OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » 21 dní - 4. kapitola



21 dní - 4. kapitolaNěkdy svých rozhodnutí začneme litovat jen tak. Prostě si řekneme, že jsme to mohli udělat lépe. A někdy nás naše špatná rozhodnutí začnou pronásledovat. A někdy děláme jedno špatné rozhodnutí za druhým.

Soustředěně koukala před sebe a přemýšlela, kde se ten pískot může brát. Staré topení někdy pískávalo. Konvice. Senzory a radary. Nic z toho ale v tomto domě nebylo, tedy alespoň o tom nevěděla. A tak váhavě opustila odraz v zrcadle a pomalu se vydala do vrchního pokoje. Schody šlapala pomalu po jednom a ušima se snažila zachytit, zda se jí to jen nezdá. Ale čím výš šla, tím byl pískot silnější. Když schody vyšla, pevně následovala svoje instinkty. A ty ji dovedly před Dracův pokoj. Překvapeně přiložila ucho na desku dveří, čímž si zvuk jen potvrdila.

Věděla, že nebude zamčeno, a tak vešla dovnitř. Pískání uvnitř bylo mnohem otravnější, a tak se bez váhání jala hledat, odkud se zvuk line. Nejdřív se rozhlédla, hledala po stropě, na deskách stolu, po podlaze a přikládala ucho k trubkám. Prohledávala zásuvky, peřiny, tašky, doslova pokoj obrátila vzhůru nohama. Až po chvilce ji napadlo prohledat kapsy Dracova kabátu, ve kterém poprvé přišel.

Až když z kapsy vytáhla zdroj pískotu, na malou chvíli se jí zastavilo srdce. V ruce totiž držela malý lotroskop. Ani nestačila pořádně dotáhnout do konce úvahu, proč vlastně lotroskop pískal a kde bude centrální zdroj zla, a už se ozvala rána, jak vchodové dveře vyletěly z pantů a vrazily do zdi naproti.

„D-Draco,“ zašeptala opatrně, zatímco se automaticky sesypala na všechny čtyři a snažila se potichu schovat za postel. Jako by se snad Draco měl zázračně objevit uprostřed místnosti a přenést se i s ní pryč. Možná patřila do Nebelvíru, ale nebyla hloupá a věděla, že moment překvapení pro ni teď bude větší výhodou, než na ně vyběhnout a začít metat kletby bez rozmyslu a strategie. V ruce sevřela svoji hůlku a připraveně si ji přitiskla k hrudi. Bývala by se schovala raději pod postel, ale potřebovala mít možnost pohybu. Oči jí padly na okno naproti. Nerozhodně si skousla ret, ale nic lepšího teď udělat nemohla, byla v šachu. Nejraději by se přemístila, ale na svědomí ji tížilo to, že Draco je někde uvnitř domu pod kletbou Imperio. Musela nějak strhnout pozornost, aby mohla dům nějak oběhnout.

A tak bez dalšího rozmyšlení vyběhla, rozběhla se a bokem prorazila skleněné tabulky skla.

Ihned po výskoku začala šeptat „Arresto momentum“, protože věděla, že pod oknem není takový výška, jakou by někdo mohl čekat. Jemně dopadla k zemi a instinktivně se rozběhla ke zdi za rohem, aby nebyla vidět. Tam se jí naskytla dobrá příležitost přesunout se k druhému rohu a kouknout se, jaká je situace. Na dvorku stáli čtyři lidé v černých kápích a pátý právě vyváděl Draca. Ten měl ruce zkroucené za zády, ale nevzpíral se, byl hrozně zmatený. Když to uviděl jeden ze smrtijedů, začal se chrochtavě smát.

„Finite incantatem,“ zvolal jiný pobaveným hlasem a v tu chvíli se Draco Malfoy konečně probral, „nebylo moc kvalitně provedené, když na to fungovalo protikouzlo,“ dodal mírně překvapeně. Draco se mezitím začínal zmateně rozhlížet, třást hlavou a tisknout oči, aby se skutečně z kletby probral. Jiný smrtijed k němu přišel a několikrát mu propleskl tváře.

„Kdo by to byl řekl, že tě tady skutečně najdeme,“ zasmál se smrtijed, který použil protikouzlo, a namířil na Draca hůlkou, „tak se probereme, nemáme na tebe celý den. Crucio,“ řekl vzletně. Celou ulici proťal hrdelní ryk, jak Draca mučící kletba zasáhla. Smrtijedi se začali pochechtávat a nechali kouzlo zhruba půl minuty působit, než ho sesílatel přerušil, přišel k Dracovi ležícímu na zemi a kopl do něj. „Zvedej se, dělej!“

Hermiona to úzkostlivě pozorovala a snažila se vymyslet nějaký plán, ale nic ji nenapadalo. Měli přesilu, už měli i Malfoye. A poslední, co ji tu drželo, byla výčitka, že kdyby ho nedržela pod Imperiem, možná by měl i šanci se někam v bezpečí dostat. A proto čekala na vhodný okamžik, až bude Draco dostatečně při sobě.

On se těžce vyškrábal na nohy a tím nejslabším hlasem se zeptal na něco, co Hermiona neslyšela. Slyšela jen následný hlučný smích smrtijedů.

„Do toho ti nic není. Ale asi sis měl dávat pozor, komu věříš,“ odpověděl. Hermioně se na chvíli sevřelo srdce, byla si jistá, že teď bude Draco přesvědčený, že ho prozradila ona. Ale rozvíjet ty myšlenky neměla čas. Tiše si odpočítávala k nule, když se ale dostala k číslu tři, vyběhl z domu poslední smrtijed.

„Uvnitř už nikdo není, ale v jednom pokoji bylo rozbité okno, asi nějaký vystrašený mudla,“ nahlásil.

V tu chvíli Hermiona zamířila, zhluboka se nadechla a vykřikla: „Mdloby na tebe!“ Ten, co držel Malfoye, nestihl zareagovat a skácel se k zemi.

Ostatní okamžitě začali pálit zelené paprsky po Hermioně a jen zázrakem se jí povedlo vběhnout alespoň do domu, neměla šanci se k Dracovi dostat.

„Chyťte ji!“ křikl ten hlavní a sám se otočil, aby našel Draca, který situace zúčastněně využil a snažil se utéct. Hermiona vyběhla do svého pokoje, zabouchla za sebou a rychle dveře zabezpečila několika kouzly. Nebylo to moc účinné, ale mělo to vlastně jediný účel. Zdržet je. Na malou chvíli zaváhala, jestli se nemá přemístit do bezpečí. Ale Draco byl venku, bez hůlky, a vlastním útěkem by mu podepsala ortel smrti. Vztekle kopla do stolu, a místo aby se přemístila do bezpečí, přemístila se do domu nedaleko odsud, kde byla s rodiči nedávno na návštěvě. Objevila se na zápraží, takže neudělala poprask uvnitř, v což přesně doufala. Bez zaváhání vyběhla směrem ke svému domu a cestou vymýšlela strategii. Za rohem ale všechna strategie selhala, narazili na sebe se smrtijedem, který hledal Draca. Překvapeně po něm vrhla kletbu, on nazpět a za chvíli už se ze souboje stal tanec dvou kouzelníků, kteří byli v soubojích poměrně vyrovnaní.

Stáli naproti sobě, přešlapovali pro změnu pozice a chytali pohyby ruky toho druhého.

„Proč po něm tak jdete?“ zeptala se.

„Zrádcům se neodpouští,“ odpověděl smrtijed prostě.

„Už je to pryč! Voldemort je mrtvý, nastupuje nová éra, proč nedopřát lidem nový začátek?“ zeptala se naléhavě. Smrtijed se jí na to vysmál do obličeje.

„Jsi ještě malá, hloupá holka! Crucio!“ vystřelil kletbu. Hermiona se pokusila ji odrazit, ale kletba byla vedena s takovou vervou, že ji Protego možná oslabilo, ale rozhodně ji nezastavilo. Hermiona jen silou vůle zůstala i přes bolest stát na nohách, přesto jí to na okamžik zatemnilo mysl. Na ten skutečně důležitý okamžik, jehož smrtijed využil. „Mdloby na tebe!“ Hermioně stihlo proběhnout hlavou jen: „Ta není smrtící…“, než se sesypala k zemi ve sladkém opojení bezvědomí.

 

Když se probudila, měla na rukou i nohou pouta a byla v malé místnosti bez oken. Pokusila se promluvit, ale z pusy jí nic nevycházelo. Byla v pasti.

Nevěděla, jak dlouho mohla čekat. Ale nejspíš to byly hodiny, protože postupně začala cítit biologické potřeby, od hladu a žízně až k potřebě toalety. A tehdy se konečně otevřely dveře.

Dovnitř vešel nějaký muž v masce. Sklonil se k ní a mávl hůlkou.

„Co mi povíš, slavíčku?“ zeptal se. Hermiona neodpověděla, zarputile mlčela, přestože pochopila, že hůlkou nejspíš zrušil efekt Silencia. Chvíli mlčel a čekal, než si sundal masku a usmál se. Jeho obličej nepoznala, což ji mírně znepokojilo. Byla si až doteď jistá, že všechny smrtijedy bezpečně rozezná. Ale jeho hlas si zařadila okamžitě. Byl to ten, se kterým vedla souboj. „Jak myslíš. Ale pokud bys mi chtěla něco říct, můžeš. Tvoje povídání o nových začátcích bylo inspirativní,“ řekl normálním tónem hlasu, ale jeho úsměv jasně Hermionu stavěl do pozice nevyspělého dítěte.

 

A pak se Hermiona najednou ocitla před jakýmisi dveřmi. Překvapeně se rozhlédla, svým způsobem jí to připadalo v pořádku, ale byla zmatené. Nestála ještě před chvílí jinde? Myšlenky se začínaly skládat v jakési puzzle, přestože na sebe myšlenky navazovaly, něco tam bylo špatně. Něco chybělo. Vedle ní stál stále stejný muž.

„Paměťová kouzla mi moc nejdou, takže jsi nejspíš zmatená,“ vysvětlil klidným hlasem. Měl pravdu, a jelikož zmatení neustupovalo, opatrně se zeptala.

„Paměťová kouzla?“

Nerozuměla, proč o nich mluví. Mozek odmítal tu informaci zapracovat do té mezery, protože měl příliš práce s tím vůbec probrat vědomí k tomu, aby si uvědomilo, kde je. Smrtijed na konto otázky jen zavrtěl hlavou a zabušil na dveře, které se následně otevřely. Uvnitř seděl Draco, připoutaný k židli, s bojovným výrazem ve tváři, a vedle pár dalších smrtijedů s maskami. Jeden z nich vstal a přišel k Hermioně, načež tichým hlasem začal mluvit.

„Mohli bychom ho zabít rovnou, stejně jako tebe. Ale jste pro nás mnohem cennější živí, než mrtví. Abych to vysvětlil, ty máš informace o řádu. A my nechceme zůstat v zapomnění, postupně se nechat zavřít do Azkabanu a nakonec zemřít. Chceme si ještě užít trochu legrace. Ale to s řádem za zády nejde. Takže to bude takto,“ vysvětlil ve zkratce a přešel mezitím k židli, na které seděl Draco. „Tady tvůj kamarád, kterého jsi před námi schovávala, bude trpět. Jako nikdy v životě. Přísahám, že z něj postupně uděláme takhle malinkou dušičku, kterou rozdrtíme železem! A ty se na to budeš dívat. Každý den, hodiny a hodiny budeš sledovat, jak kvůli tobě trpí někdo jiný. Dokud nezodpovíš naše otázky. A pak vás možná necháme zemřít jen tak, za odměnu,“ vysvětlil. Jeho řeč těla přitom napovídala, že jeho mysl není na stejné úrovni, jako ta Hermionina. Tenhle muž byl šílenec. „Dimitri, posaď našeho hosta,“ prohlásil okázale smrtijed, který to celé vysvětloval. Dimitri, jak se smrtijed vedoucí Hermionu jmenoval, přivolal kouzlem židli a posadil ji. Šílený pomalu vyšel směrem k ní a s prvním krokem si začal říkat malou rýmovačku.

„Jedna, dvě, Jugson jde, Jugson si jde pro tebe,“ smál se a přešel zezadu pomalu k ní. Teď už se začínala i orientovat v tom, co Dimitri předtím řekl. Nejspíš použil paměťové kouzlo poté, co ji vyvedl z cely, nechal ji najíst se a vlastně se dát do pořádku. Protože se cítila v pořádku.

Jugson pomalu přešel až k ní, načež položil hlavu na její rameno a ukázal hůlkou na Draca tak, aby viděla vše jako z první řady.

„Crucio,“ zašeptal.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek 21 dní - 4. kapitola:

1. Angela přispěvatel
13.02.2018 [15:32]

AngelaParáda! I když ne pro ty dva. :D

Jen nevím s tím odrážením kletby Crucio. Samozřejmě je to tvá ff, ale pokud zůstaneme u Rowlingové, pak podle ní by taková kletba neměla jít odrazit Protegem?

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]


Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!