocí letaxu se dostal do Doupěte. Bylo  to o něco pomalejší než přemístěni, ale nějak neměl náladu. White tady nikde nebyl. Rozhodl se, že půjde trochu obhlédnout okolí. Z lesa se ozývalo křupání větví a nevyšel z něj nikdo jiný, než Sebastian White. Remus na něj namířil hůlkou.

„Stůj!“ zakřičel na něj.

Sirius se tedy nervózně zastavil a sledoval, co se bude dít.

„Vím, kdo jsi,“ řekl Remus rozvážným hlasem. „Konec divadýlek, Siriusi.“

A v něm zatrnulo. Bylo to další jeho nedobrovolné prozrazení a on si s tím bude muset nakonec poradit…

Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Stín pochybností 13. kapitola: