OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Burning Out The Way VIII.

21.05.2021 (12:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 0× • zobrazeno 461×

VIII.

Shawová se soustředila, jak jen to šlo. Kouzlo, které se chystala seslat, si totiž nežádalo méně než její absolutní plnou pozornost. Četla jen o jediné osobě, která ho kdy seslala, bylo tedy pravděpodobné, že ta osoba byla zároveň i jeho tvůrcem. A nebyl jí nikdo jiný než Gellert Grindelwald – nejmocnější čaroděj první poloviny století. No, druhý nejmocnější – málem by zapomněla na Brumbála.

Pamatovala si, že jí o tom vykládal dědeček. Tehdy v Paříži, když Grindelwald vedl jeden ze svých demagogických projevů, vyčaroval kolem sebe kruh silných, jeho vůli poddajných plamenů, jež ho ochraňovaly před bystrozory.

„Stáli jsme s tvou pratetou v předních řadách, když zabili tu dívku… zatracení, divocí Francouzi. Strhlo se šílenství. Dav zuřil a mohli jsme za to my,“ vzpomněla si na dědovo vyprávění, „Grindelwald se potřeboval chránit, chtěli jsme ho zatknout. Zaslechnul jsem, jak řekl Protego Diabolica… nikdy na to nezapomenu. Objevily se kolem něj obrovské, husté, modré plameny. Ovládal je – poslouchaly ho na slovo. Pak už jsem nikdy nic takového neviděl.“

„Protego Diabolica,“ pronesla jasně a zřetelně. Hůlka se na jedné straně zatetelila blahem, patrně ze síly a náročnosti formule. Na straně druhé se však zachvěla nejistotou. Vyšel z ní nakonec jen zlomek z toho, co kouzlo mělo způsobit v plné síle. Žádné silné, vysoké, ba ani husté plameny, nýbrž jen pár modrých jisker.

Nemalovala si, že kolem sebe hned napoprvé vyčaruje kruh plamenů stejně silných jako zložár, ale… čekala více, to nemohla popřít.

Nadechla se, vydechla a zkusila to znovu, tentokrát důrazněji.

„Protego Diabolica!“ Tentokrát už to bylo lepší – konečně pocítila to správné, fungující spojení mezi sebou, hůlkou a magikvarkami, které kouzlením přetvářela. Z hůlky vyšlo pár plamenů, nebyly však nijak vysoké a nebylo jich ani zdaleka tolik, aby byly schopny se vetřít mezi plameny zložáru v celé jejich šířce.

Když se chystala, že kouzlo sešle potřetí, Travers ji chytil za zápěstí. Překvapeně na něj zamžourala, jako by se právě probrala z hlubokého snu.

„Cecily, vnímej mě,“ požádal ji naléhavě. Usoudila, že už na ni předtím alespoň jednou musel volat.

„Hm?“ zamručela nepřítomně a chraplavě.

„To kouzlo… je to černá magie, viď? Odkud ho máš?“ otázal se jí příkře, modro-zelenýma očima probodávaje ty její. 

Naprázdno polkla. „Ří-říkal mi o něm můj děda. Má… mělo by tvořit silné, modré plameny, které svou vůlí ovládá ten, který ho sešle. Já jsem…“ začala, ale jeho neústupný pohled ji donutil složit zbraně. Musela sklopit pohled k zemi.

Potřebovala se vzpamatovat, bolelo ji z toho na hrudi. Černá magie čerpala daleko více energie než ta světlá a ona to pocítila v tu nejnevhodnější chvíli. Ucítila totiž, zároveň s úbytkem sil, i pocit viny. Zkoušet bezostyšně zakázané kouzlo na Ministerstvu, ještě k tomu před jedním z nejvýše postavených veřejných činitelů, bylo zkrátka nemístné. Jenže žádné vhodné řešení neexistovalo.

„Myslela jsem, že to bude fungovat. Že tím ten zložár přebiju a dostanu se k němu,“ zaštkala lítostivě.  

„Zbláznila ses? Černá magie tě může zabít!“ napomenul ji magihasič věcně. Předpokládala, že se setká s tvrdým odsouzením, když zvedne oči k jeho tváři, ale nestalo se. Jeho výraz vlastně dobře znala. Byl rozpolcený, neboť ho přivedla na hranici. Nabídla mu dvě různé cesty a on se nemohl rozhodnout, kterou z nich se vydá.

„Vím, že je to nebezpečné a že se to nesmí,“ hlesla Shawová zoufale a zaměřila na něj svá odevzdaná, čokoládová kukadla. „Ale já ho odsud prostě musím dostat. Nesmí tu umřít,“ vzlykla, „nemůžu mít na svědomí i jeho!“   

Vydal hrdelní zavrčení, přičemž schoval tvář do dlaní. Byl z ní zmatený. To, jak za Paula bojovala, přesto, že neměli nejlepší vztahy, na něj udělalo dojem, ne že ne. Ale stálo to za to? Použití černé magie mělo vždy svou cenu, která nebyla nízká – Travers to věděl lépe než kdokoli jiný, přišel kvůli ní za Grindelwalda o všechny čtyři prarodiče.

Trvalo zhruba deset sekund, než se jí znovu naskytnul pohled na jeho pěkný obličej.

„Tak dobře,“ prohlásil nakonec rezignovaně, než přistoupil blíže k plamenům, přitom je pozorně pozoroval. „Ale ne tady. Musíme to provést v místě, kde je prstenec nejužší.“ Kráčel hlouběji do místnosti, prohlížeje plameny. Shawová ho ne jednou chtěla upozornit, že je až moc blízko. Ale bůh ví, jestli by ji vnímal.

„Tady,“ prohodil nakonec a odstoupil od plamenů tak, aby na ně mohl zamířit hůlkou. Pak trhnul hlavou k Cecily, která rychle namířila svou hůlku tamtéž. „Připravená?“

Prostá otázka, na kterou existovala prostá odpověď. Shawová přesto nebyla s to s ní přijít, neboť měla v krku obrovský knedlík. „Jenom pokud jsi i ty,“ zachraptěla nakonec.

To, co následovalo, bylo zařaditelné do škatulky jménem mezi nebem a zemí. Shawová s Traversem společně vydechli z plic přebytečný vzduch a pak se v tutéž chvíli zhluboka nadechli. Počínali si jako jeden muž, když znovu vyslovili celou formuli. Do plamenů zložáru se připletly modré prameny jejich zaklínadel, jež se spojovaly a šplhaly po hradbě nepřítele vzhůru.

Traversův oheň nabral tvary hada, zatímco oheň Shawové později začal připomínat jezevce. Had, kozel i chiméra zložáru museli vytáhnout do boje. Byli v přesile, přesto jezevec s hadem zamíchali kartami. Šplhali a společně se zakousli nestvůrám do krku. Chiméra s hadem vydali bolestné zaječení, když je od sebe modré plameny oddělily. Nedaly jim ale pokoj – kroutily se po nich jako břečťan a bránily jim v neomezeném postupu jako okovy. Kozel padnul, jakmile se mu smrtelnou ránu drápem zasadil jezevec. Shawovou s Traversem přitom ovanul horký vzduch. V jejích očích se zanedlouho začala odrážet světle modrá, jako důkaz toho, že jejich plameny vítězily nad plameny zložáru.

„Funguje to!“ houkla radostně bystrozorka. Požárník s úlevným, leč unaveným úsměvem přikývnul.

„Ano, ale musí se rozestoupit, pokud se tam máš dostat!“   

Shawová mlčky přikývla, na nic jiného se nezmohla. Zaměřila se na své dílo a začala usilovně myslet na to, aby se její plameny posunuly o pár stop doprava a vytvořily tak v prstenci skulinu. Prvních dvacet sekund se nedělo nic, až pak se pohnuly.

Nevytvořily nijak extra velkou skulinu, ale Cecily věděla, že jí to na protažení bude stačit. Vydala se proto oním směrem, Travers ji však na moment zastavil svým zvoláním: „Cecily, ne! Ta mezera ještě není dost ve-“

Nedbala jeho postřehů a námitek. Zdvihla ruku ve snaze ho umlčet a provedla ten jediný krok, který ji dělil od skuliny.

***

Zakázala si brečet, a nejvíce ze všeho si zakázala panikařit. Byla zvyklá si věci brát k srdci – rozchody, hádky, případy, urážky, romantické filmy – většinu z toho obrečela. Teď ale musela jednat pragmaticky. Nebyl prostor na emoce, bylo třeba postarat se o McKinnona. Tohle všechno se ale snáze říkalo, než dělalo. Shawová pocítila neodbytnou úzkost, jen co ho zmerčila. Ten vždy vyrovnaný, silný muž tu teď bez života ležel opřený ostěnu, bledý, zpocený, vyčerpaný, umazaný od kouře a prachu.

Brada se jí při tom pohledu zachvěla a ona pocítila potřebu schoulit se do kouta a zůstat tam už navždy.

Kruh mezi plameny nebyl nijak extrémně prostorný, musela být opatrná a přikrčit se, aby jí plameny nespálily čupřinu. Kolem McKinnona se ale nezmenšoval, což bylo dost divné. Kdyby nešlo o zložár, řekla by, že ho chránil před ostatními plameny v místnosti.

„Zavírá se, Cee! Dělej!“ uslyšela Traversovo řvaní, které ji přeneslo zpět do reality. Nejspíš by se byla pozastavila nad přezdívkou, jíž ji nazývali její nejbližší a kterou on vypustil naprosto spontánně. Jenže nebyl čas.

Nemohla si dovolit se čímkoli jiným zdržovat, a už vůbec se nesměla nechat rozptylovat. Vyčarovala McKinnonovi na tváři zásobárnu kyslíku a rozhodla se, že všechno ostatní provede až poté, co ho dostane do bezpečí.

 „Mobilicorpus,“ poručila hůlce a sledovala, jak se šéfovo tělo vzneslo do vzduchu. Opatrně ho hůlkou navigovala skrze otvor zpět do uličky mezi plameny, která – kupodivu – stále zůstávala intaktní. Po McKinnonovi se už docela úzkou skulinou kvapně protáhla i ona. Neuvědomila si však, jak moc jí zvonila hrana, dokud na svých zádech neucítila něco pálivého.

„Jau!“ vypískla předtím, než ji Trave za volnou rukou nekompromisně odtáhnul pryč od ohně. Vrazila do něj, jelikož si ji přitáhnul k hrudníku. Rukou v rukavici z dračí kůže jí začal horečně přejíždět po zádech, jako by se z nich snažil něco setřepat. 

Záda ji pálila víc a víc, na větší ploše. Pokusila se otočit, ale magihasič jí to nedovolil. Svíral ji v pažích, zoufale se snažil dostat z ní agresivní, ohnivé dračí miminko, které s každou sekundou rostlo. Za krátko svou marnou snahu vzdal a pustil ji.

„Ten kabát hoří, musíš ho sundat!“ instruoval ji. Cecily udělala, jak jí bylo řečeno. Když kabát odhazovala, držela ho za rukáv – tedy jediné místo, které ještě nestrávil teď už plně vyvinutý, ohnivý drak. 

Do toho všeho se musela soustředit na levitační kouzlo, jímž McKinnona v bezvědomí držela ve vzduchu. Na momentík, krátký necelé tři sekundy, na kouzlo zapomněla, proto McKinnon ve vzduchu spadnul o několik centimetrů, než se jí ho podařilo znovu zachytit.

Snažila se tu nenadálou akci rozdýchat, avšak moc času nedostala. Travers totiž zavelel k ústupu a ona mu s povděkem – bez vydýchání – dala za pravdu.

Běželi ke dveřím, pak chodbou. Shawová se tak moc soustředila na svůj Mobilicorpus, že napřed vůbec nezaznamenala, že se od ní magihasič na chodbě odpojil. Zjistila to až při vstupu na schodiště.

„Hej! Co to-“ zarazila se proto, že stál uprostřed chodby plné dýmu, přičemž ve všem tom šílenství koukal jen na ni.

„Musím tu zůstat. Volám posily, pokusíme se ten oheň izolovat,“ informoval ji prostě.

Oči se jí rozšířily šokem a ona naprázdno otevřela ústa. „A-ale to přece nejde. Sám jsi to říkal!“

„Musíme se o to pokusit, Cecily. Musíme z téhle budovy zachránit co nejvíce, je to symbol kouzelnického společenství,“ upřesnil svůj cíl. Shawová přerývavě vydechla.

Musela uznat, že nikdo jiný než magihasiči neměl šanci tu hrůzu porazit. Na druhou stranu, když porovnala význam zpropadené budovy ministerstva s významem životů magihasičů… tak dost, nemohla takhle přemýšlet. Travers věděl, co dělá, nezbylo jí než mu důvěřovat.

„Líbíš se mi,“ vypadlo z ní náhle bezděčně. Tentokrát to byly Traversovy oči, které se rozšířily nefalšovaným zájmem. Než ale stihnul něco říct, promluvila znovu bystrozorka. „Tak neumírej.“ 

Ještě se kousla do rtu, než se i s levitujícím McKinnonem rozeběhla ze schodů. Zacukaly mu koutky a on se usmál již do prázdné chodby. Pak si přitáhnul límec, do něhož začal hlásit jasné rozkazy: „Tady Travers, stále jsem na téže pozici. Potřebuji dva velitele v patře pod požárem, dva v patře nad ním. Kapitáni se shromáždí v atriu, Perkins mi půjde pomoct na druhé. Připravte si hůlky, vážení, pokusíme se odříznout zložár od kyslíku!“ 

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Burning Out The Way VIII.: