OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » We'll be coming back - 3. kapitola

21.08.2013 (09:00) • Aruallaf • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 481×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Kapitola 3

Každý máme své problémy

Jak jinak. Vůbec se nezměnil. Je to rozmazlenej parchant jako vždycky. Myslela jsem, že za ty 4 roky se trochu změní, že z něj bude lepší člověk. Vážně jsem se spletla. A ještě k tomu se dal dohromady s Nikol. To se mi snad zdá. Měla jsem chuť popadnout znovu svůj nevybalený kufr a odjet zpátky.  Vážně proč já? Chtěla jsem nový začátek a zapomenout na to, že je můj kluk mrtvý, kvůli mně. Že jsem se z toho úplně zhroutila. Jenže jak je vidět, tak nový začátek na místě, na kterém jsem vyrůstala, nebyl dobrý nápad. Damon je furt stejný a Nikol byla vždycky tak trochu děvka.

Zírala jsem do stropu a představovala si nějakou smyšlenou přítomnost, kde jsem se vrátila, a Damon si uvědomil, že mě měl předtím rád. Kde by mě Damon zahrnul pochopením a možná i láskou. Pochopil by, že se srovnávám z něčeho těžkého a pomohl mi. Jenže to je vážně smyšlené. Damon má od této představy hodně daleko.

A uvědomila jsem si jednu věc. Za tu dobu, co jsem byla pryč, tak jsem se možná změnila, ale Damon tam nebyl. Damon neviděl, jak jsme měli s kamarádkami párty a pily jsme vodku. Neviděl, jak jsem se líbala s Jakem. Neviděl, jak jsem byla úplně jiný člověk. A pamatuje si mě takovou, jaká jsem bývala. Nudná, upnutá, chytrá a to všechno. Jenže teď, už nedokážu být taková, jaká jsem byla. Už se toho stalo příliš. A ve všech těch vzpomínkách byl Jake. Jake se mnou chodil na mejdany a já si užívala jeho přítomnosti.

Teď? Jake tu už není. Zbyla jsem tu jenom já. Bez něj. Možná na mě shlíží odněkud z nebe a říká si, jak sebou nechávám zametat Damonem. A bohužel je to pravda. Vždycky to tak bylo. Všem, co mě šikanovali, jsem nadávala a bránila se, ale jemu ne. Byl to můj „kamarád“ a nebyla jsem schopná mu něco takového říct. Možná byl víc, než jenom kamarád, ale jenom z mé strany.

Vždycky se mi líbil. Byl sexy, a když měl dobrou náladu, tak dokázal být pozorný a milý. Jenom, kdyby nebyl takový, jaký je.

Pohled Damona

Možná jsem to vážně přehnal. Elena vypadala hodně raněně a to jsem nechtěl, ale nemohl jsem si pomoct. Nevěděl jsem, co se Eleně předtím stalo, ale teď… Chtěl jsem se jí zeptat, co se stalo, jak se to stalo, ale to už byla Elena v slzách a běžela ke dveřím.  Mrzí mě, co se jí stalo, ale pořádně o tom nevím nic. A ona mi to neřekne. Nemohl jsem si pomoct, choval jsem se jako vždy a celý to posral. Pokusím se to spravit. Ještě nevím jak, ale povede se mi to.

Pohled Eleny

Šla jsem se projít ven. Znovu. O den později. Potom, co jsem zjistila, že Damon je stále stejný. Seděla jsem na stejné lavičce a pouze jsem čekala, až se objeví ta osoba, co odlišovala tu situaci od včerejška. Najednou se něco pohnulo za křovím. Poblíž místa, kde včera stál Damon.

Otočila jsem se a koukala tam. Byla jsem si na 99 procent jistá, že je to Damon.

„Damone, do prdele, nedělej si ze mě srandu.“ Řekla jsem naštvaně, ale i otráveně zároveň.

Ale jak bylo vidět, tak jsem se spletla. Nebyl to Damon.

„Promiň, že jsem tě vyděsil. Jenom jsem chtěl vědět, kdo je ta záhadná dívka na zahradě Gilbertů.“ Řekl Stefan. Přešel k plotu. Stefan,… moc jsem o něm nevěděla. Vlastně jenom to, že je to Damonův starší bratr.

„To nic. Nevyděsil jsi mě. Jenom jsem si myslela, že jsi tvůj mladší otravnější bratr.“ Řekla jsem otráveně.

„A proč tak zle?“ řekl se smíchem. Pravděpodobně věděl, jakého má bratra, ale jenom se chtěl zasmát.

„Dlouhý příběh.“ Řekla jsem jednoduše.

„No dobře. Tak mi alespoň řekni, proč jste se vrátili, teda jestli chceš.“ A pokrčil rameny.

„No… to je taky dlouhý příběh.“ Nechtěla jsem to vyprávět. A navíc, byl to Damonův bratr, nějaký geny musí mít stejný.

„Tak to si moc nepopovídáme.“ A zasmál se. Podíval se na hodinky a rychle řekl. „Já už budu muset jít, mám trénink, ale kdyby sis chtěla promluvit, nebo jen tak pokecat, tak stačí…“ zamyslel se. „Hele máš tady telefon? Nadiktoval bych ti číslo.“

Vytáhla jsem telefon a on mi nadiktoval číslo. Prozvonila jsem ho. Bylo vidět, že nechce být jen tak nějaký kamarád a o tolik starší zase nebyl. A možná by si toho Damon všiml a začal by žárlit. Ale o to přece vůbec nejde. Damon je bezcitný debil. Ale možná, že i přesto bych ho chtěla.

Stefan pak rychle odběhl a já po dlouhé době měla zase radost. Po Jakově smrti to bylo těžké, a tady, s novým začátkem to nezačalo tak, jak jsem si představovala. Tohle bylo konečně něco dobrého.

Pohled Damona

Byl jsem na počítači, ale v tu chvíli mi přišla esemeska. Nikol

Nechtěl by ses stavit? Můžeme navázat na minulé téma. ;)

Normálně bych hned letěl za ní, ale dneska jsem tak nějak „přemýšlel „ o Eleně. Ale nedomyslel jsem nic. Snad to čas prostě napraví. Zaslechl jsem zvenku hlasy. Vyšel jsem na balkón a potichu nahlížel dolů. Viděl jsem Stefanovi vlasy a potom někoho za plotem. Nepoznal jsem kdo to je, podle hlasu, ale Stefan pořád mluvil a nakonec odešel.

Šel domů a potom vyšel po schodech. Slyšel jsem ho. Šel si jenom pro věci na fotbalový trénink, ale cestou se zastavil u mého pokoje a jenom se úchylně usmíval.

„Co zase, Stefane?“ vzdychl jsem si.

„Mám Elenino číslo.“ Ze začátku jsem byl zaraženej, ale nedal jsem to na sobě znát a jenom pokrčil rameny.

„No, a co já s tím?“

„No nic, jenom mám svůj další úlovek. Přece jenom, už je jí patnáct.“ A ušklíbl se. Aha, tak o tohle mu šlo? To snad ne. Už i Elenu? Budu jí muset nějak varovat. Tohle mu přece nemůže projít.

„Jak myslíš.“ Kdybych dal něco najevo, tak by to poznal. Takhle neví, že se pokusím mu to přerušit. A třeba, když ji varuju, tak mi Elena odpustí to všechno, co jsem jí už stihl udělat.

Teda snad.

Autor: Aruallaf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek We'll be coming back - 3. kapitola: