OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Na konci duhy - 38. kapitola

02.02.2018 (11:00) • AndysekAndysek • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 6× • zobrazeno 850×

Connie probudil jekot. Vystrašeně vyskočila z postele a vyběhla na chodbu s hůlkou v pohotovosti. Sirius zrovna přikrýval plachtou nějaký starý obraz. Vřískot byl ten tam. Jakmile ji zaregistroval, mile se usmál a pokrčil rameny.

„Matka,“ a ušklíbl se. „Nemáme se zrovna moc v lásce,“ a pevně sevřel rty. Constance chápavě kývla a pomalu začala sestupovat schody.

„Kolik je hodin?“ zeptala se ještě ospale.

„Bude sedm,“ odvětil jí Sirius zdvořile.

„Čas se vrátit. Za chvíli mám hodinu,“ a protáhla si ztuhlé svalstvo. „Děkuji vám za příjemný večer, Siriusi,“ a lehce se na něj usmála.

„Já děkuji vám, drahá. Konečně jsem měl taky jednou milou a příjemnou společnost,“ líbal jí ruku o něco déle, než se ve společnosti slušelo, ale jí to ani nevadilo. Rozloučili se a ona vyšla ven, do sychravého dne. Zima byla vlezlá a vzduchem poletovaly mokré vločky. Přemístila se k Bradavicím a vracela se do školy. Celou cestu přemýšlela o slovech jejího včerejšího hostitele. „Pokud vás učení baví, neměla byste se ho vzdávat.“ Něco na tom bylo. Neměla by utíkat. Když už ustoupila té blonďaté flundře, měla by si aspoň zachovat místo. Musela by se sice vyrovnat s přítomností profesora lektvarů, ale to by určitě nějak šlo. Nebo to alespoň zkusí. Skončit nakonec mohla vždycky. Teď by se mu ale určitě měla chvíli vyhýbat. Řekla mu dost jasně, že je konec. Doufala, že to tedy pochopil, a nebude na ni naléhat a vyvíjet nátlak. Prošla pozemky a hradebními chodbami do svého apartmá, kde se zkulturnila a zamířila na snídani. Severus ještě seděl u stolu. Na jednu stranu se divila, ale na druhou ji to nepřekvapilo. Beztak na ni čekal. Takže plánované vyhýbání se jenom tak jednoduše konat nebude. No co, je třeba se věcem stavět čelem. Cítila na sobě jeho pohled, ale ani jednou se s ním nestřetla. Sedla si vedle něj a poručila si černou kávu. Šálek se jí okamžitě naplnil.

„Už dvě noci jsi mi neotevřela,“ zašeptal Severus nenápadně a rozhlédl se po síni.

„Protože si nemyslím, že bychom spolu měli uprostřed noci mluvit, profesore,“ odvětila mu bez zaváhání. Zmijozel zaskřípal zuby.

„Já s tebou ale potřebuji mluvit!“ přidal na důrazu svých slov. Constance se zrovna zakousla do čokoládového koblížku.

„Severusi,“ začala s povzdechem, když řádně rozkousala celé sousto. „Netrap mě. Smiř se s tím. Rozhodla jsem za nás za oba. Vím, že je to k tobě nefér, ale věř mi, bude to tak lepší. Myslela jsem si, že jsem už připravená, ale nejsem. Nezlob se. Dokážeš mě pochopit?“ a konečně mu věnovala jeden ze svých smaragdových pohledů.

„Ne, nedokážu,“ prskl po ní. Connie si povzdychla.

„Já potřebuju přítele, ne protivníka,“ řekla odevzdaně. „Prosím tě,“ a smutně zamrkala. Severus stiskl rty a dlouze vydechl. Zavřel oči a pomalu přikývl. „Děkuji ti,“ zašeptala a také se rozhlédla po celé síni. Nikdo si jich ale nevšímal. Až na jednu brunetku u zmijozelského stolu. Ale i ta se nakonec věnovala své snídani, než vyklidila pole a odešla na hodinu Přeměňování.

Dny ubíhaly a Severus s Constance se spolu bavili pouze na profesionální úrovni. Vzájemně se nevyhýbali, ale ani se nevyhledávali. Zrzka mu byla vděčná. Vzdát se ho pro ni bylo těžší, než by si sama byla ochotná připustit. On se nakonec těžko vyrovnával s porážkou. Nebyl zvyklý vzdávat se bez boje, ale nechtěl, ať se trápí. Chtěl ji vidět šťastnou a bezstarostnou. A pokud kvůli tomu měl být jenom jejím kolegou, nezbývalo mu nic jiného. Elektra chvíli nechala volné pole, než se odhodlala Severuse kontaktovat. Potřebovala zjistit, jestli se ho Connie vzdala nebo bude muset použít jiné zbraně. Bylo pro ni složité maskovat škodolibou radost nad jejich rozchodem, pokud se to tedy tak dalo nazvat. Z jejího pohledu něco takového vůbec nebylo. Přetvařovala se, jak nejlépe uměla. Byla milejší, než kdy dřív. Vídali se každý večer. Byť bylo Severuse velmi těžké oklamat, jí se to dařilo velmi úspěšně. Uvěřil tomu, že si z jejich rozhovoru vzala ponaučení. Nakonec mu při jedné z večeří prozradila, že je těhotná. Vyprávěla mu, že původně uvažovala o potratu, když zjistila, že už se jeho cesta ubírá jiným směrem, ale nakonec se rozhodla si dítě nechat a vychovávat ho sama, bez toho, aby to věděl. Ale potom si uvědomila, že to není správné a hodlala mu alespoň prozradit, že bude otcem. Nechtěla po něm nic, jenom aby měl možnost se k tomu vyjádřit ze svého pohledu. Měl na to přece právo. Severus byl opravdu zaskočený a nevěděl jak reagovat. Nikdy nepřemýšlel nad tím, že by ho mělo nějaké dítě mít za otce. Jeho, bývalého Smrtijeda, který si na něj stále hrál. Navíc s ženou, kterou měl sice rád, ale nikdy jí nevěnoval své srdce. Tak to ale v životě často chodilo a on věděl lépe než kdokoliv jiný, jak život nespravedlivý byl. Potřeboval tak důležité informace vstřebat a promyslet si co dál. Elektra ho chápavě podpořila a nechala ho jeho myšlenkám samotného. Moc dobře věděla pravý důvod Connienina rozchodu a rozhodně nechtěla, aby ho věděl. Bylo jí ale jasné, že od ní se ho nedozví. Její plány vycházely na jedničku a ona byla opravdu spokojená. Severus zamířil rovnou za Constance. Nevěděl, za kým jiným jít. Brumbál nebyl zrovna ta správná osoba, se kterou by takovou věc chtěl probírat. Mohl se mu svěřit s čímkoliv, ale najednou se na to necítil. Zrzka byla překvapená, když ho viděla stát za dveřmi. Nečekala ho. Poprosil ji, zda by se s ním šla projít. Samozřejmě ho neodmítla. Poznala, že je to velice důležité a v koutku duše tušila, proč to tak je. Tělem se jí rozlil smutek. A nemýlila se. Dlouho šli tiše kolem Zapovězeného lesa a Černého jezera, než Severus promluvil a svěřil se jí s horkou novinkou. Connie hrála překvapenou. Nemohla mu přiznat, že už to dávno ví. Snažila se ho podpořit a dodat mu tu správnou odvahu do dalšího rozhodnutí, ať už by mělo být jakékoliv. Samotnou ji ale bolelo u srdce. Vzdát se milované osoby pro jinou vypočítavou mrchu bylo opravdu složité. Ale charakter se projevil dřív nebo později vždy. A ona to věděla.

Severus nakonec nabídl Elektře, že se o ně postará. Zodpovědnost za své činy stateční lidé přebírali a on k nim patřil. Společné bydlení jí ale nenabídl. Trval na tom, že každý bude mít svůj příbytek a po čase se uvidí, k čemu dospějí. Stále byl opatrný. Přece jenom nevěřili mu dva největší kouzelníci všech dob jenom tak pro nic za nic. I když ten druhý se ještě pořádně znovu neobjevil. Ale cítil ho. Věděl, že někde už musí být a jeho moc roste. Už jenom čekal, kdy ho zavolá k sobě. Jako ostatní Smrtijedy. Vánoce už klepaly na dveře. Bradavický hrad se nořil do slavnostní vánoční výzdoby. Chodbami zněly vánoční koledy, vzduchem poletovali andělíčci, všude voněla skořice a vánoční cukroví. Constance začínala dostávat sváteční náladu. Zvlášť, když pomáhala vyzdobit celý hrad. Cingrlátka a světýlka naprosto zbožňovala. Den před Štědrým dnem přiletěl její milovaný puštík s dopisem. Byl nepodepsaný, ale ona moc dobře poznala, od koho je. Sirius ji zval na vánoční večeři. A jak brzo zjistila, nebyla sama. Letos nezůstávali téměř žádní studenti přes vánoční svátky, a tak si vyvolení ze školy mohli dovolit svou vlastní soukromou oslavu na Grimmauldově náměstí. Constance, Neena, Harry a Ron se přesunuli krbem hned brzo ráno. Dívka se už moc těšila na svého prabratranského uprchlíka z nejhlídanějšího vězení v zemi. Málem omdlela radostí, když uviděla v obývacím pokoji své adoptivní rodiče. Padla jim kolem krku a štěstím se rozplakala, což její maminka nevydržela a následovala jejího příkladu. Brumbál se jenom potutelně usmíval. Connie si připadala, jak kdyby jí někdo píchl vánoční náladovku. Se Siriusem si najednou začali tykat, jako kdyby to bylo automatické. Ani jednomu to nepřišlo zvláštní a divné a téměř si to neuvědomili. Weasleyovic rodinka se nahrnula dopoledne krbem, jeden člen zrzavého klanu za druhým. Arthur byl zavalený dárky. Connie se všem omlouvala, že vůbec netušila, kolik lidí se tu sejde, a že pro nikoho nemá žádný dárek, co všichni přešli se smíchem a mávnutím ruky. Dům se pomalu zaplňoval. Kolem poledního se objevili Remus Lupin s Andromedou Tonksovou ruku v ruce. Všichni je nadšeně vítali. Odpoledne všichni zdobili vánoční stromek. Constance se nezadržitelně smála chlapcům, kteří se sami zamotali do zelených girland a nebyli schopni se rozmotat. Nemohla vědět, že dvojčata Fred a George je potají začarovali, aby se utahovaly, čím víc se kluci vrtěli. Neena se snažila být nenápadná a k Georgovi se moc nehlásit, ale vůbec jí to nešlo. Neustále po něm vrhala stydlivé pohledy a on jí je oplácel. Často se spolu chichotali v koutku a vymýšleli nové alotrie a potom je s Fredem ještě vylepšovali. Všichni byli v bujarém veselí, když se ve dveřích obývacího pokoje objevila vysoká černá postava. Rázem se rozhostilo ticho. Nikdo ho tu nečekal. Severus Snape si je všechny prohlížel nečitelným pohledem.

„Severusi!“ protrhl trapné ticho bradavický ředitel. „Vůbec jsem nedoufal, že mou nabídku přijmeš,“ sdělil mu bodře a rozpřáhl ruce, jako by ho chtěl obejmout. Lektvarista lehce ucukl. Téměř se bál, že to Brumbál myslí vážně. Constance se na něj zaměřila pohledem a lehce se jí zvedly koutky úst, než se vedle něj objevila uhlazená a dokonalá vizáž plavovlasé krásky. Úsměv jí zmrzl na rtech. Okamžitě se odvrátila a snažila se věnovat své práci, ale marně. Ruce se jí třásly a hůlka ji nechtěla poslouchat. Severus očima sklouzl po majiteli domu a propálil ho přimhouřenýma očima. Sirius okamžitě vstal od stolu, kde se ledabyle věnoval různým vánočním kouzlům a zaujal před ním obranný postoj. „Ale no tak, chlapci,“ zavelel výchovně Brumbál.

„Jenom proto, že jsou Vánoce a je tu celá fénixovská famílie,“ procedil skrz zuby Tichošlápek.

„Souhlasím,“ vrátil mu to Severus stejně příjemně.

„Já jsem Elektra,“ vložila se do jejich milé konverzace blondýna a zářivě se na Nebelvíra usmála, ale mezi nimi povolilo napětí. Mladí si museli dávat velký pozor, aby jim neupadla čelist a neposlintali si hábity. Doopravdy partnerku svého nenáviděného profesora nikdy neviděli. Všichni si mysleli, že jsou to jenom pohádky, nebo že mají k sobě blízko s jejich profesorkou Obrany proti černé magii. Sirius ji přivítal u něj v domě a dal si velmi záležet, aby neposkvrnil pověst svého nejneoblíbenějšího spolužáka nějakou rýpavou poznámkou. Oba se usadili na pohovku. Sirius Elektře nabídl pohár vína, ta ale s díky odmítla. Constance potřebovala být na chvíli sama. Musela se uklidnit. Nepozorovaně se vytratila z obývacího pokoje do kuchyně, kde se usadila na barovou židličku a nalila si dvojitý koňak.

„Děje se něco?“ vyrušil jí z rozjímání melodický hlas Siriuse Blacka.

„Ale nic,“ odpověděla mu Connie se mdlým úsměvem na rtech, mávla rukou a usrkla ze sklenky.

„Neuvidíš zlaté prasátko, když nebudeš držet půst,“ snažil se tmavovlasý kouzelník nadhodit anekdotu.

„Myslím, že to už jsem před chvilkou viděla,“ ušklíbla se zrzka a napila se znovu.

„Oprav mě, jestli se mýlím, ale zdá se mi, že máš něco proti Snapeově doprovodu,“ a zvědavě povytáhl obočí.

„Je to tak vidět?“ povzdechla si Constance odevzdaně.

„Hm, možná trošku,“ přisvědčil a sedl si vedle ní. Ruce, které měla položené na pultu kuchyňské linky, se jí třásly. Sirius jí váhavě položil dlaň na hřbet ruky a lehce ji stiskl. Podívala se na něj smutnýma očima a mírně zdvihla koutek úst. „Pojď sem,“ pokynul jí. „Potřebuješ určitě obejmout,“ a natáhl k ní ruce. Chvilku přemýšlela, jestli má pravdu, ale nakonec uznala, že stoprocentní. Seskočila z židličky, položila si hlavu na jeho hruď a objala ho kolem zad. Zavřela oči a vnímala jenom Siriusovu teplou náruč a tlukot jeho srdce. Mysl se jí začala zklidňovat a tělem se jí rozlil příjemný pocit. V tu chvíli by ale byla radši, kdyby na jeho místě byl někdo úplně jiný.

Autor: AndysekAndysek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Na konci duhy - 38. kapitola: