Život je nespravedlivý • OurStories.cz ~ naše povídky

Tento příběh je o dívce jménem Kate Lopez. Pracuje jako tajná agentka pro velice známou firmu. Každý den bojuje proti zločinu a nasazuje vlastní život...

03.08.2013 (13:00) • • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 862×

Úvod:

No, kde začít. Na mém životě nebylo nic zajímavého. Stále byl jen v temnotě, smutku, bolesti. Maminka mi zemřela, když mi bylo pět let. Měla autonehodu. Policie nám řekla, že jela velice rychle a nezvládla řízení. Ovšem taťka tomu nevěřil a začal pátrat. Byl skoro u cíle, když na něj zaútočila skupinka lidí. Stalo se to v našem domě. Vše, co se stalo, jsem viděla na vlastní oči. Byla jsem schovaná za gaučem a poslouchala zvuky a pozorovala stíny. Nejdříve otce brutálně zbili a posléze mu dvakrát prostřelili lebku. Od svých dvanácti let jsem byla v dětském domově. Pustili mě, až když jsem oslavila sedmnácté narozeniny. Prostě jsem si zabalila věci, doprovodili mě před budovu a nechali, ať se o sebe postarám.

Ze začátku to bylo hodně těžké, ale jednoho dne mě na ulici našel muž. Vzal mě k sobě a já za ten rok, co jsem byla u něj, zjistila velice důležité věci. No, konec kecání…

1. kapitola

Seděla jsem u stolu a na počítači hledala něco o rodině Hollisových. Už tři roky obchodují s malými dětmi a prodávají je do otroctví. Naše společnost bojuje proti zločinu každý den. Ano, pracuju jako tajný agent.

Jméno: Thomas Hollis

Věk: 45 let

Výška: 185 cm

Barva vlasů: tmavě hnědá

Barva očí: tmavě hnědá

Postava: sportovní

Vztahy: žena Elizabeth Hollisová, dcera Emily a syn Paul.

Trvalé bydliště: neznámo

Jméno: Elizabeth Hollisová

Věk: 39 let

Výška: 165 cm

Barva vlasů: blond

Barva očí: modrá

Postava: sportovní

Vztahy: muž Thomas Hollis, dcera Emily a syn Paul

Trvalé bydliště: neznámé

Jméno: Emily Hollisová

Věk: 15 let

Výška: 168 cm

Barva vlasů: červená

Barva očí: modrá

Postava: sportovní

Vztahy: otec Thomas Hollis, matka Elizebeth Hollisová a bratr Paul

Trvalé bydliště: neznámé

Jméno: Paul Hollis

Věk: 17 let

Výška 175 cm

Barva vlasů: hnědá

Barva očí: hnědá

Postava: sportovní

Vztahy: otec Thomas Hollis, matka Elizabeth Hollisová a sestra Emily.

Trvalé bydliště: neznámé

„Tak co, Kate, našla jsi něco?“ zeptal se mě Erik. Erik je můj parťák a velice dobrý kamarád.

„Mám jejich popisy, nikdo z nich nemá trvalé bydliště. Ke všemu na těch fotografiích, když se na ně podíváš, není divné, že syn je podobný jen otci a dcera jen matce?“ odpověděla jsem.

„V dnešní době to není nic neobvyklého. My potřebujeme ale zjistit, kde by se tak mohly schovávat,“ řekl a projížděl dokumenty na tabletu.

„A ty, našel jsi něco?“ zeptala jsem se.

„Pouze to, že Emily chodí na střední školu v Greenlandu a má pověst hodně zlé holky.“

„Co teda navrhuješ?“

„Zajet se tam podívat a zjistit něco víc,“ navrhl.

„Ok. Tak já si zajedu domů pro věci a ve tři se sejdeme Hope Street,“ řekla jsem.

„Dobře. Já to jdu říct šéfovi. Tak zatím ahoj,“ rozloučil se.

Doma jsem si zabalila pár věcí, přeci jen jsme nevěděli, jak tam budeme dlouho. Na sebe jsem si vzala úzké černé rifle, růžový top, boty na jehlovém podpatku. Možná že se ptáte, jak v nich můžu dělat takovou práci, ale nic na tom není. Nosím je ráda a zvykla jsem si na ně. S vlasy jsem to měla jednoduché. Moc úpravy nevyžadují, neboť je mám na krátko ostříhané.

V půl třetí jsem se vydala na Hope Street. Potkávala jsem divné lidi, pořád na mě jenom koukali a prohlíželi si mě, jako bych byla z jiné planety.

Erik tam už byl. Stál opřený o černého Astona Martina.

„Ahoj!“ pozdravila jsem.

„Ahoj! Tak nasedat!“ pozdravil.

Tašku jsem si dala na zadní sedačku.

„Tentokrát se Fox vyznamenal, co?“ zeptala jsem se.

„Ještě aby ne. Jsme jeho nejlepší agenti,“ odpověděl mi.

Dostala jsem záchvat smíchu.

„Co? Odvádíme spoustu dobrých výkonů. Zasloužíme si to,“ zasmál se.

„Já nic neříkám,“ řekla jsem a zvedla ruce nad hlavu.

„Ještě aby,“ kroutil hlavou.

Chvilku jsme byli zticha, ale mně to nedalo a musela jsem se zeptat.

„Eriku?“ promluvila jsem.

„Hm,“ zamumlal.

„Můžu se na něco zeptat?“

„Hm,“ zamumlal znovu.

„Nic mi do toho není, ale našel sis už někoho?“ zeptala jsem se.

„Ne. Proč tě to tak zajímá?“

„Neměl bys být sám,“ odpověděla jsem.

„Nenašel jsem ještě dívku, se kterou bych chtěl být.“

„Vždyť ani nehledáš,“ zamumlala jsem si pro sebe, ale bohužel to slyšel.

„Mysli si, co chceš,“ ukončil náš rozhovor.

Hlavu jsem si opřela do opěrky a pozorovala míjící se krajinu. Během cesty už ani jeden z nás nepromluvil. Když jsem uviděla ceduli „Vítá vás město Greenland“, měla jsem divný pocit. Na žádném domě jsem neviděla jinou barvu než bílou a hnědou. Nikde ani živáčka. To město mělo na mě divný vliv. Zaparkovali jsme u nějakého motelu. Byl ze dřeva a vypadal, že je ze starší doby. Auto jsme nechali před motelem. Zaklepala jsem na vchodové dveře. Přišla nám otevřít dívka, měla dlouhé blonďaté vlasy, modré oči a menší postavu.

„Přejete si?“ zeptala se a usmála.

„Jsem Kate Lopezová a toto je můj…“ začala jsem, ale Erik mi skočil do řeči.

„Kamarád Erik Cullen. Hledáme něco, kde bychom se mohli ubytovat,“ představil se.

„Jesse White. Tak to jste na správném místě. Pojďte dál.“

Byla to docela milá dívka. Tipovala jsem jí tak patnáct šestnáct. Uvnitř to vypadalo velice luxusně. Zavedla nás do obývacího pokoje. V křesle před krbem seděl muž. Měl krátké černé vlasy. To bylo vše, co jsem viděla.

„Damone, tady slečna Kate Lopezová a Erik Cullen by se rádi ubytovali,“ promluvila na něj. Muž se otočil a zvedl. Na sobě měl černou košily a černé kalhoty.

„Těší mě. Jsem Damon White. S ubytováním nebude žádný problém. Pojďte za mnou.“

Náš pokoj byl veliký, vše do hnědé a béžové barvy. Koupelna byla také v béžové a bílé barvě. Bylo to tu útulné. To, že tu byla jedna postel, mě nezarazilo. Za tu dobu, co dělám agenta, jsem si na to zvykla

Věci jsem si vybalila do skříně, zkontrolovala telefon a všimla si, že mám zmeškaný hovor od pana Foxe. Ihned jsem mu zatelefonovala.

Já: „Dobrý den, pane! Omlouvám se, že jsem si vašeho hovoru všimla až teď. Děje se něco?“

Fox: „Zdravím! Mám pro vás důležité informace.“

Já: „Ano, pane.“

Fox: „Dnes ráno opět zmizela osmiletá dívka z Greenlandu. Naposledy jí viděli s mladou dívkou. Měla dlouhé červené vlasy. Bohužel, lepší popis jsme nezískali. Rodiče na vás spoléhají, a nejen oni.“

Já: „Proboha. Uděláme vše, co je v našich silách, pane.“

Fox: „A ještě něco. Určitě by nebylo k zahození se podívat do místní střední školy.“

Já: „Nebojte se.“

Fox: „Nashle!“

Já: „Nashledanou, pane!“

Musela jsem si sednout. Nechápala jsem, jak někdo může obchodovat s dětmi a brát je rodičům.

„Co se stalo?“ zeptal se mě Erik, když si všimnul mého výrazu.

„Unesli další osmiletou holčičku. Tentokrát odtud,“ odpověděla jsem.

Erik si sedl vedle mě a přátelsky mě objal okolo ramen.

„Nechápu, jak to může někdo udělat,“ zašeptala jsem.

„Lidé jsou svině,“ řekl Erik.

Chvíli jsme tam jen tak seděli a dívali se do blba. Na hodinách už bylo půl sedmé. Páni, dneska to teda uteklo. Někdo zaklepal na dveře.

„Večeře je na stole,“ ozvala se Jesse.

„Dobře, hned přijdeme,“ odpověděl Erik.

Jídelna byla také béžová. Zatím, co jsem viděla, mělo teplé příjemné barvy. Na stole už byly připravené talíře s těstovinami, kuřecím masem a zeleninou. Vše mi moc chutnalo. K tomu jsme měli láhev červeného vína.

„To jsi vařila ty, Jesse?“ zeptala jsem se.

„Ano, proč, nechutná?“ odpověděla.

„Kdepak, je to výborné,“ pochválila jsem ji.

„Děkuju.“

Sama moc nevařím, ani by to pro mě samotnou nemělo cenu. Většinou si vezmu něco z lednice nebo něco objednám. Když jsme dojedli, tak to Jesse odnesla. A já jsem se začala vyptávat Damona některé věci.

Já: „Chtěla jsem se zeptat, co víte o Emily Hollisové?“

Damon: „Má pověst zlé holky. Být váma, nemluvím o ní před Jesse.“

Já: „Proč?“

Damon: „Chodí do stejného ročníku a Emily jí už delší dobu dělá ze života peklo.“

Já: „Aha. Nic víc o ní nevíte?“

Damon: „Ne, a proč vás tak zajímá?“

Já: „Jen tak.“

Spát jsem šla až v půl dvanácté. Erik šel o něco dřív, ale musela jsem se podívat ještě na věci ohledně Emily. Ta holka mi nemůže vylézt z hlavy. Bohužel jsem nic nenašla. Osprchovala jsem se, převlékla do pyžama a šla spát...

Doufám, že se vám má první kapitola líbila. Budu ráda za váš komentář, jak pozitivní tak negativní. Pro představu Kate :