OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Na konci duhy - 27. kapitola



Na konci duhy - 27. kapitolaJak dopadne cesta za Neenou?

S odbitím páté hodiny stála znovu přede dveřmi jeho kabinetu. Byla zvědavá, zda si ji bude dobírat pozdním příchodem, či nikoliv. Tentokrát zaklepala a posečkala na vyzvání. Severus ji už čekal ve svém cestovním plášti. Nic jiného při sobě neměl, krom své hůlky, což nebylo nic neobvyklého. Tiše kývla na pozdrav. Odpověděl jí ve stejném stylu a rozešel se k ní. Pokynul jí rukou, aby vyšla ze dveří, a následoval ji. Mlčky došli na okraj pozemků. Nevěděla, jestli bylo trapně více jí, nebo jemu. Bylo mezi nimi nepříjemné napětí, kterého si jistě nevšimla pouze sama. Za branou k ní natáhl ruku. Podívala se na ni a poté zvedla hlavu, aby se mu zahleděla do očí s nechápavým výrazem.

„Ať se přemístíme stejně, ne? Nepotřebuji tě potom hledat po okolí,“ zavrčel odměřeně a ona si jenom povzdechla. Vložila svou ruku do jeho a zavřela oči. Svět se s ní zatočil a žaludek obrátil. Po chvilce dopadla nohama na tvrdou zem. Přemisťovala se již tolikrát, že jí to nečinilo žádný problém. Rozhlédla se kolem sebe. Černý kouzelník byl už na několik kroků od ní a směřoval do lesního porostu. Nečekal na ni. Rychle se za ním rozešla, aby ho dostihla. Venku se stmívalo. Ne že by se bála, ale cítila se lépe, když byla v jeho blízkosti. Člověk nikdy nevěděl. Netrvalo dlouho a ocitli se opět před chatou. Nechápala, že tentokrát ji našel bez vyzvednutí členů Fénixova řádu. Ale během chvíle ji trklo, že nejspíš mu Brumbál vše prozradil, aby ji mohli bez sebemenších problémů najít. Všude bylo ticho. Až nezvyklé ticho. Severus se zastavil. Connie, která byla na krok za ním a nedívala se momentálně na cestu před sebe, ale kolem sebe, do něj vrazila. Zmijozel se po ní ledově ohlédl.

„Promiň,“ hlesla omluvu a zaujala místo vedle něj. „Co se děje?“ zeptala se šeptem a dál se rozhlížela po okolí.

„Nevím jistě,“ odvětil jí tiše. „Něco se mi nelíbí.“

„Jak to?“ zvědavě pozvedla obočí.

„Nazývej to, jak chceš, třeba instinkt,“ odpověděl jí a kontroloval okolí kolem nich. „Běž do chaty,“ přikázal jí a sám se rozešel do temnoty lesa.

„Cože?“ zajíkla se a hledala jeho postavu ve tmě, už ale neměla šanci ho vidět. Prudce se otočila k chatě a vystoupala po schodech. Odhodlaně zaklepala na dveře a napřímila se. Nikdo neotvíral. Nikoho neslyšela. Tep se jí začal zrychlovat. To nebylo správně. Chtěla znovu zaklepat, když se dřevěné dveře rozlétly výbuchem na všechny strany. Zasáhly ji a tlaková vlna ji odhodila stranou. S nářkem se převalila na břicho a snažila se postavit na nohy. V hlavě jí zvonilo a v ústech ucítila pachuť své vlastní krve. Zamžourala ke srubu a ve vchodu spatřila Neenu, kterou zezadu držela postava v černém s bílou maskou na tváři. Prošly na verandu a za nimi se objevily další dvě postavy, které srazily k zemi Arthura s Remusem. Constance otupené výbuchem nedocházely souvislosti. Nebo spíše jí docházely velmi pomalu. Jedna z černých postav zůstala stát nad klečícími muži a druhá svižně sešla schody, míříc k bradavické profesorce. Zrzka nahmatala hůlku a snažila se zmobilizovat veškeré své zbývající síly. Neena byla vyděšená. Nechápala, co se děje. Věděla, že osoby v černých kápích jsou smrtijedi. Poznala je okamžitě. Nevěděla ale, co by po ní mohli chtít. Když spatřila, že jeden z mužů se vydal ke Constance, kterou bez problému poznala, nehledíc na následky se zakousla svému vězniteli plnou silou do ruky. Ten vyjekl a nechtěně ji pustil. Dívka se okamžitě rozběhla k zrzce, smrtijed po ní ale šlehl omračovací kouzlo. V okamžiku se poroučela k chladné zemi. Než ale stihla dopadnout, z lesa vystřelil červený záblesk a zasáhl stoupence Pána zla, stojícího nad oběma členy Fénixova řádu. Plnou silou odletěl dovnitř chaty. Constance se stačila lehce vzpamatovat. Snažila se nevnímat bolest a využít zaskočenosti dalších dvou smrtijedů. Bližšího z nich zasáhla poutacím kouzlem a s námahou se rozešla k Neeně, jelikož další rudý záblesk z lesa zlikvidoval i třetího z kapucínů. Connie klopýtala k brunetce, ležící v listoví. Severus vyšel z porostu a rychlými kroky přispěchal k oběma ženám.

„Ennervate!“ pronesl zřetelně s namířenou hůlkou na dívku. Během okamžiku pohnula víčky a otevřela oči. Zmateně se rozhlédla kolem sebe. Mezitím k nim přispěchali i Arthur s Remusem.

„Musíme odsud zmizet. Může jich tu být víc,“ zazněl do ticha vlkodlakův hlas v momentě, kdy jim oběma Severus zrušil poutací kouzlo. Jenom tiše přikývl. Podepřel Constance, aby mohla jít snadněji, i když už se cítila lépe. Pan Weasley a Náměsíčník hlídali záda Voldemortově dceři.

„Nemusíme jít daleko. Ochranná kouzla jsou stejně narušena,“ oznámil Zmijozel společníkům před nimi. Všichni se zastavili a otočili se obličeji k sobě.

„Máte pravdu, Severusi,“ odpověděl mu ryšavý muž.

„Do sídla?“ položil Remus zbytečnou otázku. Snape jenom tiše kývl. „Pojď, děvče,“ a podal Neeně ruku. Dívka byla vyděšená. Nechápala, co se děje, kde se tu najednou ocitli její předchozí strážci a do jakého sídla se to mají přemístit. Měla ale strach, a k nim si již vybudovala důvěru. Vložila svou roztřesenou dlaň do vlkodlakovy, zavřela oči a společně se s ním přemístila na Grimmauldovo náměstí, do jeho nejtemnějšího kouta. Arthur a Severus s Connie je během okamžiku následovali. Spěšně přeběhli z jednoho konce na druhý a stanuli přede dveřmi Blackova domu. Arthur na ně poklepal hůlkou, aby se odemkly a vpustily je dovnitř. Všech pět jich ve vteřině zapadlo do maskovaného domu. Neena se rozhlížela po atriu. Neměla tušení, kde se nachází.

„Pojďte, kolegyně,“ pobídl profesor Constance, aby pokračovala dál do kuchyně. Potřebovala si sednout a ošetřit. Ještě se ohlédl po obou mužích a hlavou jim naznačil, aby se odebrali do obývacího pokoje. Oba kývli na souhlas a pokynuli dívce, aby šla před nimi. Usadila se do křesla a čekala, co se bude dít. Měla na jazyku spoustu otázek, ale bylo jí jasné, že od těch dvou se nejspíš nic nedozví, protože celou dobu byli s ní. Connie si sedla na židli, zavřela oči a zaklonila hlavu. Bolela ji jako střep. Zhluboka se nadechla. Severus mávl hůlkou, aby se konvice naplnila vodou a odlevitovala na sporák, kde se měla začít vařit. Sklonil se k zrzce a odstranil jí pramen z tváře, který se jí na ni přilepil. Prudce otevřela oči a zabodla je do jeho onyxových.

„Tys mě poslal jako návnadu!“ štěkla po něm a odstrčila ho.

„Tak bych to přímo nenazval,“ odvětil jí ledově klidně a znovu k ní přistoupil.

„A jak bys to nazval, co?“ metala kolem sebe blesky.

„Kdybychom tam šli oba, nebylo by to k ničemu. A co si budeme namlouvat, jsem pro tyto případy vhodnějším kouzelníkem čekajícím v záloze pro následný útok,“ a zaujal místo na židli vedle ní. Hůlkou si přivolal základní lékárničku, která byla umístěna u dveří, a otevřel ji.

„Věděl jsi, že se něco děje. Mohli jsme počkat,“ pokračovala dál již smířlivějším tónem. „Au!“ vyjekla a odtáhla od něj hlavu, kterou jí ošetřoval kusem gázy a dezinfekčním lektvarem.

„Nebuď jak malá, vím, co dělám,“ a znovu si ji přitáhl blíž k sobě. Prohlížela si ho. Zkoumala jeho rysy a soustředěný výraz jeho obličeje. S jeho pohledem se ale nestřetla. Pevně sevřela víčka, když ji lektvar opět nepříjemně zaštípal. Nakonec vytáhl z vnitřní kapsy svého kabátce titěrnou ampulku. Odšpuntoval ji a kapátkem aplikoval na Connieninu roztrženou kůži několik kapek tekutiny. Rána na hlavě se jí potáhla tmavě rudým strupem. Lahvičku si uschoval zpět pod oděv a vyštrachal ještě jednu, o něco větší. „Napij se. Je to posilující lektvar, dodá ti sílu,“ a vtiskl ji zrzce do ruky. Ta flakónek očichala a pokrčila rameny. Na jediný doušek ji vyprázdnila. Tělem se jí rozlil příjemný, uvolňující pocit.

„Severusi, záleží ti na mně?“ zeptala se ho tiše, aniž by odtrhla oči od lahvičky v ruce. Snape vstal ze židle a nechal použité nástroje zmizet. Uklidil lékárničku na místo a natáhl ruku pro prázdnou lahvičku. Connie se na něj podívala a podala mu ji. „Tak záleží?“ položila znovu otázku již ostřejším tónem.

„Opravdu se na to musíš ptát?“ odsekl jí, stojíc k ní zády u kuchyňské linky, kde se již vařila voda. Vyndal ze skříňky krabičku s čajem, odsypal část do sítka a vhodil ho do konvice. Prozřetelně uvážil, že čaj přijde každému vhod, což nebylo jeho stylem. Sám si ale chtěl vypít šálek, a Molly Weasleyová tu nyní nebyla.

„Ano, musím,“ špitla. „Tobě by totiž nedělalo vůbec žádný problém mě obětovat,“ ušklíbla se a propalovala jeho záda pohledem. Otočil se a opřel se o linku. Stiskl zuby a povzdechl si. Constance rozšířila oči. „Nedělalo, je to tak, že?“

„Chceš opravdu slyšet pravdu, nebo ode mne očekáváš lež?“ Založil si ruce na hrudi a odvrátil od ní pohled.

„Severusi,“ zašeptala nevěřícně a oči se jí zaleskly slzami.

„Nikdy bych si nepřál ničí smrt, natož tu tvoji. Vždy vydám veškeré síly k tomu, abych zachránil byť jediný život. Ale pokud to nebude možné, nebo dokonce nutné...“ odmlčel se. Constance zavrtěla hlavou.

„Chápu,“ ušklíbla se. „Upřímnost ti vážně nemohu upřít,“ přimhouřila oči a vstala. „Děkuji ti za ošetření,“ poděkovala mu odměřeně a chystala se odejít.

„Constance,“ zavolal na ni. V polovině kroku se zastavila. „Záleží mi na tobě a nikdy bych si nepřál, aby se ti něco stalo,“ odstrčil se od linky a přistoupil zezadu k zrzce. „Vždyť to víš.“ Connie se k němu otočila a střetla se s jeho očima.

„Ne,“ vydechla, „nevím.“ V pootevřených dveřích se objevila Remusova hlava. Oba se po něm ohlédli.

„Brumbál je tady,“ oznámil jim a ukázal rukou do obývacího pokoje. Zkoumavě si je prohlédl a odešel zpět. Severus pokynul Connie, aby Remuse následovala. Uchopil konvici s čajem a také opustil kuchyň.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Na konci duhy - 27. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]


Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!