OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Klenot rodu Snapeů - 5. kapitola

10.07.2014 (09:00) • Drakie • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 1273×

Z předchozího dílu

Zírala jsem na ně asi minutu, když vtom si mě Harry všiml. Rychle přispěchal, otevřel mi dveře a hodil mi kufr nahoru. Pak si ale uvědomil, že si nemám kam sednout. Navrhl: „Můžeš si mi sednout na klín, Kate.“

Zavrtěla jsem hlavou. „V pohodě, nebudu vás rušit, radši si sednu k někomu jinému. Vždyť nevadí, že nikoho neznám.“

Z pohledu Cathariny

Vyklopýtala jsem z kupé na chodbičku, kde jsem vyklonila hlavu z okna a nechala se ovívat mrazivým večerním vzduchem. Bylo štěstí, že jsem si vlasy ráno zapletla do copu, takže mi teď nevlály všude kolem obličeje.

Pozorovala jsem ubíhající krajinu a přemýšlela, do které koleje mě přiřadí. Najednou se vedle mě objevila holka s hnědými vlasy po ramena a jakoby mopsím obličejem. „Ahoj, ty musíš být nová, nikdy předtím jsem tě neviděla.“

Mile jsem se usmála. „Jo, jsem Catharina Snapeová.“

Ta holka mi úsměv opětovala a zeptala se: „A to jsi jako Sevvieho dcera?“

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že myslí Sevvie jako Severus. Přikývla jsem. Musela být ze Zmijozelu, zkusila jsem si tedy tipnout někoho ze studentů, který by odpovídal jejímu popisu. „Nejsi náhodou Pansy Parkinsová?“

„Ano, jak jsi to uhodla?“ zeptala se nadšeně.

„Táta o tobě občas mluví. Máš hezké oblečení.“ Doopravdy, její světle zelené šaty podtrhovaly její oči stejné barvy a štíhlé nohy.

„Tvoje šaty taky nejsou k zahození, jen bych pro sebe volila asi jinou barvu. Od koho jsou?“ oplatila mi lichotku.

„Nevím přesně, návrhářky chodily až k nám a všechny jsou šité na míru, ale myslím, že tyhle jsou od Cici,“ odpověděla jsem upřímně.

Její reakce mě překvapila. „Wow! Tak to je bomba. Víš, vlastně se mi líbí tvoje vlasy, používáš na to nějaký lektvar?“

Povídalo se mi s ní opravdu dobře a nechtěla jsem ji unudit touhle historkou k smrti. „Je to dlouhý příběh, nechci tě s ním otravovat. Vážně to chceš slyšet?“

Ta se na chvilku zamyslela a pak nadšeně zvolala: „Můžeme si jít sednout k nám do kupé, pokud proti tomu nic nemáš. Stejně tady mrznu.“

Vyrazily jsme napříč vlakem. Ostatní si nás zvědavě prohlíželi a já se cítila jak cvičená opice, když si na mě jeden kluk ukázal prstem. Nedala jsem ale na sobě nic znát, přesně, jak mě to táta učil. Perfektní sebeovládání mi bylo vštěpováno odmalička, takže tohle nebylo nic těžkého.

Jakmile bylo v dohledu kupé se zataženými závěsy, Pansy zrychlila. Byla jsem o hlavu menší než ona, a tak jsem musela téměř běžet, abych jí stačila.

Seděli tam čtyři kluci a dvě holky. Draca Malfoye jsem poznala hned a jeho dvěma společníky nemohli být nikdo jiný než Vincent Crabbe a Gragory Goyle. Poslední kluk, který seděl úplně u okna, měl tmavou pleť, a proto jsem ho tipovala na Blaise Zabiniho. Holky byly na rozpoznání trochu těžší, ale nakonec jsem je poznala díky fotografiím studentů, které si můj otec schovával v knihovně, které jsem si tak ráda prohlížela. Boubelka byla Millicent Bulstrodeová a blondýnka Daphne Greengrassová.

Pansy mě celému osazenstvu představila a mě potěšilo, že jsem se ani jednou nespletla. Sedla jsem si úplně na kraj ke dveřím naproti Crabbemu, když vtom Daphne vyjekla: „Máš boží vlasy! Můžeme tě s Pansy učesat?“

Usmála jsem se. „Zrovna jsem se chystala Pansy říct, proč jsou tak dlouhé. Ale samozřejmě že můžete.“

Mávla jsem rukou a ve vzduchu se objevil kartáč spolu se sadou gumiček, spon a sponek, který jsem jim podala. Pak jsem si rozpustila cop a sedla si čelem ke dveřím, aby mě mohly česat pohodlněji.

Blaise mrkl na Crabba a ten si s ním prohodil místo, takže teď Blaise seděl naproti mně. Podíval se na mě a pobídl mě: „Tak povídej, krásko. Vážně přemýšlím o tom, že bych si taky nechal narůst takový vlasy.“

Zasmála jsem se. „A myslíš, že by se to holkám líbilo?“

Zkoumavě si mě prohlédl a zeptal se: „A tobě jo?“ Vyzývavě při tom pozvedl obočí.

Na chvíli jsem se zamyslela a pak jsem vytáhla hůlku a krátce s ní mávla. Najednou začal Blaisův dvoucentimetrový ježek růst a růst, dokud neměl Blaise stejně dlouhé vlasy jako já.

Ten na to zděšeně kulil oči, neschopen jediného slova. Všichni jsme se nahlas rozesmáli. „Myslím, že se mi to líbí, Blaisi. Mohla bych ti to nechat natrvalo, ne?“ zeptala jsem se.

„Ono to není natrvalo?“ úlevně si vydechl Blaise.

„Ne, za půl hodiny se ti smrsknou do původní délky,“ oznámila jsem mu klidně.

Daphne promnula jeho na-třicet-minut-dlouhé vlasy a nesouhlasně zavrtěla hlavou. „Kate je má hustší a jemnější. S tím budeš muset něco udělat. Třeba si je umýt.“ Všichni jsme se znova rozesmáli, když Blaise zrudl jako rajče.

Začala jsem vyprávět: „Stalo se to, když jsem měla asi deset let. Naštvala jsem se na Sima a vyrazila jsem do tátovy laboratoře. Věděla jsem, jak moc Sim mé vlasy miluje, a pokusila jsem se namíchat lektvar na plešatění. Jenže jsem tam něco pokazila a vzniklo z toho něco úplně nového. Můžu si teď zvolit, jakou délku vlasů chci a ony se mi tak do minuty změní. Stačí si to představit. Když jsem z laboratoře vyšla plešatá, Sim se hrozně vyděsil, ale uklidnil se, když jsem mu to vysvětlila a vlasy si zase nechala narůst zpátky.“

Pak jsme si ještě nějakou dobu povídali, když vtom začal vlak pomalu zpomalovat. Rozloučila jsem se a rozeběhla ke kupé Harryho, Rona a Hermiony, kde jsem měla věci. Nikdo už tam naštěstí nebyl a já jim tak nemusela čelit. Rychle jsem si nasadila školní hábit a spěchala ven.

Autor: Drakie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Klenot rodu Snapeů - 5. kapitola: