Odstřelovač 2: Mudlovská mise - 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Budou schopni spolu Severus s Hermionou spolupracovat, nebo mezi nimi bude dál vládnout zlá krev?

23.03.2026 (10:00) • AndysekAndysek • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 0× • zobrazeno 35×

Vybral si krytý bazén. Bylo mu jasné, že v tuhle roční dobu a v tomhle počasí budou prakticky všichni obyvatelé zdejšího penzionu u venkovního bazénu. Samozřejmě jich tam i několik viděl. Byli roztažení na lehátkách kolem a další se svlažovali ve vodě. O to on nestál. On si chtěl opravdu užít plavání. Vybít trochu svoji zlost. V koupelně v jejich apartmá nalezl bílý župan. Sice měl spoustu věcí na háku, ale ignorant nebyl. A i když Hermioně řekl, že by raději chodil nahatý, v praxi tuhle myšlenku uvádět nechtěl. Na recepci se nechal nasměrovat k vnitřnímu bazénu a potom už jenom přehodil běloskvoucí oděv přes lehátko. Z okraje bazénu skočil šipku do vody a začal tempovat na druhý okraj. Tam se odrazil zpět a znovu plaval kraula k okraji, kde se opět odrazil. Tak to zopakoval několikrát, než se udýchaný zastavil, zachytil se okraje bazénu a setřel si vodu z tváře a ulízl si vlasy dozadu. Oči měl stále zavřené, aby mu do nich nenatekla voda. Protáhl si krk a zakroužil rameny. Když oči otevřel střetl se se zeleným pohledem mladé zrzky. Ucukl. Dívala se na něj s jiskřičkami v očích a širokým úsměvem. Podávala mu jeho osušku.

„Trénujete na závody?” zeptala se ho nevinně. Severus se odrazil na rukou a vyšvihl se ven. Sedl si na okraj a přijal svou osušku od neznámé dámy.

„Ne,” odvětil chladně, „pouze jsem si šel zaplavat, abych ze sebe vyventiloval všechny negativní pocity. Včetně všech lidí, kteří se nacházejí na povrchu,” a začal ze sebe stírat vodu.

„Ach,” povzdechla si neznámá, „to jsem netušila. Tak to vás nebudu rušit,” a otočila se k odchodu.

„Děkuji,” zavrčel Severus a díval se, jak zrzka odchází. Určitě čekala, že se s ní dá do řeči, na to ale opravdu náladu neměl. Stačila mu jedna otravná spolubydlící tady, manželka a dcera doma a spousta dalších natvrdlých studentek v práci. Ještě několik minut seděl u bazénu, než se rozešel zpět do jejich apartmánu.

Hermiona dřímala na lehátku. Dlouho si neodpočinula a ani si nechtěla přiznat, že nějaký relax potřebuje. Jakmile ji už ale začalo sluníčko lechtat na nose, otevřela oči. Nad ní stál přívětivý barman Artur. Zamrkala a trochu sebou trhla, než zaregistrovala, že drží v ruce sklenku na stopce.

„Všiml jsem si, že vám došlo prosecco. Myslel jsem si, že by vám přišlo vhod,” a podal jí sklenku. Hermiona rozšířila oči a lehce zatřásla hlavou.

„Och, děkuji vám,” a opatrně pohárek uchopila. „Asi jsem si trochu zdřímla,” a vděčně usrkla lahodného nápoje.

„Myslel jsem si to, když jsem viděl, že se nehýbete,” a usmál se. Hermiona se zastyděla. Usnout na veřejnosti opravdu nechtěla. Ale tady bylo tak krásně a ona se cítila i trochu provinile vůči Severusovi.

„Netušila jsem, že obsluha se vztahuje i na okolí,” zamrkala a zvedla jeden koutek úst. Artur zavrtěl hlavou.

„Nevztahuje, jen jsem si všiml. Tohle je nad rámec služeb poskytovaných naším ubytovacím zařízením,” a pohnul obočím.

„Tak to vám velice děkuji za ochotu,” a pozvedla sklenku jakoby k přípitku. Artur se jen uklonil a vrátil se za svůj bar.

Hermiona se Severusem se za zbývající část dne nepotkali. Ne, že by se vzájemně vyhýbali, ale každý si nakonec našel svůj program. Severus nechtěl Hermionu vidět a Hermiona se nechtěla Severusovi vnucovat. Raději ho nechala v klidu. Nebyl to zrovna plán ani jednoho z nich, ale oba cítili, že to v danou chvíli bude lepší rozhodnutí. Bradavický ředitel se po svém plaveckém výkonu zašel převléct do přichystaných věcí, byť si je oblékal s pořádnou dávkou sebezapření. Zbraň nechal schovanou v kufru v kapsičce, kam ji před odchodem do bazénu uložil. Musel vymyslet, jak ji nosit u sebe, když měl zkrácené sportovní kalhoty. Popadl knihu, zamkl a zastavil se v restauraci pro svačinu. Už měl hlad. Oběd dnes neměli, jen drobné občerstvení cestou sem a ve víru vášní si místo poledního jídla přihnul whiskey. Každopádně mu už ale kručelo v žaludku, a to on neměl vůbec rád. Slupnul několik sendvičů, které byly připraveny v restauraci na stole a nalil si hrnek černé kávy. Ten si odnesl s sebou na terasu, usadil se v křesle a při čtení ji usrkával. Chtěl mít hlavně klid. Procedurám se možná bude věnovat nejdříve zítra.

To naopak Hermiona nabízené péče využila hned. Jakmile dopila druhou sklenku prosecca, kterou jí Artur donesl, stavila se na recepci zeptat se na volné termíny masáží. Potkalo ji zrovna štěstí, masérka měla volno a mohla se jí věnovat. Za hodinu vyšla ven a cítila se jako znovuzrozená. Vybrala si relaxační masáž zad a šíje a vyloženě si ji užívala. Ještě se protahovala, když vycházela ze dveří a zrovna zavřela oči. V ten okamžik vrazila do vysokého černovlasého muže. Současně oči otevřela a zavrávorala. Severus ji chytil, aby neupadla a přitáhl si ji k sobě. Byl to instinkt. Hořce toho zalitoval. Jak rád by ji viděl sednout si na zadek a válet se mu u nohou v prachu.

„Děkuji,“ vydechla. „Večeře?“ zeptala se, jakmile ji pustil z náruče. Severus souhlasně zamručel. Prošla dveřmi do restaurace a usadila se u jednoho z volných stolů. Muž si sedl naproti ní. Hermiona uchopila jídelní lístek a začala v něm číst. Severus se rozhlížel po místnosti, až se střetl s pohledem neznámé krásky z bazénu. Zeširoka se usmála, zvedla ruku a zamávala mu prsty. Kouzelník přimhouřil oči v okamžiku, kdy Hermiona zdvihla pohled k němu. Všimla si jeho výrazu, a tak se otočila. Zrzce zamrzl úsměv na rtech a ruku stáhla. Hermiona našpulila rty a olízla si je. Otočila se zpět ke svému společníkovi a zamračila se. Nevěřila, že flirtoval za Miinými zády s jinými ženami. Dle jeho výrazu ale pochopila, že on s ní určitě nekoketuje. Bylo to jednostranné. „Tady se ti stůl sám neprostře, drahý,“ a posunula k němu jídelní lístek, „musíš si vybrat, objednat a potom ti to donesou.“ Severus po ní střelil nasupeným pohledem.

„Já vím, nejsem debil,“ procedil skrz zuby.

„Dobře, už mlčím,“ zvedla ruce ve vzdávajícím se gestu a zavřela lístek. „Viděl jsi Barnese?“ zeptala se ho po chvilce.

„Ne, zatím ne. Myslím, že si nás najde sám,“ a také lístek zavřel. Číšník se u nich objevil v cuku letu. Objednali si každý dle své chuti a nechali si donést pití. Dál ale seděli tiše.

„Kdo to byl?“ protrhla Hermiona nakonec nemilé ticho.

„Kdo?“ zeptal se nechápavě Severus.

„No ta micina,“ a kývla směrem za sebe.

„Nevím, neznám,“ pokrčil rameny. „Objevila se u bazénu a podávala mi ručník. Nebavil jsem se s ní.“ Ani nevěděl, proč jí to vůbec vysvětloval. Navíc se na ni stále zlobil a neměl vůbec chuť si s ní povídat. Ne, že jindy by ji měl. Pokud spolu trávili čas, většinou to bylo buď v laboratoři nebo při rodinných setkáních, které s Miou a Scarlett ráda pořádala. On se spíš snažil separovat, aby měl od všech klid, ale občas byla zábava do nich rýpat a dobírat si je. Ale i když si to nechtěl přiznat, měl svou rodinu rád a bil by se pro ně hlava nehlava.

„Mhm,“ a upila ze své sklenky.

„Co?“ svraštil Severus čelo.

„Nic, nic,“ zatřásla hlavou a mdle se usmála.

„Ještě aby ano,“ rýpl si do ní a také se napil.

„Cos dneska dělal?“ zkusila Hermiona pokračovat v konverzaci.

„Nemám chuť se s tebou bavit, Gr…“ zarazil se po prvních dvou písmenkách, když spatřil její všeříkající pohled. „Hermiono,“ dokončil větu a opřel se do opěradla židle.

„Severusi, nebudeme se přece ignorovat. Musíme spolu vycházet,“ odvětila mu.

„Nemusíme nic,“ odbyl ji.

„Jsme tady kvůli něčemu důležitému, přestaň už být takový vopruz!“ štěkla po něm potichu. Severus pevně stiskl čelisti, a založil si ruce na prsou. Olízl si zuby a zarytě hleděl do stolu. Nadechl se, aby jí něco řekl, ale zrovna před ně číšník položil talíře.

„Dobrou chuť,“ popřál jim a zmizel u dalších hostů. Oba za svorného mlčení začali večeřet. Hermiona Severuse po očku sledovala, on se na ni naopak ani nepodíval.

„Nepůjdeme se pak projít?“ zeptala se s nadějí v hlase, Zmijozel po ní ale šlehl pohledem, který vyjadřoval všechno možné, jen ne souhlas. „Jen jsem se zeptala,“ protočila mladá žena oči a dál pokračovala ve svém jídle. „Tak co chceš jít dělat?“ položila po chvilce další otázku.

„Cokoliv, kde nebudeš ty,“ zavrčel Severus po chvilce a odložil příbor do vymydleného talíře. Musel uznat, že jídlo měli tedy výborné.

„Ty jsi vážně děsný,“ zamračila se na něj a také příbor odložila. Byla spokojena, i její večeře byla vynikající. Dopila i obsah sklenky a vstala.

„Kam jdeš?“ zeptal se zvědavě.

„Někam, kde nebudeš ty, když to tak chceš,“ a rozešla se k odchodu. Severus se také zvedl ze židle a následoval Hermionu ven z restaurace. Zamířila na pokoj, kouzelník jí byl v patách. U recepce se zastavila. Vedle pultu stál stojánek s plakátem. Byli na něm zobrazeni tanečníci. Hermiona se do letáku začetla. Oznamoval taneční večer, který se měl konat pozítří. Usmála se.

„Zapomeň,“ zavrtěl nesouhlasně Severus hlavou a rozešel se.

„Ale no ták, miláčku,“ zašveholila Hermiona a s úsměvem od ucha k uchu se střetla s pohledem recepční, která se také pobaveně usmívala. Rychle ho doběhla. „Vím, že jsi výborný tanečník,“ a pohnula obočím.

„To sice ano, ale s tebou tančit rozhodně nehodlám,“ a zasunul klíč do zámku. Otočil jím, a dveře se otevřely.

„Jsi hrozný suchar,“ zašklebila se na něj.

„Tos uhodla. Ten největší na světě,“ a vešel do pokoje.

„Stejně tam půjdeme,“ přidupla si Hermiona nohou a zaplula za ním.

„Řekl jsem ne,“ odvětil jí v klidu.

„No, jak myslíš,“ pokrčila rameny. Věděla, že ho zlomí, chtělo to jen správně dávkovat a být dostatečně otravná. A pak ve vhodném okamžiku zasadit rozhodující úder. Plácla sebou na postel a rozpažila ruce. Pokrývky byly měkké a pohodlné, jen se do nich zamuchlat. Dnes toho moc nenaspala, byla nervózní a masáž ji příjemně unavila. Venku už se začínalo šeřit, procházku už tedy zavrhla, i kdyby šla sama. Severus uchopil rozečtenou knihu, kterou položil na pohovku, a uvelebil se. Za chvilku z ložnice uslyšel tiché pochrupkávání.

„Hermiono?“ naplnil ztichlou místnost jeho hlas. Odpovědi se ale nedočkal. Vstal a zastavil se ve dveřích do ložnice. Hermiona ležela na přikrývkách s rukama složenýma pod hlavou. Povzdechl si a zašel si pro polštář a deku, kterou musel z pod Hermiony vydolovat. Čarodějka jen potichu zamručela a převrátila se na druhý bok. Severus přes ni přehodil přikrývku a odebral se zpět do obýváku. Rozsvítil lampu vedle pohovky a svlékl se do trenek. Jeho zrak upoutala plochá obrazovka připevněná na stěně. Už to bylo dlouho, co se díval na film. Lehl si na gauč a dálkovým ovladačem televizi zapnul. Proklikal pár programů, než se zastavil na televizní stanici, kde právě vysílali Mr. Beana. Se zaujetím na komickou postavičku hleděl a nevěřil vlastním očím, že někdo může být tak hloupý, až je směšný. Jeho trapné momenty a neúspěchy ho bavily. Nejednou se pousmál a jednou dokonce vyprsknul. Hned se ale zastavil. Nechtěl před Hermionou ztratit tvář, kdyby se náhodou probudila, i když ona sama ho viděla už v jiných a často vypjatých situacích. Nechtěl k nim ale přidávat další. Ta drzá fúrie by mu to určitě potom v nejnevhodnější a nestřežený okamžik vmetla do obličeje. A tomu se chtěl vyhnout. Nakonec i jemu se zavřely oči a po pár minutách usnul. Televize tiše hrála a obrazovka osvěcovala obývací místnost.

Kolem půlnoci se Hermiona vzbudila. Přejela si hřbetem ruky po čele a promnula si prsty oči. Ztěžka vstala a ze skříně vytáhla noční košilku. Převlékla se, a ještě si chtěla zajít na toaletu. Vešla do obýváku a zrakem spočinula na Severusovi, ležícím na pohovce. Deku měl přehozenou přes bedra, ale zamotanou mezi nohama. Klidně oddechoval. Přistoupila k němu, sklonila se a chtěla mu vzít z rukou ovladač, aby vypnula televizi. Dřív, než se ale o cokoliv pokusila, vystřelila Severusovi ruka vzhůru, předloktím se zapřel o její krk a srazil ji svým tělem k zemi. Hermiona nic takového nečekala. Nestačila ani vykřiknout. Severus prudce oddechoval a několik vteřin mu trvalo, než si uvědomil, kdo pod ním leží. Okamžitě stisk povolil a vstal. Podal Hermioně ruku, ta ji ale odmítla a zvedla se ze země sama. Mnula si hrdlo a naštvaně na svého švagra hleděla.

„Na cos myslela, ženská?“ obořil se na ni Severus. „Moc dobře víš, že jsem vždy ve střehu ať už s hůlkou nebo bez,“ a rozhodil rukama.

„Promiň, neuvědomila jsem si to. Chtěla jsem jenom vypnout televizi,“ řekla přiškrceným hlasem.

„Mohl jsem tě zabít,“ odvětil jí už smířlivěji. Najednou se zahleděla Severusovi na rameno. V odlesku modrého světla z televize si všimla fialové jizvy. Přistoupila k němu a dotkla se jí. Severus ucukl.

„Co se ti stalo?“ zeptala se ho tiše.

„Co ti je po tom?“ zavrčel a lehl si zpět na pohovku. Nechtěl probírat, jak mu vystřelil lektvar z kotlíku. Ještě by se mu vysmála za jeho začátečnickou chybu a nepozornost. Hermiona zavrtěla hlavou a ušklíbla se.

„Dobrou noc, Severusi,“ odsekla mu a zašla do koupelny. Lektvarista si promnul prsty kořen nosu a povzdechl si. Za chvilku se Hermiona vracela zpět. Bez jediného pohledu kolem něj prošla a práskla dveřmi do ložnice.

„Sakra,“ zaklel a znovu se uložil k spánku.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: AndysekAndysek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter