OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Knocking on Heaven's Door: Prolog

28.01.2019 (09:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 0× • zobrazeno 1535×

• 1995 (pátý ročník)

K jedné věci se musela přiznat hned na začátku: již léta snila o tom, že jednoho dne políbí Draca Malfoye. Na snídani, na hodinách přeměňování, v lektvarech (tam obzvlášť), v knihovně i ve vlaku. Zkrátka a dobře, když se nudila (a on byl poblíž), myslela na hlouposti. Nikdo z těch, kteří to o ní věděli, se však nad touto skutečností nepozastavoval, zejména proto, že si – kromě polibku od Draca Malfoye – vysnila také polibek od Colina Firtha, Donaghana Tremletta, či Cedrica Diggoryho. Naneštěstí, co se Diggoryho týkalo, zmeškala svou příležitost. Volde-Vy-víte-kdo ho totiž, před necelými dvěma lety, chladnokrevně zavraždil. Tedy, minimálně taková byla Potterova verze příběhu. To, čemu věřili ostatní, nebylo podstatné. Proč by taky mělo být? Nikomu nezáleželo na názorech těch, jež nebyli ani hrdinnými Nebelvíry, ani zlovolnými Zmijozely.

Isobel MacDougalová, se, jako hrdá Mrzimorka, nacházela v samém centru křížových paleb častěji, než by bylo zdrávo. Na rozdíl od většiny jejích spolužáků, drobné tmavovlásce však ono bruslení na tenkém nebelvírsko-zmijozelském ledě nikdy nijak zvláště nevadilo. Právě naopak. Povětšinu se z něj snažila vytěžit co nejvíce, a to především pro své sobecké účely. Co si budeme nalhávat, peněz není nikdy dost, zvláště když jste nevydělávajícím studentem kouzelnické internátní školy.

Čas od času se sice zamračila na svůj odraz v zrcadle, když na ni dopadla tíha následků jejího alibismu. Občas se, ze své věčné „nestrannosti“, dokonce cítila pod psa. Množství esejů, referátů, testů a úkolů ve škole jí úsměv na tváři taky často nevyčarovalo. A tak nebylo divu, že se sem tam musela odreagovat prostým, inteligenčně nenáročným zíráním na pohledné chlapce ve svém okolí. Mezi takové bohužel patřil i Draco Malfoy.

„Is.“ Daphne Greengrassová do ní šťouchla propiskou ještě předtím, než si stihla začít představovat výše zmíněného blonďáka bez košile.

„Hmm?“

„Přestaň na něho vejrat!“ sykla Greengrassová, jako by napomínala neposlušné dítě, nikoli téměř plnoletou čarodějku. „Merline, tohle je šílený! Proč já vždycky musím být uprostřed takovýchhle… uch!“

Issy protočila očima. Byl už to spíše takový reflex, preventivní akce, než cokoli jiného. Třebaže měla její nejlepší kamarádka pravdu. Draco Malfoy nebyl dostupný. Toto léto se zasnoubil s Astorií, Daphninou mladší sestrou. Všechno, co o tom Issy věděla, bylo, že se jednalo o manželství z rozumu. Což v kouzelnickém světě, ostatně, taky nebylo nikterak neobvyklé.

„No jo, no jo, klid, prosím tě,“ vydechla MacDougalová značně znuděným tónem. „Odteď budu vejrat už jenom na Thomase. Slibuju.“

„Děkuju,“ opáčila Daphne o něco měkčeji, leč neméně neústupně. „Víš, mohla by ses začít zajímat o chlapce ze své společenské vrstvy.“ 

Na to Issy pozdvihla obočí. „Prosím?“

„Slyšelas mě.“

„No jo, ale…“ zakoktala se předtím, než sklonila hlavu zpět k receptu v učebnici, k příležitosti průchodu Snapea. „Proč najednou ten vážný tón?“

„Protože tohle je vážné, Issy,“ odpověděla šeptem. „Jsi čistokrevná čarodějka, otec ti měl dávno začít hledat nápadníka. A ne, neargumentuj Mrzimorem, ten tě neomlouvá.“

Isobel se zamračila, trucovně špulíc rty. „Promiň, ale nevšimla jsem si, že by před dveřmi našeho domu postávala řada čistokrevných kluků, kteří by o mě stáli. Viním z toho Mrzimor, a ty by ses měla přidat.“

Tentokrát byla v protáčení očí řada na Daphne. „To není pro Mrzimor, ale pro to, jak se chováš.“

„Víš co? Nechme toho.“ Issy zatnula ruce v pěsti, přičemž vzhlédla k tabuli. Bylo zřejmé, že se nechtěla hádat. „Máme dost práce.“

Greengrassová ještě zamumlala cosi vzdáleně připomínajícího nesouhlas, než se obě ponořily do cvičení zadaných Snapem.

Po hodině se k jejich lavici doploužil Theo, zmijozelský viceprinc, s otráveným výrazem ve tváři. „Jestli vedle sebe ještě někdy nechám sednout Grangerovou, praštěte mě lopatou přes hlavu, prosím.“

Daphne se zasmála, Issy se zakřenila.

„Ale no tak, bratránku,“ promluvila Mrzimorka s potutelným úsměvem na tváři, zvednuvši se k odchodu. „Grangerová aspoň hezky voní. Mohlo to být horší.“

„To je fakt. Představ si hodinu třeba s takovým Goylem.“ Zmijozelka se zašklebila a otřepala.

„Vůči Goylovu pachu jsem imunní, bydlím s ním,“ prohlásil Theodore, „navíc, v hodinách se moc nehýbe, takže to není tak hrozný. Na rozdíl od Grangerový, která se v jednom kuse vrtí, něco si šeptá pod vousy a neustále má tik v ruce. Asi z toho, jak má pořád tendenci se hlásit.“

„Ale je sexy, Theodore, to musíš uznat,“ stála si za svým MacDougalová.

Mladík pokrčil rameny. „Pro mě je směrodatný, že je otravná jak blecha. Já bych s ní bejt nemohl.“

„A co je hlavní,“ Daphne se odmlčela, patrně pro dramatický efekt, „je to mudlovská šmejdka.“

Isobel semkla rty a kousla se do jazyka, aby na kamarádku znovu neprotočila oči.

„No jo, Daph. Na to bychom bez tebe zapomněli,“ pronesla s ironickým podtónem. Daphne si odfrkla, ale nic na to neřekla. Bylo jasné, že se nechtěla hádat. Nastalo trapné ticho, a tak si Theo pročistil hrdlo, aby se jej pokusil přerušit.

„Salazare, zapomněl jsem na úkol z alchymie. Máte už tu blbost hotovou?“

„Jistě,“ prohlásila Daphne přezíravě. Theo nasadil psí kukuč.

„Daph, zlato, ty víš, jak moc pro mě znamenáš, že jo?“ Jeho čokoládové oči se vpily do těch plavovlásčiných a oběma dívkám bylo jasné, kam míří. Tedy, Issy si myslela, že Daphne Theodorovi neskočí na špek, že je jí jasné, že se pokouší o flirtovací tón jen kvůli vlastnímu sobeckému prospěchu. Čím déle ale pozorovala, jak pohled v Daphniných modrých očích jihnul, tím více nejistě se cítila.  

„Neruším vás?“ Issy hlasitě luskla prsty. Jak Theodore, tak Daphne několikrát zamrkali. „Hele, na tu alchymii se můžem podívat dneska odpoledne, jestli chceš, Theodore. Já ten úkol taky ještě nemám, ale mám poznámky z hodiny. Nějak to dáme dohromady.“

„Ehm… jo, jasný,“ vyhrknul mladík.

„No, já už… musím jít,“ vydala ze sebe Daphne, podobně nervózně jako Theo. „Is, uvidíme se na večeři. Theodore...“

A byla pryč. Issy se podezřívavě zamračila, štípajíc bratránka do paže.

„Jau! To bolelo, sestřeno!“

„Nebuď padavka,“ odsekla okamžitě. „Co to mělo znamenat?“

„Co mělo znamenat co?“ zopakoval uraženě.

„Ty vaše pohledy pět sekund zpátky! Tvůj kompliment, nervozita, že by se dala sekerou roubat… mám pokračovat?“

Theo pokrčil rameny. „Já si jenom chtěl opsat ten úkol, toť vše. Taky ses mohla ozvat dřív s tím, že ho nemáš. Nebyl bych se Daphne doprošoval.“

„Já tě fakt nechápu,“ vydechla Issy, nevěřícně kroutíc hlavou. „Co se vám klukům honí hlavou? V jednu chvíli s ní flirtuješ, v další dáváš jasně najevo, že ji ve skutečnosti vůbec nemáš rád. Co teda vlastně chceš?“

„Nevím.“ Theo se nepohodlně ošil. „Za to ale přesně vím, co nechci. Lásku. Protože ta všechno komplikuje a já teď žádný komplikace nepotřebuju.“

„Aha. Takže ty chceš v podstatě jenom sex.“

„No, to bych zas neřekl,“ bránil se Zmijozel při průchodu chodbou, směrem k učebně přeměňování. „Jak ti to mám vysvětlit? A jo, už vím. Vezmi si třeba takovýho Blaise Zabiniho.“ V tu chvíli Issy ztuhla. Ovládla se však dříve, než si její reakce Theodore stihnul všimnout. „Ten má holku – i když se to snaží tajit, jak může. Má pravidelnej sex, je šťastnější než býval dřív, dokonce má teď i lepší známky. Jeho holka po něm ale evidentně nic nechce. Blaise se o ni – mimo jejich setkání – nestará a jí to nevadí. Po Blaisových penězích taky očividně neprahne, a – co je hlavní – dokáže se obejít i bez něj. Nevím, kdo to je, ale vím, že si ji chci vzít.“   

Issy se málem zadusila kyslíkem. Sakra. Takže už i Theo věděl, že Blaise někoho má. To nebylo dobrý… Přece to měl držet v tajnosti a být co nejnenápadnější! To bylo smyslem celého jejich „přátelství s výhodami“. Mrzimorka by, měsíc zpátky, na Blaisův návrh nebyla přistoupila, kdyby jí svatosvatě neslíbil, že se o jejich malém, pravidelném rozptýlení nikdo nedozví. 

„Issy?“ Nezareagovala. „Hej!“

„Co?“ Koukla na Thea, až když do ní žduchnul a ona málem vrazila do zdi.

„Ty mě vůbec neposloucháš,“ vyčetl jí.

„Poslouchám!“

„Fakt? Tak co jsem teda říkal o Daphne?“

„O… ehm…“ zarazila se, než se stihla přeptat a tím potvrdit, že skutečně nedávala pozor. „Že je… moc hezká a inteligentní?“

„Těsně vedle,“ prohlásil ironicky. „Říkal jsem, že bych to s ní možná i dokázal dát dohromady, jenže-“

„Jo… to je moc zajímavý, Theo,“ přerušila ho. Její myšlenky byly ve sklepení, se Zmijozelem tmavé pleti. „Poslyš, já už budu muset jít. Musím si před přeměňkem ještě něco zařídit.“

Pozdvihnul obočí. „Co je tak naléhavýho, že to nemůže počkat?“

„Nó… Prýtová! Já jí vlastně slíbila, že to… že jí pomůžu přesadit zlaté přesličky. Zabere to hodně času a námahy. Chápej, babka už se na to, při svým věku, necítí.“

„Óká. Mám ti držet místo?“

„Ne, hodinu už nestihnu!“ houkla Isobel přes rameno, už víceméně na odchodu.

„A uvidíme se teda odpoledne?“

„Jasný! V pět v knihovně, náš stůl! Měj se!“ 

„Čus!“ houknul za ní, než zapadnul do třídy.

Theo | Daphne | Isobel

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Knocking on Heaven's Door: Prolog: