OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Never...

03.06.2012 (15:00) • LittleGii • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 11× • zobrazeno 2559×

Never…

LittleGii

Ležela jsem v jeho náručí a věděla, že se blíží konec. Celý dlouhý život tu pro mě byl. Jeho bratr na začátku tvrdil, jak moc mě miluje, že se mnou bude, až tohle všechno skončí. Že to bude on, kdo mi daruje poslední polibek. Tvrdil, že mu nevadí, že zestárnu. Věřil tomu, že se nakonec nechám proměnit, ale nakonec to je jeho bratr, kdo dokázal svoji lásku. To on mě tady teď svírá v náručí a šeptá mi, že všechno bude dobré.

„Neboj se, za chvilku to skončí,“ tělem mi projela další bolest a já věděla, že to už nebude trvat moc dlouho. Vždycky jsem si přála klidnou a bezbolestnou smrt, ale bohužel bylo mi přáno jinak. Ale i přes to, jsem umírala s klidným srdcem. Prožila jsem život, jaký mi oba dva přáli. Procestovala jsem skoro celý svět, splnila si svoje sny. Jen ty děti… Nikdy jsem nechtěla mít dítě, bála jsem se, že by ho potkal stejný osud jako mě. A to jsem nechtěla riskovat.

„Miluju tě, víš to?“ Podívala jsem se do jeho očí a okamžitě se ujistila, že je to pravda. Přivřela jsem víčka a zvedla svoji ruku. Kůže na ní už dávno nebyla hladká, ale zvrásněná, ale i přes to ji uchopil a jemně mě políbil na hřbet ruky. Propletl svoje prsty s mými a sevřel moji dlaň. Jeho ruka mě příjemně hřála v tom všem chladu, který mě pomalu obklopoval.

„Nikdy… Nikdy si mě neopustil, i když jsi mohl mít tolik jiných,“ zašeptala jsem. V jeho očích zajiskřilo a mě zaplavila vlna lítosti. Uvědomoval si to. Mohl mít tisíce a teď zjistil, že se mnou to byli jen promarněné roky.

„Nikdy jsem, žádnou jinou nemiloval tak jako tebe. Kdybych tě nepotkal… Nevěděl bych, co to znamená milovat.“  Z očí se mi vylily dlouho potlačované slzy. Nedokázala jsem to už víc udržet. Sklonil se na mě a lehce mě políbil na rty. Musel to být komický pohled. Brečící stařenka a nad ní se sklání krásný chlapec.

 Někdo zaklepal na dveře a já se tam podívala. Pomalinku otevřela Bonnie. Vypadla tak mladě, ale to jen díky její moci. Ve skutečnosti jí bylo skoro osmdesát, ale pořád vypadala na třicet. Byla krásná. Zpoza jejích zad vykukovala Caroline a za ruku ji držel Tyler. Za nimi šel Jeremy. Hrozně mě zasáhlo, když se nechal proměnit na upíra. Ale bylo to jeho rozhodnutí, a pokud chce žít na tomhle světě věčně, nemohu mu v tom bránit.

„Můžeme?“ zeptala se mě. Já jen přikývla. Bylo to smutné. Všichni moji přátelé tu teď seděli kolem mě a já hleděla do jejich smutných tváří. Nechtěla jsem, aby byli smutní. To, co se právě dělo patřilo k životu. K tomu „normálnímu“, který jsem se rozhodla prožít.

„Nebuďte smutní, budu váš kontrolovat.“ Obrátila jsem oči ke stropu a usmála se. Ostatním se na tvářích taky objevili úsměvy, ale Bonnie to už jednoduše nevydržela a rozbrečela se. Sehnula se ke mně a objala mě.

„Budeš mi hrozně moc chybět. Nikdy, opakuji, nikdy na tebe nezapomenu. Miluju tě,“ řekla. To bylo všechno, co stačilo. Caroline se vystřídala s Bonnie a taky mě objala. Nebylo potřeba, cokoliv říct. Poté mě objal i Tyler. „Postarej se o všechno,“ zašeptala jsem mu do ucha a on jen zakýval hlavou. I jemu tvář máčeli slzy. Pak mě objal ještě Jeremy. Pořád to pro mě byl můj malý bratr.

„Nezapomeň na mě, prosím,“ zaprosila jsem.

„Žertuješ? Na tebe nejde zapomenout,“ řekl s úsměvem.

„Někdo to dokázal,“ zašeptal jsem se a všichni se na okamžik zarazili.

***

 Sad End

 Nevydržela jsem se dívat na jejich smutné tváře. Jako by to Bonnie poznala, zvedla se slovy, že nám nechají soukromý. Odcházeli s pláčem. Nechtěla jsem, aby brečeli, ale nemohla jsem je nijak utěšit. Říct, že to bude dobré, jsem nemohla. Snad jen, že se to časem zlepší… ta bolest.

„Nepřišel,“ zašeptala jsem a viděla tu bolest v jeho očích. Věděl, že jsem jeho bratra nikdy nepřestala milovat, ale i tak tu teď se mnou byl.

„Ano, nepřišel. Jinak by tady byl. Protože ty jsi ta neúžasnější žena na světě. Miluju tě, Eleno. Nikdy na tebe nezapomenu.“ Můj dech začal zpomalovat. Slyšel to. Stejně jako mé srdce. Byla, tady ještě poslední věc, co jsem musela udělat.

„Miluju tě, Damone.“

 Její slova ještě dlouho zněla pokojem. Všichni poznali, že je konec, ale nechali ještě chvíli Damona samotného s Elenou. Ale pak i oni přišli dát jí své poslední sbohem. Věděli, že ona na ně bude dávat pozor. Bude je sledovat. Bude součástí mnoha srdcí na věky věků…

*** 

Happy End

 Cítila jsem, jak zatnul hrudník a pak prudce otočil hlavu ke dveřím. Stejně jako ostatní.

„Přišel,“ ozvalo se a já pomalu otočila hlavu. Byla to pravda. Opravdu tam stál v plné své kráse. Usmíval se, tak jak to uměl jen on, jen jeho pohled dokazoval, že to není ten chlapec, do kterého jsem se před lety zamilovala. Přišel k posteli a klekl si k mé hlavě.

„Nemohl jsem… Nechtěl jsem… Musel jsem přijít, naposledy.“ Jeho slova byla plné bolesti. Litoval svého rozhodnutí? Nebo toho, že sem přišel? Nevěděla, jsem co z toho bylo pravdivější, ale i tak jsem byla ráda za to, že tu je. Mohla jsem spatřit ještě naposledy tváře těch, které miluji.

„Teď už můžu jít,“ řekla jsem. Byla to Caroline, kdo zavzlykal nahlas jako první.

„Miluji tě, Eleno,“ zašeptali oba bratři zároveň a já ještě naposledy vykouzlila na tváři úsměv. Ano, milovali mě oba, ale jen jeden beze mě dokázal žít. Nebylo to šatné milovat je oba...

„Nikdy jsem tě nepřestala milovat, Stefane. Ale je to Damon, kdo tu pro mě byl. Miluji tě. Miluji vás…“

 Ještě chvíli její srdce tlouklo, ale to už nebyla Elena při vědomí. Caroline se schoulila do Tylerova náručí a propukla v hlasitý pláč. Stejně tak Bonnie objímal Jeremy. A Damon se Stefanem si hleděli navzájem do očí. Milovali stejnou dívku a ta teď odešla. Zůstali znovu jen oni sami dva. Budou kráčet společnou cestou? Nebo se opět jejich cesty rozejdou? To je všechno ve hvězdách…

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní

Sdílet

Diskuse pro článek Never...: