Zem, ve které zakázali slunce - 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Uplynulo dvě stě let od Faithina odchodu z Mystic Falls. Doba se změnila a paradoxně ji donutila vrátit se na místo, kde všechno její utrpení začalo, do Denveru. Vzpomínky se pomalu vrací s událostmi, jež se po letech opakují. Dokáže Faith, plná nenávisti vůči celému světu, unést tíhu dávné minulosti? Setká se znovu s Damonem? Jak se vypořádá s nástrahami, který jí i celému jejímu druhu tento svět přichystal?

Tíha minulosti bývá mnohdy nesnesitelná, pochopí to Faith konečně a řekne někomu celý příběh?

10.11.2011 (20:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1552×

Povím ti příběh…

„Děkuju,“ zašeptala nakonec. Jen jsem kývla, když jsem zaslechla pohyb dalšího z nás. Prudce jsem se otočila.

„Zůstaňte tady. Vrátím se a dovedu vás do města,“ rozkázala jsem jim. Ta holka už se nadechovala k odporu, ale uzemnila jsem ji pohledem. Vypadala, jako bych ji připoutala k zemi… hlídala jsem si její polohu a ulovila první zvíře, které mi přišlo pod ruku. Nemohla jsem riskovat žízeň, ne když byl Damon poblíž a já byla v nevýhodě. Vrátila jsem se pro ty dva a vedla je zpět k městu.

„Co jste dělali v tom lese a ještě v tuhle dobu?“ zeptala jsem se ostře.

„Utekl mi sem, měli jsme piknik a já usnula.“ Sklopila hlavu.

„Jak se jmenuješ?“ pokračovala jsem v otázkách.

„Fountain,“ odpověděla.

„A tohle je tvůj bratr?“ zeptala jsem se.

„Nevlastní,“ pípla. Té podobnosti bylo až příliš.

„Dávej na něj větší pozor, mít větší žízeň, nikdo by vás už v životě neviděl,“ zasyčela jsem skoro nepříčetně.

„Proč jsi nás zachránila?“ zeptala se pro změnu ona po asi deseti minutách ticha.

„Děláš slepou nebo co?! Taky bych si přála, aby mě tenkrát někdo zachránil,“ začala jsem zostra a skončila téměř šepotem, když jsme se zastavili u jejího prahu.

„Tak dobrou noc,“ řekla jsem na rozloučenou. Jen přikývla. Otočila jsem se na odchod.

„Počkej, nechceš jít dál?“ zastavila mě a já se na ni jen šokovaně podívala.

„Uvědomuješ si, koho sis právě pozvala do domu?“ podívala jsem se na ni vyjeveně.

„Nezabila jsi mě tam venku, proč bys to dělala doma,“ odpověděla mi sebevědomě.

„Jsi celkem masochistka.“ Zakroutila jsem hlavou.

„Tys byla asi taky,“ pousmála se. Musela jsem jí to opětovat. Opatrně jsem vešla dovnitř a podle jejích znakových rozkazů došla rovnou do jejího pokoje. Byl malý a skromný, ale celkem hezký. Sedla jsem se na nejbližší židli. Donesla mi Colu.

„Hezký pokoj,“ prohlásila jsem.

„Díky,“ špitla.

„Co chceš ode mě slyšet? Příběh mýho života?“ zasmála jsem se najednou, ale ona jen vážně přikývla.

„To nemyslíš vážně, že ne?“ zvážněla jsem.

„Něco je tady špatně. A ty žiješ dýl než já, hádám. Řešení najdeme u tebe.“ No, že by měla dlouhý vedení, se o ní říct nedalo. A taky byla na můj vkus až moc zvědavá, alespoň v něčem se od mého já lišila.

„Prosím,“ žadonila.

„Nikdy jsem svůj příběh nikomu neřekla, proč zrovna tobě?“ chtěla jsem důvod. Bylo pro ni nebezpečné znát, to co znám já a navíc, nikdy jsem nikomu celý příběh neřekla. Nikdy.

„Protože já ho možná žiju znovu,“ dala mi argument, na který jsem neměla odpověď. S povzdechem jsem přikývla.

„Narodila jsem se roku 1992 na předměstí kanadského velkoměsta Montreal. Měli jsme velký dům a sousedy, se kterými byli naši rodiče dobrými přáteli. Ti měli dvě děti starší Julii a mladšího Jima, který byl stejně starý jako já. Vyrůstali jsme spolu a každý rok jezdili na dovolenou v Miami, kde jsme napůl vlastnili velkou vilu u moře. Měla jsem bezstarostný život. Všechno se začalo měnit ve chvíli, kdy Julie zemřela. Uzavřeli to jako nevyjasněné, Jimovi namluvili, že to bylo zvíře. Zdálo se, že se přes to dostal. Mezi našima to ale začalo skřípat a nedlouho poté se rozvedli. Mně se spustila schizofrenie. Máma měla spoustu práce a já ji obviňovala, ze ztráty svého táty. Když mi bylo čtrnáct nebo patnáct, máma dostala práci v Denveru a tak jsme se odstěhovaly. Otec si mezitím našel přítelkyni, se kterou měl syna, malého Marcuse,“ začala jsem vyprávět a ona jen tiše seděla a poslouchala.

„Mike,“ špitla. Kývla jsem.

„Otce zavřeli asi rok po mém odstěhování. S Jimem a jeho rodinou jsem od odjezdu nekomunikovala. Marcuse nám svěřili do péče krátce poté. Byla jsem zničená z toho, co se stalo a měla problém se z toho vzpamatovat. Pomohli mi tenkrát dva kluci. Eric, můj nejlepší přítel a Damien, můj kluk. Byli to strašní grázlové, ale pro mě by udělali první poslední. Byli to dva roky plné diskoték, alkoholu, drog a sexu. Až do dne, kdy ti dva jeli spolu na vodu. Už nikdy se nevrátili. A ten idiot, co způsobil, že se jejich auto zřítilo ze skály a jejich rozsekaný těla byly k nepoznání, vyšel od soudu nevinen. Další dva roky jsem se trápila. Odstřihla se od lidí a uzavřela se. Máma byla zoufalá. Moji nemoc jsme potlačili léky, ale i tak hrozilo, že se vrátí a tak se máma rozhodla pro radikální řez,“ zasekla jsem se. Pamatovala jsem si, co všechno jsem si tenkrát od Mystic Falls slibovala.

„Vybrala malé městečko Mystic Falls. Bylo to tam trochu bláznivé. Místní byli tlupa drbalů se závislostí na vlastní historii. Ale bylo to na první pohled krásné místo na nový začátek. A tam jsem ho poznala. Lásku mého života. Jmenoval se Damon Salvatore. Byl první po dlouhé době, kdo mě dokázal rozesmát. Cítila jsem se s ním tak příjemně a šťastně. Vážně jsem uvěřila jeho slovům o druhé šanci. A pak se jednou objevil na prahu Jim. Se svou pravdou o upírech a Juliině smrti jejich rukou, spustil tak řetězec dalších soukromých tragédií. Ačkoli mi odhalil Damonovu skutečnou identitu, nezavrhla jsem ho. Naopak, zavrhla jsem samotného Jima. Dokonce jsem Damonovi odpustila i to, že Jima zabil přímo mně na očích. Tak moc jsem ho nenáviděla a milovala zároveň. A za žádnou cenu jsem se od něj nedokázala držet dál. Jednou, když jsem mu do spárů přivedla další lovce, jsem mu řekla, ať rozhoduje za mě, ať mě ve svém světě drží klidně i násilím. On poslechl. Na výběr mi už nikdy nedal.“ Sklopila jsem hlavu a zavřela oči, které pálily pod návalem slz.

„Lovci si ale tenkrát pokoj prostě nedali. Jednoho zabiješ a další se objeví. Byla tam tenkrát i jedna holka. Damon ji místo zabití přeměnil a donutil zabít vlastního přítele. O pár dní nebo týdnů později se na scéně objevil její bratr. Jeden z nejvěhlasnějších lovců té doby. Když přišel na to, co jeho malé sestřičce Damon provedl, přeskočilo mu. Počkal si na mě na cestě k nim domů a s vítězoslavným úsměvem mě zastřelil. Jelikož jsme noc předtím měli s Damonem celkem vášnivou noc a on díky čarodějce věděl, co se stane, zemřela jsem s jeho krví ve svém těle. Když jsem se pak probudila zpět, nedal mi šanci si vybrat smrt. Ještě tu noc jsem odešla. A od té doby před ním utíkám, protože mu nedokážu odpustit a zároveň vím, že mu nedokážu odolat.“ Podívala jsem se na Fountain a spatřila její slzy…

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction