OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Klenot rodu Snapeů - 2. kapitola

06.07.2014 (13:00) • Drakie • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 1696×

Z předchozího dílu

Rty se mu zformovaly do stejného úšklebku, který byl tak typický pro Luciuse Malfoye. „Vidíš, Grangerová? Každý mě zná. Jsem slavný.“

Zasmála jsem se. „To ne, ale jsi hodně podobný na svého otce.“

Po tváři mu přeběhl takový divný výraz, který jsem nemohla nikam zařadit. „A ty jsi kdo?“ zeptal se podezřívavě.

„Catharina Snapeová.“

Z pohledu Draca

Mělo mi to dojít. Samozřejmě. Ty oči, dokonce i vlasy. Ty jen nebyly tak mastné a prořídlé. Vypadala hezky. Až moc. Pán Zla o ní v poslední době dost mluvil. Prý klenot rodu Snapeů. Co ho na ní ale tak zaujalo? Pochyboval jsem, že vzhled, o takové věci on se nezajímal. Nemohl jsem posoudit, jestli je inteligentní, ale cosi mi říkalo, že ano. Usmál jsem se na ni (samozřejmě, že ne na Grangerovou) a natáhl k ní ruku. „Těší mě.“

Z pohledu Hermiony

Kate jeho ruku přijala a jemně ji stiskla. Ten blonďatý idiot se pak otočil a s úsměvem na celou Příčnou si to rázoval pryč. Bylo mi z něj zle. Naštěstí moji zkaženou náladu vylepšilo celé dopoledne nákupů. Sama jsem si sice koupila jen jeden top, ale Kate šla ověšená taškami a vypadala jako vánoční stromeček. Trochu jsem jí záviděla, že ve všem vypadá tak dobře.

Z pohledu Cathariny

Bylo to to nejlepší odpoledne, jaké jsem kdy zažila. Ke konci jsem už byla unavená, tak jsem tašky s oblečením a botami jednoduše zmenšila a nacpala do kabelky. Posadily jsme se s Miou do jedné menší kavárničky a objednaly si zmrzlinové poháry.

Zrovna, když mi Hermiona popisovala Bradavice, objevil se Harry a hned si to zamířil k nám. Usmála jsem se. Nevím proč, ale byla jsem ráda, že tam přišel. „Copak, Harry, stalo se něco?“ zeptala jsem se.

Zavrtěl hlavou. „Ne, nic se nestalo, Kate. Jen že už jste tu tak dlouho. Začínal jsem mít strach.“ Nezdálo se mi to. Tohle nebyla pravda nebo přinejmenším ne celá.

Nesouhlasně jsem se na něj podívala. „Co se stalo, Harry Pottere?“ zopakovala jsem svou otázku.

Posadil se a smutně si povzdechl. „Má přijet Ginny. A já pro ni nic nemám.“

Zbystřila jsem. „Kdo je Ginny?“

„Ronova jediná sestra a Harryho holka,“ odpověděla mi Hermiona pohotově. Chápavě jsem se usmála.

Pak jsem si na něco vzpomněla. Zalovila jsem v kabelce, vytáhla z ní menší krabičku a tu vtiskla Harrymu do dlaně. Naklonila jsem se k němu a zašeptala mu do ucha: „Dlužíš mi laskavost, Harry Pottere.“

Zvedla jsem se a odešla směrem k veřejným krbům, abych se dostala zpět na štáb. Tohle si bude muset přebrat Harry sám.

Z pohledu Harryho

Zvědavě jsem nakoukl do krabičky a zatajil se mi dech. Ano, určitě jí dlužím laskavost. Přinejmenším. Uvnitř ležel ten nejkrásnější prsten, jaký jsem kdy viděl. Byl to klasický kroužek, který zdobil krásný růžový květ růže, který mohl mít tak čtyři centimetry v průměru. Vypadal úplně jako živý.

Když jsem dorazil na štáb, našel jsem Kate, jak sedí v křesle v knihovně a čte si. Sedl jsem si vedle ní a chtěl jí poděkovat, ale ona jen mávla rukou. „Už jsem ti řekla, že mi dlužíš laskavost. To mi stačí.“ Nerozuměl jsem jí, ale to celkově holkám ne.

Pak se ale rozletěly vchodové dveře a vešla Ginny. Utíkal jsem k ní a objal, nehledě na to, jak blbě jsem musel vypadat. Vtiskla mi pusu na tvář a popadla zavazadla. Rychle jsem jí je vzal a vynesl nahoru.

Když jsem sešel dolů, Ginny se zrovna nevraživě dívala na Kate. „A kdo jsi ty?“ zasyčela na ni.

Kate se na ni rádoby mile podívala a odpověděla: „Pro přátele Kate, pro tebe Catharina.“ Ginny vypadala, že pukne vzteky.

Pak se ale zadívala na mě a zeptala se: „Kdo je to? Ronova holka? Proč nic nevím?“ Začal jsem se dusit smíchy.

Kate. A. Ronova. Holka. Je pravda, že Ron se ji snažil už víc jak tři týdny pozvat na rande, ale to na věci nic neměnilo. Ginny si to špatně vyložila a obořila se na mě: „Proč se mi směješ?“

Konečně jsem se uklidnil a odpověděl jí: „Promiň, Gin, mě jen rozesmála představa Kate a Rona, jak spolu chodí. Kate je Snapeova dcera a bude s námi chodit do Bradavic.“

Očekávaná reakce se dostavila a Ginny vyprskla nevěřícně: „Snape nemůže mít dceru. Nikdo by s ním nespal!“

Svou chybu si uvědomila, až když ucítila hůlku přitisknutou ke krku. Nikdo se nesmál. Kate vypadala fakt děsivě. Skoro mi z ní vstávaly vlasy na hlavě. „Nikdo v mé přítomnosti nebude urážet mého otce. Nikdo. Příště prokleju tebe a celou tvoji rodinu až do dvacátého kolene, rozumíš mi, Weaslyová? A nikdo tě přede mnou neochrání.“

Z pohledu Cathariny

Nikdy jsem nebyla takhle naštvaná. Nikdy. Jak si dovoluje něco takového? V tom momentě ji zachránil jen fakt, že mému otci by se nechtělo vysvětlovat ostatním, proč přišla ta malá šmejdka k úrazu mou vinou. Vyrazila jsem ze dveří ven, na ulici.

Nikdo tam nestál a já pokračovala dál do středu Londýna. Byl večer, už kolem sedmé hodiny. Ulice byly prázdné, ale já se nebála. Zabočila jsem do malého parku.

Chvíli jsem postávala pod rozložitým stromem, ale pak jsem se vydala po malé pěšince mezi keře. Nevím, jak dlouho jsem bloudila, a bylo mi jedno, jestli mě hledají nebo ne. To už nebyla moje starost.

Ano, ta holka byla příšerná, ale oni se taky smáli. Smáli se. Ron, Harry a dokonce i Hermiona. Věřila jsem jim. Táta říkal, že nemám nikomu věřit a jako vždy měl pravdu. Zradili mě. Podvedli. Najednou jsem se vynořila z keřovitého bludiště na malé kruhové prostranství. Uprostřed byla kašna a na ní soška Amorka. Opřela jsem se zády o kašnu, zavřela oči a brečela.

Autor: Drakie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Klenot rodu Snapeů - 2. kapitola: