OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Me?! - 12. kapitola - Lívance do toho!

09.05.2014 (15:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 6× • zobrazeno 1173×

Hermiona

Stála jsem tam jako opařená a nemohla se hnout. Mám takový pocit, nebo mě Draco právě pozval na rande? Ne, to určitě ne, jen mi chce něco soukromého vyřídit, třeba vzkaz od Harryho. Ale proč by to říkal takovým tónem? V něm aby se čert vyznal. Hned, jak jsem vyšla ven na chodbu, přihnal se ke mně Skye. Napoprvé jsem si toho nevšimla, ale táhl za sebou Zabiniho. Netvářil se nijak nadšeně a ani já se s ním nechtěla moc seznamovat. Ale rozhodla jsem mu dát šanci.

Skye vyhrkl: „Hermiono, tohle je Blais. Je to můj kámoš.“ Usmál se na mě a já mu úsměv oplatila.

Pak jsem se podívala na jeho společníka a podala mu ruku: „Těší mě, Zabini, že se znovu shledáváme. Potěšení je na mé straně.“

Skye vykulil oči: „Vy se znáte? Proč jsi mi to, Blaisi, neřekl?“

Jmenovaný jen zakoulel očima: „Možná proto, že jsi mě neposlouchal? Kdyby ses namáhal použít svůj mozek, možná by ti došlo, že jsme s Grangerovou chodili do stejné školy.“ Pak mi ale stiskl ruku a usmál se: „Taky mě těší, Grangerová. Co kdyby ses šla podívat po večeři, jak hrajeme famfrpál? Všichni tam budou. Dokonce i Draco. Bude dělat chytače.“

Nemohla jsem jinak než přijmout. Kluci v famfrpálových dresech jsou až moc sexy a to nemluvě o tom jednom konkrétním. Navíc se alespoň trochu uvolním. Nečekaně jsem si se Zabinim, teď vlastně už Blaisem, perfektně rozuměla. Myslela jsem, že mě tady budou mučit, ale jsou tu pomalu přátelštější než v Řádu. Jsem tady dva dny a vyvíjí se to víc než dobře. A nemůžu si stěžovat na nepohodlnou postel.

U večeře se k nám přidali i dvojčata a Daphne. Měli jsme lívance s čokoládou, a když nějaké zbyly, nechali jsme je viset ve vzduchu. Zasmála jsem se: „To napodobujeme Bradavice? Možná, že kdyby lívance svítily...“ Asi jsem to neměla říkat, protože Seth se toho chytil a po chvíli se připojili i ostatní. Draco, který se této zábavy neúčastnil, najednou přinesl košťata. Ty nejdražší. Koneckonců nic jiného jsem ani nečekala.

Mávl hůlkou a lívance ožily. Začaly létat a narážet do nás. A na stole se objevila klec. Pochopila jsem to jako první. Máme je pochytat. Draco podal jedno koště i mně, ale odmítla jsem. Daphne na něj křikla: „Ty nevíš, že Hermiona se bojí létání?“ Hned jak to dořekla, chytla se za pusu. Chtěla jsem se propadnout do země. Všichni na mě zírali.

Někdo hlesl: „Porazila Voldemorta a bojí se létání?“ Jasně, Daphne to neudělala schválně, ale stejně jsem na ni byla naštvaná.

Pak mě ale Draco popadl a vysadil za sebe na koště. Vzlétl. Stačilo, že jsme byli deset centimetrů nad zemí a mně se dělalo špatně. Chytla jsem se ho kolem pasu a on vyletěl až ke stropu. A ostatní vzlétli taky. Chtěla jsem zaječet, ale moje hrdost mi to nedovolila. Chytil první lívanec a podal mi ho. Zasmála jsem se: „Tvá válečná trofej? Nevím, jestli jsem hodna takové pocty jako dostat světélkující lívanec od Draca Malfoye.“ Nic na to neřekl a letěl dál. Pak jsem dostala fantastický nápad. Mrskla jsem lívanec po Skyovi. Ten nevěděl, odkud lívanec přiletěl a mrskl dalším po Sethovi. A lívancová bitva mohla začít.

Famfrpálový zápas se nakonec nekonal. Konal se lívancový zápas a ten byl mnohem zábavnější. Všichni jsme byli od čokolády a kluci hned, jak slezli z košťat, si své hábity začali svlékat. Ne, že by mi vadilo se na to dívat, obzvláště pak jedna osoba mě velice zajímala, ale radši jsem se otočila. Můj pohyb byl zaznamenán nějakou holkou, kterou nenapadlo nic lepšího než vykřiknout: „Hermiono, když už ses zbavila strachu z létání, co takhle se zbavit i strachu podívat se na kluka? Neboj, něco na sobě mají.“

Všichni se sborově zasmáli a začali skandovat: „Hermiona! Hermiona! Hermiona! Hermiona! Hermiona! Hermiona! Hermiona!“ a já neměla jinou možnost než se otočit. K mému překvapení jsem nezrudla, ale možná to bylo tím, že jsem se úmyslně vyhýbala pohledu na něho. Má snaha ale byla marná. Najednou se objevil za mnou a chytil mě kolem pasu. To ale nebylo to nejhorší. Nesl mě až k ostatním klukům a ti mě vzali útokem. Ano, málem jsem byla ulechtána k smrti polonahými kluky, kteří se chovali jako puberťáci.

Nakonec mě nechali jít a já se opatrně vytratila na zahradu. Pozorovala jsem, jak se hvězdy pomalu objevují na obloze a jak vychází měsíc. Když jsem se zvedla, že půjdu, někdo seskočil ze stromu, poblíž kterého jsem seděla. Vyjekla jsem. Ten někdo ke mně pomalu došel a obtočil kolem mě ruce. Sakra. Věděla jsem, kdo to je a taky jsem věděla, že tohle dnes udělal už podruhé. Nikdy bych si ho s nikým nespletla. Jeho perfektně hladkou pokožku nebo vůni jeho kolínské.

Pomalu jsem se otočila, rukou mu pročísla vlasy. Byly mokré, očividně se před chvílí sprchoval. Takže tam neseděl dlouho. Zašeptal mi do ucha: „To mě vážně vůbec nerespektuješ, nebo jsi zapomněla na to, co jsem ti řekl?“ Teprve teď jsem si vzpomněla na to, jak mi říkal, že mám být večer u něj. Sakra. Pokračoval: „Nevadí. Chci ti něco říct a potřebuju, abys mě to nechala doříct, než začneš šílet. Souhlasíš?“

Pokývala jsem hlavou.

Usmál se: „Chtěl bych odčinit to, co udělala moje rodina. Je to kvůli těm jizvám a tomu nápisu na tvé ruce. Umím to odstranit. Ale bolelo by to stejně, jako když vznikaly. Rozmysli si to. Je to na tobě. Nechci ti ublížit.“

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Me?! - 12. kapitola - Lívance do toho!: