OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Na konci duhy - 45. kapitola



Na konci duhy - 45. kapitolaSome day, when I´m awfully low, When the world is cold, I will feel a glow just thinking of you... And the way you look tonight. (Někdy, až se budu cítit na dně, když bude svět chladný, budu cítit žár, jen při pouhé vzpomínce na tebe a na to, jak vypadáš dnes večer.)

Neena nebyla schopna celou noc spát. Kvůli své vlastní nepozornosti a zaslepenosti dovolila odhalit tajemství, které měla střežit jako oko v hlavě. Všechny pocity se v ní mísily. Nechtěla se setkat tváří v tvář svému despotickému biologickému otci a jistě i matce. Moc dobře slyšela, že už se opět ocitla po jeho boku. Měla strach, že se nechá zlákat temnou stranou, i když sama věděla, co je správné, ale jak si byla vědoma, Pán zla měl spoustu pák, které dokázal používat, a přesvědčovací metody byly jeho silnou stránkou. Svou vlastní chybou teď musela čelit tomu nejhoršímu, co by si mohla představit. Pochopila moc dobře, co jí profesor radil. Nebyla ale schopná říct, jestli se někdy něco takového odváží učinit. Navenek nenechala nic znát, aby přece jenom nikdo z její koleje nepojal podezření, že o něčem ví. Nakonec brzo ráno snahu o spánek vzdala a vstala. Čapla jednu z odborných knih, kterou měla právě rozečtenou a uvelebila se s ní ve společenské místnosti u krbu. Po dvou hodinách už bylo na čase se jít zkulturnit. Spolužáci z různých ročníků už se pomalu šourali rozespalí ze svých ložnic. Zrovna se chystala vstát, když jí do klína spadla temně rudá obálka. Překvapená se na ni zadívala, a než stačila zjistit, která sova ji shodila, byla ta tam. Se zájmem psaní otevřela a v něm spatřila krásnou valentýnku, ve které se postavičky pohybovaly a písmo se samo psalo na růžový papír. Neena si s radostným úsměvem kartičku přitiskla k hrudi a rychle vyběhla do své ložnice. Nechala si záležet, aby se náležitě upravila a mohla sejít na snídani. Když vešla do Velké síně, Georgovi odpadl kus topinky od úst. Fred se mu začal strašně řehtat, ale když si všiml jeho objektu zájmu, vytřeštil oči. Dívka se na oba svůdně usmála a usadila se ke stolu své koleje. Chlapcům už nevěnovala jediný pohled. Z části, aby svého partnera nalákala, a z části, aby nevzbuzovala přílišnou pozornost.

 

Constance se po probuzení okamžitě odebrala do koupelny. Dopřála si příjemnou horkou koupel s mydlinkami a náležitě si ji užívala. Rozhodla se nic neřešit. Stejně jí nic jiného nezbývalo. Musela by se zbláznit. Ano, po noci strávené v Severusově posteli se jí veškeré vzpomínky vybavily a z jeho komnat odcházela přešlá a smutná, ale i šťastná. Nechápala, jak by se tyhle pocity daly skloubit dohromady, ale viditelně to bylo možné. Po koupeli se v ložnici oblékla a vyšla do obývacího pokoje. Na stole stál ve váze nádherný pugét temně modrých růží s vodními kapičkami. Vypadaly, jako kdyby na nich byla ranní rosa. Connie vytřeštila oči a nejistě ke kytici došla. Kolem ní byl omotaný provázek, na kterém visela kartička. Zrzka vzkaz otevřela. Po jeho přečtení se jí zatočila hlava a zavrávorala. Stálo v něm:

 

Přeji ti krásného Valentýna.

 

S.

 

Constance si chtě nechtě musela sednout na židli a ztěžka oddechovala. Nechápala to. Proč by jí Severus posílal růže? Co to mělo za význam? Chtěl ji snad trestat? Ale nádherné byly, to se muselo nechat. Něžně je pohladila po květech a vzkaz odhodila na stůl. Dooblékla se a vyrazila na snídani. Když vešla do Velké síně, přeletěla pohledem všechny přítomné. Profesor lektvarů seděl na svém místě a usrkával kávu. Mlčky si k němu přisedla. Před ní se objevil pirožek, dýňový džus a káva s mlékem. Oba se se zájmem dívali po studentech, a každý je zhodnocoval podle svého vlastního uvážení.

„Děkuji ti za květiny,“ zašeptala po chvíli oboustranného mlčení. Severus zvedl obě obočí a stočil k zrzce svůj pohled.

„Za jaké?“ zeptal se nechápavě a překvapeně mrknul.

„Za ty krásné modré růže, které jsem našla ve svém apartmá na stole,“ zamračila se a nechápala, proč zapírá.

„Já ti ale žádné květiny neposlal,“ odvětil jí klidně, i když si připadal trochu nepříjemně.

„Ale tak od koho...“ najednou se zarazila. Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Zapřela se do opěradla židle a vydechla. „Promiň, zmýlila jsem se,“ mávla ledabyle rukou, aby zahnala myšlenky na to, jak ji zklamalo, že nejsou od jejího kolegy a nepřipadala si, jak největší tele na světě.

„Kdo ti poslal růže?“ zamračil se Severus a viditelně ho ta skutečnost začala zajímat. I když mu po tom bylo velké kulové.

„Nikdo, upřímně ani nevím,“ zalhala Connie, i když jí moc dobře došlo, od koho jsou. Iniciála ji zmátla. Nikdy by ji nenapadlo, že zrovna Sirius by jí poslal květiny. Severus nasucho polkl. Připadal si jak hlupák, stejně si ale připadala i Constance. Totální nepříjemné faux pas. „Musím běžet, potřebuji se připravit na hodinu.“ Vyskočila na nohy a odešla zadním východem. Lektvarista ještě chvíli zíral mezi studenty, než mu osvíceně vystřelilo obočí vzhůru. Pevně stiskl rty a zaskřípal zuby. Žárlivost mu projela hrudí, ale nebylo mu to k ničemu, a on to moc dobře věděl. Byť bylo Valentýna, nehodlal nikomu dát nic zadarmo. Připravil si sice tematický lektvar, ale každému srážel body už jenom za špatné provedení přihození přísady do kotlíku. Nakonec si všichni oddechli, když byla poslední hodina lektvarů za nimi. Constance měla ten den jenom dopolední vyučování a přesunula se z ředitelny krbem do domu na Grimmauldově náměstí, aby svému Valentýnovi poděkovala. Nechápala, jak si mohl myslet, že opravdu přijde, ale v jídelně byl připraven opravdu výsostný oběd. Connie nevěděla, jak se cítit, natož jak reagovat. Nebylo jí to úplně příjemné, na druhou stranu ale měla radost, že si na ni někdo vzpomněl. Sirius ji přivítal sklenkou šampaňského a usadil ji u stolu. Oběd byl výtečný a oba spolu strávili příjemné odpoledne. Když se loučili, kouzelník políbil profesorku na tvář a zanechal své rty na její líci o trochu déle, než bylo dle bontonu. Mile se na něj usmála. Bylo jí jasné, že čeká trochu víc, ale ona nebyla s to mu dát ani o píď navíc, než mu dovolila dosud. Sirius byl uvnitř lehce zklamaný, jelikož Constance se mu opravdu líbila a měl ji rád, ale nehodlal ji do ničeho nutit. Když se za ní zavřely hlavní dveře štábu, nepozorovaně se přemístila na hranici bradavických pozemků. Pomalu přešla přes most nad roklí a ocitla se na nádvoří. Prošla hlavní branou, ale nemířila k sobě, nýbrž na své oblíbené hradby.

Severus se po vyučování přesunul krbem do Elektřina bytu. Neodpustila by mu, kdyby se za ní na Valentýna nepřišel podívat. Ne, že by ho to trápilo, ale byli teď v trochu jiné situaci. Plavovláska tentokrát nevařila. Černovlasý kouzelník s tím ani nepočítal. Zašli si na večeři do oblíbené restaurace a k večeru ještě probírali neodkladné záležitosti spojené s jejich budoucností. Elektra věděla, že na Severuse nemá smysl naléhat, ale určité věci si už hodlala vydobýt nyní. Stavěla se tedy do opozice, aniž by to postřehl. Toho večera s ním ale nepohnula v ničem. Sama poznala, že ho spíš znechutila, a tudíž ztratila i nárok na společnou noc. Severus se vrátil do svých komnat pozdě večer, ale spát se mu ještě nechtělo. Bloumal po ztichlých chodbách a nakonec se vydal do zahrady. Procházel upravenými chodníčky, když v altánku zaslechl holčičí chichotání. Zamračil se a nasupený rázoval k zahradnímu domku. Prudce rozrazil dveře ve chvíli, když rezavá hlava splývala se záplavou hnědých vlasů. Dívka vykřikla a schovala se za polonahé Georgovo tělo. Chlapec začal lapat po dechu. Věděl, že Severus Snape bývá všudypřítomný, ale dnes ho opravdu nečekal. Profesor si založil ruce na hrudi a našpulil rty. Prudce hodil hlavou do strany a dal tím jasně najevo, ať oba zmizí. George rozšířil oči, rychle se oblékl a chňapl Neenu za ruku. Vystřelili rychlostí blesku. Dívka na něj ještě spiklenecky mrkla. Lektvarista jenom protočil panenky a poslouchal dívčí smích mizející v dálce. George nechápal, jak je možné, že je Snape nerozsápal na kusy, a ještě je nechal utéct. Severus za nimi zavřel dveře od altánu a opřel se o ně. Sklouzl očima po zdech hradu a v měsíčním světle zahlédl postavu na hradbách. Nenápadně se rozešel do skleníků madam Prýtové, kde si pěstovala své okrasné rostliny. Často o nich hovořila, on sám tam ale nikdy nebyl. Jakmile otevřel dveře od skleníku, do nosu ho uhodila omamná vůně. Růže už dneska dostala, a tak se sklonil k nádherným bílo-růžovým liliím. Jednu utrhl a otočil se zpět k hradu. Potichu vyšel po schodech na hradby a zastavil se těsně za Constance. Neměla o něm ani tušení.

„Kytice růží to sice není, ale i tak...“ zašeptal ve chvíli, kdy lilii strčil před Connienin obličej. Zrzka sebou cukla, nikoho nečekala a nikoho neslyšela. Jeho hlas ale poznala bezpečně. Pomalu se k němu otočila a květinu si od něj přebrala. Usmála se a povzdechla si.

„To jsi přece nemusel, Severusi. Děkuji ti,“ a pohladila ho po paži.

„Nemusel, ale chtěl jsem, když jsem tě tu viděl,“ pokrčil Zmijozel rameny a kývl hlavou směrem dolů.

„Občas mě překvapuješ,“ svraštila čelo a opřela se o hradbu.

„A to je špatně?“ pozvedl obočí a naklonil hlavu na stranu.

„Někdy bych byla ráda, kdybych věděla, co mám čekat,“ povzdechla si a zahleděla se na černou oblohu, kterou osvěcovaly hvězdy, a mezi nimi zářil bílý měsíc.

„Mně ale vyhovuje, že nejsem tak jednoduše čitelný,“ zašeptal a přistoupil těsně k ní. Objal ji kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Constance zavřela oči, ale sama neudělala vůbec nic. Když se k ní sklonil a vtiskl jí jemný polibek, nebránila se. Jakmile ji políbil podruhé a potřetí, objala ho nakonec kolem krku a polibky se mu jala vracet.

„Proč mi to děláš ještě těžší, než to je?“ zeptala se ho, když se od něj na centimetr odtáhla a sklonila hlavu.

„Já tobě?“ odpověděl jí otázkou a odstoupil od ní. „To tys to ukončila, vzpomínáš?“

„Já přece musela!“ vyštěkla po něm s bolestí v hlase. „Nemohla bych stát mezi tebou a tvým dítětem,“ zašeptala nakonec zkroušeně. Severus se zamračil a zavrtěl hlavou.

„Jak mezi mnou a mým...“ a úkosem se na ni podíval. „Tys věděla, že Elektra čeká dítě?“

„Ano,“ špitla po chvíli s hlavou skloněnou k zemi. „Musíš přece pochopit, že si nepřeju, abych mezi vámi stála. Tvoje dítě by mě nemělo rádo a neříkej, že ano. Oba moc dobře víme, jak je tvá drahá polovička vypočítavá a jenom by ho proti mně štvala. A ty by sis nakonec musel vybrat mezi mnou a svým potomkem a upřímně, koho by sis vybral? Myslíš, že bych se chtěla dívat na to, jak je mezi námi zakořeněná zášť? Nehledě na to, že nechci, aby dítě vyrůstalo v rozvrácené rodině. Možná je to v téhle době běžné, ale mně se to příčí. Zvlášť, když jsme spolu byli tak krátce. Kdybys měl dítě dávno přede mnou, je to něco jiného, ale takhle… Vždyť máš Elektru rád, i když tě rozzlobila,“ a uhnula pohledem, aby se na něj nemusela dívat. Chvíli stáli oba dva tiše a neřekli si jediné slovo. Nakonec k ní opět přistoupil a pohladil ji po vlasech.

„Mám ji rád,“ přitakal jí s kývnutím hlavy. „Tebe mám ale radši, Connie,“ a prstem pod bradou ji donutil zvednout hlavu. Setřel jí slzy z tváře a znovu ji jemně políbil. Schoulila se mu do náruče a on ji pevně objal.

„Přesto si ale nepřeju, abych stála mezi vámi, Severusi. Možná jsem zbabělá, ale prostě to tak vidím, a ničím to nezměníš.“ Severus si jenom hlasitě povzdechl. „Možná… možná bych měla opustit školu a...“

„Nad tím ani nepřemýšlej!“ přerušil ji nevybíravě a důrazně. „Zvlášť teď,“ řekl již mnohem smířlivěji. Connie jenom pokývala hlavou a odstoupila od něj.

„Měli bychom jít, začíná mi být zima,“ navrhla bez pohnutí v hlase. Uvolnil jí cestu a následoval ji do hradu. Když se jejich cesty rozdělovaly, uchopil ji ještě za zápěstí a přitáhl si ji k sobě.

„Budu respektovat tvoje přání,“ sdělil jí tiše a zkoumavě se jí díval do očí. „Něco bych si ale ještě přál, pokud mohu.“ Constance lehce kývla, ale nepřerušila jejich oční kontakt. Zajel jí rukou do vlasů a hladově si přivlastnil její ústa. Zrzka prudce vydechla a upustila lilii, kterou doposud držela v ruce. Objala ho kolem krku a stejně intenzivně mu polibky vracela. Když ji přitiskl na chladnou zeď, tlumeně vzdychla, ale neodtrhla se od něj. Až po další dlouhé chvíli od ní odstoupil a hlasitěji oddechoval. Odhrnul jí vlasy z tváře a naklonil se k jejímu uchu. „To bylo na cestu,“ zavrněl vzrušeně a podal ji květinu ze země. „A taky, abych si tě vtiskl do paměti, profesorko,“ usmál se smutně a stiskl jí ruku. „Dobrou noc,“ napřímil se a pustil ji. Aniž by se jedinkrát otočil, vplul do podzemí.

„Dobrou, kolego,“ odvětila Constance už do prázdna a s nosem zabořeným do okvětních plátků se také odebrala do svého apartmá.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Na konci duhy - 45. kapitola:

3. AndysekAndysek přispěvatel
22.02.2018 [17:48]

AndysekAndysekOoo, moc vám děkuji Emoticon to jste mne opravdu velmi potěšili Emoticon nejsem si ale jista, jestli já vás potěším následující kapitolou, nebo spíše, jestli se vám trefím do vkusu. Snad alespoň nezklamu Emoticon

2. dancul
22.02.2018 [15:33]

Krásne Emoticon

1. E.T.
22.02.2018 [14:22]

Moc pěkný. Emoticon Těším se na další. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!