OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Hrdost a Důvěra - 9. kapitola



Hrdost a Důvěra - 9. kapitolaJak si Hermiona a Draco budou rozumět? A proč nedostal nikdo ze známých Denního věštce? To se dočtete níže. :)

„Jsi v pořádku, Mio?“ zajímal se Draco, když leželi jeden vedle druhého.

„Dojdu… dojdu se vykoupat,“ vykoktala ze sebe Hermiona a začala se zvedat.

„Dobře,“ usmál se na ni povzbudivě Draco.

Hermiona se vykoupala rychle, nechtěla, aby si Draco myslel, že jí to trvá dlouho jako ostatním holkám. Ale i tak si neodpustila upravit svůj účes. Zabalila se do osušky a vyšla ven. Bylo to divné, že se skrývá v osušce před mužem, se kterým se před chvilkou milovala a včera si vyznali lásku. Draco na ni čekal přede dveřmi ve své celé nahé kráse. Hermiona hlasitě polkla. Draco se tomu usmál.

„Můžu využít tvou koupelnu, nebo si mám dojít nahoru?“

„Hloupost, posluž si. Zatím nám uvařím čaj a připravím něco k snídani,“ usmála se opatrně Hermiona a nechala mu otevřené dveře.

„To zní dobře,“ přikývl Draco a zmizel v koupelně.

Hermiona se vydala do ložnice, kde se oblékla. Poprvé se přistihla, jak si vybírá, co na sebe a v duchu se za to seřvala. Bylo tak jednodušší si nalhávat, že k němu nic necítí. V kuchyni dala vařit vodu a ze skříně vyndala kupované dýňové dortíčky. Když se uvařila voda, sedla si ke stolu a čekala na Draca. Musel tam být déle než ona, prolítlo jí hlavou a usmála se nad tím.

Draco přišel opět v celé své nahé kráse. Z mokrých vlasů mu kapaly kapky vody do očí a na ramena. Vypadal kouzelně. Hermiona ho s obdivem sledovala, ale když jí to došlo, strhla pohled bokem. Draco si klekl vedle její židle.

„Děje se něco? Mluv se mnou,“ zeptal se ustaraně Draco. Měl o ní strach.

„Co by se mělo dít?“ zeptala se zmateně Hermiona.

„Promiň, já jen… takovouhle tě neznám.“

„Jo, to já tebe taky ne. To pořád chodíš nahý?“

„Ne, ale co kdyby sis to chtěla zopáknout. Oblečení by akorát zdržovalo. Když jsme u toho, moc ti to sluší, Mio,“ usmál se vyzývavě Draco.

„Tak to se můžeš klidně oblíknout. Nechci tě uhnat,“ usmála se plaše Hermiona a prohlédla si celého Draca.

„Myslím, že bych se nenechal uhnat. Můžeme vyzkoušet, kolik toho vydržím,“ chytil se toho hned Draco. Vyzývavě se na Hermionu usmíval. Sváděl ji.

„A co já? Na mě nemyslíš?“ rýpla si Hermiona vážným tónem.

„Samozřejmě, že ano,“ chytil se hry i Draco.

„Nezdá se.“ Hermiona se celým tělem ovládala, aby to znělo vážně. Chtěla ho nachytat, vždyť co se škádlívá, to se rádo mívá.

„Cože,“ lekl se Draco, ale Hermiona vyprskla smíchy. Pochopil to později, ale zasmál se s ní, střílela si z něj, jak jinak.

„Už jsem se lekl, že jsem udělal chybu. To víš, poprvé opravdu zamilovaný, nevím, jak se chovat, nechci tě ztratit,“ byl zcela upřímný Draco. Políbil Hermioně obě dlaně.

„Pane Malfoyi, já vás nepoznávám. Kde je ten starý namyšlený a zatrpklý Malfoy?“

„Zakopaný na dvorečku, ale nechtějte, abych pro něj došel,“ řekl škádlivým tónem Draco a přisedl si blíže k Hermioně.

„Je super, že umíš žertovat i na jiné téma než zmijozelské,“ byla šťastná Hermiona. Opravdu tohoto muže teprve jen poznává.

„A to zmijozelské žertování je jaké?“ zeptal se zvědavě Draco.

„Urážení mudlovských šmejdek, ponižování okolí a tak dále,“ Hermiona se stále smála, ale Dracovi zamrzl úsměv na tváři. Až potom Herm došlo, že přestřelila.

„Mio, lásko, tohle už nevytahuj.“ Draco se zvedl a prohrábl si vlasy rukou. Vypadal tak více jako bůh, který se tyčil nad Hermionou.

„Chtěl jsi to vědět,“ bránila se.

„Nechci na to vzpomínat ani myslet. Chci si užívat tvé blízkosti, ano?“ nepřiznal jí, že když na ty časy vzpomíná, začíná mít pochybnosti, co teď dělá. Vyspal se s ní a dokonce se do ní zamiloval, ještě před rokem byl stále pravý Malfoy a teď? Zarazil se a rozhodl se na to nemyslet. Když se přiznal své matce, při odvážení zpět do Azkabanu, kam byl povolán a nemohl tak vzbudit Hermionu, byla zaskočená, ale nakonec mu řekla: „Jestli tě láska k té dívce udrží mimo cestu zla, drž se jí. Nechci, aby jediný můj syn skončil v Azkabanu.“

Zazněly plameny v krbu.

„To bude Harry, měl by ses jít obléknout, jestli nechceš ukazovat svou nahotu a nadrženost, kterou mimochodem vůbec nechápu,“ Herm ještě jednou zhodnotila Dracovo tělo. Byl samý sval. Začala se culit.

Draco zakroutil hlavou a rychle se odebral do ložnice, ale ještě si neodpustil dát Hermioně pusu na čelo.

„Herm, jsi doma?!“ ozval se Harry a vešel do kuchyně.

„Ahoj, Harry,“ usmála se na něj Hermiona a nalila mu také hrnek čaje.

„Tak jak je, nepřehnala jsi to včera?“

„Myslím, že ne. Záleží na tom, co podle tebe znamená ,přehnala´?“ Herm se stále culila a zároveň se začala červenat.

„No já…“ začal mluvit Harry, ale ztratil hlas, když zahlédl jednoho muže ve dveřích.

„Čau, Harry,“ ve dveřích se objevil Draco a Harrymu poklesla brada. Draco na sobě měl jen rozepnutou košili, kalhoty a rozcuchané stále vlhké vlasy. Byl bos.

„To jako… vy dva… vy dva jste se dali konečně dohromady? To je skvělé. Konečně jste si to vyříkali. Draco si u mě vyléval srdce,“ koktal Harry, než našel hlas.

„Co to tu brbláš, já ti žádné srdce nevyléval,“ rozhněval se Draco.

„To nic, musíš Harryho brát s rozvahou. Vždy rád přehání,“ smála se Hermiona. Měla z nich švandu.

„Samozřejmě, zlato, jak jinak.“ Draco přešel kuchyň a stoupl si za Hermionu. Ruce si položil na její ramena. Harry pozvedl obočí, ale nijak to nekomentoval. Poznal, že Draco zaujal majetnický postoj. Když mu nenápadně naznačil hlavou, že má odejít, vůbec se nedivil.

„Přišel jsem se jen zeptat, jestli vám přišel Denní věštec,“ přešel Harry k věci, než ho Draco opravdu vyhodí.

„Nevím o tom,“ Hermiona začala chodit od okna k oknu, ale nikde neviděla sovu jako každé ráno, „ne, nepřišel.“

„Já tu Holoubkovou zabiju jen, co si zajistím Denního věštce. Draco, ty sis to pěkně pohnojil, když jsi jí dal právo, aby vše, co jsi řekl, zveřejnila. Jdu si sehnat Denního věštce, pak pošlu sovu. Vůbec mi včera nedošlo, co jsi mi zaobaleně řekla, Hermiono. Vypadá to, že už sem nesmím chodit bez ohlášení.“ Harry do sebe hodil zbytek čaje a vydal se zpět ke krbu.

„Tak hodně štěstí, já už na ni žádný hák nemám,“ řekla smutně Hermiona, od té doby, co se Holoubková sama přihlásila ke zvěromágům, jí nemůže ničím vyhrožovat.

„Škoda, doufal jsem, že na ni něco máš, nicméně jsem jí včera otevřeně vyhrožoval, ale když nepřišel nikomu z mých známých Věštec, tak je vše jasné. Tak ahoj, holubičky,“ ušklíbl se Harry a rychle zmizel.

„Co to mělo být?“ zeptala se Hermiona a obrátila se k Dracovi, který stále stál za ní.

„A co máš na mysli, zlato?“ zeptal se Draco nechápavě. Opravdu nevěděl, co měla na mysli.

„Například tvůj postoj a oslovení zlato.“ Hermiona se na něj dívala zpříma jako nějaká naštvaná učitelka za katedrou. Draco se zamračil.

„Tobě to vadí? Myslel jsem, že jsme teď spolu a Potter by to měl vědět, ať už jako náš šéf, tak jako dobrý přítel.“

„Takže spolu chodíme?“ zeptala se udiveně Hermiona.

„Myslel jsem, že ano. Ne snad?“ Draco se v ní ztrácel. Nevěděl jak se chovat. Nikdy moc nechápal ženské myšlení.

„No, tak tedy asi ano,“ zabrblala si Hermiona pro sebe, ale Draco ji slyšel.

„Asi?“ zeptal se hlasitěji, než původně zamýšlel. Z toho jediného slova bylo slyšet tolik bolesti.

„Promiň, já jen… promiň.“ Hermioně se tlačily do očí slzy. Zhluboka se nadechla a zase pomalu vydechla.

„Co se děje? Jdu na tebe moc rychle? Pro Merlina, Mio, já neumím chodit ve svém novém kabátě. Když jsem si s rodinou hrál na tvrďáka a přívržence zla, nepotřeboval jsem z tohohle nic řešit. Teď jsi tu ty a já se to musím naučit, ale abych nedělal chyby, musíš se mnou komunikovat.“

„A ty si myslíš, že já to mám jednoduché? S Krumem jsem chodila ve čtvrťáku a můj vztah s Ronem… kapitola sama o sobě. A teď mám tebe. Bývalého nepřítele, kterého jsem si pustila k tělu. Nadržence, tedy nejspíš, ale já nemám žádné zkušenosti, tedy spíše minimální. Vůbec nic o mně nevíš a už se ke mně chováš majetnicky. Jo, asi na mě jdeš moc rychle.“ Hermiona přemýšlela nad svými slovy. Neměla to říkat, byla ráda, že jí má někdo rád.

„Teď nevím, co mi tedy vyčítáš! Hádáš se se mnou zbytečně!“ Draco měl potřebu se bránit. Vůbec nechápal, která bije.

„Já se s tebou nehádám!“ obrnila se Hermiona. Ani ona nechtěla být ta špatná.

„Hádáš!“ oznámil jí Draco vyšším hlasem.

„Ty se se mnou hádáš!“ vrátila mu Hermiona a zamračila se na něj.

„Dost… Měla jsi dnes zlé sny?“ změnil téma Draco. Potřeboval si potvrdit svou domněnku.

„Proč to teď vytahuješ?“ Hermiona byla ještě zmatenější. Proč se jí teď ptá, zda měla zlé sny?

„Měla?“ dožadoval se odpovědi Draco. Nehodlal ustoupit.

„Ne, proč?“ odpověděla mu protivně Hermiona.

„Cítíš se se mnou v bezpečí, proto nemáš zlé sny,“ řekl vítězoslavně Draco a napřímil se nad Hermionou jako vítěz.

