OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Kufr plný záhad (Newt Scamander FF) - 4. kapitola

04.07.2017 (14:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 5× • zobrazeno 912×

Většina obyvatel Grimmauldova náměstí cítila jistou nervozitu ohledně Scamanderova odchodu a také obavy ohledně jeho budoucnosti. Nikdo nemohl tvrdit, že by mu za tu krátkou dobu ten trhlý kouzelník svým způsobem nepřirostl k srdci. Remus Lupin poznal, jak tolerantní a nápomocný ten mladík je, Sirius zase pochopil, že i ti, jejichž život tvoří hlavně starání se o příšerky, mohou být více méně normální a Ginny, která jeho odchod nesla nejhůře, narazila na člověka, ke kterému mohla svým způsobem vzhlížet.

Ona, Hermiona, Ron, Harry, Fred a George seděli v, dalo by se říci, obývacím pokoji naproti jídelně. Cítili se unavení po celodenním uklízení tohoto prokletého obydlí. Kluci hráli kouzelnické šachy a Hermiona si jako vždy četla. Ginny seděla v křesle, pod nohama Newtův kufr. Na kolenou měla rozložený jeho zápisník s poznámkami o všech možných i nemožných tvorech, jejich vlastnostech, oblibách, ale i nebezpečích, která s sebou nesou. Ukazováčkem jemně přejížděla po kličkách Newtonova škrabopisu a usmívala se jako měsíček na hnoji. Moc chtěla do toho kufru vlézt a všechno to napsané si ověřit, ale nenašla v sobě odvahu...

„Říkám, totálně jí hráblo!" vykřikl Ron a rozmáchl ruce. Až v tuto chvíli dívka zaregistrovala, že se na ni všichni v místnosti dívají. Nevšimla si ani, že se k nim usadili i její rodiče a Sirius.

„Třeba se jen zamilovala!" vypískl Fred vysokým hláskem, vykulil oči a zamrkal.

„Zavřete zobák!" vyštěkla vztekle a zaklapla notýsek. Vstala, popadla ošoupaný kufr a chystala se odejít, když plamen v krbu náhle zazářil zeleným plamenem. Vystoupil z něj Kingsley Pastorek, na tváři jako vždy zachmuřelý výraz. Napřímil se, z ramenou si setřepal popel a porozhlédl se. Změřil si Ginny, která stála ve futrech se Scamanderovým kufrem. Odvrátil se od ní až ve chvíli, kdy promluvil pan Weasley.

„Tak, Kingsley, co se stalo? Co s ním bude?"

„Zatím nevím," odpověděl mu Pastorek po krátké dramatické odmlce a usadil se vedle Siriuse. „Musel jsem ho odvést do Azkabanu." V pokoji se náhle rozhostilo naprosté ticho, které porušila až hlasitá rána od dveří, to Ginny upustila kufr. „Je to jen dočasné," dodal bystrozor, když spatřil zděšení přítomných. Molly se zachvěla a její manžel ji pevně objal kolem ramen.

„Proč do té díry, k čertu?!" štěkl Sirius.

„Jen to jen na pár dní. Docela obvyklý scénář. Strčí ho tam, mozkomorové si s ním pohrají, potom ho předvedou k výslechu a řekne i to, co neví," pokrčil rameny prostě Kingsley. Nějak ho tento postup Ministerstva nevzrušoval a navíc tak nějak uvnitř cítil, že si ten frajírek zaslouží trochu usměrnit.

***

Newton Scamander byl dopraven zpět na Ministerstvo kouzel o čtyři dny později. Že to skutečně byly čtyři dny, věděl jen a pouze proto, že si na zeď své cely vyškrábal vždy před spaním jednu rýhu. Čas mu v té kobce neskutečně splýval. Horší byl ale neustálý pocit toho, že už nikdy nepocítí štěstí. Mozkomorové v něm vyvolávali ty nejhorší vzpomínky zadupané hluboko v jeho mysli... Nehezká smrt jeho matky, problémy na škole, ta malá dívenka v Súdánu – obscurial, pohled na zmučené kouzelné tvory, které nacházel v různých koutech světa, loučení s Ní... Většinou na tu chvíli vzpomínal hezky, přece jen si naznačili, že se znovu uvidí... Ta černá monstra však dokázala vytáhnout z té vzpomínky pocit bezmoci, strachu a smutku z loučení... Mohla být považována za kouzelná stvoření, jak chtěla, mozkomory prostě nesnášel.

***

„Newton Artemis Fido Scamander?" zeptal se sám Kornelius Popletal, který soudu předsedal. Newt očekával jen malou místnůstku se skupinkou lidí, která na něj bude mít jen pár otázek a hurá domů. Něco takového si však skutečně mohl jen přát. Nechtělo se mu ani věřit, že by byl tak důležitý, aby se kvůli němu sešla půlka Ministerstva.

„Ano," odpověděl zvučně. Snažil se stát rovně, nedat na sobě znát únavu ani vyčerpání. Nedá přece těm páprdům najevo, že ho zlomili. Moc dobře věděl, proč ho zavřeli... Nenechá je vyhrát, nenechá!

„Byl jste obviněn z nelegálního převážení kouzelných tvorů přes hranice Anglie, jste si vědom svého provinění?" pokračoval Popletal a shlížel s jistým znechucením ve tváři na Newta, který mu pohled ochotně vracel. Co si asi potřebuješ tou vysokou židlí kompenzovat? pomyslel si mladý kouzelník tvrdohlavě.

„Ano," kývl nakonec klidně.

„Za účelem prodeje a zisku?"

„Ani v nejmenším!" Klid byl rázem ten tam. „Skutečně jsem ty tvory převezl, chtěl jsem je vypustit do jejich přirozeného prostředí. Ale neprodával jsem je. Tohle mi na triko nepřišijete!"

„Jenom klid, pane Scamandere, není důkaz o tom, že byste ty tvory prodal. Není to tudíž předmětem vašeho obvinění," promluvila postarší čarodějka po Popletalově levé ruce.

„Dobře," zamručel Newton, přes rameno se podíval na Kingsleyho Pastorka stojícího za ním a doufal v zázrak...

***

Zbytek soudu probíhal celkem klidně. Různě se ho ptali a Newton různě odpovídal, někdy pravdu, jindy lež. Připadalo mu, že to celé je jen jedna velká zbytečně protažená šaškárna.

„Posledních pár otázek," prohlásil Popletal. Skutečně? Tahle blbost dosáhne svého konce? „Jak znáte Albuse Brumbála?"

„Prosím?" Newt nechápavě pozvedl obočí. Čekal všechno možné, jen ne tohle. „Proč zrovna Brumbála?"

„Můžete odpovědět?" nedal se Popletal. Scamander si přejel prsty po spánku a zavřel oči.

„Já... já netuším. Byl již ředitelem v Bradavicích, když jsem studoval, moc víc o něm nevím," promluvil nakonec a opět se napřímil.

„Nemáte o něm a jeho aktivitách žádné další informace?" pokračoval ministr kouzel ve zvláštních otázkách. Newton moc dobře věděl, proč se ptá. Usoudil však, že lepší pro všechny bude hrát mrtvého brouka.

„Měl bych mít?" zeptal se nevinně.

„Nečetl jste ani nic v novinách?"

„Byl jsem teď nějakou dobu mimo Anglii a noviny nečtu... To je také trestné?" Popletal se zamračil nad jeho odpovědí, nakonec se jeho tvář vyhladila.

„No dobrá," pronesl a vstal, jeho kumpáni ho následovali. „Pane Scamandere, tento soud vám nemůže udělit trest odnětí svobody, jelikož se mnoho z aspektů vašeho obvinění ukázalo být chybnými." Newt si spokojeně oddychl, možná však příliš brzy. „Bude vám tedy nasazeno speciální zařízení. Nebudete moci opustit Anglii. Jakmile byste se o to pokusil, zjistíme to." Do místnosti vstoupil muž drobné postavy a mířil rovnou k Newtovi. Chytil ho za paži a na zápěstí mu připevnil zvláštní kožený náramek. Newt se mu rychle vyškubl a nový módní doplněk si prohlížel. Poté opět stočil oči k ministrovi. „Nemůžeme si dovolit sledovat vaši přesnou polohu. Myslím, že jste vyvázl docela dobře. Pastorek vás vyprovodí." Scamander se nadechl, nakonec nic neřekl, jen pokýval hlavou a vydal se ke Kingsleymu, který se potutelně usmíval. „Pane Scamandere?" dodal ještě Popletal a Newt se nervózně otočil. „Nezapomeňte, prosím, že Ministerstvo má oči všude."

„Jak bych jen mohl," zamručel a vydal se za Pastorkem. 

***

„Za to můžete vy?" zeptal se Newton Kingsleyho, když mu bystrozor vracel hůlku. Bez ní se cítil jako bez nohy.

„Mohl jste dopadnout mnohem hůř," prohlásil Pastorek klidně.

„Ne, já vám chtěl jen poděkovat... Právě za to, že jsem nedopadl hůře." Kingsley se na Newta zkoumavě zahleděl. Hlavou mu běžely nejrůznější věci. Nečekal, že mu ten floutek ještě poděkuje... Příjemně se zmýlil.

„Není za co," řekl mu nakonec. „Pojďte za mnou, přemístíme se z krbu v mé kanceláři, ten není hlídaný..."

***    

Newton se poté, co se s Pastorkem přemístili, přivítal se s osazenstvem domu a stručně popsal události, zdejchl se slovy, že je unavený a chce si odpočinout. Nemohl se dočkat svých tvorů. Ginny se „nenápadně" vypařila asi o pět minut později. Kam asi tak mohla jít?

„Do očí bych mu to asi neřekl," promluvil Pastorek do ticha a pokýval hlavou nahoru směrem k Newtovu pokoji, „ale má silného ducha. Málokdo by se dokázal postavit takovému tribunálu se vztyčenou hlavou a obratně lhát po několika dnech strávených z mozkomory tak jako on."

„Ještě že dopadl, jak dopadl," ujal se slova Remus a pohodlně se opřel o židli.

„To je fakt, jinak by se Ginny asi zvencla," zahučel Ron nepřítomně.

***

Zrzavá dívka rychle vyběhla schody a zamířila si to rovnou do Scamanderova pokoje. Zaklepala, ale neobtěžovala se čekat na odpověď. Uprostřed místnosti spatřila otevřený kufr.

„Jen pojď, Ginny," ozvalo se z jeho útrob a ona spokojeně slezla žebřík vedoucí na to úžasné místo. „Díky, že ses tady o to postarala," usmál se na ni vyčerpaně Newton a pohladil Dougala, který se mu pověsil na ramena.

„Není za co. Jen jsem je dvakrát nakrmila," uculila se Ginny a zčervenala jak rajče. „Mimochodem, tohle bych ti měla vrátit." Sáhla do kapsy a podala mu zápisník v kožených deskách. „Jsou v něm zajímavé věci."

„To jistě," kývl a natáhl se pro něj. Zkoumavě si prohlížel dívčina drobná zápěstí. Udělal krok k ní a za pravé ji chytil. Notes přitom schoval do kapsy kabátu. Ginny se při jeho doteku málem rozpustila blahem. „Pokousali tě?" zeptal se a opatrně po zranění přejel.

„Ano, byl to murtlap," kývla a sledovala Newtovu tvář. „Ale nic to není," dodala rychle.

„Měl bych ti to ošetřit," promluvil nakonec. „Posaď se," pronesl tónem, kterému nebylo radno odporovat, a ukázal na židli v rohu. Svlékl si modrý kabát a začal míchat různé přísady v malé misce na stole. Když byl hotov, poklekl k ní a dřevěnou špachtlí zranění potřel. Ginny sykla, trochu to štípalo.

„Hlavně o tom neříkej tvé matce," upozornil ji, když ruku obvazoval.

„Ani mě nehne," usmála se. I on se na ni usmál, náhle se však zarazil. Proč se na něj takhle divá? „Jsem ráda, že jsi zpátky," zašeptala, a to byla pro mladého kouzelníka poslední kapka. Rychle vstal.

„Možná bys měla jít, jsem docela unavený, půjdu si lehnout."

„Jasně," přikývla opatrně a po žebříku se vydala nahoru, zpět do reálného světa. Měl Ginny skutečně rád. Byla milá, pozorná a upřímná, čehož si cenil. Odmítal si připustit onen zjevný fakt, a to, že by se stal předmětem uctívání této poblázněné malé školačky...

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Kufr plný záhad (Newt Scamander FF) - 4. kapitola: