10.10.2013 (11:00) • Aruallaf • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 428×
Kapitola 8
La la la
„Ahoj, nechtěla bys na chvíli ven?" Už mě nebavilo být doma. Nemohl jsem nic vymyslet a nudil jsem se. Chtěl jsem zjistit, jak Elenu naposledy varovat, ale když to prostě nešlo, tak jsem se rozhodl, že Nikol bude lepší řešení.
„A musíme jít ven?" řekla smutně přes telefon. Nechtěl jsem sex. Dneska ne. Myslel jsem, že po tom "poprvé" se na to budu těšit, ale měl jsem na mysli jiné věci. Hlavně Elenu. Nevím proč.
Nebyla moje a ani se k tomu neblížila. A nechtěl jsem, aby byla. Možná…
„Joo. Chci se jít projít a prý je tam dneska nějaká akce," navrhl jsem. Plánovala se tam nějaká kalba. Dole u hospody.
„No tak teda dobře, no," řekla smířeně. Asi nerada, ale chtěla se mnou trávit čas. Neměl jsem na ni předtím náladu, a tak teď jsme se měli vidět po delší době. Začal jsem se pomalu připravovat.
„Tak za deset minut před domem," ukončil jsem hovor a pomalu bral věci z pokoje.
Vyšel jsem před barák a tam už čekala Nikol. Vypadala skoro jako vždycky, akorát s cigaretou v ruce. Nebyl jsem rád, že začala kouřit, ale tak nějak se dala na temnou stranu. Dřív byla akorát sexy a trochu sprostá, ale teď jsem se začal bát, že bere drogy. Mně by to neřekla, a tak jsem s ní o tom nemluvil, akorát by se na mě naštvala.
Přešel jsem k ní a ona mi foukla cigaretový kouř do obličeje.
„Víš, že nemám rád, když kouříš," řekl jsem s kašlem.
„Ale prosím tě, zlato. Je to sexy." Zahodila cigaretu a políbila mě. Chutnala po samotný Nikol, ale hlavně po cigaretách. Přemýšlel jsem, že jí je seberu.
Pomalu jsme sešli dolů k hospodě. Bylo tam vážně hodně lidí. Tak půlka mojí třídy, možná víc.
Viděl jsem tu Klause, a myslím, že jsem někde zaslechl ten otravný pisklavý hlas.
„Zlato, já jdu támhle za kamarádkou, jo? Za chvíli jsem zpět." A najednou byla pryč. Já jsem pomalu došel za tím hlasem, protože jsem tak nějak tušil, že mě dovede i k Eleně.
„Bože, ty tady ještě bydlíš?" řekl jsem ironicky. Najednou se blonďatá holka otočila s naštvaným výrazem.
„Jo, Damone. Bydlím," nakonec se zasmála. V tu chvíli jsem si všiml, že vedle Caroline je i Elena.
Vypadala nějak sklesle na to, že měla být párty.
„Nemohl bys svázat svému bratrovi ruce? Nebo něco jiného?" navrhla s jasným úsměvem Caroline.
„No fuuj. Caroline, na co to myslíš? Nebo spíš… proč něco takového navrhuješ?" ze srandy jsem si zacpal nos a potom se rozesmál.
„Právě jsem poučovala tady Elenu, víš," řekla a poukázala na Elenu.
„Aha, tak to může být na dlouho," zasmál jsem se. Elena byla vždycky tvrdohlavá. Až moc.
„Víš, přece o Stefanovi a Eleně, že jo?"
„No jasně. O těch vědí všichni. Náš princ a princezna," řekl jsem sarkasticky a protočil očima.
Pohled Eleny
Úplně jsem je ignorovala. Věděla jsem, že mluví o mně, a stejně jsem nedávala pozor. Snažili se mě varovat, jenže před čím? Stefan byl neškodný a miloval mě. Už mi vadilo, jak na mě dávají pozor, i když o nic nešlo. Caroline jsem chápala, byla moje nejlepší kamarádka, dřív. A tak o mě měla starost, ale co Damon? Proč ho to zajímalo? Na mně mu nikdy nezáleželo, ale teď najednou měl starost. Prostě je budu ignorovat. Jako kdybych to už nedělala.
„Eleno?" řekla Caroline a mávala mi rukou před obličejem.
„Ta tě poslouchat nebude," odfrkl si Damon. Nevěděla jsem, co celou dobu říkali, ale podle Damonova hlasu jsem usoudila, že už to vzdal. Už se nepokouší mě přesvědčit. Asi to byla vážně jenom sranda, jak jsem předpokládala od začátku. A jsem ráda.
Zaslechla jsem Damona, jak říká, že jde za Nikol. Sice jsem ho neposlouchala, ale byla jsem ráda za jeho přítomnost. Alespoň ztratil tu svoji snahu a přemlouval Caroline, ať to vzdá.
Pohled Damon
Za chvíli to vzdá i Caroline a Eleně už nebude stát nic a nikdo v cestě. Ale co se dá dělat, její názor nezměním.
Odešel jsem a začal jsem hledat Nikol. Prošel jsem to tady sem a tam, úplně všude, ale nenašel jsem ji. Nikde nebyla. Najednou mě napadlo poslední místo. Doufal jsem, že tam nebude.
Nechtěl jsem, abych ji tam našel, ale bohužel. Zašel jsem do temné uličky za hospodou. Viděl jsem tam Nikoliny blonďaté vlasy a nějakého blonďáka. Schoval jsem se za roh a sledoval.
Předala mu nějaké peníze a potom… Pak jsem viděl něco, co jsem vidět nechtěl. Nikol se mu vrhla do náruče a začala se s ním vášnivě líbat. Nevypadalo to, že by to dělali poprvé. A také to nevypadalo, že by to bylo jediné, co dělali. Už jsem se na to nechtěl dívat. Nikol jsem sice nemiloval, ale záleželo mi na ní a myslel jsem si, že je mi věrná. I přes jeho minulost. Když vzdychla jeho jméno, zaprvé jsem zjistil, že se jmenuje Matt, a zadruhé jsem si uvědomil, že to stačí.
„Ehm ehm," falešně jsem zakašlal a vyšel ze svého úkrytu. Nikol se jenom trochu odtáhla od Matta, ale stále ji držel kolem pasu. Nikol se jenom usmála.
„Tobě je úplně jedno, že se na tebe koukám, Nikol?" zeptal jsem se dotčeně.
"A... mělo by na tom záležet?" zeptala se nevinně.
„To si ze mě děláš prdel, Nikol? Já myslel, že spolu chodíme, že jsme jenom spolu. A ty se tady olizuješ s nějakým blonďatým debilem, který nejspíš prodává drogy!" začal jsem se přibližovat a řval jsem přes celou ulici.
„Hele, klídek, chlape!" řekl najednou v pohodě ten "Matt". „A nejsem nějakej debil, jmenuju se Matt." A přitáhl si Nikol ještě blíž.
„Mně je upřímně úplně jedno, jak se jmenuješ, MATTE," řekl jsem s důrazem na MATTE. „Jenom mě zajímá, proč tady líbáš MOJI holku?" řval jsem, ale Nikol ani nepromluvila, jenom sledovala mě a Matta.
„Tvoji holku?" zasmál se. „TVOJE holka chodila za mnou už celej měsíc, protože jsi na ni sral. Nemůžeš říct, že jsi taky neměl nějakou bokovku, jinak by ses jí věnoval."
Bohužel, asi měl pravdu. Můj vztek odezněl a nakonec jsem se rezignovaně otočil a odešel.
Zašel jsem do baru a sebral láhev nějakého alkoholu.
….
Asi o dvě hodiny později jsem vyšel z baru a u zábradlí stála Elena s Caroline. Už byla úplná tma a já jsem byl trošku namol. Možná trochu víc. Když jsem ztratil svoji dobrou kamarádku a přítelkyni a při tom jsem věděl o Stefanově plánu, ale nezměnil jsem ho, tak jsem se cítil mizerně. Pomalu jsem se dobelhal k Eleně, ale ta mi těsně před očima utekla. Rozeběhla se za svým princem na bílém koni. Nebo spíš za Stefanem na své motorce. Přiběhla za ním a objala ho.
Pak jsem se radši otočil a zjistil, že vedle mě je Caroline. Sebral jsem odvahu a sledoval s ní Elenu se Stefanem.
Zavřel jsem oči, ale Caroline najednou něco řekla.
„Jak dlouho si myslíš, že to bude ještě trvat?"
To jsem netušil, ale jak jsem se na ně koukal, tak mě to napadlo.
„Nedávám jim delší dobu než týden."
Caroline přikývla a už mlčela.
Pak už jsem jenom zamumlal „Vztahy jsou na nic." Obzvlášť, když všichni ignorují vaše myšlenky a nápady.
Poznámka: Tak doufám, že alespoň něco. Příště bude ples ;) a to něco znamená.
1) Umíte si představit Matta, jak... bere drogy? :D
2) Těšíte se na ples? :)
3) A co říkáte na 5x01?
4) (cokoliv)
*L
Autor: Aruallaf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction
Sdílet
Diskuse pro článek We´ll be coming back Kapitola 8: