Rudá Kamélie • OurStories.cz ~ naše povídky

FF k anime Naruto.
Okinawa je zmítaná válkou. Krajinou se prohánějí skupiny nájezdníků, plení a vraždí v každé vesnici, či usedlosti, na kterou narazí. Nemají slitování s nikým, ani s malým, nevinným dítětem.

17.08.2013 (18:00) • Ryuu • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 4× • zobrazeno 1847×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Světlovlasý chlapec vyběhl do velké zahrady. Minulou noc pokryl jemný poprašek sněhu všechnu zeleň. Ale keřům s velkými bílými květy to jen přidalo na kráse. Zastavil se u jednoho z nich a jen opatrně se dotkl jeho květu. Jinovatka se třpitila na kraji okvětních plátků a dodávala jim zvláštního lesku. Tmavě zelené listy keře byly ozdobeny chomáčky bílého sněhu. Poodstoupil a uchvácen novým vzhledem jeho milované květiny si ji pozorně prohlížel. Rozverně se zasmál a pokračoval dál podél plotu, až k brance. Vyhlížel matku. Za ohybem cesty se objevila drobná postava a rychle se přibližovala.

„Maminko!” chlapec vyběhl brankou vstříc ženě a radostně ji objal. „Máš ji? Máš mou kamélii?“ poskakoval kolem. Žena se usmála a ze záhybu pláště vytáhla poupě. S úsměvem pozorovala světélka v chlapcových očích, která svítila nenucenou radostí a obdivem. „Kamélie…Kamélie jsou krásné,” přivinul květ k hrudi a po boku matky se vracel k domovu.

Matka unaveně pozorovala dítě. Stále zíral na poupě, které donesla. Cesta pro zásoby ji vyčerpala a zprávy o skupině samurajů v okolí jí moc nadějí nepřidaly. Divila se, že dosud její dům minulo veškeré nebezpečí. Bála hlavně o svého syna.

„Maminko, vyprávěj mi něco…” Dítko jí skočilo do klína a tím jí vytrhlo z chmurných myšlenek, které jí už dlouhou dobu vrývaly vrásky do mladé tváře.
„Je pozdě, Yuukimaru. Půjdeme spát,” odhrnula mu světlé vlásky z čela a zvedla dítě do náručí. Chlapec neprotestoval. Ovinul jí ruce kolem krku a když ho ukládala na lůžko vonící domovem všimla si poupěte , které opatrně svíral. Usnuli spolu téměř okamžitě.

Yuukimaru se s trhnutím probudil, když mu někdo překryl ústa rukou. Vyděšeně se podíval na obrys matky tyčící se nad ním. Zvenčí se ozývaly hlasy a někdo bušil na dveře.
„Otevřete!” Další zabušení.
„Yuukimaru, zůstaň tady… Neukazuj se, ať se děje cokoliv. Mám tě ráda moje milá nevinná kamélie.” Přikázala žena a pohladila chlapce po tváři a poslala mu úsměv-poslední. Aniž by se ohlédla opustila místnost. Bušení ustalo. Malý chlapec, neposlušný matčina příkazu, hnán strachem vstal z postýlky a potichu ji následoval. Před domem stáli nějací muži s meči, ale matku neviděl. Úzkostlivě se rozhlížel. „Mamince se přece nemohlo nic stát,” mluvil tiše k malému poupěti kamélie, které třímal v dlaních. Na rameno mu dopadla ruka a s trhnutím ho vyvlekla ven. Chlapec se zmohl jen na vyděšený výkřik. Podvědomě tiskl poupě k prsům. Vyděšenýma očima hledal mezi těmi lidmi svou matku.
"Pane je tu ještě nějakej kluk." všiml si chlapce jeden z mužů.
"Víte co dělat." zavrčel jiný. Muž zaváhal, ten kluk byl ještě dítě. Ale... rozkaz je rozkaz. Jak by mohl oponovat. Kdyby odmítl, jediné, co ho čeká, je smrt. Se zavřenýma očima se rozmáchl k poslednímu úderu. Noc prořízl dětský výkřik.

Ráno bylo mrazivé. Sluneční paprsky si váhavě hledali cestu mezi vločkami sněhu. U keřů s kaméliemi, ale bělost sněhu rušili rudé tečky. Stále jich přibývalo, než se pod největším keřem spojily do velké rudé kaluže. V té ležela dvě těla. Bez zkřehlá, bledá, bez dechu. Chlapec, objímající tělo matky a navždy chráníc poupě kamélie, rudé, jako krev všude kolem. Všechny ostatní sněhobílé květy, začaly Rudnout na místech, kde na okvětních plátcích ulpěla krev. Jako by keř plakal nad hříchem a ztrátou dvou nevinných životů.

________________________________________________________________________

Mám ji už moc dlouho schovanou. S příběhem z Naruta má Yuukimaru společnou pouze lásku ke kaméliím. První nápad téhle povídky jsem psala ve škole do slohové práce. Pamatuji si, že se mě učitelka ptala, proč oba dva zemřeli... Nevím, do teď to nevím. Život je nespravedlivý. Když Kamélii znovu pročítám, skoro skučím nad tím, jak je to napsané, ale i tak se o ni chci podělit a budu moc ráda za Vaše názory. Děkuji, že jste si ji přečetli.
Ryuu

Autor: Ryuu (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní

Sdílet

Diskuse pro článek Rudá Kamélie:

Smazat | Upravit | 18.08.2013 [17:57]

*Nenápadně znovu čte povídku* Emoticon
A ano můžeš mi tu říkat, jak chceš... klidně i Daremo, já budu vědět, že to je ke mně.

3. Ryuu přispěvatel

18.08.2013 [17:47]

Barbara990: Jsem ráda, že Tě zaujala... A hlavně ti chci poděkovat za komentář, jsi opravdu jedena z mála lidí, která ho po přečtení zanechá a opravdu si toho vážím Emoticon Zvlášť u téhle povídky. Takže... Moc děkuji
Gwen: Můžu ti říkat \'Moje Gwen\'? :3 Je to nezvyklé... Jsem zvyklá na Daremo-chan... Yukimaru je naprosto krásný charakter... Jeden z nejlepších, které se takhle objevily v Narutovi, aspoň podle mě. Guren se mi do toho nechtělo míchat... Mám ji ráda, ale nevidím do ní. Navíc by musela být na straně těch \"zlých\" a to by mě mrzelo... Přeci jen v anime Yukimara řekněme zachránila... Děkuji Ti za komentář. Emoticon

Smazat | Upravit | 18.08.2013 [16:21]

Miluji Yukimara a jeho lásku ke kamélii. A líbí se mi ta povídka... jen jsem chvilkou čekala, že se objeví Guren Emoticon . Ale nevadí i tak se mi to líbí. .
Jen mám dotaz. Proč jsem tu povídku dřív neviděla? ... No nevadí, hlavně že jsem si ji mohla přečíst.