OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Knocking on Heaven's Door: Kapitola dvacátá pátá



Knocking on Heaven's Door: Kapitola dvacátá pátáJak to dopadlo s Dracem? Ať se líbí! :)

Vánoce u Malfoyových

Daphne lenošila. Alespoň jeden den v roce si mohla dělat, co chtěla, a tak popadla v knihovně Eccovo Jméno růže a sedla si na parapet ve spojovací chodbě před svým pokojem. Nikdo z rodiny tu netrávil moc času, a tak si to místo už ve třeťáku upravila k obrazu svému. Aktuálně tu bylo aspoň deset nadýchaných polštářů, ke kterým nedávno přibyl jeden nový, od matky.

Nosem nasála směsku vůní, která se už od rána linula celým domem. Byla to skořice, smíšena s vanilkou, perníkem, pečenými kaštany, a v neposlední řadě i krůtou. Zkrátka a dobře, domem Greengrassových voněly Vánoce a Daphne nemohla jinak než si to užívat.

Situace se, od doby, kdy začala skákat, jak Malfoy pískal, změnila. Greengrassovým se začalo blýskat na lepší časy, přesně jak jí slíbil. Otec se stal plnohodnotným právním poradcem Ministerstva kouzel, a tak mu rukama procházely všechny případy Ministerstva. Astorie se vídala s psychologem, a dokonce na ní byly patrné pokroky. Zbavila se deprese a našla si nový cíl – stát se učitelkou astronomie v jedné z kouzelnických škol. Matčina série článků o nejúspěšnějších ženách kouzelnické Británie měla obrovský úspěch a ona začala cestovat po celé Británii. Po Vánocích měla dokonce domluvené interview s Marthou MacDougalovou, viceprezidentskou Mezinárodní konfederace kouzelníků a čarodějek, matkou Isy MacDougalové.

Isa… Daphne se ne a ne rozhoupat. Věděla, že by si s ní měla sednout a pěkně si vše vyříkat. Tolik měsíců nepromluvila s nikým jiným než se Zmijozely a už jí to lezlo na mozek. Cítila, že potřebuje změnu – čerstvý náhled na věc. Přála si… toužila jí říct, co všechno se v jejím životě, za ty měsíce, změnilo. Chyběla jí, a to tak, že velmi. Jenže tu pořád byla ta hořká pachuť zrady, která stála za Isiným jménem. I když se na celou tu nešťastnou záležitost s Malfoyem Daphne podívala s odstupem času a emocemi ztlumenými na minimum, nemohla si pomoct. Měsíce, kdy s ní nepromluvila, pak ještě prohloubily propast, která mezi čarodějkami vznikla.

Daphne si olízla ukazováček a obrátila stránku. Čekala ji jedna z posledních kapitol – dost možná její nejoblíbenější. Oba hrdinové příběhu – vzdělaný františkán a jeho mladší, benediktýnský kolega – zjistí, že vrahem je knihovník. Těšila se, upřímně a nepokrytě. Schválnost, jak vidno, si však na ni, i o Štědrém dni, došlápla.

Uslyšela ve své blízkosti známé „puff“. Byl to skřítek, to mohla říct s jistotou. Otázkou ale bylo čí skřítek. Jejich Trudy už byla skřítkou v důchodovém věku, a tak měla přemisťování mistrně zvládnuté.

Plavovláska se natočila tak, že dostala přímý výhled na drobnou, vyděšenou skřítku. Skuhrala a fňukala, jen co je pravda.

„Hej,“ ozvala se Daphne, a tak se skřítka v mžiku otočila a zamžourala na ni obrovskýma, modro zelenýma očima. „Co tu chceš?“  

„W-Winky se omlouvá,“ koktala skřítka. „Hledá slečnu Daphne… Daphne Greengrassovou.“

Zmijozelka pozdvihla obočí a zaklapla knihu. „To jsem já. Kdo tě posílá?“

„M-mladý pán… pan Malfoy. Říkal, že-že má jít pro slečnu Daphne,“ vyhrkla Winky plačtivě. „Ublížili mu… moc mu ublížili. W-Winky se mu snažila pomoct, ale nešlo jí to. Je-její magie nestačí, není dost silná. Hloupá, neschopná Winky!“

Skřítka se začala tahat za uši a Daphne na ni vyvalila oči. Jistě ji to bolelo.

„J-jenom klid!“ dostala ze sebe, přičemž se bleskurychle vyhoupla na nohy a popadla skřítčina zápěstí, aby si dále nemohla ubližovat. „Řekni mi pomalu, co se mu stalo, ano?“

Winky přikývla. „Mladý pán byl na setkání. Pak všichni odešli a on jediný zůstal v jídelně. W-Winky chtěla vstoupit, ale pan Malfoy řekl, že tam nesmí. Že když to udělá, Temný pán neztrestá jen mladého pána, ale i Winky.“ Z očí se jí valily slzy jak hrachy. „Je jí to líto, tak moc ji to mrzí! Měla vstoupit, mě-měla pánovi pomoct!“

„Winky, soustřeď se,“ poprvé skřítku oslovila jejím jménem. „Víš, jak vypadá kletba Cruciatus? Myslíš, že ji použili na tvého pána?“

Tvoreček nejdříve neodpověděl, pak ale zakroutil hlavou. „Winky si to nemyslí. Na podlaze je krev… jsou tam kaluže krve.“

To bylo vše, co Daphne potřebovala vědět. Pustila skřítčiny ruce a narovnala se. Proboha, to jí tak ještě scházelo… Malfoy v krvavé lázni na Štědrý den. Proč sakra poslal zrovna pro ni? Nebyla léčitelka. Vlastně jí léčitelství nikdy nijak zvlášť nešlo. Mohl si přivést Zabiniho, Notta, nebo třeba Isu – zkrátka kohokoli kompetentnějšího než ji. A když už jsme u toho, co je sakra špatného na nemocnici?

„Vezmi mě k němu.“ Daphne ke skřítce natáhla ruku. Ta ji popadla a za sekundu byly pryč.

 

Slovní spojení krvavá lázeň celkem vystihovalo obraz, který se jí vyrýsoval před očima, když se přemístili do Malfoy Manor. I Daphne, která byla ke zraněním a zraněným v hodinách kouzelnického léčitelství naprosto netečná, musela uznat, že tu bylo, na člověka bez lékouzelnické praxe, až moc nechráněného biologického materiálu. Pro ilustraci, musela několikrát máchnout hůlkou, aby se k Malfoyovi bezvládně ležícímu na podlaze vůbec byla schopna dostat, aniž by si zašpinila boty.

Temný pán na něj musel použít nějakou řezací kletbu. Jinak tolik krve prostě nemohl ztratit.

„Malfoyi,“ blondýna zvolala jeho jméno, jakmile si k němu přidřepla. Nereagoval, a tak mu přiložila dva prsty ke krku. Měl puls, který se Daphne dokonce i zdál být dost silný, takže odvodila, že Malfoye dokáže probudit. Proto ho poplácala po tvářích.

„No tak, vstávej, Růženko,“ pokračovala v plácání, bez výsledku. „Fajn, tohle byl blbej nápad.“

Po určité době se otočila na skřítku. „Hele, já netuším, co s ním mám dělat. Jestli mu chceš pomoct, vem ho do nemoc-“

„Ne…“ Daphne ucítila na levé dlani dotek něčí kůže. Trhla hlavou a zjistila, že se po ní Malfoy začal sápat. Naneštěstí tak činil rukou zašpiněnou od krve a Daphne měla co dělat, aby se od něj znechuceně neodtáhla.

„Malfoyi, měj rozum,“ prohodila smrtelně vážně. „Jak ti mám asi pomoct, když mi léčitelská kouzla vůbec nejdou? Vždyť já ani netuším, co mám dělat!“

„Budu… budu ti říkat…“ špitnul, na což syknul bolestí. Daphne pochopila, že se k němu musí sklonit a přiblížit, aby vůbec dokázala porozumět tomu, co se jí snažil říct. „… co máš dělat.“

Nevesele se uchechtla. „Jo, už tě vidím. Podíval ses na sebe, za poslední půl hoďku, do zrcadla? Ztratil jsi několik litrů krve, ty blázne!“

„Greengras…“ Chtěl se hádat, viděla mu to na přivřených očích. Zároveň měl ale plno práce s udržováním vědomí. „Prosím.“

Daphne si odfrkla. Co mohla dělat? Ležel tu před ní pořezaný člověk – ne, vlastně Malfoy – a žádal ji o pomoc. Dokázala si představit, že kdyby odmítla vyhovět jeho žádosti, dal by ji k soudu za neposkytnutí první pomoci, nebo něco na ten způsob. Malfoy byl jako faraon – schopen čehokoli a pod ochranou božské síly.

Musela vstát, aby mohla vytáhnout hůlku, kterou měla v kapse mikiny. Sevřela ji v dlani, než si k němu znovu přidřepla. Tentokrát s dlouhým výdechem.

„Tak jo! Za tohle mi budeš setsakramentsky dlužnej, Malfoyi…“   

***

Daphne vyšla na terasu, za účelem nadýchat se čerstvého vzduchu. Po bezmála dvouhodinovém ošetřování polomrtvého Draca Malfoye to bylo jediné řešení jak neomdlít. S jeho vlastní nezanedbatelnou pomocí se jí povedlo dostat ho z nejhoršího. Winky mu teď mazala zacelené rány mastičkou a obvazovala mu je bandáží.

Plavovláska se lokty opřela o zábradlí a schovala obličej do dlaní. Bily se v ní protichůdné pocity a myšlenky. Soucítila s ním, nebo mu to přála? Nebyli přáteli, přesto si vybral ji. Ale proč? Nedávalo jí to smysl. Ani do jediné rovnice nedokázala doplnit všechny proměnné. Čím sakra byla pro Draca Malfoye? A čím byl on pro ni? Nechtěla… nemohla se nad tím zamýšlet. Vždyť jen ve Zmijozelu byl objektem zájmu tolika lidí. Daphne se nechtěla stát jednou z nich.

Přála si, aby jí na něm nezáleželo. Přála si přesunout se zpět do druhé půlky září – do doby, kdy ho z duše nenáviděla.

Zjistila, že jí po tváři skanulo něco mokrého. Slzy? Ne, to určitě ne. Nebrečela od svých pěti let. Podívala se nahoru, na zataženou oblohu a zjistila, že začalo sněžit. Čím dál tím lepší, pomyslela si ironicky.

Otočila se a prosklenými dveřmi koukla dovnitř. Malfoy seděl na židli, ruce zdvižené, zatímco skřítka kolem něj stále tancovala s bandáží. V tu chvíli se rozhodla, že už měla, na jeden den, Malfoye až nad hlavu, a tak se sebrala, přešla ke dveřím a vstoupila do místnosti. Doufala, že ji skřítka přemístí zpět domů, když o to požádá, protože o lokaci Malfoy Manor věděla asi tolik, co o lokaci bájného hradu Camelot – někde v Anglii.

„Ehm…“ odkašlala si ze své pozice u dveří na terasu. „Ráda bych šla, jestli mě už k ničemu nepotřebuješ.“

Zvednul k ní oči a bezelstně na ni zamžoural. Sakra. Byl to vůbec ještě Malfoy, kterého znala?

„Jasně. Winky tě vezme domů.“ Malfoy se pokusil vstát, ale nepovedlo se mu to. „Daphne, já… děkuju.“

Přikývla, načež radši uhnula pohledem. Skřítka si k ní našla cestu přes jídelnu a vzala ji za ruku. Už už se chystala lusknout prsty, Daphne se jí ale vysmekla.

„Hele, já vím, že se tě nemám na nic ptát, ale i tak,“ spustila předtím, než si stihla promyslet, co vlastně řekne. „Ty seš vážně Smrtijed?“

Draco naprázdno stisknul čelisti. Mlčel, proto si Daphne myslela, že její otázku ponechá bez komentáře. On ale nakonec přikývnul.

„Ty vole, takže Parkinsonová nekecala,“ vydechla zaraženě. „Kolik lidí o tom ví?“

„Někteří to tuší, někteří hádají. Neví to ale nikdo kromě mě, mých rodičů a teď už i tebe.“

„Tak proto jsi nezavolal Thea, Blaise nebo Isu…“ Prozřením se jí rozšířily zorničky. „Plánuješ jim to někdy říct?“

„Není důvod,“ zakroutil hlavou, „brzo to sami zjistí.“

„Jak to myslíš?“ zeptala se. Uvědomila si však, že nechce znát odpověď dříve, než jí stihnul odpovědět. „Ne, ticho! Nechci to vědět.“

„Daphne, chci, abys věděla, že si vážím toho, žes přišla, když tě o to Winky požádala,“ vydechl nakonec Malfoy upřímně. Daphne se nepříjemně ošila.

„Jo, no, ono… kdyby se ti na Štědrý den doma objevil vyděšený, roztomilý, cizí skřítek s šaty a rukama od krve, asi bys ho nevykopnul na ulici,“ pokusila se zlehčit situaci. Malfoy se křivě usmál.

„I tak, nemám moc přátel. To, žes byla ochotná pomoct, znamená, že mám v tobě oporu,“ pokračoval v podobně upřímném duchu a blondýnka měla co dělat, aby se nezačala červenat. Netušila, co to do ní vjelo. Obvykle byla vůči takovým kecům imunní. Jenže Malfoy se tvářil, že každé své slovo myslí vážně, proto najednou nevěděla kudy kam.

Ještě chvíli se bavili. Daphne se Draca tu a tam zeptala na nějaké ty klady a zápory smrtijedského bytí, on jí většinou nedal odpověď žádnou, nebo skutečnost podal tak mlhavě, že si z ní nic nevzala. Hlavně ji ale zajímalo, jakou kletbu na Draca použili. Na tuto otázku jí rovněž nemohl odpovědět, neboť kletbu neznal. Když se ho zeptala, jestli mu to udělal sám Voldemort, Draco jí sice neřekl ani slovo, ale ona si z jeho odevzdaného výrazu vzala, co potřebovala.

Za čtvrt hodiny do jídelny nakráčela lady Malfoyová, a tak Daphne zrudla a vyměnila si s ní několik zdvořilostních frází. Narcissa se zdála být potěšená její přítomností, s jistotou to ale plavovláska říct nemohla. Každopádně, na nic se nevyptávala, což Greengrassová ocenila. Rozloučili se a Winky Daphne přenesla domů.    


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Knocking on Heaven's Door: Kapitola dvacátá pátá:

3. TinkerTailorSoldierSpy přispěvatel
22.05.2019 [17:27]

TinkerTailorSoldierSpyMoc vám všem děkuji za krásné komentáře, holky!Emoticon
Mayo, bude hůř! EmoticonEmoticon
Fluffy, Daphne je koloušek, i když je otázkou, jestli by to udělala, kdyby tím zraněným byl někdo jiný než její šéf. Já myslím, že ne. EmoticonEmoticon

2. Maya666
20.05.2019 [19:16]

Jop Tinker ma jsi pravdu.... Pohoda vyšuměla do prázdna a teď začíná HardCore Emoticon těším se na další Emoticon

1. Fluffy admin
19.05.2019 [17:59]

FluffyTak tohle byla symfonie. Emoticon
Hm, teď jsem si uvědomila, jak to musí vyznít, ale moje zvraty milující já to prostě totálně sežralo i s navijákem. Emoticon PA-RÁ-DA! Emoticon Emoticon Emoticon Ačkoliv je situace nesmírně vážná a brutalita Pána zla se tu projevila v plné zrůdnosti, nesmírně oceňuju to, jak jsi to napsala. Věřila jsem ti každé slovo. A navíc zvolit Daphne jako vypravěče té tíživé atmosféry dodalo příběhu šťávu - nečekané, ale moc povedené. Emoticon Ač Zmijozelka, líbilo se mi, jak rozpolcená svými pocity je - a jak nakonec udělá dobrou věc, i když samozřejmě s tím přichází jisté potenciální výhody do budoucna. Musím říct, že se nemůžu dočkat, jak to všechno dopadne - s Dracem a jeho Rozplývací skříní, s jeho vztahem k Ise, jestli se Daphne nakonec s kamarádkou usmíří... Na všechny odpovědi se těším. Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!