OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Knocking on Heaven's Door: Kapitola druhá

04.02.2019 (14:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 3× • zobrazeno 1404×

Poslední slovo

„Prokrista, Malfoyi.“ Vydechla, když prvotní šok odezněl, a chytla se zábradlí. „Party je v přízemí, ne na schodech.“

„No nepovídej, MacDougalová,“ odpověděl ironicky. „Bez tvého vysvětlení bych se neobešel.“

„Vidíš, takže vlastně nemáš zač,“ pokračovala v podobném duchu. Pak už se ho pokusila obejít, aby mohla co nejrychleji zmizet za dveřmi svého pokoje a nevylézt odtamtud až do zítřejšího pozdního dopoledne. Zmijozel jí ale nedal příležitost.

„Vidím, že ses od dětství vůbec nezměnila. Tvoje způsoby jsou pořád srovnatelné s manýry průměrného koštěte,“ zhodnotil věcně, tónem, jakým si většina lidí kupuje v pekárně rohlíky. Nadechla se, vydechla a pohlédla mu zpříma do očí.

„Ty sis s tou drzostí začal. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá,“ pokrčila rameny. „A navíc, co ty víš o košťatech? Jsi jenom hezká tvářička, co na nich lítá. Otevřel jsi ale někdy Svět košťat, Zlatonkovou revue, nebo třeba Famfrpál v průběhu věků?“

Draco pozdvihnul jedno obočí, což byla, na jeho standardy, přemrštěná reakce. Tím se teď ale neměl čas zabývat. Nevěděl, co ho překvapilo víc. Jestli skutečnost, že zpochybnila jeho znalosti košťat, to, že ho takhle veřejně nazvala hezkou tvářičkou, nebo fakt, že ona sama se o košťata evidentně zajímala více, než by do ní řekl.

Než by do ní řekl… do háje s tím, on si přece mohl říkat, co chtěl. Byl o tolik lepší než ona, minimálně co se původu týkalo. Anebo ne? Neznal ji. Nikdy s ní nemluvil, třebaže věděl, že byla Nottovou sestřenicí, že pocházela z čistokrevné rodiny a že se bavila s Daphne Greengrassovou a Zabinim. Také ale byla zařazená do Mrzimoru, což z ní v podstatě dělalo druhou Hannah Abbottovou – nepodstatnou, nemotornou, naivní nanynku s nulovou úrovní a inteligencí šumící trávy.  

„To si vyprošuju. Jako chytač zmijozelského týmu o nich určitě vím víc než ty,“ opáčil sebejistě a sledoval, jak si vzdorovitě založila ruce na hrudi. Na tváři se jí přitom zjevil výraz, který by shrnul slovem výzva.

„Bývalý chytač. A jestli to tak vážně je, dokaž, že máš pravdu.“ Chtěl namítnout, že nemá jak to dokázat, jenže ona ho přerušila. „Jaká je nejnižší možná rychlost Kulového blesku?“

Ušklíbnul se. „To ví každý. Dvě stě čtyřicet kilometrů za hodinu.“

Pozoroval, jak přimhouřila oči. Zřejmě jí nebylo příjemné, že měl pravdu.

„Teď je řada na mně,“ prohlásil pevně. „Když už jsi začala s tím Kulovým bleskem, jaké má zrychlení?“

„Z nuly na dvě stě čtyřicet za deset sekund,“ prohlásila bez zaváhání. „Nic moc oproti Thunderboltu, na kterým pracuje jejich konkurence. Četla jsem, že bude mít zrychlení z nuly na dvě stě pade za –“

„Za sedm sekund, já vím.“ Draco zavrtěl hlavou. „Rychlost ale není všechno, dneska daleko víc záleží na bezpečnosti. Problém je, že tyhle dvě vlastnosti jdou vždycky proti sobě. Když zlepšíš jednu, z druhý to hodně ubere.“

„Famfrpálisty by ale rychlost měla zajímat ze všeho nejvíc.“

„Jenže famfrpálové týmy tvoří necelou třetinu poptávky. Zbytek košťat jde do obchodů pro normální kouzelníky, kterým daleko víc záleží na bezpečnosti,“ osvětlil trpělivě.

Bruneta přimhouřila oči. „Jo, ale i mezi obyčejnými kouzelníky se najdou nadšenci – třeba jako můj otec – pro který je rychlost důležitější než bezpečnost. A vůbec, když už si někdo koupí koště kvůli jeho rychlosti, počítá se s tím, že je zkušeným letcem, že nemá problémy s ovládáním a že se bude držet základních bezpečnostních pravidel.“

„Taková by byla ideální realita, v praxi to tak ale nefunguje,“ zašklebil se mladík. „V obchodě s košťaty nezkoumají, jestli je zákazník kompetentní letec. Když jim na pult vyskládáš dostatek géček, vydají ti koště a nestarají se, jestli umíš létat nebo ne.“

„Jasně, protože každý by měl sám nejlíp vědět, jaký jsou jeho nebo její limity, a nekupovat si koště, na který nestačí. Měli by zavést něco na způsob centrálního testování letců a prodávat košťata jenom těm, kteří by prošli zkouškou.“ Issy vyslovila svůj názor a začala rukou šátrat v kapse své kožené bundy. Z té vyndala balíček cigaret, naprosto bezostyšně, před zraky blonďáka. Otevřela ji, jednu cigaretu vytáhla, vložíc si ji do úst, načež mu nabídla. „No nic, jdu si zakouřit. Dáš si se mnou?“

Draco se nestačil divit. Kouření byl odporný zlozvyk, nikdo v jeho okolí nekouřil. On sám se mu však poslední dobou tajně poddával častěji, než by bylo zdrávo. Tajně, protože kdyby to o něm zjistila Astorie nebo jeho rodiče, tak… tak co? Pravděpodobně nic. Nic by s tím neudělali. Byl už skoro dospělý, mohl si dělat, co jenom chtěl.

„Tady?“ Cigaretu přijal, ovšem rozpačitě se podíval kolem.

„Jasně, a kouzla požárního alarmu zmateme Confundem.“ Issy protočila očima. „Venku, ty Einsteine.“

Rychle seběhla schody. Čaroděj ji obezřetně následoval.

„MacDougalová, jediný Einstein široko daleko jsi očividně ty. Venku je pěkná kosa a ty jdeš jenom v tomhle lehkým čemsi, co máš na sobě,“ obdařil ji káravým pohledem, přičemž se natáhnul pro svůj vlastní svršek na věšák. „Zapomeň, že ti půjčím sako, až budeš drkotat zuby.“   

„Neměj péči. Já, na rozdíl od někoho, nejsem zimomřivá bábovka.“ Měla co dělat, aby se udržela a nevyplázla na něj jazyk.

Malfoy znovu propadnul údivu. Došla mu slova. Tedy, ne úplně, protože byl Malfoy, ale… překvapila ho verva, s jakou mu neustále odporovala. Všechny dívky, s nimiž dosud měl tu čest, po něm šílely; ať už byly ze Zmijozelu, nebo třeba z Havraspáru. Nikdy neměl o pozornost něžného pohlaví nouzi. S několika z nich dokonce našel i společné téma k rozhovoru, vždycky ale zjistil, že buďto neměly svůj názor, nebo že byly jejich názory naprosto mimo realitu. Tohle však bylo jiné. Konverzace přirozeně plynula a on se musel soustředit na to, co vlastně říká.

„Musíš mít vždycky poslední slovo, že ano?“ Vystřídal se s ní ve dveřích, které za sebou zavřel.

„Teda, ty seš tak bystrej,“ zašklebila se ironicky, přičemž se usadila na schod. „Hele, Zlatovlásko, měl bys mi vlastně děkovat, a ne mě tu lehkomyslně urážet.“

Draco vyprsknul ironickým smíchem, než se usadil vedle ní a vyndal zapalovač. „Dej mi jediný důvod.“

Pokrčila rameny, nechajíc si od něj zapálit cigaretu. Chvíli bylo ticho.

„Pomáhám ti s přípravou na manželský život. Takhle už to v něm chodí, víš? Ženská má vždycky poslední slovo.“

„Běž do háje, MacDougalová,“ zabrblal, zamračil se a potáhnul z cigarety.

„No tak…“ Bruneta se zazubila, u čehož do něj žduchla loktem. „Neber si to osobně, já si dělám srandu z každýho.“

Blonďák se odmlčel, oklepaje cigaretu. Když jejím směrem otočil hlavu, všimla si, že jeho výraz ještě trochu zvážněl, za předpokladu že něco takového bylo možné. „Jak se ti vůbec podařilo vyhnout se smluvenýmu manželství?“

Issy se zahleděla před sebe. „Já se mu nemusela vyhýbat. Táta se o něm nikdy ani slovem nezmínil. Ono není vždycky úplně na houby nebýt členem té nejmocnější, nejbohatší, nejvýznamnější rodiny.“

„To je irelevantní. Parkinsonovi, Averyovi, Bulstrodovi, Yaxleyovi a spousta dalších jsou na tom s majetkem a vlivem daleko hůř než vy, a přesto svým dětem dávno dohodli sňatky,“ trval na svém. „A ty se mi tu snažíš navykládat, že se tě otec nikdy nepokusil dát dohromady s nikým čistokrevným?“

Zakroutila hlavou. „Ne, protože moc dobře ví, co by z mojí strany následovalo.“

„Co by následovalo?“ S otázkou jí do tváře vydechl nikotinový mrak. Issy to přimělo znovu potáhnout. 

„Co by… sbalila bych si svých pět švestek, odešla z domu a neviděl by mě do doby, než by si to rozmyslel,“ vydechla věcně.

„I kdyby to znamenalo, že se tě zřekne?“ 

Zasmála se bez náznaku veselosti. „Můj táta by něco tak drastickýho neudělal. Co se potomků týká, nemá zrovna moc možností se realizovat.“

Draco znejistěl. „Ty ale nejsi jedináček.“

„Ne. Mám ségru, ta je ale… indisponovaná,“ odpověděla, a než Draco stihnul položit další otázku, zdvihla dlaň. „Hou, uber plyn, Zlatovlásko. Dost už o mně, teď je čas na rozbor tvýho života.“

Z jeho výrazu bylo patrné, že nebyl nadšen, přesto se stáhnul. „Tak se ptej, MacDougalová.“

„Jsi smrtijed?“

Mladíkovi málem vypadly oči z důlků a div že se nezadusil zbytkem nikotinu v plicích. Tohle téma bylo ve všech čistokrevných kruzích tabu. Ptát se na něco takového bylo přinejmenším naprosto nezdvořilé. Čekal kde co – osobní otázky na zasnoubení, na svůj vztah k rodičům, na stav svého konta. Ale tohle… copak zešílela?

„Eh… nějak se ochladilo, nemyslíš? Měli bychom se vrátit dovnitř,“ oznámil se zcela nezvyklou roztržitostí, u toho se bleskurychle vyhoupnul na nohy. Issy ho napodobila.

„Hej! Výmluvy si můžeš leda tak schovat za klobouk, Malfoyi,“ pípla rozlíceně. „Já ti odpověděla na každou otázku, a ty takhle?“

Otočil se k ní čelem, a tak, stojíc na schodu pod ním, vypadala ještě menší než obvykle. Byl na ně vskutku komický pohled.

„Moje otázky byly v mezích slušnosti. Tvoje je daleko za její hranicí!“

„Slušnosti… tss, to určitě,“ odfrkla si a zničila vzdálenost mezi nimi vystoupáním o ten jeden schod. Pak mu pevně koukla do očí; on jí pohled neméně neoblomně opětoval. „Spíš za hranicí tvýho strachu. Prostě se bojíš pravdy, ať už je jakákoli, nebo se pletu?“

Draco zrudnul a už už se nadechoval k protiútoku, jenže v tu chvíli se otevřely dveře vily Gun Aim a z nich vyšla vysoká, štíhlá blondýna. Jak blonďák, tak bruneta rychle odhodili a zašlápli zbytky svých cigaret. 

„Draco?“ ozvala se nově příchozí zpěvným tónem. I ve tmě si Issy nemohla nevšimnout, že se jednalo o Astorii Greengrassovou, v celé své obvyklé dokonalosti. Na sobě měla lehké, béžové sáčko a pod ním hráškové šaty do půlky lýtek. Nejednalo se však o těžkopádné, kýčovité šaty se širokou sukní (které teď mezi čistokrevnými zřejmě frčely); Astoriiny byly splývavé, takže formovaly její perfektní, útlé křivky, a decentní, takže budily dojem, že je dívka mnohem starší, než ve skutečnosti byla.

Isobel si povzdechla v čiré závisti. Ani kdyby trávila hodiny běháním, cvičením, výběrem šatů, make-upu a vlasovým stylingem, nikdy nebude vypadat tak skvěle.

„Astorie, proč nejsi vevnitř?“ promluvil blonďák tónem, který by Mrzimorka neočekávala. Byl tvrdý a zněl, jako by se na blondýnu zlobil (třebaže to byl on, kdo se vypařil na Merlin-ví-jak-dlouho z večírku, jehož byl čestným hostem). 

„Protože jsi mi tam chyběl, miláčku.“ V tu chvíli se Astoriiny oči poprvé přesunuly k Isině osobě a budoucí paní Malfoyová zmateně přimhouřila oči. „Draco, ty nás nepředstavíš?“

Chtěl říct ne. Viděla mu to na očích. 

„MacDougalová, moje snoubenka. Astorie, MacDougalová.“

„Stručnost je tvý druhý jméno, co, Malfoyi?“ špitla směrem k němu, v důsledku čehož vydal hrdelní zvuk podobný smíchu, než natáhla ruku k blondýně. „Isobel, těší mě.“

„Mě také.“ Potřásly si rukou a Astorie dokonce přidala drobný úsměv. „Večírek tvého otce se moc povedl. Předpokládám, že na něm máš svou zásluhu.“

Předpokládáš špatně, holčičko.

„Ne, nemám s ním nic společného,“ přiznala upřímně. „To všechno tam uvnitř je dílem Edny Hopkinsový. Ale pozor, autogramy dává jen do půlnoci.“

Periferně zaznamenala, že se muž po jejím boku usmál. Astoriin výraz se však nijak nezměnil.

„Aha, no, každý máme něco,“ odbyla ji Greengrassová. Pak už se její pozornost přesunula k Dracovi. „Matku bolí hlava, tak půjdou s otcem brzy domů. Já bych ale mohla zůstat, kdybys chtěl.“

„To nebude nutné, měla bys doprovodit rodiče,“ řekl tázaný strojeně, což Isobel dohnalo k myšlenkám, zda-li byl tak absolutně nespontánní i v průběhu jejich vlastní konverzace.

„Tak už aspoň pojďme dovnitř. Je tu hrozná zima,“ nenechala se odradit plavovláska.    

Draco však neodpověděl, akorát se, z nějakého důvodu, otočil k brunetě v nevyslovené otázce.

„Běžte, hrdličky, já se tu ještě zdržím,“ přiměla se vytáhnout koutky úst do úsměvu. Pak už mlčky pozorovala, jak plavovláska s blonďákem mizí ve dveřích. Zaslechla jen, jak se Astorie trochu vyčítavě Draca zeptala, zda kouřil. On ji odbyl prostou lží, než se za nimi dveře definitivně zavřely.

Lord Iago MacDougal | Edna Hopkins | Morag

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Knocking on Heaven's Door: Kapitola druhá: