OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Na konci duhy - 32. kapitola

16.01.2018 (10:00) • AndysekAndysek • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 850×

Ještě notnou chvíli hypnotizoval zavřené dveře jejího apartmá. Měl nutkání nenechat ji je zavřít, ale nebyl schopný udělat jediný pohyb. Jediný náznak čehokoliv, že dnešní noc nechce být sám. Přitom byl v opravdové náladě a zábrany byly potlačovány, ale i přesto cítil zdravý rozum, který mu velel se držet zpátky. Nakonec se otočil a rychlou chůzí se vydal do sklepení. Potřeboval si dát studenou sprchu, a dokonce z více důvodů. A čím dřív, tím líp. Už se nacházel na schodech do svých milovaných hradních prostor, když se zastavil a rukou se opřel o ledovou černou zeď. Zavřel oči a zhoupl se na patách. Otočil se v půlkruhu a zády se přirazil k chladnému kameni. Zaklonil hlavu a zhluboka oddechoval. Uplynula víc jak minuta a on nevnímal chlad, který mu začal prostupovat tělem. Vypitý alkohol mu otupoval smysly. Nakonec se odrazil a udělal tři kroky poslepu, než otevřel víčka a zamířil zpět do vrchních pater hradu.

Constance nečekala nic, žádný projev emocí. Byl to přece Severus Snape a ten si vše skrýval pro sebe. Nebo alespoň většinu. Tentokrát v ní ale po rozhovoru s Brumbálem hlodala malinká jiskřička čehosi, co se mohlo zdálky podobat naději, že ji nenechá dveře zavřít a vstoupí dovnitř, aby mohli pokračovat v načatém večeru. Ať už by se jednalo o cokoliv. Měla ráda jeho společnost, pokud zrovna kolem sebe nechrlil oheň nebo neplival síru. A že uměl být velmi nepříjemný a dokázal ji vyvádět svými slovními hříčkami z míry. Tentokrát si ale byli blízko. Moc blízko. Tak blízko, že by mu odpustila jakoukoliv jízlivost. Ani jeden z nich ale ten krok neudělal, a ona nechtěla být ta, která by ho k něčemu nutila. Ne, když tady byl ještě někdo další. Ale kdyby ho udělal on, nebránila by se. Jenže on ten krok neučinil. Zklamaně se naznak skulila do peřin svého profesorského lůžka s hnědými nebesy a skelnýma očima se dívala na krásný baldachýn prošívaný zlatými nitěmi. Zhluboka se nadechla a promnula si oči palcem a ukazováčkem jedné ruky. Hlava se jí točila, šampaňské bylo neobyčejně silné. Uvažování neztrácela, ale přece jenom bylo o poznání uvolněnější. Posadila se na pelest a hleděla na otevřené dveře do obývacího pokoje. Potřebovala se jít projít. Nadýchat se čerstvého vzduchu, aby se jí mysl rozjasnila. Vstala a přehodila si přes ramena teplý plášť. Otevřela hlavní vchod, ale místo, aby vyšla ven, klopýtla dvěma kroky dozadu. Vysoká černá postava jí zahradila cestu ve futrech. Během okamžiku se Connie vzpamatovala a udělala jeden malý krůček dopředu. Nesměla mu dovolit odejít. Tentokrát ne. Nevěděla, jestli tam stál celou dobu, nebo odešel a vrátil se. V tu chvíli to ani vědět nepotřebovala. Byl tam. A to jí stačilo. Severus vešel do místnosti a zavřel za sebou. Mávl rukou, aby zámky cvakly a z pokoje nebyl slyšet jediný zvuk. Přistoupil k ní a hleděl do jejích smaragdových očí. Opětovala jeho pohled.

„Jsem… jsem opilá,“ nenapadlo ji nic lepšího. Severus jenom ledabyle pokrčil rameny.

„A kdo není?“ a levý koutek úst mu zaškubal. Natáhl k ní ruku a zatáhl za šňůrku, která jí spojovala oba cípy pláště. Ten se rozvázal a spustil se jí k nohám. Zajel jí prsty do vlasů a jemně za ně zatáhl. Donucená zaklonila hlavu ještě víc a pootevřela ústa. Sklonil se k ní na centimetr a nasál její vůni, než ji prudce políbil. Constance hlasitě vydechla, přitiskla se k němu a objala ho kolem krku. Jeho polibky byly vášnivé a dravé, a jí se z nich podlamovala kolena. S chutí mu je vracela, proplétala se společně s jeho jazykem a zrychleně oddechovala. Připadal si jako zvíře. Neovladatelné a nebezpečné. Dlouho tenhle pocit nezažil a měl z něj strach. Kdysi dávno ho dokázal úplně pohltit a on se mu neuměl bránit. Postupem času se to naučil a již nikdy neměl problém. Až doposud. Musel okamžitě jednat, nebo mohlo být pozdě. Něco tak intenzivního nepoznal léta. S žádnou. Jen s ní. Odtrhl se od ní a zakousl se do její nádherné šíje, až vykřikla. Ne ani tak bolestí, jako překvapením a slastí.

„Chci tě mrdat. Hned!“ zaúpěl jí do ucha, když jí stiskl její pevný zadeček. Přerývavě dýchal a snažil se neselhat. Kousal ji do linie krku a zároveň ji laskal jazykem. Jednou rukou jí přejížděl po zádech a druhou jí hnětl pozadí. Vzdychala mu do ucha, a to ho dráždilo ještě víc. Rukama sjel na její ramena a odtáhl ji od sebe. Zadíval se na ni. Snažila se číst v jeho očích. Byly najednou tak zvláštní, tak jiné. Zorničky měl rozšířené jako šelma na lovu. Skousla čelisti a zdvihla hlavu. Rukama nahmatala pásek u jeho kalhot a škubla s přezkou. Obratně mu ho rozepnula společně s knoflíkem a zipem.

„Tak si mě vezmi,“ prohlásila rozhodně s přivřenými víčky a hrdě vzpřímenou hlavou. Chytil ji za zápěstí a prudce ji otočil k sobě zády. Natlačil se na ni a donutil ji se ohnout a opřít se o opodál stojící židli. Odhrnul jí rudou sukni od šatů stranou. Obočí mu vystřelilo vzhůru, když zjistil, že na sobě nemá spodní prádlo. Tím to ale pro něj bylo zajímavější a dostupnější. Pohladil ji jedním prstem po hebké kůži jejího roztouženého klína a zajel s ním dovnitř. Hlasité vzdychnutí zrzky ho nenechalo na pochybách. Zalovil v poklopci a během vteřiny již držel v ruce svou vlastní pulzující erekci. Objal Connie kolem pasu, nasměroval svůj penis k její kundičce a začal do ní zajíždět. Byl překvapený, jak lehce do ní vklouznul. Nakonec tvrdě přirazil, až Constance vykřikla. Dlouho v sobě necítila žádného muže. Najednou se v ní rozlil slastný pocit. Začala proti němu přirážet a chtěla, aby byl rychlejší a rychlejší, což mu vyhovovalo. Potřeboval to, jinak by se nemusel ovládnout. Zrzka vzdychala a vycházela mu houpavě vstříc, cítila ho až v břiše. Severus hekavě oddechoval a začínal být vyrovnaný, spokojený. Connie se odstrčila od opěradla a donutila tak černovlasého kouzelníka odstoupit. Otočila se k němu čelem a ukázala mu rukou na židli. Zmijozel překvapeně zamrkal a zvedl jedno obočí, ale poslechl. Zaujal místo na židli a uvolnil se. Zrzka si na něj obkročmo nasedla a začala se pohupovat a vlnit. Tak se jí to líbilo, tak to měla ráda, a jemu to vůbec nevadilo. Užíval si to. Najednou se přisála na jeho rty. Po chvíli přešla k jeho uchu a zuby tiskla a žužlala jeho lalůček a přitom mu do něj vzrušeně vzdychala. Nakonec se s ní zvedl, ona mu omotala nohy kolem pasu a nechala se odnést do postele. Položil ji do měkkých přikrývek a ještě jednou přebral iniciativu, aby si mohl zvolit své vlastní tempo, které, jak viděl a slyšel, jí naprosto vyhovovalo. I když se uměl ovládat, tentokrát to nešlo tak jednoduše. Chtěl být lepším, chtěl jí ukázat, že nestojí za starou belu, ale dneska ta dáma korzovala kolem něj. Nešlo to tak, jak by si doopravdy představoval. Když se mu tělo sevřelo v slastné křeči, bylo už pozdě nad čímkoliv přemýšlet. Povolil sevření a uvolnil se. Ještě hodnou chvíli setrvával v objetí Connieniných nohou a rukou, než celý zchvácený si lehl vedl ní. Žena také ztěžka oddechovala a užívala si danou chvíli. Přitulila se k němu a zavřela oči. Ani jeden z nich nechtěl usnout, ale Sandman se na jejich mínění neptal. Během chvíle je poslal do říše snů.

Probudil se o několik hodin později. Constance k němu ležela zády a on ji objímal kolem pasu. S nádechem mu vnikla její příjemná vůně do nosu a on se bezelstně usmál. Najednou mu hlavou projela ostrá bolest, až zaúpěl. Zrzka se zavrtěla, ale neprobudila se. Věděl, co to znamená. Jeho temná stránka chtěla vyplout na povrch, ale on ji přelstil. Jeho sebeovládání bylo precizní a nikdy s ním neměl problém, ale s ní to bylo něco jiného. Vzpomínky byly trhané. Nedokázal si vybavit celou noc uceleně. Ale ten pocit mu vynahradil jakoukoliv myšlenku, na kterou si nebyl schopný vzpomenout. Jemně jí stiskl zuby rameno a rty postupoval do jemného místečka za uchem. Lehce se usmála a zavrněla.

„Už je ráno?“ zeptala se tlumeným hlasem, aniž by otevřela oči. Jeho objetí a polibky se jí velmi líbily. Bylo to opravdu dávno, kdy se cítila přesně takhle. Vlastně… cítila se někdy úplně stejně jako teď? Naoko totožnou, nebo alespoň téměř podobnou situaci si nevybavila. To, co se v ní mísilo, nedokázala sama sobě popsat.

„Nevím,“ zvolil univerzální odpověď. Neměl v úmyslu se starat o to, kolik je hodin, jestli je čas vstávání, snídaně, hlídání rozmazlených puberťáků nebo jenom potvrzení, že je naživu a nedošlo k jeho újmě, v což spousta studentů věřilo při každém plese. Nehody a záhadná zmizení se občas stávaly.

„Tak neruš a pořádně mě obejmi, ty zvíře,“ zavrčela nekompromisně a vtiskla mu zadek do klína.

Autor: AndysekAndysek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Na konci duhy - 32. kapitola: