OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Klenot rodu Snapeů - 3. kapitola

07.07.2014 (13:00) • Drakie • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 1396×

Z předchozího dílu

Ano, ta holka byla příšerná, ale oni se taky smáli. Smáli se. Ron, Harry a dokonce i Hermiona. Věřila jsem jim. Táta říkal, že nemám nikomu věřit a jako vždy měl pravdu. Zradili mě. Podvedli. Najednou jsem se vynořila z keřovitého bludiště na malé kruhové prostranství. Uprostřed byla kašna a na ní soška Amorka. Opřela jsem se zády o kašnu, zavřela oči a brečela.

Z pohledu Cathariny

Probudily mě kroky. Otevřela jsem oči a vytasila hůlku. Vyskočila jsem na nohy a podívala se příchozímu do tváře. „Malfoy?“

Zatraceně. Nechtěla jsem, aby mě viděl. Aby mě takhle viděl. Podle toho, co Hermiona říkala, se mi kvůli tomu bude ještě pár let smát. Protřela jsem si oči a doufala, že neuvidí, jak jsou opuchlé od pláče.

„Catharino Snapeová? Co děláš, pro Merlina, na Malfoy Manor? A jak ses sem dostala?“ Nevěřícně jsem zamrkala očima. Na Malfoy Manor? Podívala jsem se na něj a začala se neovladatelně smát.

Díval se na mě jako na šílence, ale to bylo vedlejší. Chytl mě za rameno a zatřásl mnou. „Čemu se směješ?“

Trošku jsem se uklidnila a vypravila ze sebe: „Tvoje pyžamo...“

Z pohledu Draca

Teprve teď jsem si uvědomil, co mám na sobě. Vytahané, staré a mně už téměř malé zelené pyžamo se zlatonkami. Vypadal jsem v něm jako dítě, pro které bylo ostatně určeno. Mrška..

Pak jsem se ale na ni podíval blíž a všiml jsem si jejích opuchlých očí a rozmazané řasenky. Nedokázal jsem se na ni zlobit. Najednou ale zvážněla. „To jsem vážně na Malfoy Manor?“ Přikývl jsem.

Na tváři se jí usadil zamyšlený výraz. Po chvíli se na mě obrátila. „Musíte mít nějakou trhlinu v ochranných kouzlech. Byla jsem v Londýně. V parku. Šla jsem po takové cestičce, která vedla kamsi do keřů, a pak jsem vyšla tady.“

Zkoumavě se na ni podívám. „Takže tu nejsi dobrovolně?“ Sesula se na zem a zavrtěla hlavou, jako že ne. Sedl jsem si vedle ní a vyčaroval ze vzduchu kapesník. Podal jsem jí ho a ona ho vděčně přijala.

Z pohledu Cathariny

Nechápala jsem ho. Proč tady se mnou seděl, když byl údajně tak zkažený? Opatrně jsem mu poklepala na rameno. „Můžu se tě na něco zeptat?“

Překvapeně se na mě podíval. „Samozřejmě. Ptej se, poslouchám.“

„Bylo moc přehnané, že jsem potom, co Ginny urazila mého otce, na ni namířila hůlku a slíbila jí, že pokud to udělá ještě jednou, tak že prokleju ji a její rodinu až do dvacátého kolene?“

Zasmál se. „A tohle tě štve? Podle mě ne, zasloužila by si to.“

Ulehčeně jsem přikývla. „Díky, ale to není to, proč jsem tady. To proto, že oni se tomu smáli. Všichni, nejen ona. Já... myslela jsem, že jsou to mí přátelé. Byla jsem naivní.“

Z pohledu Draca

V té chvíli mi jí bylo líto. Jako doopravdy líto. Vzal jsem ji do náruče a přemístil jsem se s ní do domu. Skřítkům jsem poručil udělat jí horkou čokoládu. Asi po dvou hodinách jsem si uvědomil, že si povídáme o Bradavicích, pomlouváme Voldemorta a konečně, že moje ruka je omotaná kolem jejího pasu. Moc hezkého pasu.

Museli jsme se rozloučit. „Víš, ne že bych tě chtěl vyhánět, ale nechtěla bys jít? Tvůj otec tě bude hledat a musíš si to vyříkat s ostatními.“ Přikývla.

Ve dveřích se otočila a já marně zadoufal, že dostanu ještě pusu na rozloučenou. „Draco? Nechtěla bych, abys měl problémy, tak, co kdybychom se dohodli, že tohle zůstane jen mezi námi? Já jsem tě neviděla v tom luxusním pyžamu a ty jsi mi právě nedělal pár hodin vrbu.“

Musel jsem uznat, že by mě nenapadlo, že bych z toho mohl mít problémy, ale jak znám Snapea, tak ano.

Doprovodil jsem ji až k hlavní bráně a zavolal za odcházející postavou: „Dobrou noc, Cat!“ A ona se otočila, poslala mi vzdušný polibek a zmizela do noci.

Z pohledu Hermiony

Už několik hodin jsme seděli v hale a bedlivě hlídali dveře, kdy se objeví. Nikdo z nás nechtěl jít za Snapem a vysvětlovat mu, že se jeho dcera ztratila. Když jsem se na to dívala zpětně, cítila jsem se blbě. Bylo to jako... Jako kdyby se mi Malfoy smál, že jsem mudlovská šmejdka a Harry s Ronem se tomu smáli. A pro ni to bylo nejspíš ještě horší, protože my jsme byli její jediní přátelé.

Podle provinilých výrazů ostatních jsem věděla, že jsou na tom stejně. Ani jsem nechtěla pomyslet na to, že by se jí mohlo něco stát.

Najednou se dveře pootevřely a objevily se dlouhé černé vlasy, pak Katein obličej a nakonec ona celá. Běžela jsem k ní, ale Ginny byla rychlejší. „Promiň. Myslím, že mluvím za nás všechny, když řeknu, že nás to mrzí. Neměla jsem to říkat. Byli jsme hloupí. Odpustíš nám?“

„Samozřejmě, že vám odpouštím. Taky jsem se nechovala nejlíp. Promiňte.“ Pak se stalo něco, co nikdo z nás nečekal. Kate a Ginny se objaly. Po tváři mi rozlil šťastný úsměv.

Z pohledu Cathariny

Neřekla jsem jim, kde jsem byla a oni to respektovali. Nakonec jsme uzavřeli dohodu, že o tomto nikomu neřekneme. Táta by nebyl stejně nadšený. Ne, že by mi to nepřipomínalo jinou dohodu uzavřenou ještě té noci.

Většinou jsem ušetřena snů, ale dnes se mi, pro mě z cela nepochopitelných důvodů, zdálo o chlapci s párem těch nejkrásnějších stříbrných očí a platinovými vlasy.

Autor: Drakie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Klenot rodu Snapeů - 3. kapitola: