OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Pakt - 1. kapitola



Pakt - 1. kapitolaJak dopadne Severusův pekelný soud?

Otevřel oči. Všude kolem byl zvířený prach. Bolelo ho celé tělo. Ve svém okolí slyšel nářek a křik. Smysly se mu vzpamatovávaly velmi pomalu. Nechápal, co se dělo. Rozostřené vidění se mu pomalu zostřovalo. Snažil se vzpomenout. Pevně zavřel oči. Záblesk rudých očí tam vzadu v mysli ho přivedl zpět k sobě. Takže se mu to vše jen zdálo. Byl to jen sen. Těsně u levého ucha mu vybuchl řezavý smích. Jeho smích. Prudce se otočil, ale neviděl ho. Nebo se mu to nezdálo? Znovu pevně sevřel víčka a promnul si prsty čelo, v mlze se rýsovaly obrysy, až se z nich začaly stávat pevné tvary...

 

Stál uprostřed ničeho. Kolem něj byla černočerná tma. Rozhlížel se, ale neviděl zhola nic. Až najednou zaostřil na titěrné mihotavé světélko v dálce, které se přibližovalo a zvětšovalo se. A to velmi rychle, začal před ním ustupovat do neznáma, až se zastavilo těsně před ním. Oslňovalo ho, ale přesto z něj nemohl spustit oči. Naráz cuklo do strany a jeho probodly rudé oči. Věděl, komu patří. Nasadil nejneproniknutelnější výraz, který uměl, a hrdě se napřímil. Verdeleth si ho tvrdě prohlížela, ani jednou nemrkla.

„Co...“ nadechl se Severus k otázce.

„Ticho!“ hlasitě ho dívka okřikla a zamračila se. „Ty nejsi oprávněn pokládat žádné otázky!“ štěkla po něm znovu. Severus potichu polkl, ale pohledem neuhnul. Rudovlasá žena se od něj na několik metrů vzdálila a pohybem zápěstí vhodila oheň k zemi. Z plamenů povstal kostlivý strážce a zaujal svou pozici. Takto to provedla ještě desetkrát v prostorném kruhu v ladném, téměř tanečním kroku. Ještě několikrát se zavlnila, než poklekla na jedno koleno a uklonila se. Její obřad byl dokončen.

„Děkuji ti, mistryně obřadů pekelného soudu,“ ozvalo se ozvěnou. Severus se rozhlédl kolem sebe, ale neviděl nikoho jiného než dívku před sebou a stráže kolem sebe. Verdeleth povstala a ještě jednou si změřila odsouzeného pohledem. Pozadu vstoupila mezi stráže a zmizela mu z dohledu. Před každým kostlivcem žhnul malý plamen, který osvicoval okolí, doopravdy ale vidět nebylo. Upřímně si ani kouzelník nebyl jistý, zda to nejsou kamenné sochy pouze pro parádu. Jakmile ale udělal více než jeden krok, kostra, která byla nejblíže k němu, se napřímila a povyrostla nejméně o metr.

„Severus Snape,“ ozvalo se opět ve vzduchoprázdnu. Černovlasý muž se zasekl a znovu se rozhlédl kolem sebe. „Jsi připraven na svůj pekelný soud?“ zazněl mu hluboký hlas těsně za zády. Lektvarista se prudce otočil. Pár čísel od něj stál muž ve vypasovaném koženém kabátě dlouhém až na zem. Srdce se mu rozbušilo a cítil ho až v krku. Takový respekt neměl ani ze samotného Pána zla. Uhnul před jeho bledě modrýma, téměř bílýma očima, nevydržel ten pohled. Tváře měl dokonale oholené, stejně tak hlavu. Kolem úst se mu vinul úhledně zastřižený bíbr. Měl možnost si všimnout, že vousy měl hnědé až rezavé, už mu ale prokvétaly stříbrem. Nebyl příliš vysoký, za to ale oplýval mohutnou postavou. Hlavou mu bleskla myšlenka, jestli ďábel navštěvuje posilovnu, nebo si prostě svaly vytvoří na přání. Satan pozvedl levé obočí a semknul rty. Věděl, na co Severus myslí, a měl co dělat, aby se neusmál. Zvláštní myšlenky byly na denním pořádku u každého hříšníka, ale ta, která napadla jeho, tu tu ještě neměl. Dokonce mu to i zalichotilo. Už dlouho neslyšel chválu na svůj zevnějšek. Otočil se k souzenému zády a poodešel pomalu a dramaticky několik kroků. Tohle vždycky zabíralo. Většina z nich se začala třást, někteří, vlastně valná hromada, dokonce padla na kolena a slibovala hory doly. Ale tenhle hříšník, to byl jiný kalibr. Ďábel luskl prsty a v ruce se mu objevil pergamen. Rozlomil pečeť a nechal ho se rozmotat.

„Pane,“ vyslovil Severus pevným hlasem, i když dušičku měl malinkou jako motýlka.

„Ticho!“ sykl na něj Satan a pootočil k němu hlavu. „Však se také dostaneš ke slovu, neboj se,“ a sklonil se k roztočenému pergamenu, který končil až na zemi. „Hmm, podívejme se, jak dlouhý máš list hříchů,“ a výsměšně se ušklíbl.

„Ale… ale to přece není možné,“ hlesl Severus překvapeně.

„To tu tvrdí všichni.“ Mávl ledabyle Satan rukou a se zájmem se začetl. „No, podívejme se…“ a jel prstem dolů po pergamenu a přitom hraným překvapením kroutil hlavou. „Zřeknutí přítelkyně, uřknutí soka, vstoupení do služeb temných sil, zrada svého představeného, a tak dále, a tak dále...“

„Určitě tu jsou horší, než-li já.“ Napřímil Severus zpupně hlavu a našpulil rty. Vládce pekel se zamračil, až černovlasému muži přeběhl mráz po zádech. Satan miloval, jak děsil hříšné duše ve svém vlastním úžasném království. Stačil jediný pohled. Nikdy ho to nepřestalo bavit.

„Jak se opovažuješ mi vůbec skákat do řeči?“ zaznělo řezavou ozvěnou, až kouzelník musel zavřít oči, jak mu ten zvuk byl nepříjemný. „Jestli je tu někdo horší než ty, je pouze na mém uvážení, to si pamatuj! Když budu chtít, nemusíš provést vůbec nic, a přesto skončíš na dně pekelné propasti, ze které se už nikdy víc nevrátíš,“ pronesl ledově a přimhouřil oči. Ty mu dodávaly ten správný ledový dozvuk, tak netypický pro místo, kde se nyní nacházel. Ale co lektvarista věděl, třeba by dokázal peklo i zmrazit, kdyby chtěl. Nasucho polkl a přikývl. Ďábel ještě chvilku četl v pergamenu, než mu shořel v ruce. Semknul je na hrudi a pomalu se otočil k obviněnému. Chvíli se na něj díval s obočím zdvihnutým. Nakonec naklonil hlavu na stranu a přejel si zuby po rtech.

„Nuže… obhaj se.“ Pokynul mu slavnostně vládce pekel rukou. Severus chvíli mlčel, než se zhluboka nadechl. Velice dobře věděl, co mu chce sdělit.

„Nebudu se obhajovat, pane,“ odvětil mu pevně a rozhodně. „Špatné skutky jsem spáchal, přiznávám. Měl jsem vždy na výběr, a jak je vidět, téměř vždy jsem si vybral špatně. Nakonec jsem ale přece jen poznal, co je správné, nemyslíte? Není to dostatečně velká polehčující okolnost?“ a s nadějí se na Satana zahleděl. Ten jen lehce pokývl hlavou. Severus nevěděl, jak si daný posunek má vyložit. Jestli souhlasil, nebo se mu vysmíval. „Chtěl bych vám nabídnout své služby, pane,“ a uklonil se. Vládce pekel se na něj překvapeně zadíval s rozšířenýma očima. Koutky úst mu začaly cukat. Nejdříve se jenom tlumeně, téměř kašlavě smál, až jeho smích začal nabírat na síle a za několik vteřin se vyloženě chechtal. Severusovi to bylo krajně nepříjemné. Cítil se vyloženě poníženě. S něčím takovým se nesetkal ani u samotného Voldemorta, ale ten tady tomu týpkovi nesahal ani po chodidla.

„Ty, že mi chceš nabídnout své služby?“ zeptal se holohlavý muž výsměšně s ohrnutým rtem. „To nemyslíš vážně? Co TY bys mi asi tak chtěl nabídnout?“

„Voldemorta, pane,“ vyhrkl kouzelník spěšně. Přesně na tuhle otázku čekal. Ďábel se zamračil a rychlostí blesku se objevil těsně před Severusem.

„Tak to velmi vážně pochybuji,“ a zvedl paži, aby mohl lusknout prsty. „Odsuzuji tě prozatím k padesáti letům v pekelném ohni, Severusi Snape!“

„Ne! Počkejte!“ Střetl se lektvarista s jeho pohledem. „Myslím to vážně!“ Satan semkl rty.

„Ty mi nemůžeš Voldemorta přivést, ani kdyby sis to vymodlil! Cožpak nevíš o věštbě, jako jeho věrný?“ zahřměl Satan nemilosrdně.

„Ano, ano! Samozřejmě, že vím, pane,“ sklonil pokorně hlavu. „Pomohu malému Potterovi. Budu ho chránit. A přivedu vám i další temné smrtijedy a hříšné duše, které zaslouží jenom ten nejspravedlivější soud.“ Ďábel si promnul palcem a ukazováčkem levé ruky bradu a lusknul prsty. Severus zmizel.

„Co myslíš?“ zeptal se vládce pekel do prázdna. Rudovlasá dívka se vynořila zpoza jednoho kostlivého strážného a došla až k němu. Pohladila ho po tváři a palcem přejela po jednom z jeho hustých obočí.

„Myslím, že bys mu měl dát šanci,“ promluvila pevným hlasem.

„Proč?“ zamračil se a přimhouřil oči.

„Nevím… líbí se mi. Má v sobě žár pekelného ohně, mnoho odvahy. U žádného hříšníka jsem něco podobného neviděla,“ a pokrčila rameny.

„Tobě se nemá co líbit, Vendy!“ zasyčel na ni tiše, ale rázně.

„Neříkej mi Vendy! Kolikrát jsem ti to už říkala!“ okřikla ho.

„Jednou jsem tě tak pojmenoval, tak ti tak říkat budu! Za těch tři sta let už sis mohla zvyknout,“ a zašklebil se na ni.

„Kdyby tady byla mamka...“

„Tak by ti říkala stejně,“ skočil jí do řeči. „A neodmlouvej, víš, že to nesnáším!“

„Hm… myslím, že potřebuješ ženskou. Kdy sis naposledy šoupnul, co? Před padesáti… sto lety?“

„Verdeleth!“ pohrozil jí s rozzuřeným výrazem.

„No vida, že to jde. Už nejsem Vendy,“ a zachichotala se.

„Já tě asi přehnu přes koleno a dám ti na prdel! Dívej se, jak se kostlivci málem rozpadli! Ztrácím s tebou veškerou vážnost svého úřadu!"

„Ale vždyť jednou stejně budu vládkyně pekel já, tak to tak nehroť… tatínku,“ něžně se mu přitiskla k zádům a ovinula ho pažemi kolem těla.

„Ty ne, má drahá, ale tvůj choť, jestli ti někdy nějakého pořádného najdu. Zatím ti žádný, kterého jsem ti vybral, nepřišel vhod.“

„Satane! To tedy ne! Kolikrát jsem ti říkala, že se vdávat nebudu a rozhodně ne za nějakého trotla, kterého mi podstrčíš!“ a rázně do něj strčila, až hekl. „A stejně už tu polovinu ovládám, ani sis toho nevšiml,“ odfrkla si.

„Ale všiml a ovládáš jen pro to, že ti to dovoluji, tak se laskavě nečerti.“

„Jak tě nenávidím, Satane jeden,“ a dupla nohou do země.

„I já tebe,“ oplatil jí ďábelským úsměvem. „A neříkej mi Satane,“ znovu se zamračil.

„Až ty mi přestaneš říkat Vendy, tati,“ vyplázla na něj jazyk a byla ta tam. Vládce pekel jen zakroutil hlavou a povzdechl si. Znovu luskl prsty a Severus se opět objevil.

„Dohodnuto, Severusi Snape, dám ti tedy šanci a přijmu tvé služby… prozatím,“ tleskl a černovlasý kouzelník zmizel v záplavě dýmu. „To se tedy mám na co těšit,“ zavrčel si pro sebe a pohledem nechal zmizet všechny kostlivce v kruhu, které Verdeleth vyvolala. Ještě by vykládali po celém pekle, jak s ním jeho povedená dceruška cvičí.

 

Pro představu přikládám podobiznu samotného Satana :)

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pakt - 1. kapitola:

8. Maya666
27.07.2019 [7:10]

Už se na ni velmi těším Emoticon Emoticon

7. AndysekAndysek přispěvatel
26.07.2019 [10:34]

AndysekAndysekMayo neeee to vůbec, to se nemusíš bát. Už ji mam vymyšlenou. Samozřejmě ne dopodrobna, ale představu mám jasnou Emoticon tak snad se vám nápad bude líbit, bo je zas trochu jiný, než předchozí povídky Emoticon

6. Maya666
25.07.2019 [21:20]

AndysekAndysek-To chápu :) Já se jen bála, jestli jsi na povídku nezanevřela úplně :) :) Emoticon

5. AndysekAndysek přispěvatel
25.07.2019 [7:27]

AndysekAndysekMayo, děkuji moc za zájem. V hlavě toho mám úplně plno, ale v létě jak když cyp střelí, nemám vůbec čas :(. Ale neboj, to přijde.

4. Maya666
08.07.2019 [11:58]

Kdypak se dočkáme další kapitoly?? Emoticon Emoticon

3. AndysekAndysek přispěvatel
06.05.2019 [7:18]

AndysekAndysekDěkuji děvčátka, doufám, že vás to zaujme.

2. E.T.
05.05.2019 [10:24]

Jójo, to bude zajímavé! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Maya666
04.05.2019 [16:28]

Tak to je teda gól Emoticon satan a jeho dcera no to bude ještě mazec Emoticon a jsem fykt zvědavá co se chystá na Severuse Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!