„Zrovna teď mi svým postojem naháníš hrůzu, nepřipadám si v bezpečí. Připomínáš mi ji. Tyčila se stejně hrdě. Už ti chybí jen černé dlouhé vlasy.“ Hermiona se krčila na židli. Před očima jí proběhlo celé včerejší slyšení.

„Mio, děsíš akorát sama sebe. Nech toho. Nemysli na ni, a jestli ti to pomůže, tak se posadím.“ Draco se okamžitě posadil a uvolnil ramena. Bolelo ho vidět, jak se Hermiona krčí na židli. A co hlavně, krčila se kvůli němu.

„A tím se to vyřešilo?“ vyštěkla a postavila se.

„Grangerová, můžeš mi vysvětlit, jak jsem se mohl zamilovat do tebe?“ Draco to řekl jen tak, ale Hermiona to vzala vážně. Slzy se jí zase blížily do očí.

„To ti opravdu vysvětlit neumím!“ vykřikla Hermiona a slzy byly už skoro venku. Držela je na hraně hráze. Strašně se vylekala, když se ocitla u Draca na klíně. Přitiskl si ji k sobě a obličej zabořil do jejích vlasů.

„Ale já vím, proč,“ zašeptal a zmáčkl ji ještě více. Hermiona to už nevydržela a rozbrečela se. Draco ji konejšivě hladil po zádech. Vše, co v sobě dusila, se teď dostalo ven v podobě slz.

„Já… promiň. Jen… ten včerejšek… promiň,“ plakala Hermiona a sama se tiskla k Dracovi.

„To nic. Nic se neděje. Je toho na tebe moc, neměl jsem na tebe tak tlačit, myslel jsem jen na sebe. Chtěl jsem tě, chci tě a budu tě chtít stále. Jen se musíš dostat do své kůže. Jestli chceš, odejdu k sobě nahoru, ne že by se mi chtělo,“ Draco se na ni soucitně podíval. Políbil ji na čelo.

„Nechoď pryč, prosím,“ vydrala ze sebe hned Hermiona jen, co to dořekl. Chtěla ho u sebe. Jak se jí mohlo stát, že se její nenávist změnila na lásku?

„Dobře, zůstanu,“ souhlasil Draco s úsměvem.

Najednou slyšel na okně klepání zobáku. Seděla tam sova pálená. Hedvika druhá.

 

Do deseti minut u mě v kanceláři! Máme problém. Už nevím, komu mohu věřit! Přijďte oba!

H. J. P.

 

„To nemůže myslet vážně!“ rozčílil se Draco, jakmile si to přečetl. Chtěl být s Hermionou o samotě.

„Ale no tak. Třeba to není nic vážného. Znáš Harryho, rád přehání,“ Herm si rovnou vzala do ruky svůj cestovní kabát a podívala se na Draca.

„Ty jdeš takhle?“

„Co?... Hned jsem u tebe, jen si vezmu ponožky a hábit. Twinky!“ Draco vyrazil do ložnice. Ozvalo se hlasité prásk a uprostřed chodby stála malá skřítka.

„Můj pane,“ uklonila se svému pánovi i Hermioně.

„Dones mi, prosím, nějaké oblečení do práce a dnes uvař oběd pro dva. Chci poobědvat s Hermionou. Děkuji, Twinky, pak máš volnou zábavu,“ usmál se na ni Draco a znovu zamířil do ložnice, skřítka opět s hlasitým prásk zmizela.

„To sis pro to nemohl dojít sám?“ Herm stála opřená o futra ložnice a pozorovala Draca, jak se obléká.

„Mio, celý život jsem byl zvyklý, že se o mě někdo stará. Prosím, chovám se k Twinky hezky a mám ji rád. Nevím, co ti vadí. Prosím, přimhouři oči a nezlob se na mě, protože kdybych neměl Twinky, tak jsem ztracený. A sehnal mi ji Harry!“ Draco se na Miu podíval smutným škemrajícím pohledem. Ta se musela rozesmát.

 

„Konečně jste tu, už jsem myslel, že jste se na mě vyprdli,“ rozčiloval se Harry jen, co vešli do dveří.

„Co šílíš. Jsme tu jako první,“ bránil je Draco a rozhlédl se po pracovně. Akorát na stole byly rozložené noviny.

„A taky poslední. Někdo z naší skupiny si dal pusu na špacír. Ty noviny obsahují celkový popis Azkabanu i s heslem, rozebírají mě, tebe a ministra, Herm a Belatrix a dokonce už i ví o vás dvou! Holoubková moc dobře věděla, proč nám ty noviny neposlala. Nejhorší je, že všechny články nejsou jen od ní. Je tam další autor a to muž. Někdo z našich!“ rozčiloval se Harry a hned si bral svůj plášť.

„Kam jdeme?“ zeptala se Hermiona.

„My tři jdeme do Azkbanu změnit heslo, které budeme vědět jen my tři, Kingsley a McGonagalová. Budou ho vědět jen důvěryhodní lidé,“ uzavřel to rozlíceně Harry a přešel ke dveřím.

„Tak to byste mě měli nechat tady,“ šeptl Draco tiše a sedl si na židli.

„Chceš mi říct, že ten nový anonymní novinář jsi ty?“ zhrozil se Harry a naklonil se nad Dracem.

„Proboha, jen to ne!“ vykřikl hned Draco.

„Tak přestaň dělat blbosti, zvedni ten svůj zadek a jdeme. Noviny vezmu sebou, až změníme heslo, tak si je přečtete, protože jestli jste chtěli svůj románek držet v tajnosti, tak to už ví celý kouzelnický svět.“ Harry byl rozčilený a měl co dělat, aby nevybuchl na tyhle dva.

„Co se tam píše?“ zděsila se Hermiona a už byla u stolu a četla. Pomalu ji pohlcovala zuřivost, strach a nakonec nejistota. Doufala, že to myslí Draco s ní vážně, ale nevěděla, jestli to nechtěl držet v tajnosti. Přeci jen on je čisté krve a ona mudla, co umí kouzlit. Podívala se po něm, když dočetla článek.

„Co se děje, co tam je. Jsi celá bílá!“ Draco se okamžitě zvedl a začal jí číst přes rameno. Střídala se v něm zuřivost, lítost, údiv a smích. Podíval se na Hermionu, která ho celou dobu nervózně sledovala. Usmál se.

„Tak to vidíš. Ostatní si všimli, že k sobě něco cítíme dříve než my. Kdo se může chlubit, že mu noviny předpověděly lásku? Tak to všichni vědí. Můžeme klidně tvrdit, že nás dal dohromady právě ten článek. Nebo jsi s tím chtěla zůstat v tajnosti?“ Teď znejistěl i Draco.

„Já nad tím ještě ani nepřemýšlela. Než jsem si uvědomila, že se má nenávist k tobě proměnila v lásku a…“

„Ššš. To nic. S tímhle už nic nenaděláme. Musíme se s tím smířit. Ignorovat to, stejně by to někdy vyšlo na veřejnost. Mají to přikreslené, ale skoro pravdivé, že?“ Draco se na Hermionu usmál a přitiskl si ji do objetí. Byla poslední dobou tak křehká.

„Herm, potřebuju tvé druhé já, to silné, jdeme do Azkabanu. Už tam je Minerva s Kingsleym,“ Harry se smutně pousmál na Herm a otevřel dveře.

„Tak tedy jdeme.“ Herm nastavila svou profesionální nebojácnou masku a vyšla ze dveří.

 

Pohled Hermiony:

Když jsme dorazili do Azkabanu, hned se okolo nás objevili patroni. To nás vítala Minerva a Kingsley. Šli k nám a přitom se nad něčím dohadovali.

„…měla by to vědět. Její moc roste!“ dohadoval se Kingsley.

„Ne. Ještě je čas. Slíbila jsem jí to a také to dodržím! Až to bude nezbytné, tak se celou pravdu dozví. Její teta si to také nepřeje. Konec debaty.“ Z Minervy šel strach, když byla rozzlobená.

„Nesouhlasím s tebou, Minervo, ale dal jsem slib a ten dodržím. Nazdar, děcka!“ Kingsley se na nás usmál. V odpověď mu byly tři zamračené obličeje.

„Děcka? To jako vážně?“ nevěřícně jsem koukala na Kingsleyho a pak obrátila svůj udivený pohled na Minervu.

„No oproti mně jste ještě děcka,“ bránil se Kingsley.

„Tak fajn, já to beru. Až to tu doděláte, tak se stavte u mě na čaj. Ten jako děcko jistě zvládnu,“ pronesla jsem vážně a obrátila se k odchodu.

„Hermiono!“ „Herm!“ „Mio!“

Tři mužské hlasy se okamžitě rozlehly po ostrově, volajíce mé jméno. Jen Minerva nejspíše pochopila, že je to vtip a smála se se mnou.

„Tak fajn, konec vtípků a jdeme na to. Než promyslíme nové heslo, můžeš jít Draco za tvou matkou,“ rozhodl Harry.

„To určitě můžeš. A zároveň jí vyřiď, že nové slyšení je v pondělí večer. A jelikož jsem už právoplatným ministrem a slyšel jsem všechny výpovědi, nejspíš bude propuštěna, ale bude mít ze začátku stále dohled. Už jsem se domluvil s Harrym, že vždy jeden bystrozor bude s ní. Máš nějaké námitky?“ Kingsley se podíval na Draca a mrkl. Nevěděla jsem, zda mám radost anebo obavy. Co když mě Narcisa neschválí? Bude nás od sebe oddělovat? Budeme mít na sebe čas?

„Máte to u mě. Nikdy vám to nezapomenu,“ rozzářil se Draco a hned se vydal ke vstupu do vězení. „Jdeš se mnou, Mio?“

„Ne, nechám vás o samotě,“ usmála jsem se na něj. Chodíme spolu den a už mě chce seznamovat s matkou? Ne, děkuji, nechci.

Když Draco zmizel, vyvolala jsem si svého patrona. Jenže mi z hůlky nevylezla obvyklá vydra. Bylo to větší, o hodně větší. Zůstala jsem na to koukat jako paf. Bylo to vyšší i než Harryho jelen. Byl to kůň, přesněji jednorožec!

„Co to…“ vykoktala jsem a stále prohlížela to krásné zvíře.

„Tady je někdo zamilovaný až po uši,“ rozesmála se Minerva a přešla blíž k mému jednorožci.

„Ale proč jednorožec? Draco z něj má možná tak ty svaly,“ přemýšlela jsem nahlas.

„To jsme raději neslyšeli, ale jednorožec znamená čistou krásu, čistotu, pravou lásku. Je tomu skoro dvacet pět let, co tu byli dva lidé, kteří měli stejného patrona a to jednorožce. Je to z magie, která v tobě spí. Ukazuje ti správnou cestu,“ pronesla vážně Minerva. Zamyslela jsem se nad tím, ale i tak jsem tomu nemohla uvěřit.

„Chceš mi říct, že Draco bude mít taky jednorožce?“ Jen co jsem to dořekla, vyběhl zmatený Draco a po jeho boku majestátný jednorožec. Nezmohla jsem se na žádné slovo, jen němě koukala.

„Ty taky, Herm? Takže… co to znamená?“ Draco byl zmatený, ale roztomile zmatený. Těkal očima sem tam. Prohlížel si naše jednorožce a porovnával je mezi sebou.

„Ale nic, jen si jste souzeni,“ prohodil ledabyle Kingsley a čekal na Dracovu reakci.

Ten chvíli přemýšlel, až nakonec zůstal pohledem na mně a prohlásil: „To vím už dávno.“

 

Celý víkend jsem zůstala s Dracem. Už jen to, že máme stejné patrony, něco znamená. Nemohli jsme se toho druhého nabažit. Draco za celou dobu nebyl ve svém bytě. Oblečení mu donesla Twinky a nic jiného tam nepotřeboval.

Twinky se o nás starala, zvykla bych si na to rychle, ale přeci jen mi jí bylo líto. Draco mi domlouval, ať ji toleruji a chápu, žije pro to, aby se starala o svého pána a jeho rodinu. Prý ji mám brát jako starostlivou matku.

Harry nás už nerušil. Nechal nám volno. Výměna hesla se povedla, takže nebylo co řešit. Nic jiného na práci pro nás neměl. Zrádce si chtěl odhalit sám.

V pondělí ráno jsme se poprvé rozdělili od oslavy Lily. Musela jsem si jít vyzvednout nový plášť a Draco šel napřed do práce. Harry ho potřeboval.

 

Pohled Draca:

Někdo bez zaklepání vrazil do mé kanceláře, aniž bych otevřel oči, tak jsem se nepříjemným hlasem zeptal: „Co chcete?“

„Á, starý Malfoyské já, už jsem se lekla, že ho vůbec nepoužíváš, bylo by to nepřirozené,“ prohlásil ten nejkrásnější hlásek, jaký znám. Vzhlédl jsem a vyskočil od stolu. Ve dveřích stála Hermiona v novém kabátu, který si byla vyzvednout.

„Mio! Promiň,“ změnil jsem honem rychle tón hlasu. Byli jsme spolu celý víkend a teď mi chyběla.

„A nové já, milé a milující. A moje.“ Hermiona se rozešla ke mně a poslední dvě slůvka mi zašeptala do ucha.

„Ahoj, lásko,“ políbil jsem ji na tvář a objal jednou rukou. Neviděli jsme se půl hodiny.

„Ahoj, zapomněl jsi, že mám kancelář s tebou?“ zeptala se a oči jí jiskřily.

„Samozřejmě, že ne. Jak bych mohl, nechal jsem ti sem přinést i květiny, v minulé kanceláři jsi je měla, akorát tu není okno,“ podal jsem jí puget bílých růží.

„To okno nech na mně, tak jak velkou kancelář chceš?“ rozzářila se jako sluníčko. Hned vytáhla hůlku a čekala na mé požadavky.

„Zrovna teď co nejmenší, abych se k tobě mohl přitulit a nedostal sprda od Pottera,“ objal jsem pořádně Miu a natáhl se pro polibek.

„Ne na pracovišti,“ ozvalo se ode dveří, kde stál Harry a měl pobavený výraz.

„Ty umíš vždy přijít v tom nejlepším. Jako bys nás špehoval,“ stěžoval jsem si. Jako by to dělal schválně.

„Za půl hodiny porada u mě a, Herm, vítám tě tady.“ Harry odcházel po chodbě se smíchem.

„Pojď sem,“ přitáhl jsem si znovu Hermionu a pořádně ji políbil.

„Tak jak velkou kancelář?“ zeptala se a už mávala hůlkou a na zdi se rýsovalo okno.

„Vždyť jsem ti to říkal, co nejmenší,“ usmíval jsem se.

„Takže nějakou útulnou. Fajn,“ usmála se Hermiona a pokračovala v mávání hůlkou. Místnost se nepříjemně zhoupla a zvětšila. Pak Mia zvětšila i stůl a zpohodlněla židle. Vyčarovala na zem měkký koberec a za oknem letní paprsky, ač venku bylo chladné jaro.

„Tak co tomu říkáš? Když jsem to dělala poprvé, zvětšila jsem s místností i sebe. Musela mi pomoci Ginny,“ řekla s úsměvem Mia a podívala se na hodiny. „Musíme jít. Harry říkal sraz za půl hodiny, což je právě teď.“

„Jsem na tebe hrdý, miláčku,“ přitulil jsem si ji k sobě, ale vymotala se mi a vyrazila ke dveřím.

„To ti věřím, cukrouši,“ vyplázla na mě šibalsky jazyk a utíkala ven.

„Počkej, až tě chytím!“

„Kde jste! Říkal jsem za půl hodiny!“ přivítal nás Harry milým hláskem. Už zase zuřil.

„Za to může Draco,“ bránila se hned Mia a já se musel pousmát.

„Kdybys viděl naši kancelář, je stejně velká s tvou,“ řekl jsem hrdě a v očích mi musely lítat jiskřičky.

„Nezkaz mi ji. Hermiona vždy chodila včas,“ Potter nasadil tvrdý tón, ale mrkl na nás.

„Takže, dnes mělo být slyšení Narcisy Malfoyoé, ale to se odložilo na čtvrtek večer. Pan ministr má teď jinou práci. Dnes u nás oficiálně nastupuje Hermiona Grangerová. Má kancelář s Dracem Malfoyem. Do Azkabanu nikdo bez mého vědomí nesmí. Jsou tam nastražené pasti, které by vás mohli zabít. V Doveru se prý vyskytuje nějaký maniak. Tobias s Thomasem to půjdou omrknout. Niku, ty mi koukej dopsat to hlášení z minulého týdne. Toť vše. Jo, a jestli se ještě jednou v novinách objeví něco z utajení, letíte všichni do jednoho! A teď ven!“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hrdost a Důvěra - 9. kapitola:

12. anonym
29.11.2015 [19:24]

Je to dlouho co jsi tuto kapitolu přidala ale doufám, že budeš pokračovat! Tato povídka je nej! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. Erika
19.07.2014 [15:54]

To snad nemyslíš vážně?!Emoticon to nám nemůžeš udělat :( doufám, že se k této povídce brzo vrátíš :)

10. Pavla777 přispěvatel
08.07.2014 [18:17]

Pavla777Ahoj holky,
moc se omlouvám, ale musím přerušit psaní této povídky. Nemůžu se dostat přes jeden bod. Nevím, jak to napsat, abych mohla psát pokračování, které mám v hlavě. A proto si s touto povídkou dávám pauzu a chvíli se vrátím k Twilight na stmivani.eu.
Prosím nezlobte se na mě, ale nechci pokazit děj. Což by se stalo, kdybych psala z donucení. Takže si dávám pauzu a pustím se zpět do rozdělané povídky o Belle a Edwardovi (Bella je zde měnič). Sice se v tomto tématu nedá vymyslet už nic originálního, ale narazila jsem na tu povídku v pc a začala mě bavit.
Kdo chcete, jsem na stmívání pod stejnou přezdívkou Emoticon

9. Drakie přispěvatel
04.07.2014 [21:41]

DrakieTahle kapitola byla super, jen Draco tu byl až moc přeslazený. Ale jinak božííííí! Emoticon

8. Pavla777 přispěvatel
02.07.2014 [22:22]

Pavla777Děkuji za chválu holky, pokusím se další napsat co nejrychleji Emoticon Teď už mám prázdniny jisté Emoticon

02.07.2014 [16:11]

Moc díky za novou kapitolu! Emoticon Jako vždy byla super! Emoticon Emoticon Těším se na další, snad bude brzo. Emoticon Emoticon

6. Niki
02.07.2014 [14:09]

Krásné těším se na další !! :)

5. Ali přispěvatel
02.07.2014 [10:28]

AliTakže co bych asi tak řekla k téhle kapitole? Je naprosto dokonale skoro až nechutně sladká a nutí mě usmívat se jako zamilovaný pošuk! Všechno to do sebe krásně zapadalo a bylo to roztomiloučké. Doufám, že to ještě nějakou chvíli vydrží. Viď, že jo? Emoticon Jinak Minerva byla tajemná jako hrad v Karpatech, ale stejně mi přišlo, že mluvila o Hermioně. Emoticon Jinak doufám, že nás nenecháš dlouho čekat a brzy přibude další kapitolka. Strašně se na ni těším. Emoticon

4. Helča
01.07.2014 [23:29]

Tady nejde napsat nic jiného než: Achhhhhh Emoticon

01.07.2014 [18:50]

ninikTi dva jsou slaďoučcí jak med Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]


Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!