OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Heavenly Creatures

Píše se 22. červen roku 1954. Pauline (16) a Juliet (15), dívky si tak blízké, že pro záchranu svého vztahu jsou ochotné podstoupit vraždu matky jedné z nich. Honoře Parkerové, matce Pauline, se tak stává procházka s dívkami posledním zážitkem vůbec.
Povídka je inspirována skutečnou událostí.

04.09.2012 (20:00) • jenny • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 11× • zobrazeno 1793×

Autor: jenny, v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní



Sdílet

Diskuse pro článek Heavenly Creatures:

Vím, že je na komentování trochu pozdě, ale tohle je něco tak neskutečného, že jsem prostě něco utrousit musela. Tvé přirovnání k zárodku mě prostě dostalo. Mám nutkání zajít za svou mamkou a podívat se, jestli je ještě naživu. A z té básni mi běhá mráz po zádech...No, vím určitě, že tohle mi v paměti uvízne na ještě dlouhou dobu. Každopádně se těším na tvé další díla

Panebože... V průběhu textu jsem zapomněla na perex, takže se moje fantazie rozproudila a já si vzpomínala jen na to, že to je podle skutečné události (inspirováno skutečnou událostí). Takže jsem místo kamarádek viděla sestry a myslela jsem si, nejspíš kvůli ich formě, že to je tvůj příběh. Takže si asi můžeš představit, co se mi honilo hlavou.
Brr, nepříjemné byly hlavně ty dvě poslední věty před poezií, prostě... Takový pocit už nikdy, upřímně, vážně nikdy nechci zažít. Ale na druhou stranu, říkala jsem si, že to mohlo být trošku víc rozepsáno... Ale všecko je kvůli něčemu, mělo to tak být. Rozhodně mě zajímá, co za tím je, velmi mne zaujal rok, dělá to pro mě ještě víc... hrůzné.

A to ti musím napsat, jenny, tuhle povídku jsem si chtěla přečíst už od prvního okamžiku, co jsem ji viděla na titulce. Jenomže pak jsem neměla čas a až konečně byl, nemohla jsem ji najít. Až jsem dneska konečně zabrousila do FF jednorázovek - asi jsem tenkrát nehledala pořádně.

Naposled snad jen dodám, že mě jejich příběh zaujal, ale spíš v tom negativním, když jsem to totiž četla, hlodalo mě kdesi hluboko a rozhodně to nebyl dobrý pocit... Ale cokoliv, co ve mně vyvolá emoce, mě zajímá (a zase se opakuju...), takže až bude chvilka, vrátím se k tomu a napíšu ti víc.

Poezie byla teda výborná, taková tečka, i když si myslím, že ji budu chápat víc, až budu mít dostatek informací. Díky za zážitek a těším se při dalším komentáři.

Ahoj. Omlouvám se, že píšu sem, ale chtěla jsi, abych ti napsala, jestli budu dělat povídku na svoje téma. Tak jestli máš pořád zájem tak se jmenuje: Deník neobyčejného psa... Můj osobní názor je, že je ještě taková nedodělaná, ale byla bych ráda kdy ses alejspoň podívala a trochu poradila :)
A mimochodem velice hezky napsaná tahle tvoje povídka, akorád hodně smutná teda

hmm musim povedat ze velmi pekne napisane ale nebyt perexu neviem poriadne o co sa jedna ale akoze bolo to napisane fajnovo a ich pribeh ma zaujal ale pustim sa do toho neskôr lebo budem sa musiet tym trosku preluskat kedze anglicky

jenny: jó, né! To nevadí! Stejně je to moje chyba. Nechtěla sem aby ses cítila provinile

SharonBalmore: Cítím se provinile, že kvůli mně ti na mysli vyvstaly vzpomínky a nepříjemné představy, určitě to nebyl záměr. A já ani nevím, co byl téhle povídky záměr - tenhle příběh mě totiž celkem taky vzal. Dívala jsem se na film a sledovala vývoj vztahu dvou děvčat bez menšího tušení, jak to skončí. Ty dvě mě okouzlily, prožívala jsem to napůl s nimi a obdivovala jejich inteligenci. A pak se to začalo točit jiným směrem. Bylo mi po shlédnutí z toho strašně úzko, uvědomila jsem si, jak moc si svých rodičů vážím, ale přesto jsem věděla, že ten film je něco opravdu krásného, tedy chci říct, výjimečného - ale to proto, že to Peter Jackson dokázal tak reálně natočit.
Přesto nechápu, jak dívky tak nadmíru inteligentní mohly přijít na něco tak hloupě morbidního.
Jen ti chci říct, že ačkoli si Pauline myslela, jak se jí uleví, sama po několika letech přiznala, že toho činu silně lituje a uzavřela se před světem na maximum, dokonce ani o Juliet už nechtěla ani slyšet.
No, je to zvláštní, něco nepochopitelného a nevím, kde se ve mně vzala ta sadistická touha o tom napsat povídku...
Snad ti bude lépe, moc ráda bych ti nějak pomohla, snad se i za tohle omluvila.

LoveRain: Možná že je mrazivá právě proto, že Pauline sama je jí autorkou. A zač děkovat opravdu mám.

Přesně tu jsem myslela, jenny. Lezl mi z ní mráz po zádech.
A nemáš vůbec zač.

Tak fajn! Aby som začala, tak som si nemohla pomôcť. Nemohla som ti nenechať komentár, síce sa mi píše neskutočne ťažko. Neviem prečo, neviem prečo som si to zapla, ale myslím, že ma dostalo nie len kvôli spomienkam, ale aj kvôli predstavám. Asi by to nemal okomentovať niekto, kto si to dokáže prežiť až do krvi. Ale rozhodla som sa tak ja, nie?
Obsah to má dobrý a mám za sebou aj prečítanie Parker - Hulme Murder Case. Predstava, že by som zabila vlastnú matku, iba kvôli myšlienke na slobodu je hrozná. A z takou ľahkosťou, odhodlaním - bez problémov. Žiadne výčitky svedomia, nič! Akoby jej to bolo jedno. Hrozné!
Ale aby som nekomentovala tak citovo, tak poviem iba, že ma síce obsah donútil plakať (kvôli mame), ale podarilo sa ti to...

Páni... Děkuju moc!

Vogel: Och, se sebezapřením - kéž bych to mohla říct, ale já si sama nejsem jistá, jestli se mi psaní tohoto opravdu tolik protivilo. Možná že mi samotné nedocházelo, o čem vlastně píšu. Ten film ve mně zanechal dokonce pocit lítosti nad těmi dívkami - jejich vztah mě okouzlil, ale na druhou stranu zabít vlastní matku, to je něco pro lidský mozek k nepochopení.
No, dost mé úvahy, moc ti děkuju za komentář, ani nevíš, jak mě dokázal potěšit, nakopnout, a už se těším, kdy otevřu word a začnu psát další blbost, protože po tvojem komentáři jsem se na chvíli normálně cítila, že zas tak špatná nejsem! O__O Děkuju moc.

LoveRain: Ani nevíš, jak jsem za tvůj komentář vděčná a jak moc mě nakopl, ale i přesto se mi pořád nechce věřit, že by se to někomu mohlo opravdu líbit natolik. Ale moc ráda bych věřila, že pokud budu psát dál, mám pro koho, jenže s mým sebevědomím mi to dělá problém. Opravdu ale moc děkuju, strašně si toho od tebe vážím.
A pokud myslíš posledním odstavcem tu jednu větu o tisíce umírajících, musím přiznat, sama Pauline tuhle větu měla ve svém deníku. Což teda není úsměvné, jen chci říct, že moje slova to nejsou.
Mám pocit, že jsem si z toho náhlého návalu angličtiny namohla hlavu, jak jsem si přes prázdniny odvykla. Ale článek vřele doporučuji, je přinejmenším hodně zajímavý.

Wau. Souhlasím s Vogel, tohle prostě stálo za to. A pokud by tenhle článek byl na stránkách od tebe jako jediný, byla by to vážně škoda. Protože na stylu, jakým píšeš něco je, umí si podmanit a člověk musí číst dál. A hodně se mi líbil poslední odstavec, který byl dokonalým závěrem celé jednorázovky. O básni ani nemluvě.
Takže tleskám.
A článek si kupodivu hodlám přečíst. Musím se totiž opět nějak dostat do angličtiny, jejíž učení mě po prázdninách zase čeká.

Milá Jenny, dostávám se ke komentáři a ani nějak nevím, co napsat :D. Asi se stále tý představy nějak děsím a neumím se vžít do role vraha svý vlastní matky (kdyby se zabíjela třídní nebo cokoli, možná by mi to šlo líp, haha). Stejně mi přišlo, že se ti to vážně podařilo - sice, tuším, s jistým sebezapřením a těžko -, ale ty její myšlenky a stavy mě pohltily.
Čímž se dostáváme přímo k obsahu, který je prostě - skvělý, a nedělej, že to nevíš. Nejvíc mi ukouzlila ta druhá část, která je prostě - prostě hustá. Vývoj té myšlenky jsi napsala vážně zajímavě a dokazuje to jedině to, že prostě umíš (být na gmailu, máš tam hvězdičky) psát - no a to mě zase přivádí k tomu, že jsem potěšena, že tu od tebe něco je a nejradši bych na tebe házela smutný oka, ať to není jediný :D.
Co se týče té básně, no... K tomu nelze říct víc, než že tě obdivuju za to, jak jsi to přeložila a dokonce i s rýmy, což bylo pro mě absolutně nečekaný :D. Nojo, další výprd tvýho talentu, co

Přidat komentář:

Nick:

Text: