OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Agentura na společníky - 5. kapitola



Agentura na společníky - 5. kapitolaJak Draco zareaguje na podvazek? A proč následuje dvojitá hádka?

A kruci

Pohled Hermiony Grangerové 

Po tom, co jsem Dracovi řekla o těchto zvyklostech, jsem se na něj okamžitě podívala. V jeho očích se zračilo překvapení, ale taky obrovský nesouhlas. Vypadal docela komicky, protože navenek se musel usmívat, ale z očí mu sršely blesky, kterými by mě nejraději propálil hluboko země.

„Mio, gratuluju! Doufala jsem, že to takhle dopadne,“ vypískla Kate nadšeně. Dracovy blesky se okamžitě ještě zvětšily.

„Je to úžasné,“ zašvitořila jsem nadšeně. „Miláčku, no není to nádhera?“ upřela jsem na Draca pohled, který říkal naprosto všechno – Užívej si to, jako jsem si to užívala já ve škole.

„Eh,“ vyšlo z Draca a já zadržovala nával smíchu. „No… to… je úžasné,“ vysoukal nakonec ze sebe celkem nadšeně. Abych zakryla jeho (ne)nadšení, přihrnula jsem se k němu a objala ho kolem krku. Cítila jsem, jak se pode mnou celý otřásá vzteky a nejspíš i odporem, že se ho takhle chytám.

„Nevypadáš moc nadšeně,“ poznamenala jsem naoko zklamaně.

„Jsem dostatečně nadšený. Jen se z toho nemůžu vzpamatovat,“ odpověděl přes zaťatou čelist. Musela jsem se hodně přemáhat, abych se nezačala otřásat neovladatelným smíchem.

„Neboj se, to přijde,“ pronesla jsem chlácholivě a ještě ho konejšivě pohladila po vlasech. Nemusím snad ani dodávat, že to byla ta největší provokace, jaké jsem byla v tu chvíli schopná, aby nikdo nic nepoznal.

„Když to říkáš,“ řekl s přiškrceným hlasem. Opatrně, ale pevně mi sevřel ruce kolem zápěstí a následně je sundal ze svého krku. „Mio, vzpomněl jsem si, že ještě potřebuju doma dodělat něco do práce, půjdeme už?“

V tu chvíli jsem se zarazila. Nejspíš jsem překročila hranici jeho možností, ale on taky nikdy nehleděl na moje hranice. Začala jsem uvažovat. Když řeknu, že už tedy půjdeme, vyjdu mu vstříc a stejně z toho vyjdu jako vítěz, protože se ukážu jako velkorysá osoba. Když řeknu, že tu chci ještě zůstat, budu úplně stejná jako on. Chci být stejná jako on, když jsem to vždycky tak nesnášela?

„Dobře, drahoušku. Půjdeme už domů,“ odpověděla jsem mile. Ale něco jsem si prostě odpustit nemohla. Dala jsem mu ruku kolem zad, pohladila ho po boku a dala mu polibek na tvář. Pod přesně padnoucím oblekem jsem cítila všechny jeho napjaté svaly a moc dobře jsem věděla, že kdyby mohl, tak se odtáhne a stoupne si až na druhý konec domu. Nebo možná až do zahrady.

Se všemi jsme se zdlouhavě rozloučili a všechny jsme museli ještě zdlouhavěji přesvědčovat, že už určitě musíme jít a že nám nevadí jet autobusem. Mamka mi nezapomněla říct, že se mi určitě brzy ozve. Nakonec jsme se vydali směrem k místní zastávce autobusu, ale tak sto metrů před ní jsme zabočili na cestu, která vedla k lesu. Jakmile jsme se dostali z dohledu a doslechu vesničky, skončila naše hraná romance.

„Co to mělo znamenat?“ vyštěkl na mě.

„Co jako?“ odpověděla jsem kousavě.

„Ta šaškárna s kyticí a podvazkem. A to potom. Nevěřím, že jsem klesl tak hluboko, že jsem ti nic neřekl.“ Kdyby to šlo, plival by kolem sebe síru.

„Jak jsem mohla vědět, že se to stane? A nemysli si, že jsem to chtěla! Ale když to tak vezmu, tak bych se mohla ptát stejně na tu kuchyň,“ odpověděla jsem vztekle. Nejraději bych ho něčím praštila.

„Co s kuchyní?! V kuchyni se nic nestalo, slyšel jsem přicházet tvoji matku, tak jsem zareagoval tak, aby si myslela, že jsme se vypařili z romantickejch důvodů,“ oponoval mi. „A jako promiň, ale takhle střelenou rodinu jsem ještě neviděl. Z tety táhne alkohol ještě před obřadem, její dcera je pod parou, jakmile se dostane domů. To je u vás běžné?“

Měla jsem co dělat, abych se udržela. Nechtěla jsem mu ukázat, že uhodil na citlivou strunu. Moje rodina sice byla vždycky trochu střelená, ale to o ní můžu říkat jenom já, protože je to moje rodina. A u tety je tohle chování v podstatě běžné. Jakmile si čuchne k alkoholu, nemůžeme ji zastavit. A Emily to nejspíš zdědila po ní.

„To je snad jedno, ne? Taky se nezajímám o to, co je běžné u tebe v rodině. Ale nejspíš to budou nějaké masochistické hrátky,“ vyštěkla jsem už vážně vztekle. On však při zmínce o jeho rodině ztuhl, ale tak nějak jinak, než během dnešního odpoledne.

„To je jenom a jenom naše věc!“ zaječel na mě. „Tohle stejně nikam nevede. Normálně bych možná řekl, že bylo fajn tě zase vidět, ale nebylo. Jsem rád, že tuhle akci mám za sebou a zase tě dlouho neuvidím. Nejlépe do konce života,“ pronesl tišeji jako dovětek.

„Tak to asi nepůjde. Ta smlouva, kterou jsem podepsala, se vztahuje na tři akce, a na všech jsi jako společník ty,“ oznámila jsem suše. Otočila jsem se na podpatku a prásk! Přemístila jsem se domů. Nechala jsem ho v lese, aby si to přebral, jak chce…

&&&

Pohled Draca Malfoye

„Jak si to ta malá mizerná mudlovská šmejdka představuje? Zmije jedna nebelvírská! To snad nemyslí vážně, že s ní mám strávit ještě další dvě akce. Tak to ne! To nedám!“ nadával jsem doma ve svém pokoji. Když jsem přišel, udělal jsem tu strašný nepořádek. Rozházel jsem polovinu knihovny, rozbil několik obrazů a vyloženě roztřískal dva květináče. Měl jsem co dělat, abych nerozbil ještě další věci. Ve stavu, v jakém jsem byl, jsem nezaslechl, že se Hesper vrátila.

„Draco, tak jsem… Proboha! Co se stalo?“ ptala se Hesper ohromeně, když viděla tu spoušť.

„Nic! Jen jsem zjistil, že s ní musím na další dvě akce. A víš, kdy jsem to zjistil? Zhruba půl hodiny potom, co jsem chytil podvazek a ona kytici!“ zaječel jsem.

„No a co, že jsi chytil podvazek a Mia kytici? Bylo to jen na oko, tak proč vyšiluješ?“ ptala se dál naprosto nechápavě.

„Protože v tu chvíli si mě pěkně vychutnávala. Věděla, že jsem proti tomu, a stejně se chovala, jako bych byl vzduch!“ ječel jsem dál.

„Hm. Takže se chovala úplně stejně jako ty k ní, když jste chodili do školy,“ poznamenala věcně.

„To není to samé,“ odsekl jsem podrážděně.

„Ale ano, je. Jen ty to nechceš vidět,“ dodala opět rozumně.

„Ale prosím tě! Měla by se mi omluvit za to, jak mě ponížila. Vsadím se, že ten podvazek nějak nasměrovala, aby letěl ke mně. Určitě v tom byla kouzla!“

„Jestli je tu někdo, kdo by se měl za něco omlouvat, tak jsi to ty. A víš proč? Protože jsi jí ubližoval ve škole. A protože si dovedu živě představit, jak jsi ji seřval, když jsi byl v bezpečné vzdálenosti, kde tě mohla slyšet jenom ona,“ uzavřela Hesper. Nevěřícně jsem se na ni podíval. Já že bych se měl omlouvat jí?

„To nepřipadá v úvahu. Já se omlouvat nehodlám. A zvlášť jí. Vlastně ani žádný důvod nevidím,“ odsekl jsem.

„Nevidíš? Ty, které jsem ti vyjmenovala, ti nestačí? Chceš další? Myslím, že je nepotřebuješ, protože o nich moc dobře víš. Víš, v čem je tvůj problém? Že jsi Malfoy a nevidíš si na špičku nosu, takže nedokážeš vidět ty důvody,“ pustila se do mě. Moje nevěřícnost se ještě prohloubila.

„Ale…“ začal jsem, ale ona mě přerušila mávnutím ruky.

„Žádné ale! Ty se Mie omluvíš! Nebo všem řeknu, jak to bylo během války,“ pohrozila mi. Moje čelist poklesla o několik centimetrů v nevěřícné grimase. Ona toho využila a odešla. Nezapomněla u toho pořádně prásknout dveřmi, aby zdůraznila, jak moc je na mě naštvaná.

Měl jsem sto chutí vzít poslední květináč z okna a hodit ho proti dveřím, kterými odešla, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Věděl jsem, že teď je moje mysl zastřená hněvem a že by to k ničemu nevedlo. Raději jsem otevřel okno, abych pustil do místnosti studený večerní vzduch, a začal jsem uklízet pokoj. Co bylo rozbité, tak jsem spravil kouzlem, ale co bylo jenom rozházené, tak jsem uklízel bez pomoci magie, abych se u toho uklidnil. Nechal jsem si projít hlavou obě hádky – tu s Hermionou i tu s Hesper.

Hermionu jsem křivě obvinil z toho, že zavinila to, jak jsem chytil podvazek, dál jsem jí urazil rodinu a jistě jsem ji urazil tím, jak jsem se s ní „rozloučil“. V tu chvíli si to ale zasloužila. Ale v něčem Hesper měla pravdu – nebyla to ta stará chytrolínka z Nebelvíru, jakou jsem si pamatoval. Ale na druhou stranu, stále to byla holka z mudlovské rodiny a nijak mě nepřesvědčila, že bych se k ní měl chovat jako k rovnocenné. No, nejspíš bych se jí měl opravdu omluvit. Hesper měla zase pravdu…


Chtěla bych poděkovat všem za komentáře a za podněty, nad kterými se můžu zamyslet, abych tuhle povídku zlepšila. Doufám, že se vám kapitola líbila a že jste si ji užili a že tu snad najdu zase pár komentářů.

Vaše Ali =) 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Agentura na společníky - 5. kapitola:

6. Renča
14.01.2014 [20:35]

Krása!! Nemůžu se dočkat další kapitoly! :)

5. Ali přispěvatel
14.01.2014 [20:19]

AliDěkujji všem za komentáře. Jsem moc ráda, že tu jsou. Jsou mým hnacím motorem. Emoticon

ninik, to byla pasáž Mii a já ji nechtěla narušovat Dracovo myšlenkami. Však na ně bude někde jistě času dost. Emoticon Jeho omlouvání bude určitě stát za to. O to se postarám. Emoticon

Helčo, jak to bylo ve válce? To ti teď prozradit nemůžu. To se dočteš v další kapitole. Trochu si upravím realitu paní Rowlingové. Emoticon Pokusím se na to myslet při psaní další kapitoly. A děkuji za připomenutí. Emoticon

erin, děkuji. O něco podobného se snažím. Tak snad mi to vydrží. A doufám, že se mi to povede i v další kapitole. Emoticon

Camillo, jsem ráda, že se ti ta kapitola líbila. Původně jsem ji začala úplně jinak, ale nějak se mi to tam nehodilo, tak jsem to celé přepsala. Ty hádky tam byly důležité. Aspoň pro mě. A Dráček se bude omlouvat, až se mu bude kouřit od pera. Emoticon Emoticon

14.01.2014 [12:27]

Tak to se povedlo! Emoticon Emoticon Moc díky za novou kapitolu. Byla super. Emoticon Až na ten jeho výbuch s Mionou, chudák holka, ale už se moc těším na další kapitoly, kde se dozvíme o jejich schůzkách, které ještě zbývají, a jak se bude Dráček omlouvat. To bude ještě sranda! Emoticon Emoticon

3. erin
14.01.2014 [12:02]

krásné...moc povedené...zajímavé a zároveň to člověka drží v napětí co bude dál Emoticon

2. Helča
14.01.2014 [11:34]

Tak tohle byla hezká kapitolka. Moc se mi líbila. Napjala si mě jak kšandy, jak že to bylo ve válce??? Emoticon Emoticon
Určitě zůstaň u popisů co si myslí v průběhu povídky. Super.

1. ninik
13.01.2014 [19:44]

škoda, že jsi nenapsala, co se drakovi honilo v hlavě, když se na ni vrhnul v kuchyni a pak u jejich hádky i myšlenky, co jim běželi v hlavě, přímo v tu chvíli, ale i tak se mi to moc moc líbilo a už se těším na jeho omlouvání a ty dvě další akce Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!