OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Klenot rodu Blacků - 14. kapitola - Ples a jiné kratochvíle

28.06.2017 (09:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 661×

Již několik dní před vypuknutím prvního úkolu byla celá škola na holičkách. Někteří se sázeli o vítězi, jiní se snažili uhodnout, co asi bude první překážkou, kterou soutěžící budou nuceni překonat. Isabella znala zadání úkolu a vůbec se jí to nezamlouvalo. Už fakt, že Harryho nechali soutěžit, se jí zdál směšný. Nechat se sežrat drakem... Peter sice tvrdil, že taková smrt zní „drsně", ale ne u čtrnáctiletého čaroděje.

„Tak už máš plán?" zeptala se svého kmotřence, když se procházeli po nádvoří hradu. Věděla moc dobře, že Harry zná zadání prvního úkolu. Nedivila se tedy, že byl bledý jako stěna. 

„Já... jsem v háji," zamručel a Bella se musela pousmát. „To není směšné!" okřikl ji rychle chlapec a brýle mu sjely až ke špičce nosu.

„Vím, promiň mi. Ty to zvládneš." Postavila se před něj a posunula mu brýle zpět na místo. „Překonals už i mnohem horší věci." Harry se zamračil. Bella ho chytila za ramena a zatřásla s ním. „Věřím ti, Harry. Jsi nezmar. Nemusíš zrovna vyhrát... Tvým úkolem je přežít!"

„Jsi skutečně motivující, víš to?" zahučel chlapec a na jeho tváři se objevil náznak úsměvu.

„Jistěže to vím," ušklíbla se a pohodila hlavou. Svou pozornost zaměřila někam za Harryho záda. „Tohle vypadá zajímavě." Harry se otočil, uviděl Petera, jak klidně sedí na kamenné zídce, a Viktora Kruma šourajícího se k němu. Skutečně zajímavé, pomyslel si.

***

Peter se zájmem sledoval dění kolem sebe. Musel přiznat, že ty bandy puberťáků mu skutečně trochu chyběly. Třeba se příští rok zase vrátí. Klidně rozjímal a ani si nevšiml osoby, která se vedle něj náhle zjevila.

„Dobrý den," oslovila ho osoba se silným přízvukem. Peter sebou škubl, vyskočil ze zídky a spatřil Viktora Kruma. Dívá se na mě, asi skutečně mluví se mnou! proběhlo mu hlavou.

„Ehm... nazdar," dostal ze sebe. Netušil, co má ten kluk v plánu. Byl letošním kruvalským šampionem, jak jinak. Harryho protivník, hmm...

„Máte chvíli?" pokračoval Krum.

„Asi ano," přitakal Peter. „Potřebuješ něco konkrétního?" Peter se opět uvolnil, ruce si složil na prsou a ležérně se opřel o zídku za sebou.

„Jen jsem vám chtěl říct..." Ten přízvuk je otřesný! křičela Peterova mysl. „Že jste vážně skvělý střelec."

„Oh, skutečně?" Tak tohle bylo nečekané. „Musím uznat, že ty taky nebudeš nejhorší chytač," oplatil mu Peter lichotku. To, že je Krum na vrcholku tabulky, v tuto chvíli ignoroval. Sice toho kluka obdivoval, ale nemohl mu to dát přece najevo tak okatě.

„Kdyby měl náš tým takého střelce, jako jste vy, vypadalo by to jinak," pokračoval Krum huhlavě. Peter se uchechtl.

„To samé bych mohl říct já o chytači." Po tváři kruvalského šampiona také přeběhl něco jako úsměv.

„Všichni se na nás dívají," konstatoval zamračeně. Peter se rozhlédl po nádvoří. Skutečně byli středem pozornosti.

„Divíš se? Možná čekají, že se porveme, nebo tak..." Krum couvl. „Soupeři jen na hřišti, ne snad?" vyhrkl Peter rychle, aby nejistého chytače uklidnil. „Dokavaď nemám pod zadkem koště, nechovám k tobě žádnou zášť." Petera překvapila Viktorova reakce. Byl rád, když svůj postoj jakž takž uvolnil. Oba mladí muži chvíli mlčeli, nakonec ticho porušil Krum.

„Něco jsem o vás četl," začal, „také si vás našli už na škole, myslím ty... ehm..." Nemohl najít správná slova, proto mu Peter pomohl.

„Myslíš náboráře? Ano, už na konci šestého ročníku. Ovšem má matka trvala na tom, že nejdříve dostuduju a až potom se pustím do „pravého" famfrpálu. To rozhodnutí se mi nelíbilo, teď jsem jí za to vděčný, dalo by se říct. Musí to být těžké, studovat a k tomu hrát na nejvyšší úrovni."

„To ano," zahuhlal Krum, „tak docela. Ale profesoři mi vycházejí vstříc."

„Ještě aby ne..." zamručel si Peter spíše pro sebe.

„Já už vás nebudu zdržovat, vaše žena na vás asi čeká."

„Má žena?" Peter vyhlédl a spatřil Isabellu, která se dívala jejich směrem. Harry, který ji zrovna opouštěl, na nich taky mohl oči nechat. Sladké. „Bella není má manželka... Na druhou stranu, třeba brzy bude." Napřímil se, šibalsky mrkl na Kruma a nechal ho stát na nádvoří samotného.

„Copak? Kolaboruješ s nepřítelem?" rýpla si Bella, jakmile se k ní Peter přiblížil.

„Jistě. Plánujeme zkázu světa," ušklíbl se a chytil ji kolem pasu. Společně se vydali do hradu.

„Teď vážně, o čem jste mluvili?" nedala se. Zvědavost z ní přímo tekla.

„Jen mi říkal, že jsem skvělý střelec a bla bla bla," odpověděl bez známek nadšení. „Co Harry? Má naděláno?"

„To si piš. Ale zvládne to, věřím mu."

„Přežít by to teoreticky mohl... Šance tak padesát na padesát, co myslíš?" prohlásil Peter teatrálně. Isabella ho udeřila loktem do žeber.

„To není vtipné!" křikla, sama však dusila smích.

„Já vím... Ale nemůžeme se všichni brát zase tak vážně," zazubil se naoko nevinně. Belle nezbylo nic, než si povzdechnout. Poté zvážněla. „Děje se něco?" zeptal se jí také již s vážnou tváří Peter a chytil ji za ruku.

„Nic, jen... Jde o Moodyho." Bella jeho ruku pevně stiskla.

„Ten starý pošuk? Co je s ním?" Peter měl jisté tušení, co by mohlo být špatně. Pro Isabellu ten starý blázen hodně znamenal. Každý nový bystrozor strávil nějakou dobu „na učení" s někým zkušenějším. Bella schytala právě Alastora Moodyho. Obdivovala ho, hodně ji toho naučil, možná díky němu se její kariéra vydala směrem, kterým se vydala. Bella ignorovala Peterovu poznámku.

„Vůbec se mnou nemluví, mám naopak pocit, že se mi vyhýbá. Tohle nikdy neměl zapotřebí. Nechci si nějak fandit, ale vždycky se mnou rád prohodil pár slov." Bylo vidět, že ji to skutečně trápí.

„Je už starý," zkusil to Peter.

„Starý možná, ale ne senilní," zavrtěla Bella hlavou. „Něco mi na něm nehraje."

„Jistě se to brzy vysvětlí..."

***

„Ještě pořád se můžeme vrátit," zamručela Bella s nadějí v hlase, jakmile se přemístili. Peter do ní žduchl a ona přepadla na oficiální bradavický pozemek.

„Teď už ne," zazubil se. Byla jasná prosincová noc, sníh jako peřina přikryl zem.

„Nesnáším tě," sykla Isabella vztekle a zvedala ze země stříbrné střevíce, které původně držela v rukou. Nenáviděla šaty, boty na podpatku ani plesy. Ty možná ze všeho nejvíce. Jenže tohle byl bradavický vánoční ples k příležitosti Turnaje tří kouzelníků a ona s Peterem byli oficiálně pozvaní. Tohle nemohla odmítnout. Peter, dobře rozpoložený, s úsměvem zavrtěl hlavou a vydal se napřed. „Počkej!" křikla za ním. „Mám problém." On se zastavil.

„Skutečně?"

„Ano! Nemůžu jít přes pozemky bosa, ale ani v těch prokletých botách." Peter se otočil. Na vždy sebevědomou Isabellu byl teď skutečně groteskní pohled. Stála bosa ve sněhu, na sobě tmavě modré splývavé šaty pod kolena, vlasy výjimečně nějakým způsobem učesané a v obličeji vládl zoufalý výraz.

„Co mám s tebou dělat," nepřestával se usmívat Peter. Dnes mu tu dobrou náladu jen tak něco nepokazí. Přešel k ní. „Dovolíte, mylady?" Sklonil se a vzal Bellu do náruče. Překvapeně vyjekla, když s ní pohodil. Nebyla zvyklá nechávat se nosit na rukou. Doslova. Nakonec se přece jen také usmála a vlepila mu pusu.

„Hyjé na ples!" vykřikla rozpustile a máchla rukou směrem k hradu. Peterovo rozpoložení bylo skutečně nakažlivé.

***

Velká síň byla nádherně vyzdobená, všude plno jídla, hudba hrála a parket zrovna ovládali účastníci Turnaje se svými partnery. Isabella s Peterem stojící v davu dusili smích.

„Připomeň mi, abych toho chudáka naučila tančit," sykla Bella Peterovi do ucha.

„Připomenu, chci u toho být přítomen," ušklíbl se na oplátku.

Na parket se začali linout i profesoři a někteří studenti. Peter tam Bellu dotáhl téměř násilím. Isabella netančila špatně, jen neměla ráda davy.

Ladně se proplétali parketem v rytmu valčíku a v tuto chvíli vnímali jen sami sebe... A bylo to skvělé.

Ples si nakonec i Isabella dokázala svým způsobe užít. Přijala několik nabídek k tanci, Peter taktéž vyzval na parket několik zdejších profesorek. Studentky, které se kolem něj naoko náhodou proplétaly, úspěšně ignoroval. Z celého večera si tak odnesl hlavně vzpomínku na to, jak úctyhodná tanečnice je Minerva McGonnagalová.

 Zvládla jsem to!!! :D

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Klenot rodu Blacků - 14. kapitola - Ples a jiné kratochvíle: