Píše se rok 2001. Bitva o Bradavice už je jen šepotem minulosti, nicméně její odkaz dýchá dál. Se smrtí Lorda Voldemorta totiž nezemřeli i jeho přívrženci, skrytí pod rouškou anonymity. A samozřejmě se k nim dostalo, kdo v nejtěžší hodince jejich pána zradil a kdo při něm do poslední chvíle stál.
Zoufalí lidé dělají zoufalé věci.
Dlouho slibovaná Dramione povídka z mojí dílny je tu! Doufám, že všechny nenasycené dušičky potěší. Já budu vděčná za každý komentář. ;)
03.07.2017 (10:00) • Spyro • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 6× • zobrazeno 1590×
Buch buch buch!
Klidný večer rodiny Grangerových narušilo zabouchání na dveře.
„Jdu tam!“ zvedla se Hermiona a zvedla se z pohovky.
Buch buch buch!
Než otevřela, zaváhala. Kdo by mohl takhle pozdě bušit na dveře? Proč nepoužije zvonek?
Buch buch buch!
Na chvíli od kliky odstoupila a nejistě zamrkala. Nikdo z jejích přátel by sem takhle nevpadl. Každý věděl, že rodičům paměť vrátit nemohla vzhledem k tomu, že čekali dalšího potomka. Bála se, co by s dítětem mohlo paměťové kouzlo udělat, a tak se rozhodla je nezasvěcovat do minulosti, naopak vše zařídila tak, aby vše zapadalo v perfektních posloupnostech.
Monica a Wendell Wilkinsovi se rozhodli z Austrálie přestěhovat zpět do Anglie, když se k nim přihlásila dcera, kterou kdysi jako malé dítě dali k adopci – byla to dávná paměťová pojistka, kterou tenkrát v sedmnácti přidala – i touha vrátit se do Anglie, i ztracená dcera. Rodiče věděli jen to, že měli kdysi malou holčičku, nevěděli jméno, nevěděli nic.
Buch buch buch!
„K čertu s tím!“ zvolala a dveře otevřela… Jen aby je kvůli osobě za nimi mohla zase zabouchnout. Na poslední chvíli jí v tom zabránilo chodidlo duchapřítomně vsunuto mezi dveře a práh.
„Grangerová! Pusť mě dovnitř, prosím!“ šeptal zděšeně blonďák za dveřmi.
„Ani nápad, Malfoyi! Vypadni odsud!“ pokusila se jeho nohu ze dveří násilím vykopnout.
„Grangerová, prosím! Jde mi o život!“ opakoval její jméno prosebně.
„To ti rozhodně jde,“ souhlasila, „protože jestli vkročíš do našeho domu jen o píď víc, zabiju tě!“ Znovu zatlačila na dveře doufaje, že ho noha zabolí a on to vzdá.
„Prosím! Jdou po mně zbylí smrtijedi! Za matčinu zradu a za to, že jsem nezemřel pro Voldemorta, mě chtějí zabít,“ zaprosil. To Hermionu zaujalo, pootevřela a chtěla za ním vyjít ven, ale vklouzl dovnitř jako had, načež za sebou zabouchl.
„Hermiono? Drahoušku, je všechno v pořádku?!“ ozvalo se z obýváku.
„Ano, mami!“ zavolala nazpět, načež Dracovi vrazila předloktí pod krk a pevně ho přišpendlila ke stěně. „Co tady hledáš? Proč jsi přišel zrovna za mnou?“
„Protože nemám kam jít,“ odpověděl zoufale a na chvíli sklopil oči. Jako by vyslovil něco, čemu sám až doteď nevěřil a najednou se to stalo realitou. Rezignovaně, i přes předloktí pod krkem, zaklonil hlavu a opřel se o stěnu. „Já prostě nemám kam jinam jít. Nemám ani kamarády, ani rodinu,“ dokončil.
„Tady je ale nenajdeš,“ odvětila chladně, pustila ho a otevřela dveře. „Nebudu tě žádat, abys odešel. Opakuju, že jestli neodejdeš, zabiju tě,“ řekla vyrovnaně a dveře držela otevřené. Zhluboka se nadechl, přešel k ní a dveře zavřel.
„Grangerová, prosím… Co za to chceš? Dám ti cokoli! Galeony nejsou překážkou, žádná částka není moc vysoká,“ začal nabízet. Hermioně se ale před očima zračily všechny ty roky ponižování, urážení… Tři roky stará záležitost z jejich domu, kdy ji Bellatrix mučila téměř k zbláznění. A on tam stál a díval se na její ponížení. Při té představě se zatřásla.
„Měl ses schovat u kamarádů v Azkabanu, troufám si tvrdit, že bys tam byl víc v bezpečí,“ znovu s tvrdým výrazem otevřela dveře: „Běž.“
Ale on nešel, naopak, zůstal stát a pevně ji pozoroval. Už ho nebavilo prosit a podlézat jí.
„Fajn, dobře! Ukaž, že jsi charakter – chci jeden měsíc. Nech mě tu schovaného jeden měsíc, zařídím si to mezitím jinak,“ požádal.
„Proč nejdeš k Harrymu? Ten by tě schoval. On ti život dluží, já ne,“ trvala na svém, nicméně ne tak naléhavě. Věděl, že je na půli cesty k vítězství. Teď musel slova volit opatrně.
„Protože mě budou hledat všude, jenom ne tady. Věděli, že jsme se neměli zrovna v oblibě a-“
„V oblibě?! Děláš si legraci, že ano?“ přerušila ho nevěřícně a dveře znovu otevřela.
„Já se ti omlouvám!“ poklekl na koleno zoufale, „přísahám, že jestli mě tu, u Merlina, necháš schovaného, budu tě na slovo poslouchat celou tu zatracenou dobu! Hele, byl jsem mladý děcko, nevěděl jsem, jak to chodí, a nechal jsem se ovlivňovat. Už nám je jednadvacet… V Americe už nám nalejí i v mudlovských podnicích,“ vzal to oklikou, snažil se ji obměkčit na její původ, „tak nebuď jako já a zachraň lidský život, prosím,“ sklopil hlavu.
A to jediné ji dokázalo obměkčit. Ta správně zvolená slova. Jak Albus Brumbál několik let předtím řekl, slova jsou nevyčerpatelným zdrojem magie.
„Nejsem jako ty,“ odpověděla a zavřela dveře. Měl vyhráno.
„Děkuju, jsem ti zavázaný,“ zvedl Draco pohled vděčně, usmíval se. Hermiona na chvíli uvěřila, že už skutečně není takové dítě, jakým býval.
„To já vím,“ nadechla se a pokračovala, „dávám ti deset dní,“ zakončila to. Lidská dobrota má své hranice a ta její pro tu chvíli byla štědrá až příliš.
„Deset? To snad ne, šestadvacet,“ smlouval.
„Patnáct!“ odpověděla důrazně.
„Jednadvacet,“ natáhl k ní ruku. Její tvrdý pohled plný sebezapření několikrát přecestoval z ruky do jeho obličeje, ale nakonec se podvolila a neochotně ruku stiskla.
„Platí, jednadvacet. Za dvacet jedna dní budeš těmihle dveřmi odcházet bez jediného slova. A teď moje podmínky. Hlavní a nejdůležitější – žádná kouzla,“ pousmála se, když ucítila v doteď pevném stisku nejistotu. Nicméně přikývl. „Tvoji hůlku,“ nastavila volnou ruku.
„Ani omylem,“ díval se jí tvrdě do očí.
„V tom případě ani omylem nebudeš spát v tomhle domě,“ pokusila se ruku pustit, ale nenechal ji.
„Tak fajn, tak fajn, tak fajn… Tady,“ vytáhl pomalu svoji hůlku ze zadní kapsy a neochotně ji podal volnou rukou do té její volné. Vzpomněl si, jak mu ji Harry dal na znamení díků zpět, když opravil svoji. Hermioně na tváři hrál spokojený úsměv.
„Za druhé – to, proč jsi tady. Řeknu jen tolik, že moji rodiče si teď úplně nepamatují, že jsem s nimi vyrůstala ve společné domácnosti. Nemůžu sem tedy přivést cizího člověka jen tak, sama jsem pro ně v podstatě cizí člověk. Tudíž – a z toho, co řeknu, sama nejsem nadšená - jsi můj přítel a přijel jsi mě navštívit k rodičům, abys poznal, kdo mě přivedl na svět. Magie tady neexistuje, jasné?“ řekla a čekala na jeho reakci.
„Platí,“ řekl s pevnou tváří. Nenechal se tím požadavkem rozhodit, byl zoufalý.
„Fajn, dohodnuto,“ postavila se po jeho pravici a zahákla svoji ruku za jeho rámě. „Dvacet jedna dní. Ani o minutu víc,“ procedila mezi zuby, nasadila ne zrovna důvěryhodný pokus o zamilovaný úsměv a pomalu se s ním vydala směrem k obýváku.
Zdravím všechny své věrné i nové čtenáře. :)
Vím, že jste na tento okamžik čekali dlouho, ale devítiměsíční writterblock mě opustil a já s chutí pracuju na další kapitole. Každá motivace ale pomůže, proto budu ráda, když mi dáte vědět, že vás povídka zaujala alespoň krátkým komentářem. :)
Zatím bych chtěla kapitolu vydávat jednou týdně - každý víkend. Tak snad při troše štěstí - a s vaší podporou - konečně dotáhnu nějakou kapitolovou povídku do konce. :)
Těším se na společné putování novým Dramione příběhem! ♥ (← tohle by mělo být srdíčko)
Vaše Spyro
Následující díl »
Autor: Spyro (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter
Sdílet
Diskuse pro článek 21 dní - Prolog:
Děkuju moc za všechny komentáře! 
Budu se na vás na všechny u dalších kapitol moc těšit! 
Já se na ty dva těším stejně jako vy! 
V tuto chvíli dokončuju další kapitolu, takže o víkendu určitě bude. Vlastně... Bude dřív, protože zítra odjíždím na GoT larp hrát si a vracím se až v neděli. 
Mně je tahle hantýrka neznámá, takže nebýt perexu, ani bych nepochopila, co to Dramione je. 
Každopádně skvělý nápad! Těším se, jak si ti dva budou lézt na nervy.
Milujem Dramione, prečítala som ich snáď milión, takže som, samozrejme, klikla aj na túto... a myslím, že som dobre urobila. Úvod ma zaujal a aj pobavil. Určite si rada prečítam pokračovanie 
Len tak ďalej 
Vypadá to na velmi pěknou povídku. 
Wow znie to parádne 
Určite so mnou môžeš rátať pri ďalšej kapitole Budem sa tešiť na pokračovanie 
Bez mučení se přiznám, že nevyhledávám HP fikce, a už vůbec ne ty, co se odklánějí od kánonu... ale! 
(To je občas takové pěkné slůvko, že? ) Ale tohle mě fakt bavilo. Bylo to dlouhé tak akorát, lehký nádech komedie, a to jejich dohadování a smlouvání mě rozesmálo. Takže budu čekat na příští týden, abych viděla, jak Dracovi půjde nekouzlení a hraní si na mudlu. 
A jsem ráda, že znovu píšeš, spisovatelský blok je **** (dosaď libovolné sprosté slovo ), takže ať to jde! A já se těším na další!
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!