Kufr plný záhad (Newt Scamander FF) - 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Sžít se s různorodou skupinou lidí není nikdy snadné. Ruku v ruce jdou problémy, ale i světlé chvilky...

02.07.2017 (13:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 5× • zobrazeno 971×

„A když jsme se tady všichni tak krásně po dlouhé době sešli," pokračoval Albus Brumbál směrem ke členům Fénixova řádu, kteří zabíjeli večer na poradě, „rád bych vám představil našeho nového člena Newtona Scamandera." U Merlinových vousů, to snad ne! křičel Newton v duchu. Celou schůzi se snažil stát ve stínu, co nejméně na očích, a on teď udělá tohle. Proč?! Udělal krok do světla a oči všech přítomných se na něj upřely.

„Ani bych vás nepoznala, Newtone," ujala se slova Minerva McGonnagalová a se zájmem si ho prohlížela od hlavy až k patě skrz své hranaté brýle.

„Zdravím, paní profesorko." Chabě se na ni usmál a snažil se zahnat děsivé vzpomínky na hodiny přeměňování. Nebyl zase tak špatný žák, ale zrovna s tímto předmětem si nepadli dvakrát do noty.

„Nechte si tu profesorku," mávla rukou. „Prostě Minerva." Scamander nejistě přikývl.

„Viděla jsem tvoji fotku v novinách a na Ministerstvu," promluvila mladá žena se žvýkačkově růžovými vlasy. Mohla být jen o pár let mladší než on. „Jseš hledanej, že?"

„Tak trochu," přiznal a se zájmem ztřeštěně vyhlížející ženu pozoroval.

„Takových už tady máme... Snad taky nejsi vrah?" Newton netušil, jestli to bylo myšleno jako otázka očekávající odpověď... „Jsem Tonksová, mimochodem." Takže bez odpovědi, dobře, pomyslel si a stiskl jí nabízenou ruku. Slovo si opět vzal Brumbál.

„Jak to vypadá s Newtonovým obviněním na Ministerstvu?" Otázka byla mířená na Kingsleyho Pastorka, který už od začátku porady častoval Newta velice „milými" pohledy.

„Ta obvinění by sama o sobě nebyla tak vážná, kdyby neprchal," vysvětlil Pastorek. Newt nahodil nevinný výraz a pokrčil rameny. „Brzy to snad rozmotám." Brumbál rozvážně pokýval hlavou. Po chvíli se opět ujal slova.

„Tak to bychom měli. Dále bych rád probral..."

***

Uběhlo pár dní od Newtova náhlého příchodu do tohoto domu a dalo by se říct, že se všichni společně tak nějak sžili. Brali ho prostě jako jednoho z nich, což vůbec neočekával. Dokázal již úplně přirozeně rozmlouvat s manželi Wealeyovými, tropit žerty s jejich syny a se Siriusem zase probírat nejrůznější zákoutí kouzelnického světa. Musel však uznat, a sám tomu nemohl uvěřit, že nejvíce mu k srdci přirostla malá Ginny. Nikdy k dětem jakéhokoliv věku neměl příliš kladný vztah. Cítil, že jim nerozumí. Ale Ginny byla jiná a hlavně ne zase tak malá...

***

Poklepal na kufr hůlkou, aby ho odemkl. Odklopil víko, a zrovna když byl jednou nohou uvnitř, někdo opatrně zaklepal na dveře. Podrážděně zasyčel a protočil panenky.

„Dále," vykřikl a rychle vstal. Možná vložil do svého hlasu o trochu více zloby, než původně plánoval. Dveře se pomalu otevřely a on tak spatřil ohnivě zrzavou hlavu.

„Omlouvám se, nechci vás rušit," zašeptala Ginny a on si náhle uvědomil, že to přehnal.

„Ne, to já se omlouvám. Jen pojď," pokynul jí rukou a ona k němu přistoupila. Usmála se na otevřený kufr.

„Co děláte?" zeptala se zvědavě a snažila se nenápadně nahlédnout dovnitř.

„Zrovna jsem se chystal jít dovnitř a trochu to tam dole srovnat... Přidáš se?" Běžně smrtelníkům něco takového nenabízel.

„Můžu? Doopravdy?" vyhrkla dívka s neskrývanou, až dětskou radostí.

„Následuj mě," pousmál se a vstoupil do kufru.

„To je úžasné!" vydechla, když se rozhlédla kolem dokola. A to jsi ještě neviděla to nejlepší, pomyslel si. Vzal ze stolu kýbl s krmením.

„Pojď," kývl na Ginny a vstoupil do vedlejší sekce.

Dívka tak měla možnost spatřit obrovského šestikřídlého orla se zlatým peřím. Tvor přistál těsně před Scamanderem, který ho pohladil po zobáku.

„Jmenuje se Frank," promluvil. „Zachránil jsem ho před pašeráky. Našel jsem ho v Egyptě v řetězech." Tvor sebou škubl a oči stočil k Ginny. „Trochu ustup, nemá rád cizí lidi," vyhrkl spěšně Newt a ona uposlechla. „To on byl pravý důvod, proč jsem jel do Ameriky," pokračoval zasněně, „slíbil jsem, že ho vrátím domů. Trochu se mi to zvrtlo." Odstoupil od Franka a do vzduchu vyhodil kousek nějakého plodu, který Ginny neznala. Pták mocně máchl křídly a vzlétl, aby dobrotu chytil.

„Proč sám sebe nazýváte pašerákem? Vy ta zvířata přece máte rád. Nechováte je kvůli zisku."

„Já se nenazývám pašerákem, tak mi říkají ostatní." Newt nostalgicky sledoval Franka a Ginny poznala, že tady tohle téma končí.

Dívka měla možnost spatřit tvory, o jejichž existenci neměla sebemenší ponětí. Byla tím vším novým a kouzelným skutečně fascinovaná.

Poklekla vedle Newta ke zvláštnímu kulatému hnízdu z rákosu. Uvnitř ležela malá modrofialová háďata se zobáky a malými křídly. Nad ním viselo kulaté duté obydlí, které obýval Dougal. Pozorně a se zájmem zrzavou dívku sledoval.

„Tohle jsou okamie," promluvil Newton, vzal jedno hádě do dlaní a nabídl jej Ginny. „Neboj se," chlácholil ji, když si všiml její nejistoty. Chvíli jej držela, okamie se však rychle přeplazila zpět do Newtova náručí.

„Co je to stříbrné v tom hnízdě?" zeptala se, když si všimla lesklých částeček v podestýlce.

„Skořápky z jejich vajec. Jsou ze stříbra, proto hnízda okamií obvykle rabují pytláci." Ginny si všimla Newtova zhrzeného, možná zklamaného výrazu. Spěšně vstal. „Pokud se ti líbí, úlomek si vezmi. Nevím sice na co, ale... Na tom nezáleží." S těmito slovy odešel na druhou stranu místnosti. Dívka pomalu vstala. Poté ale opět rozvážně poklekla a jeden ze střípků si strčila do kapsy. Na památku. Pohladila okamii, kterou předtím držela v dlaních, a vydala se za Scamanderem. Po cestě minula hrabáka v jeho hnízdě, spokojeně se prohrabujícího lesklým pokladem.

„Byl byste skvělý učitel, myslím péče o kouzelné tvory. Možná by to studenty i bavilo, kdyby to učil někdo, kdo se o to skutečně zajímá," řekla mu. Myslela to upřímně. Newt se uchechtl.

„Tak za prvé mi tykej, cítím se hrozně starý, když mi vykáš." Ginny se pousmála a přistoupila k němu blíže. „A za druhé, já a učitelství nejde dohromady. Skutečně ne, věř mi."

„Jak myslíte..." Newt se na ni podíval a pozvedl obočí. „Jak myslíš," opravila se dívka a změnila téma hovoru. „To jsou kůrolezové?" zeptala se a pokývla za jeho záda.

„Skvěle, alespoň něco znáš," pochválil ji a ona se jen ušklíbla. „Tady Větvík je ale nachlazený," řekl již opět vážně a pozvedl ruku, na které mu seděl maličký tvor.

„Co s tím?" zeptala se a blíže si Větvíka prohlédla.

„Potřebuje jen trochu lidského tepla," vysvětlil a vložil si kůroleza do náprsní kapsy. Ozvalo se slabé kvičení a Newt se prudce otočil k ostatním tvorečkům. „Ale no tak, dost. Tohle není žádné nadržování, přestaňte!" snažil se uklidnit Větvíkovi přátele. „Je jen nemocný. Brzy se vám vrátí." Ginny musela vyprsknout smíchy. Celá situace vypadala neskutečně vtipně. Newt se prudce otočil. „Problém?" zeptal se s opět pozdvihnutím obočím. Dívka přes záchvat smíchu nedokázala ani odpovědět...

***

Každý den se všichni obyvatelé domu scházeli společně k jídlu. Sem tam měli i nějakého hosta z řad členů řádu. Dnes se role soustrávníka ujal Remus Lupin. Večeře byla jako vždy výtečná a nálada příjemně ospalá. Znělo to až neuvěřitelně, vzhledem k tomu, že v jídelně seděli dva kriminálníci na útěku, vlkodlak a vyvolený chlapec. Hovor byl v plném proudu, a tak netrvalo dlouho a byl do něj zapojen i Newton, a to konkrétně do hovoru s Hermionou.

„Mohu se vás na něco zeptat?" Byla sebevědomá, nepochybovala o tom, že ji neodmítne. Newton nerozhodně pokýval hlavou.

„Tak proč ne?"

„Jaký máte názor na vykořisťování domácích skřítků?" vyhrkla.

„Co, prosím?" Scamander byl zaskočený, nechápal, proč se na něco takového vůbec ptá.

„Propána, Hermiono, dej s tím už konečně pokoj," zahučel Ron otráveně.

„Ronalde, tohle je důležité! Založila jsem speciální organizaci na podporu domácích skřítků, aby již nemuseli otročit, měli nárok na plat, dovolenou, důchod..."

„Počkej, počkej," přerušil její výčet Newt a pozvedl dlaně v mírovém gestu. „Jestli tě správně chápu, chceš, aby skřítci měli práva jako kouzelníci." Hermiona rázně přikývla, než se však stihla nadechnout k dalšímu monologu, Newton opět promluvil. „Tohle ti nemůže nikdy vyjít."

„Proč?!" zeptala se ostře. „Kouzelníci mohou naslouchat."

„Kouzelníci možná ano, ale ti skřítci mít zájem nebudou." Oba si byli svým názorem jisti, ale Newton netušil, jak moc do krve tento rozhovor zajde.

„Znám skřítka, který je rád svobodný," podpořila Hermiona svou pravdu. Scamander se kousl do rtu.

„Podívej," řekl a napřímil se. Sáhl do kapsy pro nemocného Větvíka. „Dám ti příklad. Tohle je kůrolez," při těchto slovech postavil tvorečka na stůl, „většinou není tento druh moc společenský k lidem, schovávají se před námi. Ale tento konkrétní jedinec je jiný. Má rád lidskou společnost. Neznamená to tedy, že ho budu nutit se schovávat, když si to nepřeje. Stejně tak nebudu nutit ostatní kůrolezy, aby se přátelili s lidmi, nechtějí-li. Chápeš, co tím chci říct?" Hermiona se na chviličku zamyslela.

„Ale u skřítků je..." Newton jen bezmocně zakňučel a hlavu schoval do dlaní. Tohle bude na dlouho...

***

Newton byl upřímně rád, když se pubertální jedinci odebrali na kutě. Lupin seděl na židli vedle něj a tvářil se pobaveně. Newt naproti tomu byl vyčerpaný, a to pouze s rozhovoru s mladou Grangerovou.

„Hermiona je bystrá mladá čarodějka," promluvil Remus a upil čaje. Newt, který měl hlavu položenou na stole, se otočil čelem k němu.

„To ano. Je nesmírně..." nemohl najít to správné slovo, „... vytrvalá."

„Rozhodně," uchechtl se Lupin. Newton zvedl hlavu ze stolu a protáhl si záda.

„Chtěl jsem vám něco nabídnout," promluvil do ticha. „Mám u sebe nějaké zásoby vlkodlačího lektvaru z Ameriky. Je tam mnohem dostupnější, než tady u nás..."

„Moment," přerušil ho Remus zaskočeně. „Kdo vám to řekl? Jak víte, že jsem..."

„Vlkodlak? Kouknu a vidím. Zabývám se kouzelnými tvory, zapomněl jste? Mezi ně se řadí i vlkodlaci. Toho lektvaru je tak na další dva úplňky, možná tři, když budete šetřit. Mám také i přísady pro jeho výrobu. Namíchal bych ho, ale nechci vás mít na svědomí. Stačí, že mě mají za pašeráka, nechci být i vrah. Pokud si seženete někoho, kdo vám to namíchá, přísady jsou vaše." Remus Lupin na mladého čaroděje překvapeně hleděl. Nemohl uvěřit, že by mu nějaký relativně stále cizinec chtěl pomáhat.

„Co za to?" zeptal se opatrně.

„Nejde mi o zisk, říkám to už minimálně po sté," protočil oči Newton.

„Tohle nejde neoplatit," nedal se Remus.

„Tak řekněme, že u vás budu mít službičku, co vy na to?"

„To zní skvěle..." Starému vlkodlakovi se tento mladíček zamlouval stále více...

***

„Musíte se mnou na Ministerstvo, Scamandere," řekl Kingsley Pastorek, který se před chvíli přemístil na hlavní štáb i s Brumbálem. „Pošlou vás před soud, ale nebojte se. Váš trest bude minimální, to zařídím... Tedy, pokusím se."

„To myslíte vážně? Co když se vám to nepodaří?" váhal Newt nad Pastorkovými slovy.

„Copak chcete do konce života utíkat zákonu?" prohlásil Brumbál otevřeně. Newton si povzdychl.

„Dejte mi chvilku," zamručel a vydal se po schodech nahoru. Na podestě stála Ginny s ustaraným výrazem. Zřejmě celý jejich rozhovor slyšela. V tomhle prokletém baráku se nic neutají.

„Zavřou tě?" zeptala se.

„Netuším, ale... Počkej tady, něco pro tebe mám." Newton vyběhl o patro výš do svého pokoje, schody bral po dvou. Popadl svůj modrý kabát, kouzelný kufr a vrátil se zpět k bedlivě čekající zrzavé dívce. „Rád bych tě o něco požádal."

„Cokoliv," vyhrkla Ginny rychle. Newt se pousmál a podával jí svůj kufr.

„Potřebuji, aby se o ně někdo postaral, zatímco budu pryč. Myslím, že ty jsi nejvhodnější adept," vysvětlil svůj záměr.

„Já?"

„Stoprocentně," přikývl a položil jí kufr k nohám.

„Scamandere, je čas," ozvalo se z paty schodiště. Stál tam Pastorek společně s Brumbálem, paní Weasleyovou a Siriusem. Všichni se bedlivě dívali nahoru. Newt se na dívku smutně pousmál a seběhl pár schodů.

„Ještě tohle," otočil se narychlo k Ginny a sáhl do vnitřní kapsy kabátu. Vyšel zpět na podestu a podával jí malý zápisník v kožených deskách. „Je tam všechno, co potřebuješ vědět." Pohled stočil dolů ke kufru, jako by se loučil. Netušil, co ho čeká, a upřímně, měl docela velké obavy. Nezbylo mu však nic jiného, než se vydat do spárů bystrozora, který mu slíbil pomoci...

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter