OurStories.cz ~ naše povídky - O webu » Recenze » Susan Kay: Fantom

25.02.2016 (09:00) • Verenglia • O webu » Recenze • komentováno 0× • zobrazeno 2279×

„Nikdo z nás si nevybírá, kde se zamiluje."

- Erik

Fantom

Susan Kay

Kniha Fantom vyšla na světlo světa v roce 2000 a setkala se s obrovských úspěchem. Vznikalo spoustu fanfiction na téma známé legendy o Fantomu Opery, kterou lidem představil francouzský spisovatel a komisař Gaston Leroux (Záhada žlutého pokoje) v roce 1909. Jako příklad mohu uvést dílo Fredericka Forsytha s názvem Fantom Manhattanu. Přestože Forsythovo dílo bylo hodnoceno spíše záporně, vybral si ho Andrew Lyod Webber jako předlohu pro muzikál Love Never Dies, pokračování jeho prvního „fantomovského" muzikálu Fantom Opery. Filmové zpracování tohoto muzikálu bylo lidem představeno v roce 2004 s Gerardem Butlerem, Emmy Rossum a Patrickem Wilsonem v hlavních rolích.

Román Fantom, o němž se vám dnes zmiňuji, je bezpochyby tím nejúspěšnějším a nejznámějším literárním dílem o Erikovi, děsivě znetvořeném muži, kterého většina lidí jeho doby znala jako ducha opery. Jménem ho oslovoval jen málokdo.

Má cesta k Fantomovi

Stejně jako drtivá většina fanoušků Fantoma Opery, i já jsem prvně viděla právě film z roku 2004 a s dětskou naivitou jsem dlouho zůstávala u toho, že nic jiného o maskovaném muži neexistuje. Zakládala jsem si spoustu stránek na doméně blog.cz, kde jsem vyznávala lásku nešťastníkovi, jehož jméno ve filmu ani nezaznělo. Někteří čtenáři mého blogu Fantoma Opery znali, jiní ne. Má nevědomost byla narušena, když ke mně zavítala slečna Barbara Jane, která mi jemně naznačila, že film určitě nepatří k nejpřesnějším adaptacím románu pana Lerouxe, a že pokud mě příběh Erika zajímá, jistě budu nadšena i knihou paní Kay, která se ale velice těžko shání... Nu což, nutno říci, že kniha Fantom Opery se mi dostala do rukou prvně ani ne o měsíc později u vánočního stromku.

S románem „Fantom" to ale skutečně bylo těžší. Prošla jsem naše plzeňské knihovny, ale nikde jsem na nic nenarazila. Bylo to předtím, než jsem začala studovat knihovnictví na střední škole a donesl se ke mně kouzelně znějící název Meziknihovní výpůjční služba, nesoucí zkratku MVS. Knihu jsem si prvně přečetla po tom, co mi ji půjčila - s velkými obavami, zda knihu vrátím - Clarissa, mladá žena, na kterou jsem narazila na diskusi o Fantomu Opery na internetovém serveru Lidé.cz. Knihu jsem si okamžitě zamilovala a později jsem kvůli ní třikrát využila MVS.

Po dlouhém běhaní po antikvariátech, psaní inzerátů a hledáním na internetu, přičemž jsem na každém e-shopu narazila na nelichotivý text typu "Není na skladě" nebo "Dotisk není plánován", jsem dospěla k názoru, že kniha nikdy nebude má. Nepřestala jsem ale hledat na internetových bazarech. Před měsícem se mi ozval milý důchodce Jaroslav, který mi knihu nabízel za 370,- Kč. Se svými známými mají doma spoustu knih, které posbírali od známých a rodiny, knih, které třeba kdysi sami milovali. Odepsala jsem mu do půl hodiny a okamžitě jsem muži poslala požadovanou částku. Za dva dny mi u bytových dveří zvonil pošťák. Hned po dočtení mé nové knihy Prazákon jsem se předevčírem odpoledne na Fantoma vrhla. Dočteného jsem ho odložila včera ráno. Myslím, že jsem nikdy nebyla šťastnější!

O čem je dílo

Erik je v románu Gastona Lerouxe padesátiletým mužem žijícím v podzemí pařížské Opery, zamilován do krásné sopranistky Christiny Daaé. Na celém světě má jediného přítele, muže orientálního vzhledu, jemuž nikdo neřekne jinak než Peršan. Susan Kay zachází ve svém příběhu mnohem dál do minulosti a píše o Erikově životě, který Leroux pouze nastínil v několika neurčitých poznámkách. Kniha sice narozdíl od Lerouxova dílka není založena na realitě (Gaston Leroux trávil měsíce pobíháním po Francii a naslouchání lidem, kteří Erika osobně znali - měl tu výhodu, že od záhadných událostí připisovaných fantomovi, neuběhlo v té době ani třicet let. Susan takovou výhodu neměla.), i přesto ale přináší mnoho zajímavých informací pro fanoušky známého fantastického příběhu.

Román popisuje Erikův život od jeho narození v Boscherville v roce 1831 až do jeho smrti v Opeře Garnier v Paříži v roce 1881. Zvědaví čtenáři se dozvídají vše o tom, proč Erik poznal pouze svoji matku, nikoli otce, o tom, že ho matka nenáviděla a zároveň milovala. Je jim sděleno, že Erik v dětství utekl z domova a padl do rukou cikánům, že byl znásilňován a mučen odporným Javertem, kterého po několika letech věznění zabil, a tak se osvobodil. (Scéna o Erikovi v kleci byla zmíněna i ve filmu z roku 2004, v původním muzikálu ale úplně chybí.)

Chlapec stráví nějaký čas (přesněji dva roky, pokud si dobře pamatuji rozmezí letopočtů) v Římě u zednického mistra Giovanniho. Protože ho tento muž nikdy nepožádal, aby směl nahlédnout pod jeho masku, Erik si k němu vypěstoval zvláštní důvěru a choval se  němu jako k otci. Giovanni se k němu ostatně choval jako k synovi. Harmonický vztah byl narušen příjezdem Giovanniho dcery Lucianny. Erik po nešťastné nehodě, kdy dívka umírá, prchá.

Uběhnou roky, o nichž se toho moc neví, a devatenáctiletého Erika nacházíme v Rusku, kde předvádí na jarmarcích své úžasné talenty břichomluvectví a zpěvu. Doslechne se o něm i perský šáh a pošle darogu Nádera, aby mu tajemného kouzelníka přivedl pro bavení sultánky, šáhovy matky. V Persii se z Erika vlivem vypěstované závislosti na hašiši stane psychotický vrah, uklidňován však mírumilovným opiem, který mu podával Náder, jenž se stal Erikovým dobrým a jediným přítelem, kterým zůstal až do smrti. Po tom, co Erik šáhovi postaví v Mazenderanu úchvatný palác se skrytými chodbami a padacími dveřmi, rozhodne se ho šáh zabít - nikdo nesmí mít stejný palác, a Erik by jistě dokázal stavět i poslepu.

Náder pomůže Erikovi utéci, a ten cestuje zpět do rodné Francie. Architektovi Charlesi Garnierovi nabídne své služby při stavbě nové Opery a sám si staví tajný příbytek ve sklepení pod divadlem, znám jako „dům u jezera". (Pod Operou byl jeden z odtoků Seiny. Osm pump čerpalo vodu, ale úplně se jí zbavit se nepodařilo, bylo proto vytvořeno umělé jezero, u kterého Erik našel svoji skrýš.) Později se zamiluje do baletky Christine Daaé, kterou učí zpívat. Dostáváme se k událostem v románu pana Lerouxe, které zde vypisovat nebudu, aby byli případní zájemci o příběh přece jen něčím překvapeni.

Oddíly

Na knize se mi líbí, že je rozdělena na několik částí, přičemž vždy je vyprávěna z pohledem některé postavy, ať už samotného Erika, nebo někoho, kdo mu byl blízký a strávil s ním hodně času.

1. Madelaine

- Erikova matka popisuje události od Erikova narození až po jeho útěk z domova. Dozvídáme se, že ji Erik dováděl k šílenství svými břichomluveckými schopnostmi, ale hlavně svojí genialitou v každém oboru života, svým rouhačstvím a hlavně svým hlasem, který by, kdyby za takové rouhání nehrozil konec v pekelných plamenech, bez nejmenšího zamyšlení označovala za Boží hlas.

2. Erik

- Dozvídáme se, co se stalo potom, co utekl od matky, a zažíváme spolu s ním několik let strávených u Javerta.

3. Giovanni

- Starý zednický mistr vzpomíná na vše od doby, kdy Erika prvně uviděl - To dítě v plátěné masce bez dovolení vstoupilo na soukromý pozemek stavby a prsty hladilo kameny a lešení, jako by ty věci byly živé, jako by to byla huňatá zvířátka, kterým nesmí být ublíženo! - až do chvíle, kdy Lucianna přepadla přes střešní římsu, když utíkala ze střešní zahrady, kde Erika donutila sundat si masku.

4. Náder

- Život perského policisty ve chvílích, kdy mu ho kouzelník Erik navždy změnil. Popisování komplikované povahy Erika a krásného přátelství, které se mezi muži tvořilo. Vše od chvíle, kdy bylo Náderovi přikázáno přivést tajemného génia, až do scény s krásným „au revoir, mon ami", kdy Erik odjíždí do Francie.

5. Erik

- Návrat k pohledu hlavní postavy. Popisuje všechny události až do chvíle, kdy se nenávratně nechal unést vírem lásky.

6. Erik a Christine

- Asi nejzajímavější oddíl románu, složený z Erikova pohledu a Christininých deníkových zápisků. Končí odchodem Christiny a jejího nastávajícího Raoula z pařížské Opery.

7. Raoul de Chagny

- Události odehrávající se několik let po smrti Christiny, kdy Raoul, dívající se v Opeře na chlapce sedícího vedle něj v lóži, už dávno ví, že nepozoruje svého syna, ale stejně se ho naučil bezmezně milovat. Raoul popisuje, co se stalo od odchodu z Opery, zmiňuje smrt Erika i svůj život s Christinou a Charlesem. Zmiňuje samozřejmě i Christininu smrt.

„Víte, kukačka je nádherný pták!"

- Raoul

Knihu vám vřele doporučuji a věřím, že se vám bude líbit. (Právě jsem nalezla blog jedné slečny, která píše, že Fantoma naskenovala a dala ke stažení jako e-book na Ulož.to. Pokud byste si knihu chtěli stáhnout, můžete to učinit zde.)

Vaše Verenglia

Autor: Verenglia (Shrnutí povídek), v rubrice: O webu » Recenze

Sdílet

Diskuse pro článek Susan Kay: Fantom: