OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Me?! - 23. kapitola - Příčná ulice

20.05.2014 (14:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 6× • zobrazeno 960×

Tiše tam stáli, ramena vzpřímená a s bradou mírně nahoru. Dva aristokrati, jeden z mudlovského a jeden z kouzelnického světa. Vypadali až nadpozemsky. Addaniny husté zlaté vlasy, které jí sahaly po lopatky, se na brzkém ranním slunci oslnivě třpytily. Její bezchybná, mírně opálená pokožka dala krásně vyniknout jejím blankytně modrým očím a plným rudým rtům, nad kterými se zvedal malý nosík obrácený mírně nahoru, jak už to mají lidé z jejich společnosti ve zvyku. Někdo by si mohl myslet, že jsou sourozenci. Stejná atletická postava, stejná rázná chůze, stejné držení těla, oba stejně impozantní. Nikdo by Addaně netipoval šestnáct, kterých jí doopravdy bylo, nejméňe osmnáct nebo dvacet. Asi každý (snad kromě Hermiony) by si pomyslel, že by byli úžasný pár.

Draco

Opatrně jsem se s ní přemístil do Londýna. Z tak velké vzdálenosti se jí udělalo špatně a ona mi málem omdlela v náručí. Nechal jsem ji. Do středu jsme se dostali taxíkem. Asi marně jsem doufal, že až vejdeme do Děravého kotle, nikdo mě nepozná. Marné naděje. Přece jenom, málokdo vypadá jako Malfoy a nikdo nevypadá jako Draco Malfoy. Samozřejmě se na nás všichni otočili a zírali s otevřenou pusou. Možná s tím mělo dělat něco to, že mě vyhlásili za mrtvého. Slyšel jsem její pobouřený šepot: „Je to hnusný začouzený lokál.“ A nešeptala moc potichu, takže to slyšel úplně každý. Proto jsme jenom proběhli a zastavili se u zdi. Vytáhl jsem hůlku a poklepal na patřičné cihly. Když zeď utvořila vchod, obdivně vydechla. Na Příčné ulici moc lidí nebylo, protože jsem schválně dorazil brzo ráno. I tak jsme ale vypadali nepatřičně. Napřed jsme si oba opatřili hábity. Strávila v krámku madame Malkinové víc jak dvě hodiny, když se snažily vylepšit hábit tak, aby vynikla její štíhlá postava a prsa. Já jsem měl hotovo během pár minut. Nepochopím ženské.

Musím ale uznat, že jí to slušelo. Pak jsme vyrazili k Olivanderovi. Nechtěl jsem tam ale jen hůlku pro ni. Hned jak jsme vstoupili, řekl jsem: „Pane Olivandere, vedu vám zákaznici. Pro Addanu by se hodila hůlka co nejvíce ohebná a aby propouštěla co nejvíce magie, dávala co největší volnost, spíš delší než kratší.“ Olivander spokojeně pokýval hlavou a donesl hned několik hůlek. Tady jsme se zasekli na “pouhou” hodinu. S Addanou nebylo lehké pořízení. Výsledek byl ale perfektní. Hůlka byla z bílého dřeva, poměrně dlouhá, s žíní jednorožce.

Pak už jsme se ale davu nevyhnuli. Když jsme procházeli, lidé zírali. Někdo, kdo je považován za mrtvého, a vedle něj někdo, kdo vypadá jako princezna-čarodějnice, kterou v životě neviděli. Protlačili jsme se ke knihkupectví, kde jsme nakoupili pár (myslím, že kolem sta) knih. Téměř samé učebnice a příručky. Všechno jsem dával do kouzlem upravené tašky, která i se svým snad tunovým nákladem nevážila víc než peříčko. Díky bohu. Sehnali jsme také sadu kotlíků, stříbrný nůž a hromadu bylinek.

Rozhodl jsem se udělat i něco pro ni, zavedl jsem ji do obchodu se zvířaty. Neměl jsem to dělat, nakonec jsem totiž koupil i kočku, i sovu. Kočka byla nádherná, tuším, že perská s krémovým kožíškem. A sova byla obrovská sova pálená. Pak jsme ale prošli kolem obchodu s košťaty a já se nechtě zastavil. Ten nový Nimbus 2006 bylo to nejlepší koště, co jsem kdy viděl. Vešel jsem a táhl ji za sebou. Dost mě udivilo, když vzbudila o létání zájem. Došel jsem až k pokladně a poručil si:„Dva Nimbusy 2006 a jeden 2000.“ Opět jsem vyvolal to zatracené ticho. Za ta košťata zaplatím víc než oni vydělají za deset let, ale já byl Malfoy. Jeden z nejbohatších kouzelníků na zemi. Luxus je moje druhé jméno.

Když jsme kolem poledne odcházeli, konečně položila tu otázku, na kterou jsem čekal: „Pro koho je ten Nimbus 2000? On s námi je někdo třetí?“ Zasmál jsem se.

„Ten je pro tebe, Addano.“ Už podle ceny musela poznat, které koště je lepší, a nejspíš by začala trucovat, že nemá to nejlepší, kdyby ji neumlčel můj pohled. Vážně jsem dokázal být děsivější než Snape, a to je co říct. Místo toho se znovu zeptala:

„A pro koho je ten Nimbus 2006, který přebývá?“ Povedl se mi typický malfoyovský škleb.

„Pro jednu okouzlující mladou dámu, kterou určitě neznáš.“

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Me?! - 23. kapitola - Příčná ulice: