Knocking on Heaven's Door: Kapitola čtvrtá • OurStories.cz ~ naše povídky

Isa dává dohromady Thea, Narcissa Dracovi objasní několik manželských zásad. Ať se líbí. :)

11.02.2019 (11:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 1× • zobrazeno 1190×

Manželství? Zásadně bez lásky. Rodina? Nade vše.

„Á, podívejme. Cassanova vylez z kanafasu,“ promluvil pobaveně Iago MacDougal od jídelního stolu, k němuž se právě doploužil i jeho synovec. Poslední jmenovaný sebou plácnul na jednu z nejbližších židlí, složil ruce na stole a opřel se o ně čelem.

„Bré ráno,“ zahučel Theodore ze své hvězdné pozice.

„No, koukám, že jak pro koho,“ zazubil se starší z mužů. „Jak se cítíš, lve salónů?“

Tázaný se nezmohl na slovní vyjádření. Místo toho zvedl ruku s palcem nahoru a obrátil ji tak, že ve výsledku byla palcem dolů. Lord MacDougal se rozesmál.

„Snažíš se s použitím historických náznaků říct, že se cítíš jako otrok v Koloseu?“

Na to Theodore toutéž zdviženou dlaní zakýval ze strany na stranu, čímž v podstatě řekl, že tak nějak.

„Neboj se, to přejde. Isa ti tu nechala lektvar proti kocovině. Máš ho vypít ještě před první sklenkou vody.“ Theo uslyšel šustění a následné zavrzání židle. Pak bylo chvíli ticho, dokud přímo před něj nebyl položen skleněný flakon s lektvarem. „Tvému otci jsme dali vědět, že jsi přenocoval tady. Trval na tom, že si tě dnes vyzvedne.“

„C-cože?“ Theodore zvednul hlavu, v očích čirá panika. „Kdy…?“

„Klid, dorazí až v poledne. Do té doby se snad Ise povede dát tě dohromady,“ pronesl MacDougal smířlivě. „Mimochodem, co si dáš k snídani? Máme vajíčka, slaninu, sýr, fazolky… co jen si tvůj žaludek žádá.“

Theo zamumlal cosi nesrozumitelného, co si starší z mužů zcela správně vyložil jako „nic“.

„Dobře, tak kdyby sis to rozmyslel, houkni na Luckyho. Já musím jít do práce, ale Isobel by se měla vrátit každou chvíli.“ Slyšel, jak se od něj hlas strýce postupně vzdaluje, a upřímně, byl za to rád. Daleko víc než společnost teď potřeboval ticho.

„Drž se, chlape, uvidíme se v poledne.“ Strýc ho ještě poplácal po rameni, než definitivně opustil místnost i dům.

Lhal by, kdyby řekl, že neusnul. Dokud ho násilně nevzbudilo hlasité bouchnutí dveří, netušil, která bije.

„Jsem doma!“ donesl se k jeho uším hlas sestřenice. Neodpověděl. „A nesu záviny s nugátem! Stavila jsem se v tý mudlovský pekárně na rohu Austinový a Pembertonový, a zjistila jsem, že jsme se narodili ve špatným světě. U mudlů je všechno o tolik levnější!“

„Is?“ zahučel brunet.

„Ano?“

„Mohla bys bejt zticha?“

„Ne,“ zapěla na cestě z haly do kuchyně. Když kolem něj procházela, bouchla ho do zad. „Theodore, seber se, za půl hodiny je tu strýc.“

Tázaný zachrčel. Jakmile zvednul hlavu, zjistil, že nedokáže páteř udržet zpříma, a tak si hlavu podepřel rukou.

„Netřeba se namáhat, už teď jsem mrtvej muž. A to nemyslím obrazně,“ zaskřehotal, přičemž se chopil šálku s kávou, který se, po Issyině příchodu, objevil v jeho blízkosti.

„Ty to zas přeháníš, budeš v pohodě.“

„Jó, to se ti lehko řekne, nebydlíš pod jednou střechou se smrtijedem.“

„Vždyť ty nevíš, jestli jím je!“ Nasupeně odhodila sáček s šátečky na kuchyňský pult. Dokonce i Theo z jejího tónu vycítil, že něco nebylo v pořádku. Prudce se nadechla a zavřela oči. „Promiň, já… vím, že máš strach. I když si nemyslím, že se bojíš oprávněně.“

Mlčel, vejraje do kávy.

„Theo…“ vydechla už značně zoufale, odsunouc židli vedle něj, na kterou usedla. „Seš si jistej tím, cos slyšel? Já si prostě nedokážu představit, že by strýc Julian byl schopen jenom tak zabíjet, a už vůbec ne ve jménu podělaný krevní čistoty!“

„Vážně? A proč?“ otázal se najednou chlapec.

Znejistěla. „Proč co?“

„Proč si to nedokážeš představit?“ pokračoval chladně. „Protože ti z každé svojí cesty přiveze nějakou cetku, zatímco mně sotva oznámí, že se vrátil? Protože ti vždycky pochválí dekorace i jídlo, i když s nimi nemáš nic společného, zatímco mě tak maximálně zpucuje za špatné známky? Protože je k tobě pozornější a laskavější, než kdy byl ke mně?“

Issy mlčela, u čehož na něj ohromeně zírala. Netušila, že se v něm hromadily takové myšlenky a nevěděla jak z toho ven.

„Jak tě vůbec napadlo nás dva srovnávat?“ vyhrkla. „Já jsem jeho neteř, musí mě rozmazlovat, protože do mý výchovy nemá co mluvit. To ty seš jeho syn, pochopitelně že tě tu a tam zpucuje. Ujišťuju tě, že to tak dělají všichni rodiče.“

Theo se zamračil. Něco na tom zřejmě bylo, ačkoli neměla pravdu ve všem.

„Slyšela jsi někdy pojem rodičovská láska?“ otázal se ironicky. „Můj otec ne. Nikdy v životě mě nepochválil, nic z toho, co udělám, mu není dost dobrý. Smířil jsem se s tím, že nikdy nedostojím jeho očekáváním. Ale jestli po mně teď bude chtít, abych se přidal na stranu Ty-víš-koho, jako to udělal on, tak mu už vážně dám vale.“

Issy se pousmála, sevříc chlapcovu dlaň ve své. „U nás máš dveře vždycky otevřené, to přece víš.“

Přikývnul, načež jí stisk opětoval. Issy pak začala vykládat něco o včerejšku, v čem zachytil Malfoyovo jméno. Nedával pozor, ještě pořád ho dost bolela hlava. V určité fázi se Issy zvedla s tím, že se půjde převléct, a on že si má dát rychlou sprchu a sníst si nugátový šáteček. V situacích, jako byla tato, ji bral jako svou starší sestru, přestože byla o měsíc mladší.

„Is,“ zavolal na ni ještě při odchodu. Otočila se téměř okamžitě. „Díky.“

„Za co?“ Zatvářila se zmateně.

„Však víš, za… šáteček,“ s poslední metaforou pozdvihnul koutky.

Ona mu oplatila spikleneckým mrknutím. „Za šáteček.“

***

„Draco, co to…?“ otázala se Narcissa k příležitosti spatření svého syna, kvapně omotávajícího huňatý šál okolo krku své snoubenky.

„Měj se krásně, Astorie. Taky mi budeš moc chybět!“ Otevřel své snoubence dveře, z nichž ji doslova vytlačil, než se vůbec stihla pořádně rozkoukat. Lady Malfoyová se nestačila divit, zatímco Draco si oddechnul.

„Synu, doufám, že máš pro toto své neslušné extempore dobré vysvětlení,“ začala žena vyčítavě, s pažemi založenými na hrudi.

„Ano, mám. Nemám ji rád,“ oznámil blonďák jako by se nechumelilo.

„Draco!“ vydechla žena pobouřeně. „Jak to mluvíš? Já… já tě nepoznávám!“

„Ale copak, máti? Jsem upřímný, to jsi po mně vždycky chtěla. Nebo se pletu?“ pokračoval v podobně rozjetém duchu. Bylo očividné, že je v ráži.

„Ano, ale ne takhle,“ pravila úsečně. „Po generace si rod Malfoyů, Blacků, ba i zmijozelská kolej nejvíce váží sebekontroly a zdvořilosti. Ty jsi porušil principy obojího. Doufej, že se Astorie nesvěří rodičům s tím, jak efektivně ses jí zbavil ještě před večeří.“

Protočil očima. „Nebudu se tvářit, že jsem z ní nadšený, když nejsem. Pro Merlina, matko! Jenom do Bradavic chodí aspoň tucet čistokrevných dívek, s nimiž bych skončil daleko radši! A vy jste mi museli vybrat tu… tu…“

„Tu jakou?“ Narcissa zdvihla jedno ze svých perfektních, světlých obočí. „Co si o ní myslíš, Draco? Teď je vhodný čas na upřímnost. Proč ji nemáš rád? Není dost hezká?“

Draco frustrovaně rozhodil rukama. „Opravdu si myslíš, že jsem tak povrchní? Že mi jde o to, jak vypadá?“

„O co ti tedy jde?“ Tlačila na pilu. „Tyto prázdniny jsi s ní strávil spoustu času, zdálo se, že si rozumíte. Byli jsme s otcem z vás dvou tak šťastní. Co se mezi vámi pokazilo?“

MacDougalová. To ona nás… mě pokazila tím, že se objevila.

„Nic se nepokazilo, protože se nemělo co pokazit,“ zavrčel. „Astorie je naprosto nezajímavá bytost bez vlastních názorů a možná i bez myšlenek. Nemůžu se do ní zamilovat, chybí jí… šťáva! Jiskra, kouzlo – prostě cokoli, co by ji udělalo méně prototypní, dokonalou, čistokrevnou paničkou.“

Narcissa se tvářila ublíženě. Draco to poznal, i když se své opravdové city mermomocí snažila skrýt za nečitelnou masku. Věděl, že zašel moc daleko, a dokonce i tušil, že si matka jeho slova vezme osobně. Nechtěl se jí dotknout, miloval ji. Jenže si nedokázal představit, že by měl trávit život s někým, jako byla Narcissa.

„Zkus mě, prosím, pochopit,“ vydechnul odevzdaně. „Já toho po vás přece nechci tak moc. Jenom… přál bych si strávit život s někým, kdo mě dokáže rozesmát a překvapit. Kdo mě přijme takového, jaký jsem, a ne proto, že za mnou stojí příjmení Malfoy a trezor u Gringottových. Chci ženu, která se mnou nebude souhlasit; takovou, se kterou se pohádám, a ona se mnou týden nepromluví, protože jí to pýcha nedovolí! Chci-“

„Dost,“ promluvila neústupně, s dlaní vztyčenou. „Odpusť, ale nemohu ztrácet čas posloucháním tvých romantických představ o perfektní ženě. Otec ti měl vysvětlit, že sňatky dvou čistokrevných lidí, obzvláště ze dvou tak vážených rodů, nejsou o lásce. Nejde tu o tebe, nejde tu ani o Astorii, a už vůbec ne o vaše pocity. Tohle manželství je o spojení dvou vážených, ctihodných rodů a o zachování rodové linie. Bavíme se o magii starší než všechno, co je nám známé,“ Cissy mluvila tiše a věcně. Draca to, pravda, začínalo děsit. „Budete-li mít v budoucnu dost štěstí, pak se do sebe časem zamilujete, jako tomu bylo u mě a tvého otce. Nebude-li vám však z hůry dáno, svět se nezboří. Oba si můžete zvolit svou vlastní cestu životem.“

„Zkrátka cokoli se nám zlíbí, jen abychom sdíleli příjmení,“ ušklíbnul se mladík ironicky.

„Taková je realita.“

„Tak si, matko, tu realitu schovej pro někoho, kdo je ochoten podřídit se jejím pravidlům.“ Draco zatnul ruce v pěsti, přičemž se natáhnul na věšák pro svůj vlastní kabát. „Já jsem připravený skousnout spoustu věcí. S kým mám ale strávit život, se rozhodnu sám, ať se vám to líbí, nebo ne. Mimochodem, je dost smutné, že má pro mě manželství zcela evidentně daleko vyšší cenu, než pro tebe s otcem.“

„Draco…“ Chvíli na to se ozvalo třísknutí dveří, to jak jimi blonďák za sebou prásknul, což u něj byla naprosto nečekaná reakce. Nebylo tedy divu, že se plavovláska začala o syna strachovat.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter