Pobertovské drama 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Omlouvám se za zpoždění, ale dovolená má přednost. :D Každopádně tu máme šestou kapitolku, neméně dramatickou. Zahrnuje bratry, ošetřovnu a Severuse Snapea. :)

26.07.2014 (17:00) • MaybellineEver • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 1657×

6. TVÁŘÍ V TVÁŘ

Maybelline ráno zaspala snídani.

Trochu nevrle se sama vydala na první hodinu Kouzelných formulí a překvapilo ji, když cestou nikoho nepotkala…

Kde jsou všichni opozdilci, co rychle dobíhali na hodinu?

Jinými slovy, kde jsou sakra Pobertové?

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.

Zahlédla Jamese obklopeného červeným i modrým davem, o něčem se zapáleně diskutovalo.

Maybelline se nelíbilo, jak je odstrčená, a tak vytáhla z davu snad jediného člověka, který se do konverzace nezapojoval.

„Co se stalo?“ zeptala se zvědavě Remuse, ovšem než se stihl nadechnout, odpověděla za něj Lily.

„Black zmlátil svého bratra!“ vyhrkla rozrušeně.

Maybelline překvapeně zamrkala a obrátila se na Remuse.

„Je to pravda,“ potvrdil Remus. „Prostě šel ke zmijozelskému stolu a vrazil Regulusovi pěstí. Ten mu to oplatil a pak se začali rvát.“

„Merline, je v pořádku?“ vyhrkla Maybelline.

„Má jen pár modřin a monokl. Za to Regulus je na ošetřovně,“ řekl Remus pochmurně.

Maybelline se na něj chvilku zmateně dívala, než jí došlo, že Remus nemohl pochopit, že myslí právě Reguluse. Moment… Ona-myslela-Reguluse.

Jeden z jejích nejlepších kamarádů se popral se svým zmijozelským bratrem a ona se ptá, jestli je ten zatracenej had v pořádku? Pane bože!

„A nejspíš tam chvíli zůstane,“ ozvalo se vedle ní.

Maybelline se za tím hlasem obrátila.

Takhle zblízka Jamese neviděla už pěkně pár dní a mohla jen zkroušeně konstatovat, že její city k němu ani trochu nezvolnily. Už jen z jeho blízkosti šílela.

„Proč Sirius na Reguluse zaútočil?“ zeptala se ho tak klidně, jak jen dokázala.

„To nevím,“ odpověděl James. „Ráno nás ale vytáhl překvapivě brzo z postele a byl neobvykle nevrlý. Když jsme se ho ptali, co se děje, mlčel. Vešli jsme do Velké síně a on si to nakráčel rovnou ke zmijozelskému stolu. Zbytek znáš…“

„Bylo to, jako by mu prostě přeskočilo v hlavě,“ přisvědčil Remus. „Vždyť s bratrem tenhle rok ani nemluvil a Regulus se tvářil vážně překvapeně, když ho uhodil. Jako kdyby nevěděl proč."

„Třeba nevěděl,“ řekla tiše Maybelline.

„Cože?“ nechápal James. „Jako, Sirius je velkej rapl, to uznávám, ale mlátit do někoho jen tak bez důvodu?“

„Jo a co Snape? Ten vám dává důvod možná tak v chabý polovině případů, co ta druhá půlka?“ odsekla Maybelline s velkým důrazem na slovo „vám“.

James se na ni překvapeně podíval.

„Jenže Snape… To je něco jinýho, on-“

„Není to nic jinýho,“ přerušila ho Maybelline. „Když může Sirius bezdůvodně mlátit do Snapea, může stejně tak dobře bezdůvodně mlátit do svého bratra.“

„Maybelline?“ Remus jí opatrně položil ruku na rameno. „Jsi v pořádku?“

Maybelline přikývla a vydala se do učebny, snažíc se ignorovat pohledy, které na ni Remus a James neustále vrhali. Po pěti minutách měla dojem, že ji ta zvědavost snad zabije.

Musí vědět, co se stalo!

Podívala se na Remuse, pečlivě si zapisoval každé Kratiknotovo slovo. Obdivovala jeho soustředění.

Její ruka vyletěla do vzduchu mnohem dřív, než si stihla pořádně promyslet, co chce udělat.

„Ano, slečno Everová?“ zeptal se maličký profesor.

„Není mi moc dobře, pane, smím si zajít na ošetřovnu?“ zeptala se a vzápětí ji sežehlo několik neuvěřených pohledů.

„Ale jistě, děvče,“ přikývl Kratiknot a starostlivě se na ni zadíval. „Doufám, že to nebude nic vážného…“

Maybelline vstala, nevšímajíc si Remusova tázavého pohledu, a odešla z učebny.

Pak už šlo jen o načasování.

Po pár nakouknutích zjistila, že Regulus je na ošetřovně jediný pacient.

Stačilo počkat, až Pomfreyová zajde do kanceláře a pak jen proklouznout za bílý soukromý závěs.

„Co tady děláš?“ ozvalo se podrážděně.

Maybelline se otočila a přejela mladého Blacka pohledem.

Vypadalo to, že povrchové rány už madame Pomfreyová vyléčila. Ovšem pořád měl obvázané rameno, světlé modřiny na obličeji a byl nezdravě bledý.

Bože… Je něčeho takového opravdu Sirius schopný?

Přešla na druhý konec lůžka, sebrala z nočního stolku spis a podívala se do něj.

„To je soukromé!“ zavrčel Regulus, ale nebylo mu to nic platné.

„Lehký otřes mozku! On ti způsobil otřes mozku?!“ četla neuvěřeně Maybelline a cítila, jak se v ní vzdouvá zloba.

„Vypadni odsud, Everová!“ přikázal jí Regulus rozčíleně.

Maybelline si ho prohlédla. Jistě, věděla, o co tady jde.

Ta zatracená zmijozelská hrdost… Nebo chlapská? Těžko říct.

Určitě nechtěl, aby ho viděla v takovémhle stavu.

„Proč jste se poprali?“ zeptala se.

„Jestli nevypadneš, zavolám Pomfreyovou!“ štěkl Black.

Maybelline mohla kolem lůžka zvednout bariéru a zabránit mu v tom, ale neudělala to.

Nejspíš věřila, že to zvládne bez kouzel.

„Uklidni se, Regulusi,“ tišila ho. „Chci jenom vědět proč-“

„Aha, tak o tohle tady jde?“ ušklíbl se Regulus trpce. „Chceš vědět, jestli mě tvůj kamarádíček měl důvod takhle zřídit?!“

„Nebuď idiot,“ odfrkla si Maybelline. „Chci vědět podrobnosti dřív, než ho půjdu zabít.“

V tu chvíli se Black uklidnil a to dokonale.

Překvapeně na ni zíral, neschopen jediného slova.

„Nic si z toho nevyvozuj,“ varovala ho Maybelline spěšně. „Nesnáším násilí, není to kvůli tobě.“

Regulus se zamračil. „Běž pryč, Maybelline,“ řekl klidně.

„Regulusi…“

„Bylo to kvůli tobě!“ vyštěkl Regulus. „Och ano, jaké překvapení, že? Tvářil jsem se úplně stejně, Everová. Nevěděl jsem to, dokud mezi tím, co si na mně vybíjel vztek, neřekl něco jako „cos dělal včera v knihovně, parchante?“. Nejspíš ho naše malá schůzka rozzuřila.“

Regulus na začátku křičel, ale poslední větu už řekl zcela chladně.

„Kvůli tobě.“

Ta slova se Maybelline zaryla do paměti.

Čekala na něj ve společenské místnosti.

Když přišel, pokoušel se jí vyhnout, zamířil rovnou do ložnice, ve tváři otrávený výraz.

„Podmínečné vyloučení,“ hučela do něj Maybelline, neohroženě ho následovala.

„Ty ses snad úplně zbláznil!“

„Jdi pryč, Maybelline,“ zavrčel Sirius nevrle, přistoupil ke své posteli a strhl ze sebe hábit.

„Tak s tím nepočítej, chci vysvětlení,“ ohradila se Maybelline.

„Žádné ti nedlužím,“ vrčel dál Sirius.

„Že ne? Vždyť si ho mohl zabít!“

„Ach, tak odtud vítr fouká!“ křikl Sirius rozčíleně a obrátil se k ní čelem. „Hlavně, aby se nic nestalo Regulusovi, co?!“

„Co to kecáš?“

„Viděl jsem vás! Včera v knihovně! Myslela si, že na to nepřijdu?!“ Mladý Black úplně zrudl rozčílením.

„O čem to mluvíš?“

„Ty moc dobře víš o čem!“ zasyčel Sirius. „James mi řekl, že hned jak ses dozvěděla, že je na ošetřovně, uháněla jsi za ním! Co si myslíš, že děláš, Maybelline?!“

„Takže proto jsi ho zmlátil?“

„Ano! Aby se vzpamatoval! On… nemá na tebe žádný nárok!“

Maybelline zamrkala. Jistě, snažila se, aby to došlo k takovému konci, aby to přiznal.

Jenomže jeho poslední věta ji dost zaskočila.

„Prosím?“ zeptala se a obočí jí vyletělo vzhůru.

„Já… já…“ Sirius se ve svém rozhořčení snažil nabrat dech. „On má všechno! Rodiče ho vždycky milovali, kupovali mu hromadu dárků a pořád chtěl víc! Ale tady narazil! Nebude mi brát moje přátele!“

Maybelline si černovláska přitáhla do náruče. Ublížený a odstrčený Sirius Black byl její Achillovou patou. Teď by mu prominula, i kdyby podpálil školu. Obrázek malého nebelvíra uvrženého do pekla bezcitné zmijozelské rodiny byl až příliš lítostivý.

„Teď mě poslouchej,“ řekla a odtáhla se od něj, pokládajíc mu ruce na ramena. „A poslouchej pozorně, protože to řeknu jen jednou.“ Zadívala se mu do očí. „Pobertové především.“

Šedé bouřky zajiskřily, Sirius se usmál.

„Pobertové především.“

„A teď k té knihovně… Tvůj bratr našel můj řetízek, který jsem ve svém poněkud indisponovaném stavu v den Křiklanova večírku ztratila-“

„Indis-… co?! To má znamenat, že jsi byla na káry? Proč to neřekneš normálně?“

„To je fuk,“ odfrkla si Maybelline a povýšeně nad ním potřásla hlavou. „Každopádně byl ochoten mi ho vrátit – poté, co jsem se uprosila k smrti. Proto jsem šla do knihovny. Nechtěl, aby ho u toho někdo viděl.“

„Měla jsi mi to říct,“ namítl Sirius, teď už o poznání klidnější. „Já bych ho z něj dostal do pěti vteřin!“

„Jak jinak.“ Obrátila oči v sloup. „Každopádně můžeš být naprosto bez obav. V mém životě je místo jen na jednoho otravného Blacka.“

„Jak to děláš, že každou hezkou věc, co mi řekneš, obrátíš v bolestivou urážku?!“ zašklebil se Sirius.

„To je talent,“ vrátila mu úšklebek Maybelline. „Každopádně je tu ještě jedna věc, která mi vrtá hlavou. Co jsi ty, u merlinových kalhot, dělal v knihovně?!“

„Vlastně jsem dostal tip.“

„Cože?! A to jako od koho?!“

Sirius se pobaveně usmál.

„Tomu nebudeš věřit…“

Maybelline tomu věřila. Věřila tomu zatraceně dost. Proto se o pár minut později hnala jako zběsilá s Pobertovým plánkem v ruce chodbami, a ani trochu se nestarala o to, že by ten naprosto ilegální vynález mohl kdokoliv zahlédnout. Zandala ho do kapsy až v tu chvíli, kdy zahlédla svůj cíl na konci chodby ve druhém patře. Nezaměnitelné černé mastné vlasy.

„Ty zatracenej, zablešenej, zamindrákovanej parchante!“ křikla a tasila hůlku.

Severus Snape se polekal natolik, že mu chvíli trvalo vytáhnout tu svou. Prvnímu kouzlu se vyhnul, druhé ho srazilo na lopatky. Maybelline necítila z jeho uřknutí žádné zadostiučinění, a tak se rozhodla použít vlastní ruce. Skočila na něj a prsty pevně obemkla kolem jeho krku.

„Proč se mi neustále štveš do života, zatraceně?! Co máš pořád za problém?! Nikdo z Pobertů už tě neproklel celé dva měsíce! Tak o co ti jde?!“

Maybelline byla v ráži jako ještě nikdy. Sama se docela divila, že její křik nepřilákal nějakého čumila, popřípadě profesora, ale naštěstí chodba dál zela prázdnotou, a tak mohla Snapea… totiž Srabuse dál škrtit. Což nebylo zrovna k věci, vzhledem k tomu, že chtěla odpovědi.

Snape pomaloučku polehoučku modral, spoutaný jejím kouzlem se ani nemohl bránit.

Po pár okamžicích se Maybelline rozhodla, že mu dá šanci na obhajobu.

„Chtěl jsem naštvat Blacka!“ vykašlal ze sebe po pár vydatných nadechnutích.

„To tě omrzel život?“ zavrčela na něj Maybelline, dál mu kolena zarývajíc do ramen.

„Nečekal jsem tebe, Everová!“ prsknul rozčíleně zmijozel, ale pak se mu ve tváři objevil zlomyslný výraz. „Ale tohle nejspíš potvrzuje mou teorii…“

„Jakou teorii?!“

„Není to očividné? Tvá slabost pro Blacky je…“

Dál se Severus nedostal, protože mu hrdlo znovu sevřely Maybellininy prsty.

„Já tě zabiju, ty krysí ksichte! Myslíš si, že jsem zabouchnutá do Reguluse podělanýho Blacka, to si myslíš?! Tak to se pleteš! Já jen prostě nemám ráda násilí!“

„To je vidět!“ zalapal po dechu Snape.

Maybelline bylo v tu chvíli její protiřečení naprosto ukradené. Nikdy by nevěřila, že bude muset dát Jamesovi se Siriusem za pravdu. Snape nebyl nic jiného než umaštěný, zákeřný kretén, který si sám hledal záminku ke svému zavraždění. Přestože měl od Pobertů svatý klid – těžko říct proč, ale nejspíš měl Sirius poslední dobou moc práce s holkama – nepřestával na ně útočit. A jeho záměr byl zcela jasný. Pokoušel se je rozeštvat zevnitř. Chtěl je rozhádat a pak oddělat jednoho po druhém. Rozděl a panuj, tak se to říká, ne?

Nakonec z něj slezla. Její doutnající zlost přešla do další fáze, kterou ani sama Maybelline ještě neznala. Vše, co cítila, byl jen hluboký klid a nekonečné opovržení, které cítila k černovlasému mladíkovi před sebou. Sirius Reguluse málem rozmlátil na kaši kvůli tomuhle idiotovi. Vždy je důležité najít viníka.

Maybelline Snapea odčarovala, dovolila mu vstát. Ale při pohledu na ozbrojenou nebelvírku to jen těžko mohl považovat za plus. Hůlku vytáhl, ale ruce držel vysoko na znamení rezignace.

„Poslyš, Everová, nechci žádný problémy, jen jsem-“

„To sis měl rozmyslet dřív,“ opáčila sladce Maybelline, míříc na něj hůlkou.

Tak jaké kouzlo proti němu použije? Jakou formulí ho prokleje? Ve své mysli procházela sáhodlouhé seznamy, vybírala pečlivě… Ale ne. Nic jí nepřišlo dost dobré. Nic nebylo dostatečné. A pak se jí něco napadlo. Něco krutého a temného, přesto jí to na okamžik naplnilo zlomyslnou radostí. Obrátila hůlku proti sobě a zašeptala latinské slovíčko. Její levá paže se celá posypala bolestivou pulzující vyrážkou.

Snape vytřeštil oči.

„Co to děláš?!“

Bolelo to, ale Maybelline byla klidná. V jednu chvíli se v ní nahromadil všechen tlak, který se v těchto posledních měsících jen vrstvil. Veškerá úzkost, veškerá zloba, všechny zatracená dramata. Ta věc s Jamesem, Sirius, zamilovaná Lily Evansová, nepředvídatelný Regulus Black… Když to všechno obrátila ke Snapeovi, ulevilo se jí. A jen na tom záleželo.

„Řeknu ti, co udělám,“ usmála se. „Prostě půjdu zpátky do Nebelvíru, šíleně smutná. Bude stačit jediné slůvko. James se Siriusem tě rozcupují. Budou mi tě nosit po kousíčkách…“

Byl to skvostný plán a dokonalý trest. Ale Maybellinino nadšení rychle opadlo.

Čekala, že bude Snape protestovat. Že se pokusí kletbu zrušit nebo naopak ještě přidá nějaké své vlastní. Ale on nic neřekl, ani neudělal. Jen tam tak stál, černé oči rozšířené, strnulý.

A Maybelline se jako lusknutím prstu vrátila zpátky do reality. Severus Snape měl v očích opravdický strach.

Zrušila kouzlo, obrátila se k němu zády a už ho nikdy nechtěla vidět. Vztek byl tentam, zbyly jen výčitky a děsivá pravda. Stejně jako její dva kamarádi, i Maybelline byla agresor.

Možná tichý a skrytý pod povrchem, ale byla. Dokázala by týrat pro svůj lepší pocit.

Tohle zjištění bylo bolestivé a dost měnilo. Už to nebylo Sirius a James – dva šikanátoři a Maybelline a Remus – dva morálně na výši. Jejich malá skupinka už nebyla vyrovnaná, Remus zůstal sám a každý moc dobře věděl, že ukočírovat tři zhrzené Poberty je pro něj nemožné.

Maybelline si takové myšlenky zakázala, ještě než vstoupila do společenské místnosti. Od teď bude držet svou temnou stránku pěkně pod pokličkou. Protože, Merlin chraň, svět nepotřebuje dalšího Siriuse.

SHRNUTÍ

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: MaybellineEver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter