OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Kufr plný záhad (Newt Scamander FF) - 1. kapitola

26.06.2017 (09:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 9× • zobrazeno 1313×

(Začínáme v pátém díle původního příběhu o Harrym Potterovi - Fénixův řád)

Byla dusná letní noc. Blížila se bouřka, v půlce července nic neobvyklého. Obloha se zatáhla a z dálky se ozývalo dunění prvních hromů. Když jste ji chvíli sledovali, mohli jste spatřit i matné blesky křižující temné nebe.

Temnými uličkami Londýna si to šinul mladý muž. Šel spěšně, neustále se ohlížel, jako by ho někdo sledoval. Měl jasný cíl. O něco méně jasně věděl, kde přesně se onen cíl nachází. Nemohl se pohybovat za bílého dne. V noci ho Londýn mátl ještě více.

S každým dalším krokem byl víc a víc paranoidní. Ze dne na den se stal hledaným po celé Anglii. Noviny asi před týdnem otiskly jeho podobiznu s prohlášením, že kdokoliv ho zahlédne, musí to okamžitě hlásit Ministerstvu kouzel. Ano, oficiálně se z něj stal uprchlík před zákonem... Silně zahřmělo a na zem dopadly první dešťové kapky. Muž zvedl límec svého modrého kabátu, aby mu ledové kapky nepadaly za krk, a pevněji sevřel starý ošumělý kufr plný tajemství. Kufr, jehož obsah ho dostal do celé téhle šarády. Volnou rukou každou chvíli šmátral po hůlce za opaskem, aby se ujistil, že tam stále je, připravena k případnému použití. Nerad by ji používal, ale kdyby musel...

Ulička ho vyplivla na malém placu. Pozvedl hlavu k ceduli a přečetl si nápis. Grimmauldovo náměstí. Pousmál se. Konečně byl na místě. Stanul před domy jedenáct a třináct. Žádného mudlu netrápil onen drobný detail, tedy chybějící číslo dvanáct. Pro kouzelníka to byl velmi důležitý element. Pozorně se rozhlédl, ale nikoho v dešti neviděl. Spoléhal tedy na to, že ani jeho nikdo nevidí. Pozvedl svou hůlku a oba domy se náhle začaly rozestupovat... Nevěděl, co může čekat. O tomto místě neměl nic vědět. Nic o Fénixově řádu, odboji proti Voldemortovi. Ale on věděl, detaily mu sice nikdo neposkytl, ale málo je lepší než nic. Otázkou zůstává, jak se o tajném domě dozvěděl?

Když prvně po návratu do rodné Anglie spatřil svou tvář v novinách, začal se skrývat, úspěšně skrývat. Jednou v noci přebýval zrovna ve staré zřícenině v městečku Canterburry, z podlahy vyšlehly zelené plameny a z nich vyletěl obrovský majestátní fénix. Do klína mu hodil malý svitek pergamenu a zmizel stejně, jako se objevil. Polekaný a překvapený pergamen roztřesenými prsty rozbalil. Úhledným písmem na něm stálo:

Grimmauldovo náměstí 12, Fénixův řád. Zve vás drahý přítel Albus Brumbál. Klíčová věta: Sirius Black je nevinný, Pettigrew je krysa.

P.S.: Vzkaz zničte!

Několikrát dopis prolétl očima. Nechápal, o co jde. Na druhou stranu Brumbálovi důvěřoval, vezme-li v úvahu, že psaní je skutečně od něj. Způsob doručení by tomu odpovídal... Vytáhl hůlku a pergamen zapálil. Sledoval hořící psaní a přemýšlel nad jeho obsahem. Vydá se na to místo. Co by asi ve své situaci mohl ztratit?

Došel až k mahagonovým dveřím se zlatým číslem dvanáct a pozvedl ruku k zaklepání. Byl nervózní. Co či koho najde za dveřmi? Zhluboka se nadechl, vydechl a zaklepal. Netušil, že tímto gestem bude vtažen do událostí, o kterých nesnil ani v nejdivočejších snech.

Dveře se pootevřely na úzkou škvíru a on spatřil postaršího pána s prořídlými zrzavými vlasy.

„Kdo, k čertu, jste?" zabručel.

„Já jsem..." nestihl se představit, přerušil ho hrubý hlas vycházející zpoza zrzavého muže.

„Pusť mě, Arthure." Onen Arthur ustoupil a jeho místo vystřídal vysoký kouzelník s černou pletí. Přimhouřil oči a zkoumal nezvaného návštěvníka. Náhle se však jeho oči rozšířily. Poznal ho. Jeho prací bylo ho vystopovat a on mu mezitím vběhne přímo do náruče. Prudce rozrazil dveře, popadl hosta za kabát a vtáhl ho dovnitř. Dveře zabouchl a vši silou ho k nim přirazil. V jeho ruce se náhle zjevila hůlka, kterou namířil na návštěvníkův krk. Ten byl zděšený, vyjevený a netušil, co se to, ksakru, děje. „Kdo jsi?" vyštěkl černoch.

„Newton Scamander!" vyhrkl překotně a se strachem očekával, co se bude dít. Zaregistroval, že se chodba plní lidmi. Slyšel tiché hlasy a ženský kvik, ale nikoho přes širokou hruď svého věznitele neviděl.

„Co tady pohledáváš?! Jak jsi tohle místo našel?!"

„Dostal jsem tip," odpověděl rychle Newt a snažil se odtáhnout od hůlky nepříjemně se zarývající do jeho krku.

„Prosil bych detaily. Tvůj případ mám na stole na Ministerstvu. Dej mi kloudný důvod, proč tě tam rovnou neodtáhnout!" Do háje, bystrozor, pomyslel si. Neradno si s ním zahrávat.

„Byl to vzkaz od Albuse Brumbála. Taky mám říct, že Sirius Black je nevinný a že Pettigrew je zrádná krysa, doslova." Cítil, jak hůlka na jeho krku trochu povolila.

„Co přesně na tom vzkazu bylo?" zeptal se ten bystrozor klidněji.

„Stálo tam: Grimmauldovo náměstí 12, srdečně zve Albus Brumbál. Potom jen, abych vám řekl to s tou krysou."

„A kde je ten vzkaz teď?"

„Měl jsem ho zničit. Tak jsem taky udělal." Bystrozor se otočil na své přátele. Newt neviděl, co se děje. Nezbylo mu nic, než se tiše modlit, aby tohle celé už nějak dopadlo.

„Pokud tě skutečně posílá Brumbál, má k tomu jistě dobrý důvod," promluvil bystrozor nakonec a tlak na Newta uvolnil. „Pojď s námi." Ustoupil a Newt tak konečně spatřil skupinu lidí na chodbě. Popadl svůj kufr a vydal se k nim. Mezi nimi uviděl Siriuse Blacka, vedle něj stál muž se zjizvenou tváří a tmavýma kruhama pod očima. Vlkodlak, pomyslel si. Poznal to okamžitě. Dále zde stál ten Arthur a za ním malá podsaditá žena se zrzavými vlasy, která zrovna peskovala někoho na schodišti. Její zlost byla věnovaná několika puberťákům. Většina z nich zrzavých, tak jako ona, zřejmě její vlastní děti. Dvě dívky a čtyři chlapci. Jeden z nich, ach, u Merlina, byl Harry Potter. Stoprocentně.

Děcka se s protesty vydala po schodech nahoru, skupina dospělých do místnosti pod schody. Byla to jakási jídelna.

„Dejte vědět Brumbálovi," promluvil opět bystrozor. Následně se otočil k Newtonovi, který zrovna pokládal svůj kufr do rohu pokoje. „Hůlku," vyštěkl.

„Je to nutné?" zeptal se. Nechtěl být zrovna teď úplně bezmocný.

„Vaši hůlku," zopakoval a nevypadal, že bych měl náladu se o tom hádat. Newt tedy odevzdaně vytáhl zpoza opasku svou hůlku a vložil ji do natažené dlaně. Poté se posadil na židli, kterou mu bystrozor odsunul. Lokty se unaveně opřel o stůl a čekal, co se bude dít. Osoby v místnosti po sobě a po neznámém známém vrhaly zkoumavé pohledy. Newton se zaměřil na uštípnutou třísku na stole. Do pokoje vstoupil i ten vlkodlak a hned hlásil:

„Brumbál o něm zřejmě skutečně ví," řekl a kývl Newtovým směrem. „Brzy dorazí."

„No skvěle," prohlásil bystrozor. Za chvíli se skutečně ozvala hlasitá rána. Někdo se pomocí letaxu přemístil do vedlejší místnosti. Newton při to zvuku zvedl hlavu.

„Rád vidím, že jste dal na mé doporučení se sem dostavit," přivítal ho Albus Brumbál vřele.

„Já doufám, že jsem taky rád," zahučel mu jako odpověď.

„Takže mu můžeme věřit?" zeptal se bystrozor.

„Jistěže ano, Kingsley." Odmlčel se a pokračoval směrem k Newtovi. „Doufám, že vás mile přivítali?"

„Rozhodně," přitakal a pohledem propaloval bystrozora.

„Je hledaná osoba," začal Kingsley Pastorek, Brumbál mu ale hned skočil do řeči.

„Tak jako Sirius. Navíc, tady Newton je skvělý kouzelník, jeho pomoc by nám mohla být k užitku. Za předpokladu, že o něj Ministerstvo přestane mít zájem."

„Rád bych pomohl," přikývl nepřítomně Newt.

„Proč po vás vůbec jdou?" zeptala se ta žena.

„Převezl jsem pár kouzelných tvorů přes hranice do jejich přirozeného prostředí," vysvětlil klidně. Kufr v rohu se nebezpečně zatřásl, snad aby podpořil jeho slova.

„Jste pašerák," konstatoval tedy Arthur. Newt pokýval hlavou.

„V jistém slova smyslu. Nedělám to však kvůli zisku."

„Už kvůli tomu by to Kingsley mohl na Ministerstvu nějak zařídit," prohlásil Brumbál a mrkl na nesouhlasně se mračícího Pastorka.

„Kingsley je skvělý bystrozor, už několik let jde po mně," ozval se Sirius Black sedící v čele stolu s lišáckým úsměvem na rtech.

„Udělám, co budu moci," procedil Pastorek skrz zaťaté zuby.

„Vrátíte mi teď mou hůlku?" přihlásil se rychle Newton. „Prosím?" dodal, když spatřil bystrozorův nevraživý pohled. Oba muži se na sebe zvláštně ušklíbli a hůlka byla navrácena původnímu majiteli.

Albus Brumbál odešel, stejně tak jako Pastorek. Ten však ještě stihl zapřísahat, že Scamandera nespustí z očí. Nastalo vzájemné představování. Dokonce i děcka seběhla dolů. V záplavě zrzavých Weasleyových se ztrácel, a to doslova. I on sám byl zrzek. Ne tak ohnivý, ale byl. Z Molly Weasleyové se vyklubala skvělá hostitelka, která pro všechny byla jako jejich vlastní máma.

Ten večer spal po dlouhé době v pohodlné posteli. V teple, suchu a relativním bezpečí se člověk hned cítí lépe. Něco takového se mu již dlouho nepoštěstilo. Usnul rychle a spal tvrdým zdravým spánkem.

Náhlý nápad jsem se rozhodla přepsat do povídky. Zamiloval si někdo Newta tak moc jako já? Budu se snažit držet se, co se týče vlastností, předlohy. Nevím, jak moc se mi to podaří. Uvidíme!

Pokud čteš i mou další povídku Klenot rodu Blacků a zavítal jsi sem, vítej. Mám pro tebe vzkaz! Vím, že jsem si posledně stěžovala, že nejsem schopná nic sepsat, a bum, přidávám novou povídku... To je tak, když se rozhodnu psát kapitolu KRB a vznikne z toho příběh s úplně jinými postavami. No co už, stane se :D

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Kufr plný záhad (Newt Scamander FF) - 1. kapitola: