Albus Severus Potter a Zapovězený les 14. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

A je tu číslo čtrnáct! :) A poslední kapitola s nevyjasněným tajemstvím, fakt! :D Přeju hezké počtení. :)

21.04.2015 (10:00) • MaybellineEver • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 5× • zobrazeno 1118×

14. BEZ VŮNĚ A BEZ DECHU

To ráno Albusovi prostě něco nesedělo. Maybelline byla až příliš klidná, až příliš rozumně mu vysvětlila, že mu nechce sdělovat své teorie před jejich potvrzením, protože by to znamenalo ošklivé obvinění, až příliš dobře se jí dařilo ignorovat Rose, když jí dávala přednášku o toulání se po večerce. Všechno bylo až příliš perfektní.

„Pořád ještě trucuješ?“ zeptala se Maybelline, když si všimla, že na ni nejmladší syn Harryho Pottera zírá.

„Já netrucuju." Zakroutil klidně hlavou.

„Nebuď takový, Ale,“ zatvářila se malá černovláska ublíženě. „Věř mi – nechceš to vědět. Vybuchla by ti z toho hlava!“

„Fajn. Tak kdy si to tedy „ověříš“?“ chtěl vědět.

„Přijde na to… možná zítra ráno.“

„Mohl bych ti pomoct, víš? Ať děláš po nocích cokoliv…“

„Já vím,“ řekla pevně. „Vážně. Vím to. Dej mi dva dny, ano? Dva dny a konec tajemství,“ slíbila.

„Nemůžu se dočkat,“ zamručel Albus a napil se dýňového džusu.

„Slyšeli jste to?“ Naklonil se k nim Zane. „PPP prý dostala vytírání umýváren na dva týdny!“

„Někdy se velké akce pokazí,“ řekl jim Jayk Kaname přemoudřele. „To se stává.“

„Jak komu,“ poznamenala tiše Maybelline, věnujíc Albusovi významný pohled.

„Vážně?“ ušklíbl se Albus neuvěřeně. „A co ten večer, co nás málem sežraly akromantule a upálil krab?“

„To beru jako výhru,“ oznámila mu Maybelline. „Nikdo o žádnou část těla nepřišel a co je hlavní – dvacet bodů Nebelvíru za porušení školního řádu? Tomu říkám profesionální práce.“

„Měla by sis ujasnit, co je důležitější,“ uchechtl se Albus.

Možná byl zbytečně paranoidní. Koneckonců všechno se za dva dny dozví. Dnes v noci se mohl vyspat. A jeho bratr nebyl v nejlepší náladě. Celkem hezké ráno.

Když vycházeli z Velké síně, jedno křídlo dveří bylo bůhvíproč zavřené. A v tom druhém stál Scorpius Malfoy, vybavujíc se se svými zelenými kamarády.

„Ježiš, to nemůžeš uhnout, Malfoyi?“ utrhla se na něj Maybelline.

Scorpius k ní otočil své studené oči.

„Ty snad tuhle chodbu vlastníš, Everová?“ optal se.

„Nejsme na chodbě, ty inteligente, tohle je mezidveřní prostor. Tady lidé procházejí!“

Malfoy se svým ledovým pohledem ustoupil z cesty a Albus musel svůj názor na tohle ráno přehodnotit. Nebylo hezké. Bylo dokonalé.

Maybelline opustila své kamarády na cestě na Dějiny čar a kouzel s tím, že potřebuje jít do umýváren. Místo toho seběhla po pohyblivém schodišti a zůstala stát na chodbě u obrazu lesní víly, která si myla stříbrné vlasy v tůni.

„Pěkné představení,“ ozvalo se jí za zády chladně.

„Dík.“ Otočila se Maybelline na Scorpiuse. „Tys nestál za nic.“

„Hysterické scény jsou spíš tvá parketa, uznávám.“

Maybelline obrátila oči v sloup. „Myslíš, že to spolkli?“

„Samozřejmě. Jsou to přeci Nebelvíři.“

„Hej!“

Těžko si ale mohla stěžovat. Scorpiusovi koneckonců nezáleželo na tom, jestli si PPP bude myslet, že mu Maybelline donáší informace. Přistoupil na tenhle malý trik jen z dobré vůle. Což bylo vážně bizarní, když nad tím Maybelline tak uvažovala.

„Takže? Proč jsme se museli sejít zrovna tady?“

„Zkus použít hlavu, Everová. V tomhle patře je knihovna.“

„To jsem zapekla Dějiny, jen abych šla dobrovolně studovat do knihovny? To je ujetý!“

Scorpius si unaveně povzdechl. „Můžeš mi říct, co bys beze mě dělala?“

„Žila šťastný život bez namyšlených a povýšených poznámek?“

„Myslím to vážně. Jaký byl tvůj plán?“

„Dala bych mu to do pití.“

„Vážně? Na někoho, kdo na tohle všechno přišel hlavně na základě jeho dokonalého čichu tě ani nenapadlo, že stříbrník v pití ucítí?“

„Risk je zisk. Co jiného jsem mohla dělat?“

„Něco si přečíst. Vím, jak zbavíme stříbrník vůně. A právě proto jdeme do knihovny.“

„Říkáš to, jako by to dávalo dokonalý smysl. Ale když to už víš, proč potřebuješ další knihy?“

„Abychom bylinu první třídy, kterou stříbrník je, zbavili jakékoliv známky pachu, potřebujeme pomoct. Někoho chytrého.“

„Takže?“

„Nate River.“

Maybelline zamrkala. To jméno dobře znala. Jak by taky ne, jeho majitel byl považován za nefalšovaného génia. Malý albín z modré koleje, který skoro nikdy nemluvil.

„Havraspár má teď volnou hodinu,“ dodal Scorpius.

„Jak víš, že bude v knihovně?“ nechápala Maybelline.

Scorpius jí věnoval významný pohled. „Věř mi.“

„Počkej.“ Maybelline ho chytila za zápěstí. „Je to dobrý nápad? Chci říct, nejspíš bude chtít vědět, na co to chceme…“

„Je vidět, že ho vůbec neznáš,“ řekl Malfoy. „Poslyš, já chápu, že to není zrovna nejlepší situace, ale jde o tohle – chceš znát pravdu? Chceš aby ten plán vyšel? Bez něj to nezvládneme.“

Maybelline se na okamžik zamyslela. Rozhodně se jí nezamlouvalo, že by to tajemství měl znát další člověk. Jednak proto, že hrozilo prozrazení a taky se tím prohluboval pocit viny, který cítila vůči Albusovi, kterého nechávala ve tmě. Ale když si představila, že by tohle všechno věděl… Jak by panikařil a zmatkoval, nehledě na to, že s ním by spolupráce se Scorpiusem nepřipadala v úvahu. Takhle to bylo lepší. Snazší. Pro všechny…

„Tak tohle už je vrchol,“ rozčilovala se Rose. „Každý den neustálé porušování školního řádu! Kouzlení na chodbě, toulání se po večerkách, vloupávání se do učitelských kabinetů… Ale nepřijít na hodinu?! To už přesahuje všechno!“

„A víš, co je na tom nejhorší?!“ přidal se Zane. „Binns si toho ani nevšiml! Cožpak nechápeš? Nemuseli jsme tu být ani jeden! Čert aby to vzal!“

Rose zavraždila blonďatého chlapce pohledem. Pak svůj hněv zaměřila na Albuse.

„Tys to věděl?!“

„Ne,“ zabručel malý Potter otráveně. Už tak se cítil dost hrozně, nepotřeboval svou sestřenici, aby to ještě zhoršovala. „Neměla bys radši dávat pozor?!“

Rose jako kdyby si až teď uvědomila, že přichází o hodinu, se rychle obrátila zpět ke vznášejícímu se duchovi uprostřed učebny a zaposlouchala se do výkladu. Albus si dal rozmrzele čmáral do sešitu.

„Jsi naštvanej?“ Všimnul si mistr ve čtení tváří Zane.

„Nemůžu uvěřit, že šla někam beze mě,“ řekl tiše.

„Myslíš bez nás,“ spravil ho s přimhouřenýma očima Američan.

„Jo,“ zamumlal Albus, ale nemyslel to tak. Byli zkrátka výpravy, na které Zanea a Rose nebrali. Rose kvůli přístupu a Zanea kvůli… no, s ním zkrátka hrozilo, že je odhalí i pod neviditelným pláštěm. A Albus si byl tak jistý, že minulá noc byl výjimka, která se už nikdy nebude opakovat. Tak jak je tohle možné? To ho Maybelline odepsala? Jen proto, že si myslel, že mstít se profesorovi je špatné? Buď to vážně bylo tohle, a nebo tam venku dělala něco tak šíleného, že by to ani Albus už nerozdýchal. Sám nevěděl, která varianta byla horší…

„Já bych to nedramatizoval.“ Mávl rukou Zane. „Je totiž dost možný, že se prostě ztratila po cestě. Její orientační smysl stojí za starou bellu.“

V tom měl Zane pravdu. Ale vzhledem k tomu, že se skoro blížil konec roku, by to bylo i na Maybelline poměrně extrém.

„Jasně,“ ušklíbla se ironicky Rose. „A nebo šla do knihovny, aby si udělala úkoly. Používej hlavu, Zane!“

„Soustřeď se na hodinu, Weasleyová!“ odsekl Zane. „Co když náhodou nebudeš vědět, jakou barvu měl nůž, kterým byl v 5. století zavražděn nějakej prašivej skřetí generál?!“

Rose na něj chvíli zírala s otevřenou pusou a pak od nich uraženě odvrátila hlavu. Zane se spokojeně usmál. Nestávalo se často, že by jejich hádky vyhrál. Albus jen potřásl hlavou a vrátil se zpět ke čmárání. Jedno bylo jisté. Maybelline bude mít co vysvětlovat…

Maybelline se to nelíbilo. Nepředváděla celou tu ranní scénu, aby ji teď někdo s havraspárských viděl v knihovně s Malfoyem a nějakým nedopatřením se to doneslo k PPP. Za ten necelý rok, který tu strávila, zjistila, že se tu informace šíří velice rychle a všechny si nějak najdou cestu k Jamesovi Potterovi. Ukázalo se ovšem, že se nemusela obávat. Všichni modří studenti, kteří v knihovně byli, se příliš pečlivě soustředili na knihy a nebo na rozepsané eseje. Ani jeden z nich se nenamáhal zvednout k nově příchozím oči.

Scorpius ji zavedl až do zadní části knihovny, daleko od ostatních a tam skutečně byl. Nate River. Jednu ruku v hustých bílých vlasech, druhou opatrně špičkami prstů otáčel stránky nějaké extrémně tlusté knihy. Postavili se k jeho stolu. Ani nezvedl hlavu.

„Ahoj,“ pozdravila ho rozpačitě Maybelline, protože se zdálo, že se Scorpius okamžitě naladil na jeho mlčení. Bože, ti dva se hledali… „Asi nás neznáš, já jsem-“

„Maybelline Everová a Scorpius Malfoy,“ pronesl hlubokým hlasem chlapec, aniž by se na ně podíval. „Co potřebujete?“

Scorpius natáhl ruku a věnoval Maybelline významný pohled. Ta mu podala lahvičku s malou bylinkou a on ji následně položil na stůl přímo před havraspárka.

„Stříbrník,“ identifikoval ho během vteřiny Nate.

„Víš, k čemu se používá?“ zeptala se Maybelline opatrně.

„Ano, ovšem,“ odpověděl albín, ale neznělo to nadneseně, jako by to řekl Scorpius. Bylo to jen prosté konstatování. „Má jen dvě využití. Je to hlavní přísada Jasnozřivého lektvaru a co se týče té druhé věci…“

Nate k nim zvedl temné černé oči a pečlivě si je oba prohlédl. Pak sklopil hlavu a pokračoval ve čtení, jako by se nic nestalo.

„Nezeptáš se na-?“ nechápala Maybelline.

„Nemám zájem to vědět,“ řekl jednoduše.

„Potřebujeme se zbavit vůně,“ ujal se slova konečně Scorpius. „Jsou k tomu potřeba tři lidi zběhlí v lektvarologii.“

Hm. A jemu do řeči neskočil. Maybelline se zamračila.

Nate znovu zvedl hlavu. „Já, ty… a ona?“ dodal pochybovačně.

„Myslím, že to dokážu, díky za důvěru,“ ušklíbla se Maybelline kysele.

„Není třeba se urážet. Není to osobní. Ale tvůj poslední lektvar byl za Přijatelné…“

„Ano, no, to proto, že jsem-“

„Přijatelné.“

„Slyšela jsem tě i napoprvé.“

„Zvládne to,“ přerušil jejich malou debatu Malfoy. „Pomůžeš nám?“

„Dnes před večeří v astronomické věži,“ řekl Nate a schoval si lahvičku do kapsy pláště. Tím pro něj konverzace očividně skončila, jelikož se znovu pustil do čtení. Malfoy se beze slova otočil a vyrazil pryč. Maybelline ho zmateně následovala.

„To je všechno?“ podivila se. „Tak to bylo snadné…“

„Je to pro něj nová zkušenost. Tomu nikdy neřekne ne.“ Scorpius pokrčil rameny.

„Jak jsi věděl, že tu bude?“

„Trávím tu poměrně dost času,“ odpověděl. „Ne jako ty a ta tvoje parta,“ neodpustil si.

Maybelline na to nijak nezareagovala. Scorpius jí totiž připomněl, že ta těžká část teprve přijde. Už tak bylo dost špatné, že vynechala Dějiny. Teď by ještě neměla jít na večeři? Při představě, že by měla lhát Albusovi do tváře, si frustrovaně povzdechla.

„Nějaký nápad, co jim mám říct?“ zeptala se.

„Vážně si myslíš, že mě zajímá, jestli budou tví kamarádíčci naštvaní?“ Pozvednul Scorpius Malfoy obočí.

Maybelline ho zavraždila pohledem. To by nebyl pan Ledovec, aby něco takového neřekl…

„Pořád z toho ještě můžeš vycouvat,“ připomněl jí.

„Tys mě ještě nepotkal?“ Věnovala mu Maybelline nadnesený pohled v malfoyovském stylu.

Zbytek dne Maybelline utekl ve vteřině. Dala si pozor, aby se do Společenské místnosti dostala před kamarády. Pak už si stačilo jen lehnout a předstírat spánek. Když ji Rose nepříliš jemně vzbudila, hrála překvapenou. Lež to nebyla bůhvíjaká, ale účel splnila. I když jí připadalo, že jí Albus tak úplně nevěřil. Ale přijal to spíš proto, že tomu věřit chtěl. Přetrpěla zbytek vyučování a řekla, že si místo večeře raději půjde lehnout.

Tajná schůzka s Natem a Scorpiusem se převážně odehrála v tichosti. Ani jeden z nich nebyl velký mluvka a Maybelline přešla nálada na klábosení ve chvíli, kdy se malý River zeptal Scorpiuse, jestli nemá v záloze někoho jiného. I přes Nateův očividný údiv (který vyjádřil lehce pozvednutým obočím) odvedla Maybelline svůj díl práce. Povedlo se. Rostlinka rozpuštěná v bezbarvém lektvaru byla nyní bez vůně…

Co se týče provedení, měla to Maybelline vzhledem k přímému přístupu do kuchyně už směšně jednoduché. Pak už stačilo jen usnout a počkat do zítřka. Tu noc Maybelline nezamhouřila oko. A když konečně vysvitlo slunce… když konečně přišla ta chvíle, Maybelline téměř nemohla dýchat. Přemýšlet o tom byla jedna věc, ale realizovat to? To bylo něco docela jiného. Navíc vložila své veškeré úsilí do tohohle plánu, riskovala důvěru svých přátel, ale ani jedinkrát nepřemýšlela nad tím, co se stane po téhle snídani. Pokud se její teorie ukáže jako chybná… pak to prostě nechá plavat? Nejspíš nebude mít jinou možnost. Ale pokud má pravdu…

Co pak? Maybelline si byla jistá jen jediným. Až ta chvíle přijde, bude vědět co dělat.

Až ta chvíle přijde.

„Maybelline, jsi v pořádku?“ zeptal se Albus starostlivě.

„Jasně,“ odpověděla Maybelline. Proč by nebyla? Že už deset minut křečovitě svírala vidličku? Že neustále kontrolovala učitelský stůl? Kde je sakra Walker?! Maybelline nevědomě stočila svůj pohled k zelenému stolu. Scorpius se na ni díval. Jak mohl být tak zatraceně klidný?! Sklonila svůj pohled k míchaným vajíčkům na svém talíři. Nebyla s to pozřít jediné sousto. V žaludku se jí mísil adrenalin s napjatým očekáváním a strachem. Ano, lhala by, kdyby tvrdila, že ho necítila v tuhle chvíli. Cítila. A studil jako led.

„Dnes je ten den, víš?“ ozval se Albusův hlas do ticha.

Maybelline se k němu zaskočeně otočila.

„Co prosím?“

„Po dnešku už žádné tajnosti, vzpomínáš?“ Pozvedl obočí Al. „Slíbilas to.“

„Jo, ták…“ Maybelline se otočila zpět k učitelskému stolu. „Upřesním to. Po téhle snídani, už žádné tajnosti…“

Walker byl tu. Walker se posadil. A když se jeho oči stočily k nebelvírskému stolu, Maybelline okamžitě sklopila hlavu. Kdyby v něm vzbudila i sebemenší podezření, bylo by všechno v tahu. Opatrně vzhlédla právě v pravou chvíli. Richard Walker sáhl po šálku s černou kávou… Zvedl ji k ústům. Ten pohyb pro Maybelline trval celé hodiny. Přitiskl ho ke svým úzkým rtům a usrkl. V další vteřině jeho bledou tváří projela křeč a on nápoj vyplivl. Začal prskat, jako by v šálku byla kyselina. Několik profesorů se po něm starostlivě ohlédlo, ale on je ignoroval. Otřel si rozedřená ústa do kapesníku, zůstala na něm krvavá stopa. Během setiny vteřiny na ni upřel svůj pohled. Temný a plný nenávisti.

A Maybelline se nedokázala pohnout ani nadechnout. Dívala se na něj.

A každá buňka v těle na ni křičela jedinou věc.

UTEČ!

Autor: MaybellineEver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter