Me?! - 25. kapitola - První den v Bradavicích • OurStories.cz ~ naše povídky

Jaký je první (i když ne tak úplně) Dracův den v Bradavicích?

22.05.2014 (14:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 3× • zobrazeno 938×

Draco

Probudil jsem se. Byla mi zima, měl jsem hlad, bolela mě záda, třeštila mi hlava a pálilo mě v krku. Sotva jsem se zvedl. Už ani nevím, jak jsem se dostal do svého pokoje, jak mě to zmohlo. Bylo kolem páté, takže jsem se zachumlal do peřiny a na dalších pár hodin usnul. Než jsem odešel na snídani, tak jsem si umyl vlasy, učesal se, odstranil si kruhy pod očima a nějaké šrámy, nalil do sebe nejméně tucet lektvarů, abych mohl vůbec fungovat, a vyrazil jsem.

Byl jsem rád, že Addany se ujala ta malá Weaslyová, protože jsem doopravdy neměl náladu odpovídat na její dotazy ohledně kouzelnického světa. Posadil jsem se vedle ní k učitelskému stolu a nandal si jídlo na talíř. Bylo to podivné, sedět tady, protože jsem se oproti ostatním profesorům cítil mladý, nehledě na to, že jsem byl nejlepším kouzelníkem na hradě. Bylo to poprvé za hodně dlouhou dobu, co jsem měl pořádnou snídani, tak jsem se nenechal rušit zvědavými pohledy většiny osazenstva pode mnou. Jen Hermiona tady chyběla, za což jsem byl v podstatě i rád, protože nevím, co by se mnou pohled na ni udělal ve stavu, v jakém jsem byl.

Addana šla na prohlídku Bradavic s McGonnagalovou, takže jsem se musel zabavit sám. Zamířil jsem proto za svým starým známým Horaciem Křiklanem, abych se podíval, jak se mu vede. Z jindy veselého Křiklana se stal zničený, zoufalý člověk. Podle jeho vypravování byl na studenty moc mírný a teď nemá žádnou autoritu. Nejsem nikdo, kdo by dělal něco z dobré duše, ale vzal jsem si hodinu sedmáků na sebe. Poté, co jsem strhnul přes padesát bodů, rozdal polovině školní trest a nechal je za domácí úkol napsat dlouhou esej, zmlkli. Zatímco pracovali na jednom celkem lehkém lektvaru, četl jsem si jejich zprávy a téměř jsem se musel usmát nad tím, jaké blbiny četli. Hodina byla vyčerpávající na můj psychický klid, a tak jsem vybalil své nové koště a šel si zalétat.

Jakmile jsem skočil na koště, věděl jsem, že je to přesně to, co potřebuji. Bylo to, jako bych nechal všechny své problémi na zemi. Takto dobře už jsem se bůhví jak dlouho necítil. Vítr mi čechral vlasy a já létal nad vrcholky stromů Zakázaného lesa. Téměř jsem v euforii zamával i prvákům, kteří se snažili udržet se na košťatech na školním hřišti. To by ale zničilo mou pověst zlého kluka, Smrtijeda. Ne že bych o ni vysloveně stál, ale respekt se hodil.

Pak mi byla Addana svěřena do péče se slovy: „Máte teď stejná práva jako učitel, pane Malfoy, tak toho nezneužijte. Dnes bych ještě s výukou počkala, nechte Addanu, ať se porozhlédne.“ Přikývl jsem a McGonnagalová se otočila a odešla. Nevěděl jsem, co se ode mě očekává, tak jsem s Addanou zašel na oběd a poté jsem jí říkal o všech předmětech. Nejvíc ji zajímala obrana proti černé magii a lektvary. Když už věděla dost, poučil jsem ji o pravidlech famfrpálu a jeho historii. Abych svou teorii obohatil i o praxi, šli jsme se podívat na trénink Zmijozelu. Pokud vím, tak jim chyběl chytač, s čímž bych milerád vypomohl, ale musel bych se zeptat McGonnagalové.

Hermiona

Když mi Ginny řekla, že je tady Malfoy, vyděsila jsem se. Nechtěla jsem, aby mě shazoval před mými studenty. Na snídani jsem neměla chuť a i na hodinách jsem byla značně rozladěná. A prý přivedl s sebou nějakou holku, kterou nikdo předtím neviděl. Třeba se nebude chovat Malfoy tak hrozně. Možná bychom mohli být přátelé. Každý z nás dospěl a nevidím důvod, proč on ne. Krátce jsem ho zahlédla z okna, když kolem prosvištěl na koštěti. A nemůžu říct, že by vypadal špatně, právě naopak.

Zrovna jsem šla na večeři, když jsem do někoho narazila a spadla. Samozřejmě to nemohl být nikdo jiný než on. Malfoy. K mému překvapení na mě ale nezačal ječet, jaké jsem nemehlo, ale podal mi ruku a pomohl vstát. „Díky, Malfoy. A ahoj.“ Udělal typický malfoyovský úšklebek.

„Nemáš zač, Grangerová. Taky tě rád vidím,“ řekl s mírným sarkasmem v hlase. Odvážila jsem se zeptat:

„Kdo je ta holka, co jsi přitáhl s sebou?“ Zkoumavě se na mě podíval a pak řekl:

„Kvůli ní jsem tady. Má ohromné magické nadání, ale nikde nestudovala, nejspíš se k ní nedostal dopis do žádné ze škol. Kouzlí i bez použití hůlky a zachránila mi život.“ S tím odešel a nechal mě tam stát samotnou.

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Me?! - 25. kapitola - První den v Bradavicích:

3. ninik

18.05.2014 [15:50]

Tedy... nikdy bych nevěřila, že by se Herm mohla sesypat až do bodu sebevraždy Emoticon Doufám ale, že si k sobě zase najdou cestu i přes ty její smazané vzpomínky a třeba jim to ve výsledku nakonec ještě prospěje... ono se jen tak někomu nepodaří získat druhou šanci téměř od začátku vybudovat vztah s osobou, s níž jsme to nějak pomrvily (i když taky může někdo říct, že by spolu být neměli, když už se minimálně 3x vzájemně opustili Emoticon ). No nebudu tu dál vypisovat své dojmy a přání a nechám se radši překvapit Díky za další kapču

2. milia přispěvatel

18.05.2014 [15:27]

Odpověď na tvou otázku jsem již psala. Hermiona nedokázala žít život bez Draca a rozhodla se spáchat sebevraždu. Ginny jí v tom na poslední chvíli zabránila a vymazala jí všechny vzpomínky na Draca od poražení Voldemorta aby se to neopakovalo a Herm mohla žít šťastně a netrápit se.